Nika Humming

20. 3. 1995 - Poslední (ne)zápis

11. března 2014 v 15:02 | Nika Alkenská
20. 3. 1995
Kdybych mohla po dnešních událostech psát do deníku, napsala bych tam tohle a popsala tak události dnešního dne.
Ráno všechno začalo v pohodě. Vstala jsem, nasnídala jsem se. Potom se tady stavil James pro Caleba. Tenhle víkend měl strávit u prarodičů. Alespoň nebyl dnešní den doma. Sam dopoledne byl v obchodě a kontrolovat něco se zbožím. Už nevím, co přesně. Já jsem byla nahoře v bytě (nevím, jestli jsem se zmínila, ale už jsme se přestěhovali), když to začalo.

19. 3. 1995 - Menší problémy a paranoidní Sam

11. března 2014 v 15:00 | Nika Alkenská
19. 3. 1995
Mám špatnou zprávu. Zemřel Brumbál. Podle věštce to bylo při boji proti rudím, které tím zároveň zničil. Nebo aspon zničil toho hlavního vůdce a většina byla pozatýkaná. Vážně doufám, že už je s rudými konec. Ačkoliv Sam si to nemyslí. Já si nejsem jistá, ale doufám v to.

1. 11. 1994 - Rodina opět pohromadě

11. března 2014 v 14:59 | Nika Alkenská
1. 11. 1994
Je to zvláštní, ale jsme zase všichni pohromadě. A co nás svedlo dohromady? Jedno zjištění o mém stavu.

27. 10. 1994 - Možná jedno malé překvapení

11. března 2014 v 14:57 | Nika Alkenská
27. 10. 1994
Možná v tom našem budoucím naplánováném vztahu se Samem nastane jedna komplikace. Plán byl jednoduchý, James je můj nový přítel. Ale jak moc to zkomplikují moje nynější zdravotní problémy?

8. 9. 1994 - Jaké to je být vdovou?

11. března 2014 v 14:56 | Nika Alkenská
8. 9. 1994
Poslední dobou jsem sem moc nepsala. Měla jsem takové těžké období. Před dvěma lety, po narození Caleba, Sam dostal nabídku od Rudých, aby se k nim přidal. To bylo tou dobou, kdy jsme se schovávali na hradě. Jednou Sam odjel na nějaké jednání s nima a už se nevrátil. Nakonec jsem se i s Calebem dostala z toho hradu. A pak jsem zjistila, že bylo nalezeno Samovo tělo.

31.10.1991 - Jeden malý človíček

6. ledna 2014 v 13:04 | NikaV
Konečně nastana ta radostná událost, po které následuje jedno překvapení.

31.10.1991
Už několik dnů jsme schovaní na hradě. Ala se Say nás přesunuli z lesa do jedné tajné mísntosti na hradě. Chvála jim, protože v lese plném příšer se dít vychovává blbě. V téhle místnosti jsme se kdysi dávno ukrývali před červenokabátníkama. Vlastně je tohle asi ta místnost, kde jsem se kdysi dozvěděla, že se John (se kterým jsem tou dobou chodila) líbal s Alicí. Zvláštní, jak ten čas letí....
Ale zpátky do současnosti. Poslední dobou to tu bylo takové jednotvárné. Ala se Say se tu občas stavily přinesly nám nějaké jídlo. Párkrát se tu ukázala i Amelie a James. Taky jsme se dozvěděli, že je Gina taky na hradě. Co tu dělá? No, to je jedno.

29.9.1991 - Starosti budoucí matky

6. ledna 2014 v 13:02 | NikaV
Nastal čas vybírání jména.
29.9.1991
Těžko tomu uvěřit. Je to už pár měsíců, co se tu stavila Say a oznámila mi tu radostnou zprávu. Tenkrát to bylo na konci jara nebo začátku léta, oteplovalo se. Nyní už se ochlazuje. A není to jenom počasí, na kterém je vidět čas. I moje břicho postupně roste. Vlastně si začínám připadat jako... no jako někdo obrovský. Například Hagrid. Teď mi stačí jenom si sehnat vousy a nerozeznají nás od sebe. A to nemluvím o té bolesti zad, nohou a všeho možného. Navíc mají teď můj žaludek a močový měchýř společnou jednu věc - velikost vlašského ořechu. A to ještě to malé stvoření ve mně nevyrostlo úplně.
Je to zvláštní pomyšlení, že už to jsou čtyři měsíce, co se připravuju na myšlenku, že budu matkou. Před třemi lety nás vyhodili ze školy a teď to budu já, kdo se bude trápit, co naše dítě provede. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se to dozvěděla.

