Narozeninový speciál + rozloučení s blogem

20. března 2016 v 2:55 | NikaV |  Oznámení
Pokud tě zaujalo pouze rozloučení s blogem, tak můžeš celý příběh přeskočit a podívat se pouze na poslední odstavec. Jestli ale čteš moje povídky, tak doporučuju přečíst si příběh. Existuje totiž šance, že se tam objeví i tvoje přezdívka...
Ještě než se ale pustíš do čtení, tak by jsi měl vědět, že na celý tenhle nápad mě přivedla EBBulbeliny.

Ten čas opravdu letí. Úderem dnešní třetí hodiny jsem ranní se to stalo oficiální. Opustila jsem svět "náctek" a stala jsem se oficiálně "cetkou". Dělá to ze mě konečně už dospělou? No, to nevím. Ale rozhodně mi to umožňuje setkat se s mými postavami. Každý rok, přesně na mé narozeniny, se mi zdá jeden sen. Princip toho snu je stejný, byla jsem tam já a moje postavy. Ony se nacházely častokrát v tom stavu, kde se aktuálně nacházely ve svém příběhu. Oproti nim jsem měla výhodu, že jsem u mnohých z nich věděla, co se bude dít. Tak se dělo i dnes.
Otravné ale bylo, že jsem napřed na to setkání musela dojít. Copak mě sen nemůže teleportovat rovnou na to setkání? Ne, místo toho to musí vypadat, jako každý normální den. Ráno mě vzbudí budík. Musím přitom podotknout, že se probouzím na koleji, takže jsem v Praze. Svůj den začnu sprchou, po kterém následuje pochod chodbou jen v růžovém županu, přičemž míjím osobu mužského pohlaví v trenkách s prázdnou konvicí v ruce jdoucí si do kuchyňky natočit vodu na ranní kávu. Inu, typické ráno studentského života na koleji. To moje pak následuje snídaní, nalíčením a převléknutím. Vzhledem k tomu, že se jedná o moje narozeniny, tak si oblékám svoje oblíbené kousky ze skříně. To znamená můj oblíbený černobílý klobouk, černou vestu a bílé triko, poté následuje dilema. Mám totiž na výběr mezi bílou, volánovou sukní anebo bílými kalhoty. Popravdě nejraději bych si vzala na sebe tu sukni, ale je teprve březen, mohla by mi být přeci zima. Nakonec nad tím ale mávnu rukou a oblékám si jí. Tohle je přeci můj svět a já budu rozhodovat o počasí! Možná bych mohla rozhodnout i o účinku báze pod oční stíny a následné výdrži svého líčení. Alespoň bych si tady s tím nemusela dělat starosti.
S tímto vědomím nakonec opouštím náš pokoj, přičemž se loučím se svojí spolubydlící Jájou. Té evidentně nijak nepřipadá divné, kam odcházím, neboť se mě na to vůbec neptá. Nemám ponětí, co má ona v plánu na dnešek, a popravdě je mi to jedno. Tak nějak tuším, že v tomhle snu bude vedlejší postavou, takže mám prakticky ve scénáři předepsáno ji ignorovat. Jakmile vyjdu ven, tak zjišťuji, že počasí je značně chladné a obloha celá zamračená. To má zítra začínat jaro. Nejspíš to někdo zapomněl tomu počasí říct. Asi mu to musím říct nyní já. Věnovala jsem nebi jeden zamračený pohled a obloha se náhle změnila. Rázem vysvitlo sluníčko, které mi posvítilo na nohy a pěkně mi je ohřálo. Když nad tím tak přemýšlím, tak teď po té zimě jsem docela bílá. I když ono já jsem bledá víceméně celoročně. Stačilo by mi obarvit vlasy na blond a Malfoyovi by mě mohli uvítat u sebe v rodině. Draco by ze mě měl pěknou ségru. Možná bych si mohla dát s Rebekou jedno selfie, až ji dnes uvidím, abych pak mohla porovnávat naši bledost.
