Druhá část - Deník

40. kapitola - Čas pravdy

17. března 2013 v 2:46 | NikaV
Měla bych mít mrtvá. Všechno tomu nasvědčovalo. Necítila jsem žádnou bolest a kolem mě byla temnota. Jen jsem nechápala, proč se cítím tak silná a každou vteřinou jsem sílila víc a víc. O tomhle se v těch knihách nezmiňují.
"Kate," zaslechla jsem, jak mě volají. Jaké to je asi po smrti? To zjistím za chvíli.
Jenže já nejsem mrtvá.
Někdo se mnou slabě zatřásl a já jsem otevřela oči. Několikrát jsem zamrkala, než jsem zaostřila na Harryho obličej.

39. kapitola - Tajemná komnata

14. března 2013 v 14:49 | NikaV
"Vypadá to, že tě tvoji přátelé přijdou zachránit," řekl Tom mým hlasem.
Nejsou tak hloupí. Teď, když přišli na to, kde je Tajemná komnata a co je tady za netvora, se vydají za profesory a všechno jim řeknou. Za chvíli je tady celý učitelský sbor a možná někdo z ministerstva.
"Jsi si jistá?" ptal se mě můj hlas. Nikdy dřív bych si nepomyslela, že mi můj hlas bude někdy připadat tak strašně otravný. "Nezapomeň, že ti vidím do hlavy. Vím přesně, co si myslíš. Už přece loňský rok se místo toho, aby řekli někomu o svém podezření, vydali sami na vlastní pěst za záchronou Kamenem mudrců. A až sem dorazí, bude je tu čekat menší překvapení."

38. kapitola - Konec přetvářky

12. března 2013 v 13:53 | NikaV
Doufala jsem, že to vyvrátí. Potřebovala jsem slyšet, že to není pravda. Jenže on to potvrdil.
"Ano. Tohle jméno jsem se později rozhodl používat," řekl mi a udělal krok směrem ke mně.
Couvla jsem. "Nepřibližuj se ke mně!" vyjekla jsem.
"Kate," oslovil mě uklidňujícím hlasem. "Nic se nestalo. Jsem pořád ten Tom, kterého znáš. Nic se nezměnilo."
"Změnilo! Zabil jsi spoustu lidí. Harryho rodiče třeba."
"To jsem nebyl já," zavrtěl hlavou. "Tohle udělalo moje budoucí já, ale ne já."
"Jenže to je to samé," namítnula jsem.
"Není," zavrtěl znovu hlavou. "Teď jsem jenom patnáctiletý kluk a ty jsi jenom třináctiletá holka. Nikdy nevíš, co provedeš v budoucnosti. Možná budeš dělat ještě horší věci."

37. kapitola - Pochybnosti 2/2

11. března 2013 v 19:53 | NikaV
Ani jsem si pořádně nevšimla, že o kousek dál leží další zkamenělá. Napřed Rebeka a teď najdu i Hermionu. Rozběhla jsem se chodbou. Musím zachovat chladnou hlavu a říct o tom nějakému profesorovi. Tak jsem si to vysvětlovala, ale ve skutečnosti jsem se chtěla dostat odsud, co nejdál.
Jenže musím být racionální a říct to nějakému dospělému. Jenže komu? Teď budou všichni už na hřišti a to je daleko. Vlastně tam budou všichni až na jednoho, který se na zápasy jiných kolejí nechodí dívat. Moje kroky se obrátily směrem ke sklepení. Za pár minut jsem už klepala na dveře profesora Snapea.
Skoro ihned poté se dveře otevřely a ven vykoukla hlava Snapea. Vzápětí spustil bez pozdravu: "Co tu teď děláte? Měla byste být na zápase, váš tým vás potřebuje."

37. kapitola - Pochybnosti 1/2

11. března 2013 v 19:52 | NikaV
Začalo jaro a projevilo se to na počasí. Během následujících týdnů se počasí o hodně zlepšilo. Všechen led roztál, po sněhu už nebylo ani památky. Na obloze zpod mraků začalo častěji vykukovat slunce.
Než jsem se nadála, březen pominul a byl tady duben. To znamenalo pro většinu lidí velikonoční prázdniny. Oproti vánočním prázdninám zůstalo ve škole více lidí. Možná to bylo kvůli tomu, že na velikonoční prázdniny dostaly všechny ročníky mnohem více úkolů kvůli blížícím se zkouškám. Také to bylo proto, že strach ze Zmijozelova dědice už opadl. Poslední obětí byla Rebeka o Vánocích a od té doby už uplynuly čtyři měsíce. Snad už Zmijozelův dědic přestal nadobro a počet obětí se ustálil na čísle sedm.
Pro některé z nás ale velikonoční prázdniny neznamenaly jenom hromadu úkolů. Pro nás, studenty druhého ročníku, to znamenalo výběr povinně volitelných předmětů na příští rok.