15.4.1991 - Změna je život

6. ledna 2014 v 12:58 | NikaV
Menší shrnutí posledních pár let, během kterých se toho mnoho dělo. A na závěr jedno překvapení.

15.4.1991
Někdy je zvláštní, jak se život mění. Když mi bylo skoro patnáct let, vydala jsem se na návštěvu do Prasinek. Koho by napadlo, že se tam tenkrát zamiluju do svojí osudové lásky? Nejspíš nikoho. A stejně se mi Sama povedlo, po půl druhém roku dodávání odvahy, sbalit. A pak už to jelo.

28.9.1989 - Výlet do Benátek a nejkrásnější otázka

6. ledna 2014 v 12:54 | NikaV
Nyní v romanci zapomene na všechny problémy a pustíme sem trochu romantiky.

28.9.1989
Já jsem tak nadšená, že sem o tom musím hned teď napsat.
Před pár dny naplánoval Sam výlet do Benátek. Nejdříve mi pouze řekl, ať si na ty dva dny nic neplánuji. To se mi moc nehodilo, protože jsem na tu dobu plánovala pro Sama oslavu narozenin. Tak jsme tu oslavu posunula hned na den potom, co mi to řekl. Oslava byla docela dobrá, Devonovi se podařilo sehnat nějaký likér, rum a kdo ví co ještě. Trošku nastala komplikace, když jsem z Kotle přemisťovala Devona a Say a jedna mudla, se chytila Devona, takže jsem ji přemístila taky. Ta mudla byla Miki, Devonova spolužačka z jeho mudlovské školy. Trošku (no docela hodně) jí bylo divné, proč jsme najednou před naším stanem. Nakonec jsme se dohodli, že ji opijem a ona si pak bude myslet, že to byli jenom halucinace vyvolané tím pitím. I přes tuhle komplikaci se oslava pro Sama nakonec povedla.

13. 2. 1989 - Jak ztratit prefektství a být vyloučena aneb chození se Samuelem Hummingem

6. ledna 2014 v 12:49 | NikaV
Romance pokračuje a přináší sebou problémy a jednu trapnou situaci (na kterou když si vzpomenu, tak se musím smát).

13.2.1989
Ani nevím jak se to všechno stalo. Všechno se to seběhlo během jednoho roku a půl.
Začalo to před rokem a půl. Byli zrovna prazdniny po tom velkym zmatku s rostlinou a červenokabatníkama. Všechno už se uklidnilo, všechno bylo v pořádku. Teda kromě toho, že Nomos Aquarin zapomněl, že učí v Bradavicích, ale to je vedlejší.
Vlastně to všechno začalo, když mi bylo čtrnáct a poprvé jsme šla do Prasinek (jednou jsme propadla). Sam zrovna mšl brigádu u Taškáře. Byl milej a vysvětlil mi, co tam všechno mají. Když jsem pak odtamtud odcházela, přemýšlela jsme o tom, jestli Sam s někým chodí. Neměla jsem ale tenkrát odvahu nějak s ním flirtovat nebo se ho snažit sbalit (byl tenkrát o ročník výš). Nakonec jsem pak chodila s Johnem, ale to se Samem začalo až potom, co jsme se s Johnem rozešli.

25. 12. 1985 - Moje první návštěva Prasinek

6. ledna 2014 v 12:43 | NikaV
Zde začne náznak jednoho románku, bez kterého bych neměla o čem psát v příštích zápiscích.

25. 12. 1985
Den po Vánocích na Boží hod byla náplánovana návštěva Prasinek. Protože jsem druhák opakovala, tak jsem se tam minulý rok nedostala. Prasinky pro mě byli motivací abych dokončila druhák. Vzpomínam si, že jsem měla hrozný nervy z těch zkoušek a oni je nakonec zrušili. Nebyla jsme is jistá jestli mam za to radovat nebo být naštvaná, že jsme se kvůli nim nervovala zbytečně.

18. 5. 1986 - Rostlina vs. Bradavice

6. ledna 2014 v 12:40 | NikaV
Nastala výjimečná situace v Bradavicích, trochu hrůzostrašná. Ale pro mě zábavná.