Jak jsem se již zmiňovala, na to setkání jsem se musela dopravit sama. Bylo to otravné, ale nakonec mi to ani tak nevadilo. Strčila jsem si totiž do uší sluchátka tak typické pro dnešní generaci a pustila jsem si z mobilu písničky ze svého playlistu na Spotify. Cestování mi moc nevadí, hlavně když mám svoje písničky a můžu přitom v klidu přemýšlet. Takhle nedávno možná získala Kate svůj spin-off. Nakonec to dopadá tak, že mě většinou i zamrzí, když nakonec cesta končí. V autobuse to není až tak nenormální, protože to znamená zvednout se ze sedadla a vyjít ven do zimy, jenže párkrát mě to zamrzelo i při chůzi, když jsem dorazila někam. Musela jsem totiž přestat poslouchat hudbu a vyndat si sluchátka z uší. V tomhle případě mě to hned nečeká, protože po vystoupení z autobusu se musím projet metrem, než se konečně dostanu na místo našeho setkání.
Tím se stává jedna menší kavárna v centru města. Vždycky se mi líbila představa vysedávání po kavárnách s notebookem a následné popíjení kávy a psaní čehokoliv. Anebo bych se spokojila i šálkem dobré kávy, pohodlným křesílkem a dobrou knížkou, přičemž bych byla usazená někde mezi hromadou polštářů a obklopená teplými barvami. Vlastně takhle nějak vypadá jeden koutek v této kavárně. Můžeme si tam dokonce zatáhnout závěsy a v poklidu se bavit.
Přicházím tam až jako poslední.
"Uf, koukám, že už jste tady," podotýkám, zatímco si svlékám svou černou koženou bundu a vyndávám z uší sluchátka. Přejela jsem je pohledem. Bylo jich tu celkem osm, všichni rozsazení v křeslech nebo na gaučích. Shodou okolností seděli na největším gauči zrovna ty osoby, které se tady asi jako jedny z mála někdy opravdu pořádně znaly. Uprostřed seděla dívka se zrzavými vlasy a zdá se, že si nevšimla poněkud napjaté atmosféry v jejich trojici. Když jsem přišla, tak se celkem živě bavila s tmavovlasým klukem v černé košili usazeným po své levici. Shodou okolností byl zároveň i jedinou osobou mužského pohlaví, která tu byla přítomna. Mezitím se blondýnka na gauči snažila dívat všude okolo, jen aby se nepodívala na něho. Ani on ji nevěnoval moc pozornosti, jako kdyby tu vůbec nebyla.
Tihle tři ale nebyli jedinými postavami, které se znali. Ve svém příběhu se s nimi mohli potkat ještě další dvě mladší dívky usazené ve dvou křeslech. Jedna z nich, ta blonďatá v havraspárském hábitu, tady byla zároveň i tou nejmladší. Musím si připomenout, že už jí je vlastně třináct let. Vypadá na mladší. To bude tím, že je i mezi svými vrstevníky malá. Druhou nejmladší osobou v místnosti je pak ta tmavovlasá dívka v mrzimorském hábitu sedící v druhém křesílku. Nyní byla čerstvě ostříhaná a vlasy jí dosahovaly zhruba pouze na úrovni brady. Musím uznat, že zvolila dobře. Tenhle nový účes ji slušel. Musím to zmínit, až se objeví v přespříští kapitole.
Ani jedna z nich se ale neměla moc k hovoru. To bude nejspíš tím, že ani ve svém příběhu se nikdy moc nebavily. Jsou z jiného ročníku a z jiné koleje. To už byla větší šance, že se začne bavit Elizabeth s Rebekou, když obě byly zařazeny do Havraspáru. Ale i tak byl mezi nimi až příliš velký věkový rozdíl a především byly úplně jiné povahy. Nemyslím si, že z nich se stanou někdy kamarádky.