36. kapitola - Kate na třetí 3/3

3. března 2013 v 17:57 | NikaV
Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve velké pohodlné posteli, která byla plná polštářů. V takhle pohodlné a luxusní posteli bych mohla spát pořád. Ale zpátky do reality, teď nemám čas rozplývat se nad postelí.
Vylezla jsem z postele a rozhlédla jsem se po místnosti. Vypadala stejně jako předtím. Celkově byla zařízená v modré a bílé barvě, což je dobře, protože mě docela uklidňují. Už dřív jsem si všimla, že právě z pomocí těchto barev se dostávám v astrální rovině dál. Ale jinak v místnosti až na spoustu uklidňujících svíček nic moc důležitého nebylo.

36. kapitola - Kate na třetí 2/3

3. března 2013 v 17:55 | NikaV
Ron
"Neměli bychom s tím počkat na Hermionu?" zeptal se mě Harry.
Zavrtěl jsem hlavou. "Už šla spát. Celý den zkoušela najít Kate a na Hermionu se mi nechce čekat do zítřka."
"Pořád se neobjevila?"
"Ne. Podle mě, dokud nebude chtít, abychom ji našli, tak se tu prostě neobjeví."
Harry si povzdechl. "Fajn, zkusím to." Následně vzal pero a napsal do deníku krátkou zprávu: Jmenuji se Harry Potter.

36. kapitola - Kate na třetí 1/3

3. března 2013 v 17:50 | NikaV
Draco
Stupidní medlovští šmejdi. Kam se podívám, tak tam je nějaká špína. A všichni se smějí a baví a Rebeka nemůže. Alespoň se bojí. Bojí se toho, že budou další na řadě, že taky zkamení a že se stanou dalším cílem útoku od Zmijozelova dědice. Po tom, co se stalo mojí sestře, už si nemůžeme být jistí svým bezpečím ani my z čistokrevných rodů.

35. kapitola - Ukradený deník 2/2

24. února 2013 v 15:44 | NikaV
Ron
"Ten deník je prázdný?" zeptal jsem se.
"Vypadá to tak," řekl Harry, který rozčileně listoval černou knížkou ve snaze něco nalézt. "Kdyby tu byla někde aspoň věta nebo slovo nebo pouhý písmeno!"
"Šššt," zasyčela na něj Hermiona. "Nebo tě uslyší Pinceová a vyhodí nás."
"Proč jsme vlastně tady?" zeptal jsem se.
"Protože Kate právě prohledává celý pokoj a hledá tohle," ukázala na knížku.
"Bylo hodně těžké jí to ukrást?" zeptal se Harry.

35. kapitola - Ukradený deník 1/2

24. února 2013 v 15:41 | NikaV
Hermiona
"Povězte mi to ještě jednou," zopakovala jsem a podívala jsem se na Harryho a Rona, kteří mě přišli navštívit na ošetřovně. Kate tu byla chvíli před nimi, ale pak když přišel Harry, tak odešla.
"Hermiono, už ti vyprávíme popátý," řekl otráveně Ron.
"Jenže já to chci slyšet doslova," trvala jsem dál na svém.
"Nejsme ty, abychom si pamatovali každý slovo, co kdo kdy řekne."

34. kapitola - Vánoční dobrodružství 3/3

10. února 2013 v 13:11 | NikaV

Společně jsme se otočili a prošli jsme kolem zkamenělé Malfoyové. V tu chvíli, kdy jsme šli kolem, jsem uhnula pohledem a schválně jsem se dívala na druhou stranu. Tom mě dovedl před vlhkou kamennou zeď.
"Tohle je ono?" zeptala jsem se ho. "A heslo asi náhodou nevíš, co? Nebo máte taky nějaké hádanky?"
"Tohle není Havraspár," ušklíbnul se. "Ale heslo stejně nevím. Od mých školních let se nejspíš změnilo."
Pokrčila jsem rameny. "Tak to uděláme postaru." Stačila chvilka soustředění a za minutu už jsem byla opět průhledná. Pak už mi nic nebránilo projít zdí, což jsem udělala, ale byl to hodně nepříjemný pocit. Na jazyku jsem cítila chuť, jako kdybych tu zeď lízala. Fuj.