18.5.1986
Milý deníčku!
Mám hrozný strach. Bradavice jsou v ohrožení a nemůžeme ven.

24. 12. 1985 - Vánoční přichází čas

6. ledna 2014 v 12:38 | NikaV
Tak opět zápisek, kde se toho nic moc neděje.

24.12.1985
"Konečně jsou tu Vánoce" pomyslela jsem si, když jsem se ráno probudila. Letos jsem zase zůstala na Vánoce v Bradavicích. První a druhý rok v Bradavicích jsem odjela na Vánoce domů, ale minulý rok jsem tu zůstala a letos jsem se rozhodla zase. Vánoce se mi v Bradavicích líbí, každou chvílí se něco děje, takže se nenudím.

1. 11. 1985 - Hodně zvláštní sen

6. ledna 2014 v 12:36 | NikaV
Pokud se někdo u předchozích článku nudil (protože se tam nic moc nedělo, tak asi většina), tak tady se pobaví. A poprvé tu jsou i obrázky.

1.11.1985
Včera se mi stalo něco moc zvláštního. Objevila jsem se v jednom prapodivném světě. Blyaj sme zmatená stejně jako ostatní. Byli tma nějaký divný bytosti, krev, pentagram, oheň, kosti. Všechno to bylo dost děsivý. Navíc jsem vůbec netušila jestli je to sen nebo skutečnost. Kdyby to byla skutečnost tak sem vůbec netušila, jak jsem se tam dostala.

9. 9. 1985 - První týden ve třeťáku

6. ledna 2014 v 12:34 | NikaV
Tady jsou poprvé nějaké screeny ze hry. I když nic moc.

9.9.1985
Tento týden jsem nějak moc nechodila na hodiny. V pondělí ráno jsem se snažila dostat kufr do pokoje. Byl dost těžký. Možná bych to i měla rychlejší kdybych to odnesla po kouskách. Všimla jsem si, že nejtěžší bylo oblečení. Kvůli tomu jsme prošvihla snídani, kde se rozdávali rozbrhy hodin. Čekala jsem, že jako každý rok budou v síni truhličky s rozvrhama, ale spletla jsem se. Letos už byli zvoleni prefekti a ti to rozdávali na snídani. Jenže právě na ní jsem nebyla. Měli jsme mít dvouhodinovku lektvarů a po zbytek dne jsme měli mít volno. Zajímalo by mě jestli máme na lektvary Snapea.

1. 9. 1985 - Odjezd do Bradavic

6. ledna 2014 v 12:31 | NikaV
Daší nudný zápisek. Ze začátku se toho moc nedělo. Anebo jsem ty zajímavý věci vynechala

1. 9. 1985
Můj letošní odjezd do Bradavic byl stejný jako každý rok. Nejdřív jsem si v pokoji sbalila věci. Pak jsem zjistila, že ho neuzvednu. Asi jsem si nakoupilav příčný moc věcí. Táhla jsem ho teda po zem do kotle. V kotli byla tabule, kde byl napsán rozvrh dne. Nejdřív byla snídaně a co bylo dál nevím. Chtěla jsme si trochu nahnat náskok a táhla jsme kufr na nádraží. Zatím tam byli pokaždá na nástupišti truhly na kufry.

27. 8. 1985 - Příčná ulice

6. ledna 2014 v 12:25 | NikaV
Poněkud nudný zápisek, nic moc se zde neděje. Kdo chce, může ho klidně přeskočit, já se zlobit nebudu.

27. 8. 1985
Ráno jsem se probrala na hřbitově. Nebyla jsme vůbec překvapená, protože jsem tam usnula. Včera jsme se sestřenkou dohodli, že tam přespíme. Ráno, dkyž jsem se probrala, jsem hend utíkala k letaxu. Za běhu jsme si sundala plášť, čepici a bundu, které jsem si vzala na noc, aby mi nebyla zima. Sestřenka běžela hnedka za mnou, ale je o třiroky mladší a pomalejší. Když jsme doběhla k letaxu, rychle jsme do něj naházela dřevo a zapálila oheň. Pak jsem se letaxem dostala do kotle.

Životopis Niky Alkenské + události až do 4. ročníku

6. ledna 2014 v 12:21 | NikaV
Pro začátek si zodpovíme otázku, kdo vlastně Nika je.
 
 

Reklama