Kate a James ale nebyli jediní, kteří vedli nějaký rozhovor, když jsem přišla. V místnosti byl umístěný ještě jeden gauč, který byl o něco menší, a proto na něm seděly pouze dvě dívky. Normálně se neznaly, jelikož byly obě dvě z jiných příběhů, i když ze stejného fandomu. Byla to docela ironie vidět je takhle pohromadě, protože jsem znala jejich příběhy a jejich vztahy s ostatními postavami. Konkrétně s tou jednou osobou, se kterou byly obě dvě jaksi propletené, ale nevěděly o tom. Zatím se tedy mohli bavit obě dvě o škole. Teď si ani nejsem schopná vybavit, jestli náhodou nestudují stejný obor. Vím, že ta blondýnka studuje psychologii a pracuje jako servírka, ale nedokážu si vybavit studijní obor brunetky. Ale vysokoškolský život evidentně není jenom o učení, když stejně dokázaly najít společné téma k hovoru.
Nakonec zbývala jedna jediná poslední osoba, nejstarší ze všech přítomných a zároveň jediná, která nemá nic společného s nějakým fandomem. Seděla v křesílku mezi posledním volným křeslem a gaučem a jen se rozhlížela po ostatních. Když jsem se předtím svoji bledostí přirovnávala k Rebece, tak jsem poněkud pozapomněla na Lithiinu světlou kůži, která ladila s jejími světlými vlasy. Tak nějak připomíná bílou barvu. Ale není se čemu divit, když její bledost a přirovnání k bílé má svoje magické vysvětlení.
"Ahojte, lidi. Všichni určitě víte, proč jste tady, že jo?" zeptala jsem se všech, když jsem se usazovala do velkého červeného křesla a schovávala jsem sluchátka.
"Abychom tě rozptylovaly od učení?" podotkla Elizabeth s úšklebkem.
"Ano, přesně tak," pousmála jsem se nad její zcela pravdivou odpovědí. "Ale dneska si to snad můžu dovolit, ne?"
"To určitě. Všechno nejlepší," popřála mi Lithia. "Hrozně si vyrostla od té doby, co jsme se poznali."
"Jo, to bylo ještě na základce v deváté třídě," zavzpomínala jsem nostalgicky. "Sakra, to už je doba."
"Ale my se známe trochu déle," připomněla se Kate.
"Ty se radši ani neozývej. To jaká jsi byla původně… Byla by z tebe ukázková Mary Sue."
"Aspoň jsi tentokrát měla dokonalou výmluvu pro chyby. Mohla jsi napsat být s měkkým I a ohánět se argumentem, že jste se vyjmenovaná slova prostě ještě neučili," poznamenala.
"Ano, na to by překvapeně koukali. Svět by mi měl děkovat, že tenkrát ještě nebyl Wattpad. Aspoň myslím."
"Nyní je ale na čase na trochu té oslavy," pronesl James a zvedl se z křesla. Zpoza rohu závěsu vytáhl kytici růži a přešel ke mně. "Všechno nejlepší," usmál se na mě.
"Páni, děkuju," usmála jsem se a při přebírání růží jsem mu krátce pohlédla do očí. Sakra, proč jen jsem ho napsala tak šarmantního? A proč musí nosit ty černé košile, když zrovna pro ně mám slabost? Asi roztávám… Nezačínám slintat, že ne?
"Co si myslíš, že se stane, když sbalíš naši autorku?" otázala se Alice v rohu. Ta ještě nedostala moc prostoru v příběhu, ale už brzy na ní přijde řada.
James na ni přejel pohledem. "Proč bych to nezkusil, když tu jako jediný mám tu možnost?" pokrčil rameny.
"A co když ve skutečnosti nemám o kluky zájem?" podotkla jsem tajuplně a zanesla jsem kytici do vázy.
James si mezitím ne moc spokojený usadil zpátky vedle Kate, zatímco Juliet se dala do rozebírání mého milostného života. "Ale mohlo by se to stát. Co by pak bylo s námi? Že bys z nás neudělala všech lesby?"