34. kapitola - Vánoční dobrodružství 2/3

10. února 2013 v 13:09 | NikaV
V koho se proměním, jsem si rozmyslela ještě před začátek prázdnin. Vybrala jsem si Lenku Láskorádovou a Pansy Parkinsovou. Nebyla jsem si jistá, jestli půjdu do Zmijozelu nebo do Havraspáru, a tak jsem se připravila na obě varianty a obě proměny jsem trénovala.
Proto jsem těsně před pátou si zašla do ložnice a napila jsem se uspávacího lektvaru. Nebudu ani muset vysvětlovat, proč jsem si šla lehnout už tak brzo. Stejně sem nikdo nepůjde. Holky z ročníku jsou na prázdniny doma, Hermiona už bude v umývárně a nikdo jiný sem nechodí.
Zamířila jsem do umývárny. Tom se nabídnul, že by šel se mnou za Malfoyovou, ale řekla jsem mu, že nemusí. Tohle dokážu sama. Chtěla jsem to dokázat sobě i jemu.

34. kapitola - Vánoční dobrodružství 1/3

10. února 2013 v 13:07 | NikaV
"Já nechápu, proč se s ním najednou nebavíš." vyptávala se mě.
"Hermiono, už jsem ti to říkala snad stokrát. Prostě jsme se na něčem neshodli. Dva lidi, jedna věc a dva jiné názory. To je celý."
"Takže kvůli nějaké hlouposti zahodíte všechno, co jste si mezi sebou za ten rok a půl vybudovali?"
Probodla jsem ji pohledem. "Není to kvůli hlouposti."
"Tak kvůli čemu?" vyptávala se dál Hermiona.
"Kvůli… to je jedno," mávla jsem rukou. "Prostě to neřeš. V Harrym jsem se spletla. Nepochopil to, co jsem mu řekla."
"Pšt," zasyčela na nás madame Pinceová. "V knihovně bude ticho. Jestli si chce povídat, běžte jinam." Kdybychom si chtěli povídat, tak jdeme do společenské místnosti. Jenže tam je teď Harry s Ronem.

33. kapitola - Důvěra 3/3

27. ledna 2013 v 11:15 | NikaV
."A to ti vážně nesebral ani body?" ptal se mě nevěřícně Ron.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Jen jsem dostala školní trest."
"Tak to doufám, - ne že bych ti to přál, ale jinak by to bylo takový nespravedlivý a neuvěřitelný - že to je nějaký hnusný trest. Protože jinak vážně nechápu, co tomu Snapeovi je."
"Asi dostal vánoční náladu," pokrčila jsem rameny. "A jako trest s ním vařím lektvary pro ošetřovnu."
"A opět je tu ta otázka, proč si tě tak oblíbil," prohlásila Hermiona.

33. kapitola - Důvěra 2/3

27. ledna 2013 v 11:14 | NikaV
Listopad se postupně přesunul v prosinec a já bych ráda řekla, že se od toho rozhovoru můj vztah s Harrym zase vrátil do starých kolejí. Jenže tak to nebylo. Ačkoliv Harry akceptoval, co všechno dokážu, nedařilo se nám vrátit se nazpátek našeho vztahu. Dál jsme se bavili, ale už to bylo nucené. Možná, kdybychom nekamarádili ještě s Ronem a Hermionou, tak bychom se už nebavili vůbec. Bylo mezi námi napětí a já jsem se bála, že už to nikdy nevrátí zpátky.

33. kapitola - Důvěra 1/3

27. ledna 2013 v 11:12 | NikaV
Ráno mě probudily paprsky slunce dopadající na mou tvář. Přimhouřila jsem oči a zastínila jsem světlo rukou. Mezi závěsy v okně je malá mezera a právě tou mi musí slunce svítit do očí. Posadila jsem se na posteli a promnula jsem si oči.
To byla teda dlouhá noc. Napřed se tu objevil Tom a snažil se vysvětlit, co se dělo na hřišti. A stejně jako vždy, když se pokoušel o nějaké vysvětlení toho, co je mezi mnou a Harrym, byl v koncích.