Zasmála jsem se. "Kvůli svojí změně orientace bych vám ji také neměnila. I když jedné bych vlastně nemusela," uklouzlo mi.
"Cože?" ozvalo se několikahlasně.
"Já už nic neřeknu," prohlásila jsem.
"Je to jedna z nás?" vyslýchala mě Rosalyn.
"Nic vám neřeknu." Zakryla jsem si rukama ústa, abych se nemohla smát, a pro jistotu jsem se ještě dívala do země, abych se na žádnou z nich nepodívala.
"Co kdybychom si raději místo toho něco objednaly?" ozvala se Lithia. "Jen se obávám, že místní obsluha nebude nic moc, protože se tu ještě nestavila."
"Já tam dojdu. Stejně jsem už zvyklá pracovat jako servírka," pokrčila rameny. "Kdo si co dá?"
Postupně jsme jí všichni řekli svoje objednávky. Skoro všichni jsme si daly kávu, až na děvčata mladší patnácti let, které si vybraly horkou čokoládu. Druhou výjimkou byla Elizabeth, která zvolila čaje z důvodu svého těhotenství.
"Takže třikrát čokoláda, jednou latté, jeden čaj, espresso, vídeňská káva a já si dám capuccino. Ještěže mám tak dobrou paměť," protočila oči a poodhrnula závěs, aby mohla zamířit k baru.
"Kdy už se konečně začneme scházet v hospodě? Osmnáct ti bylo už jak dávno," postěžovala si Elizabeth.
"Jenže ne všem ostatním. Kupříkladu tobě," pozvedla jsem obočí.
"Podle našich zákonů budu plnoletá už v sedmnácti. Takže příští rok bychom se klidně mohli sejít v hospodě," navrhla.
"Tak do hospody bychom mohli zajít i tak po tomhle, ne?" zeptala se Rosalyn a podívala se na Elizabeth. "V nejhorším ti tu jednu nebo dvě skleničky koupí jedna z nás."
"To jako dneska?" zarazila se Elizabeth a znejistěla. "Já myslela až na příští rok."
"Copak? Před chvíli jsi byla o něco odvážnější," uchechtla se nad tím Rosalyn.
"Co takhle změnit téma a hospodu probírat až za rok?" navrhla jsem, protože jsem měla takové tušení, že tohle míří špatným směrem. Ale nejspíš to nemělo ten správný účinek.
"Pokaždé když se blížíme k tomu něco odhalit, tak změníš takhle téma. O co jde tentokrát?" podíval se na mě James. Teď nepůsobil šarmantně. Musím si ho takhle připomínat. Přeci vím, jaký ve skutečnosti je. Jenom na to nezapomenout, když občas zachytí můj pohled.
"Přísahám, že o nic," zalhala jsem a kousla jsem se do rtu.
"No, tak, neřešme to," podpořila mě Elizabeth. Bohužel to nemělo žádný účinek, protože v tu chvíli na sebe upoutala pozornost.
"Takže se to týká tebe?" zeptala se jí Kate.
"Ne!" vyhrkla až moc rychle, až to bylo podezřelé.
"Takže se to týká tebe," pronesla rozhodně Kate.
"Tak to je dobré, já můžu být v klidu," mávla nad tím rukou Rosalyn a spokojeně se opřela o opěradlo. Z kapsy vytáhla mobil a začala do něj něco ťukat.
"O co tedy jde?" pohlédl James na Elizabeth.
"O nic," pronesla rozhodně Elizabeth, ale bez účinky. Vrhla po mě jeden zoufalý pohled.
"Lidi, tohle setkání není od toho, abyste zjistily spoilery ke svému příběhu," snažila jsem se uklidnit.
"Vážně si myslím, že bychom tohle neměli řešit," podpořila mě Lithia. "Ještě se může stát, že něco zjistíme o budoucnosti a to by mohlo být katastrofální důsledky."
"To zní docela rozumně," poznamenala Alice. "Takže to přestaneme řešit?" Rozhlédla se po ostatních.
"Jo, můžeme to přestat řešit, protože tady nejde ani tak o to, že bychom se něco mohli dozvědět, když už to stejně tak nějak mezi námi je. Elizabeth si stejně už stihla ověřit, že je těhotná," pronesla klidně Rebeka.
Následovalo několik překvapených pohledů směrem k Elizabeth, zatímco já jsem se plácla do čela. Tohle je přesně to, co jsem nechtěla.
"Co? Kde? Kdy? Jak? S kým?" vychrlila na ní Kate palbu otázek.
"Ještě řekni, že chceš vědět detaily," pronesla ironicky Rosalyn.
"Tak lidi, tady nám nesu ty kávy," prohlásila Juliet, která akorát přicházela s jedním velkým tácem, který postavila doprostřed na jeden stolek. "Co je? Proč se všichni koukáte tak divně?"
"Lizzie je těhotná," vyjasnila jí to Alice.
"Super, tak to gratuluju," pousmála se Juliet a usadila se opět na gauč. Vedle ní Rosalyn hledala něco na mobilu.
"Nejsem si jistá, jestli gratulace jsou zrovna vhodné," poznamenala Elizabeth. "Aktuálně to je takové, že pravděpodobně nedokončím školu."
"A co budeš dělat? Budeš s mamkou a ona tě bude živit?" vyptávala se jí starostlivě Kate.
"No, vlastně tak nějak teď jsem s Oliverem," pokrčila rameny. "Školu si snad někdy v budoucnu dodělám."
Můj pohled mezitím zaujal James. Chtěla jsem vidět jeho reakci. Ten ale byl momentálně zaražený a zíral před sebe. Tedy dokud nepadla zmínka o Oliverovi. V tu chvíli se mu viditelně ulevilo. Jo, hochu, kdybys jen věděl…
"Takže Oliver…" uculila se Kate a Elizabeth nad tím jen zavrtěla hlavou. Nechala jí přitom. Především je dobře, že si to bude myslet i James. Je to na ní, jestli mu to poví, ale evidentně se rozhodla, že to neudělá. Ani se jí moc nedivím.
"Anebo James," poznamenala Rosalyn, aniž by zvedla oči od svého mobilu. "Tady je jedno zajímavé doporučení. Nikdy nepijte lektvar přitažlivosti se svým partnerem či partnerkou, když si nejste jistí, kam až spolu chcete zajít. Myslím, že tahle kapitola to docela vysvětluje ne?"
"Ty jsi na mém blogu?" ohradila jsem se a ona přikývla. "Sakra, proč vás všechny nepíšu do šuplíku?"
Pohledem jsem přejela na Jamese, který se opět tvářil dost nejistě. Nyní se ze zamračeným pohledem otočil na Elizabeth.
"Řekni mi, že je to Oliverovo," zavrčel.
"Je to Oliverovo," pronesla rozhodně Elizabeth. Zaslouží si body za to, že dokáže takhle dobře lhát.
"Kecá," ozvala se Rosalyn stále s mobilem v ruce. Ten ji ale z ruky náhle vyletěl, jakmile Elizabeth mávla rukou. "Hej!"
"Jak jsi to udělala?" zeptala se Alice zmatená jejími schopnostmi.
"Přestaňte!" okřikla jsem je a zamračila jsem se na Jamese. "A ty se uklidni. Vyřešíte to potom. A ty Alice… nevšímej si toho prosím."
"A já jsem ti zrovna chtěla říct něco bližšího o tom lektvaru přitažlivosti," zavrtěla Rosalyn hlavou.
"Ten s tím neměl nic společného," opravila ji Elizabeth. "Pokud jako lektvar nebudeš počítat alkohol."
"Ne, tam byl přímo napsán lektvar přitažlivosti," namítla Rosalyn. "Co to vlastně je?"