32. kapitola - Spojené a propojené 5/5

21. ledna 2013 v 3:17 | NikaV
Posadila jsem se na posteli a zamžourala jsem do tmy.
"Tome?" zkusila jsem to.
"Ano?" ozvalo se ze tmy. Oddechla jsem si a luskla jsem prsty. Svíčka na nočním stolku se zapálila a světlo tak ozářilo postavu vedle mě.
Tom se rozhlížel kolem. "Proč jsme na ošetřovně?" ptal se mě.
"Na to bych se ráda zeptala tebe," řekla jsem mu a vylezla jsem z postele. Ono sedět ve vlastním těle není zrovna příjemné. Krátce jsem se podívala na svou ruku. Byla jsem průhledná, takže mě Harry nemůže slyšet ani vidět.

32. kapitola - Spojené a propojené 4/5

21. ledna 2013 v 3:17 | NikaV
"Kate! Prober se!" volal na mě někdo.
Otevřela jsem oči. Někdo se nade mnou skláněl, někdo v zářivě červeném hábitu.
"Co…?" ptala jsem se zmateně.
"Spadla si z koštěte, Potlouk tě shodil," vysvětlil mi Fred.
Ale… to nebyl Potlouk. Ten mě minul. A ta bolest také nemohla pocházet od něj. Letěl z levé strany a bolí mě pravá ruka.
"Co tě bolí?" ptal se mě Fred.

32. kapitola - Spojené a propojené 3/5

21. ledna 2013 v 3:16 | NikaV
"Kate!" ozvalo se mi vedle ucha. Ve stejnou chvíli mi nějaký piditrpaslík v mojí hlavě bouchl zevnitř lebky do hlavy. Tak mi to aspoň připadalo, protože mě příšerně bolela hlava. Něco jsem zamručela a otočila jsem hlavu na druhou stranu.
"No tak, dneska nesmíš zaspat. Dneska máš zápas. Oliver by tě zabil, kdybys přišla pozdě."
"Tak ať si to odzápasuje sám," zamumlala jsem.
"Jestli hned teď nevstaneš, tak donucena udělat něco, co se ti nebude líbit."
"Hmm…" zamručela jsem. Proč prostě nezmlkne?
"Jak chceš. Aquamenti!"

32. kapitola - Spojené a propojené 2/5

21. ledna 2013 v 3:15 | NikaV
Když jsem se pak probrala, byla ještě tma. Krátce jsem se podívala na budík. Byly teprve tři hodiny ráno. Za deset hodin budu na hřišti poletovat před celou školu. Ach jo. Veškerý včerejší optimismus byl kdovíkde. Měla jsem chuť schovat hlavu pod polštář a nevylézt. A přesně to jsem nyní udělala.
Jenže mě vyrušovalo odkašlání.
"Hodláš nyní vstát?"
Klidně ať si mě Hermiona budí, jak chce, ale já stejně nevylezu. Ale… Počkat. Proč by v tuhle dobu byla Hermiona vzhůru?

32. kapitola - Spojené a propojené 1/5

21. ledna 2013 v 3:12 | NikaV
"Kdo je Ufňukaná Uršula?" zeptala jsem se. "A kde vzala vlastní umývárnu? Má bohaté rodiče, kteří jí koupili vlastní záchodky?"
"To bych si radši na jejím místě vyprosil vlastní ložnici s koupelnou. Je to výhodnější," prohlásil Ron.
Hermiona nás oba dva zpražila pohledem. "Uršula je duch," vysvětlila mi. "A věděla bys to, kdyby si byla na Oslavě úmrtí," dodala vyčítavě.
Protočila jsem oči. "Takže celý čas tráví na záchodech? To musí mít vážně zábavný posmrtný život."

31. kapitola - Zkouška krve 2/2

6. ledna 2013 v 3:41 | NikaV
Zmatená jsem tam stála asi ještě minutu a snažila jsem se přijít na to, co se právě stalo. Byla jsem v pokušení o tom ihned napsat Tomovi, ale zarazila jsem se. Už tak mám zpoždění. No jo. Hodina lektvarů. Sakra.
Rozeběhla jsem se chodbou dolů. Vstupní síní, která byla prázdná, jsem proběhla jako vítr. Zastavila jsem se až těsně přede dveřmi do učebny lektvarů. Nepůsobila by dobře, kdybych tam najednou vtrhla. Místo toho jsem pomalu otevřela dveře.