"Pokud si dobře vzpomínám, tak to byl lektvar, který dokáže hodně zvýšit úspěšnost jakýchkoliv balících triků. Takže kdyby ses ho třeba napila a pak šla balit nějakého kluka, tak bys ho určitě sbalila," vysvětlila jí Kate, která se v lektvarech prostě vyzná. Její oblíbený předmět. "Ale ty jsi četla něco tom, že se ho napili oba dva?"
"Proč bych si to ale nepamatovala?" připomněla se Elizabeth.
Rosalyn přikývla a Kate se zamyslela. Pokud má naše bývalá učitelka pravdu, že myšlení má svůj zvuk, i když u nás ho tedy prý tenkrát neslyšela, tak tady u Kate by teď rozhodně bylo slyšet. Nakonec si to dala všechno dohromady a podívala se na Jamese vedle sebe. "Ty ses napil toho lektvaru přitažlivosti, než jsi šel za mnou do pokoje?"
"Ne," zavrtěl hlavou. Měla jsem takové tušení, že celé tohle setkání se mi začíná vymykat z rukou.
"Nemyslím si. Než jsi za mnou přišel, tak jsem o tobě přemýšlela jinak a pak… Proč jsi to na mě zkoušel?" probodla ho pohledem.
James přimhouřil oči a podíval se jí přímo do očí. "Zapomeň na ten lektvar," rozkázal jí.
Kate několikrát zmateně zamrkala a následně se rozhlédla po ostatních. "O čem je řeč?"
Rázem se stalo hned několik věcí. Elizabeth se zvedla z gauče a zároveň i rovnou vytáhla na nohy Kate. Vzápětí se postavila mezi ní a Jamese. "Nech ji na pokoji," zavrčela na něj.
"To si vážně myslíš, že tě necháme, abys jí tady měnil vzpomínky?" zeptala se ho Lithia.
"Jamie, vrať ji tu vzpomínku zpátky," rozkázala jsem mu.
"Vás já nemusím poslouchat," pronesl rozhodně. Postavil se a přejel nás všechny pohledem. Nikdo z nás už neseděl v klidu rozvalený v křesle. Ve skutečnosti Rebeka a Alice šmátraly rukama po hůlkách. Rosalyn a Juliet, které v téhle situaci neměli nic moc na obranu, se pouze na gauči poněkud napřímily.
James pak rychle otočil hlavu k Elizabeth. Hrubě ji chytl za bradu a přinutil jí, aby se mu podívala do očí. "Přidej se ke mně," rozkázal ji rozhodně.
Vzápětí byli všichni už na nohou, tedy až na mě. Já jsem jenom zírala na to, co moje postavy vyvádějí. Alice a Rebeka mířili hůlkou na Jamese, ale než stihly něco udělat, tak natáhla Lithia ruku směrem k Jamesovi. Náhle se chytil za krk, jakoby se dusil, a padl na kolena. Všechny žíly na jeho obličeji byly nyní vidět, neboť se zbarvily do černa. Nebyl to pěkný pohled. James byl víceméně v háji.
Jenže Elizabeth se otočila čelem k Lithii a mávnutím ruky ji odhodila na stěnu. Bouchla se do hlavy a dopadla na zem. Sotva dopadla, tak se pokoušela zvednout. Stejně se k tomu ale nedostala, protože další mávnutí ruky Elizabeth pro ni znamenalo další náraz do stěny a další ránu do hlavy. Nakonec zůstala ležet na zemi a už se nezvedla.
"Elizabeth, co to vyvádíš?" vyhrkla Kate a snažila se jí podívat do očí. "Přestaň!" Nevím, jestli se přitom pokoušela používat stejné schopnosti, jako měl James, ale nijak to nezabíralo. Je velmi pěkné, že je má, ale pořád je neumí používat. Proč jsem nemohla napsat, že je po celý rok trénovala? Teď by se mi to hodilo.
"Mdloby na tebe!" zvolala Alice.
"Pertificus totalus!" vykřikla Rebeka.
Bohužel, ani jedno z těch kouzel netrefilo svůj cíl, neboť se jim James, který byl již na nohách, těsně vyhnul. Jedno prosvištělo mezi trojicí Elizabeth, James a Kate a následně odlouplo kus omítky ze stěny, zatímco druhé zasáhlo Kate, která omráčená spadla na gauč.
"Sakra," zamumlala Alice. Měla tu smůlu, že její křeslo bylo až moc blízko gauče, takže nyní byl James přímo u ní a díval se jí do očí.
"Přidej se ke mně," pronesl klidně a já jsem zahlédla na zlomek sekundy Alicin úlevný pohled a výraz naprostého oddání. Dostal ji. Zbývalo nás už jen málo.
Rebeka se pokusila o další kouzlo, ale mávnutím ruky ji Elizabeth sebrala hůlku, takže z toho vzniklo víceméně jen prázdné zvolání: "Mdloby na tebe!"
James se ani nenamáhal s tím, aby k ní přišel. Pouze se na ní podíval s prostým rozkazem: "Přidej se ke mně."
Rebeka následně rezignovaně přešla ke zbylé skupince jeho lidí, Elizabeth a Alice.
"Vy nebudete dělat problém, že ne?" pronesl James směrem k Juliet a Rosalyn.
"Mně to je vlastně úplně jedno," pokrčila Juliet rameny. "Jste z jiného příběhu, takže já z toho mám jenom menší divadlo. Chybí mi tu k tomu akorát popcorn. Ale myslím, že na baru prodávaly nějaké oříšky. Rose, nedáš si taky?"
"Zbláznila ses? On tady všechny očarovává a ty chceš oříšky?" podívala se na ní Rosalyn nevěřícně.
"Tak já si ty oříšky dám sama," pokrčila rameny a odkráčela směrem k baru, jako by o nic nešlo. Ta holka má neuvěřitelnou povahu. Ale čemu se divím? Vždyť jsem jí napsala já.
"Rose," ozval se James a ona se na něj podívala, což byla chyba. Zachytil její pohled. "Přidej se ke mně."
Takhle získal poslední postavu na svou stranu. Zbývala jsem já. Sakra. Jakmile pohlédl na mě, bylo mi jasné, že jsem na řadě. Polkla jsem. Může mi něco udělat?
"Teď budeš psát příběhy tak, jak se to bude hodit mně…" pronesl, zatímco pomalu kráčel ke mně.
KŘACH!
Ozval se podivný zvuk, jako kdyby někdo rozbil nějakou vázu, či něco takového. Vzápětí se James skácel k zemi. Za ním se objevila nějaká holka, která v ruce držela něco, co ještě před chvílí byla váza. Nyní její střepy byly všude po zemi vedle omráčeného Jamese. Neznáma osoba byla doteď šikovně schovaná za závěsem, zpoza kterého nyní vystoupila.
"Pardon, že vám tady do toho zasahuji, ale zaslechla jsem nějaké zvuky," pokrčila rameny a prohlédla jsi mě. "Nejsi ty NikaV?"
"Jo, jsem… Jak mě znáš?" optala jsem se zmateně.
"Čtu tvůj blog, kde máš svojí fotku," vysvětlila mi a následně přejela pohledem i po dalších lidech. "Páni! Oni jsou vážně tady!"
"Tak co? Měla jsem pravdu?" ozvalo se za závěsem a následně se tam objevila další hlava. Tentokrát jsem ji poznávala. Moje kamarádka ze školy Jíťa.
"Jíťo? Co tady děláš?" ptala jsem se překvapeně.
"To si vážně myslíš, že bych si nechala ujít možnost potkat se s postavou, která má být psána podle mě? Navíc nejsme jediné, kdo by se s nimi rád potkal," pronesla a následně rozhrnula závěs. Postavila jsem se, abych měla lepší výhled. Kavárna byla nyní rozhodně plnější, než byla dřív. V podstatě byla narvaná k prasknutí. "Seznam se se svými čtenáři."