31. kapitola - Zkouška krve 1/2

6. ledna 2013 v 3:40 | NikaV
Další ráno jsem opět napsala Tomovi. Psala jsem mu už večer, ale neodpovídal. Bylo několik možností. Buď čerpá síly, courá se někde po hradě nebo trucuje, ačkoliv mě nenapadá proč. Ráno jsem mu napsala: Kde jsi včera byl? A ráno mi už konečně odpověděl: S tebou v knihovně.
A pak? Někam si najednou zmizel.
Já vím. Objevil se tam najednou… Harry to byl, že ano? Nevšiml jsem si, že jde za tebou. Když pak ke mně přišel, tak jsem reflexivně přešel do jeho mysli.

30. kapitola - Cesta pro recept 2/2

1. ledna 2013 v 2:51 | NikaV
S klukama jsme byli domluvení na sraz chvíli před půlnocí ve společenské místnosti. Mezitím jsem se přichystala ke spánku. Pro jistotu jsem znovu vypila uspávací lektvar. Prakticky ihned po probuzení jsem se ocitla v astrální rovině.
"Řekl bych ti dobré ráno, ale na to je asi moc pozdě," zaslechla jsem Tomův hlas. Podívala jsem se na něj. Znovu seděl na té samé židli.
"Proč seš tu vždycky dřív než já?"
"Já nemám moc věcí na práci."

30. kapitola - Cesta pro recept 1/2

1. ledna 2013 v 2:49 | NikaV
Jakmile jsme dorazili do Nebelvírské společenské místnosti, tak jsem rovnou zamířila do ložnice. Skoro se až divím, že jsem neusnula po cestě. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula dřív, než jsem se stihla převlíknout od noční košile.
Merlinudík moje bolest hlavy ráno značně polevilo. Stále mě sice pobolívala, ale velmi slabě, takže jsem byla schopná tu bolest ignorovat. Přes noc jsem neměla žádný sen. Myslím, že moje mysl byla příliš vyčerpaná na to, aby se courala někde po hradě.
Takže hned po probuzení jsem vzala deník a napsala jsem Tomovi.

29. kapitola - První magické experimenty 3/3

20. prosince 2012 v 15:57 | NikaV
Kolem mě byla nicota a zároveň všechno. Tolik barev, obrazů, zvuků, lidí, hlasů, myšlenek… Kolem mě toho bylo tolik a zároveň nic. Nešlo mi na nic z toho se zaměřit. Všechno mě mátlo. Nedokázala jsem si vybavit ani svoje jméno. Moje mysl si nedokázala uvědomit, jestli jsem on nebo ona.
Moje hlava to nemohla vydržet. Všechny ty barvy, obrazy, zvuky mi bušily do spánků.
"Ne, přestaňte!" křičel nebo křičela jsem. Jakoby se mi jenom vysmívaly. Ne, přece se neztratím v…ať jsem kdekoliv. Musím se soustředit. Uklidnit svoji mysl. Z nějakého důvodu tu jsem. Musím něco najít. Moje hlava se rozhlížela okolo ve snaze něco najít. Jenže si moje mysl nedokázala vzpomenout, co hledá.
A pak to přestalo. Přede mnou se objevila žena, vysoká, blonďatá, draze oblečená.

29. kapitola - První magické experimenty 2/3

20. prosince 2012 v 15:56 | NikaV
Čekala jsem, že mi Tom zase něco ukáže. Nějakou svoji vzpomínku. Třeba jak nastoupil do Bradavic nebo nějakou instruktážní vzpomínku o tom, jak používat schopnosti. Jenže místo toho jsem se probudila znovu v naší ložnici. Posadila jsem se na posteli. Byla jsem zmatená. Tohle bylo to překvapení? Rozhlédla jsem se kolem. Nic se tu nezměnilo. Jenom jedna věc tu byla navíc. Na židli naproti mojí postele někdo seděl.
Byl to zhruba šestnáctiletý mladík. Přestože seděl, tak bylo poznat, že je vysoký. Vlasy měl tmavé jako uhel a podobné, jako má Harry. Jenže on měl na rozdíl od Harryho krátké vlasy s lehkým rozcuchem, což mu částečně dodávalo rošťácký šarm. Tvář měl hezkou, jemné rysy, a oči tmavé. A právě ty oči plné moci a síly, ale tentokrát už beze strachu, jsem už viděla.

29. kapitola - První magické experimenty 1/3

20. prosince 2012 v 15:53 | NikaV
Od té doby Harry už neslyšel žádné hlasy. Netrvalo to dlouho a všichni jsme na to zapomněli. Měsíc říjen se začal chýlit ke konci a venku začalo být chladno. Letos to byl chladnější podzim než loni. Sice ještě nesněžilo, ale za pár týdnů se určitě rozesněží.
A přes všechno to chladno celý nebelvírský tým pilně trénoval. Ve chvílích, kdy se Harry proháněl venku v tom chladnu na hřišti, jsem byla ráda, že mě do týmu nevybrali. Místo poletování v dešti jsem se místo toho mohla uvelebit v křesle a psát si s Tomem. Poslední dobou už jsem si s ním nepsala jenom nahoře v ložnici, ale začala jsem se přesunovat sem dolů do společenské místnosti. Ono tady u krbu je větší teplo.
Zrovna jsem si psala s Tomem, zatímco Hermiona s Ronem hráli šachy. Normálně hrával Ron s Harrym, ale ten byl zrovna na tréninku v tom ošklivém počasí.

28. kapitola - Vzpomínka

9. prosince 2012 v 15:45 | NikaV
A/N Nejprve jsem měla v plánu udělat z toho jednu delší kapitolu, ale nakonec jsem to rozdělila na dvě kratší. Alespoň nemusíte tak dlouho čekat.

Všechno vypadalo normálně. Nebelvírský famfrpálový tým se o pár dnů později nakonec přeci jen dostal na hřiště, ačkoliv si napřed musela profesorka McGonagallová promluvit v profesorem Snapem. Zmijozelští ti z toho nebyli moc nadšení, ale na druhou stranu zas tak špatnou náladu neměli, ale náladu jim zlepšoval červenající se Ron, když v jeho blízkosti předstírali dávící zvuky.

27. kapitola - Mít schopnosti či nemít? 2/2

25. listopadu 2012 v 14:47 | NikaV
Další týdny mi Tom nic nenapsal, ačkoliv jsem to zkoušela znovu a znovu, ale jsem sledovala, jak moje písmo bledne. Netušila jsem, co se mu stalo, že už mi nepíše. Je možná, že je na baterie nebo na něco takového? Třeba potřebuje jenom delší čas oddechnout, než znovu získá energii a bude moci znovu odpovídat.
Nakonec jsem zvedla oči a podívala se na přicházejícího Rona.
"Kde máš Harryho?" zeptala jsem se ho.
Ron se na mě podíval. "Na hřišti."
"Nějak brzo," poznamenala Hermiona.
"Oliver se asi zbláznil," odpověděl na její poznámku Ron.
"Tak to je dobře, že jsme se do toho týmu nedostali," řekla jsem Ronovi a zakousla se přitom do topinky. "Dneska jsme se aspoň mohli pořádně vyspat. Navíc tak máme víc času na učení a rozvíjení schopností."
"Tohle už si jednou říkala," pověděla mi Hermiono.
"Co?" podívala jsem se na ni nechápavě. "Tuhle větu jsem právě vymyslela."
"Ne, tohle jsem od tebe už jednou slyšela. Myslím. Mám takový pocit deja-vu."
"To bude jenom pocit, Hermiono," uklidnila jsem ji, protože to ani nic víc nebylo.
"Nepůjdeme se za Harrym podívat?" navrhla Hermiona.
"Asi tak za půlku topinky můžeme vyrazit," odpověděla jsme ji, zatímco moje půl topinka byla na cestě k mým ústům.
"A pět kousků bábovky," dodal Ron.

27. kapitola - Mít schopnosti či nemít? 1/2

25. listopadu 2012 v 14:46 | NikaV
Koukala jsem překvapeně na deník. Čekala jsem všechno, ale tohle ne.
Ty jsi bilokant?
Ano, jsem. A ty také.
Jak víš, že jsem i já?
Cítím to. Už roky jsem ležel na nějakém neznámém místě. Nikdo do mého deníku nepsal. Bylo to jako být ztracený v prázdnotě. Až nedávno jsem pocítil přesun, někdo mě někam odnášel. Netušil jsem vůbec kam. Až jsem najednou pocítil energii. Bilokantskou energii. Cítil jsem přítomnost jiného bilokanta.
Ty jsi dokázal vycítit mou přítomnost?
Ano. Každý člověk vyzařuje určitý typ vibrací. Ty obyčejných lidí jsou…obyčejné. Ale my bilokanté máme jiné. Jsou specifičtější, výraznější, intenzivnější. V podstatě pomocí nich dokážeme provádět myšlenkovou projekci. Také jsi mě cítila, ne?
Jo, když jsem vzala deník poprvé do ruky, tak jsem pocítila… Na chvilku jsem se zamyslela. Nevím, jak to popsat.
Moc. Tak za mě tu větu nakonec dokončil Tom. Něco podobného jsem cítil, když jsem poprvé použil schopnosti.
Odkdy máš schopnosti?
Poprvé se projevili na moje páté narozeniny. Jestli chceš, možná bych ti to mohl někdy ukázat.
Odpověď jsem napsala možná až moc dychtivě. Jak?
Už jsi zkoušela někdy používat své schopnosti?
Něco málo odkážu. Většinou, když ve snu použiji schopnosti a něco vyčaruji, tak se to pak objeví i v reálném světě.
A jinak mimo sny schopnosti nepoužíváš?

26. kapitola - Eloeroosova báze 2/2

19. listopadu 2012 v 0:41 | NikaV
Večer těsně před sedmou jsem se z večeře ve Velké síni odebrala dolů do sklepení. Jakmile jsem sešla do sklepení a zabočila jsem do jedné chodby, zrovna zpoza rohu někdo vyšel a my se srazili.
"Promiň," začala jsem se omlouvat. Pak jsem ale ztuhla, když jsem si uvědomila, kdo to je. "Ty!"
Malfoyová provinile pokrčila rameny. "Promiň," omluvila se mi.
"Jasně," odpověděla jsem jí jízlivě. "Omluva přijata."

26. kapitola - Eloeroosova báze 1/2

19. listopadu 2012 v 0:40 | NikaV
Ahoj.
To bylo to první, co mě napadlo napsat. Je to takový krásný neutrální pozdrav. Navíc se tím dá dobře začít hovor. Ale to už se s ním rovnou můžu začít bavit o počasí. A je to vůbec hovor? Vždyť jenom píšu do nějakého deníku. Obyčejný deník. Má jenom jednu výjimku, že když něco napíšu, tak to bledne. To je divné.
Také tě zdravím.
Překvapením jsem vyjekla. Ještě že tu nikdo není.
Jsi Rebeka? Tvoje písmo se mi dnes zdá jiné.

25. kapitola - Konkurz 2/2

11. listopadu 2012 v 3:47 | NikaV
Zhruba po pěti minutách ve vzduchu Oliver zapískal a svolal si nás všechny k sobě. Diváků už moc nebylo, většina odešla hned potom, co je Oliver odmítl.
"No," začal. Z části jsem ho nevnímala, protože mi hlavou vrtal hlas z deníku. "Dva posty střelkyň získává Katie a Angelina. Vy tři," ukázal na Petera a zbylé dva kluky z páťáku. "můžete jít. A vy zbylí," obrátil se k nám. "zatím počkejte. Máte přestávku a my se mezitím poradíme ohledně třetího postu."

25. kapitola - Konkurz 1/2

11. listopadu 2012 v 3:46 | NikaV
Ráno jsem znovu prohledala batoh. Stejně jako včera večer jsem ho prohlížela pořád dokola. Hermiona ani ostatní na pokoji nechápali moje počínání. Nechápala jsem to ani já. Tohle přece není možný. Přeci nemohl zmizet, nemohla jsem ho ztratit. Teď, když jsem měla konečně naději zjistit něco víc o svých schopnostech. Ani jsem ten deník nestihla pořádně prozkoumat. Plánovala jsem, že s ním tady v Bradavicích zajdu za nějakým profesorem. Copak si ze mě dělá osud srandu?

24. kapitola - Velmi smolný den 2/2

3. listopadu 2012 v 4:18 | NikaV

24. kapitola - Velmi smolný den 1/2

3. listopadu 2012 v 4:17 | NikaV

23. kapitola - Hlas

25. října 2012 v 2:19 | NikaV

22. kapitola - Rodina Weasleyových - 3/3

17. září 2012 v 0:27 | NikaV

22. kapitola - Rodina Weasleyových - 2/3

17. září 2012 v 0:25 | NikaV

22. kapitola - Rodina Weasleyových - 1/3

17. září 2012 v 0:21 | NikaV


21. kapitola - Koupaliště

8. září 2012 v 13:26 | NikaV
 
 

Reklama