Zmateně jsem se podívala na Jíťu. "To jsou…"
"To jsou všichni, kteří nějak četli tvou povídku, komentovali jí nebo tak něco… Dohodli jsme se, že se seznámíme s tvými postavami. I když nás teď propalují pohledem."
Ohlédla jsem se. Jamesův tým nevypadal zrovna přívětivě. Vlastně Elizabeth se hlavně mračila na tu holku, která Jamese omráčila.
"Ty, nevím, jak se jmenuješ, ale raději se schovej, než je dám do pořádku," doporučila jsem jí a následně jsem je přejela pohledem. Jak sakra spravím jejich mysli? Hlavně Elizabeth, ta je nejnebezpečnější v téhle situaci. Hned jsem si vzpomněla na její těhotenství. Že by těhotné bilokantky byly odolné ovlivňování? Ne, to je jak přitažené za vlasy. Počkat, ale její dítě by mělo mít tu zmijozelskou moc. Jasně, tím to bude. Honem jsem vytáhla mobil, najela jsem na aplikaci blogger a rychle jsem tam našla aplikaci blogger a tuhle novou informaci jsem tam naťukala.
Sotva jsem klikla na odeslat, tak se ozývala Elizabeth: "Co se děje?"
"James řádil. Udělej mi laskavost a prober Kate kouzlem," požádala jsem ji. "A hlídej Alice a Rebeku, jsou pořád pod jeho vlivem."
"Jasně," přikývla. Vytáhla svou hůlku, kterou namířila na Kate. "Enervate!"
O pár vteřin později Kate otevřela oči. Zmateně se na nás koukala. Přistoupila jsem k ní a pomohla jsem jí vstát. "Kate, teď potřebujeme tvoji pomoc. Musíš zrušit vliv, který měl James na Alice, Rebeku a Rosalyn. Momentálně jsou na jeho straně."
"Jo," přikývla opatrně.
Vzhledem k tomu, jak Kate tohle ještě moc ovládat neumí, jsme měli zábavu na příští půl hodinu. Snažila jsem se jí nějak podpořit a i Elizabeth ji radila. Mezitím nás mimochodem pozorovali naši čtenáři. Normálně moje příběhy čtou, teď měli možnost je sledovat. Ale asi to pro ně bylo trochu otravné, protože tohle bylo něco, co jsem prostě nemohla přeskočit tím způsobem, že bych to shrnula do pár vět a případně nějak okecala. Ne, takhle museli sledovat celý děj poctivě celou půl hodinu. Ale nakonec se holky z jeho vlivu dostali. Sláva!
"Takže, vy jste bilokanti?" zeptala se zmateně Alice. Vytřeštila jsem oči. Sakra, úplně jsem zapomněla, že ona to neví o Kate, Elizabeth a Jamesovi. Rebeka jo, četla deník Elizabeth a zná Kate, ale Alice byla v posledních částech příběhu maximálně okrajově.
"Ehm… jo," potvrdila jsem jí její domněnku. "A prosím, teď to vážně neřeš. Všechno se dozvíš v příběhu. A slibuju, že to bude brzy. Teď bychom ale konečně mohly rozjet tuhle párty, ne?"
Ozvalo se několik hlasů, kteří byly stejného názoru. Kávu jsme si nakonec museli objednat novou, ale atmosféra už se konečně poněkud uvolnila. Sice to trochu komplikoval ten fakt, že jsme tam měli dvě omráčená těla. Jamese holky kouzlem svázaly a schovali jsme ho do skladu. Lithii jsme přesunuli na gauč s tím, že se probere. Přitom to Juliet okomentovala slovy: "Je normální, že její krev je bílá?" To jsem ji následně i potvrdila a Lithiii jsme tak ponechali v klidu ležet. Věděli jsme, že to nebude nic vážného. Jen potřebuje chvíli času, než se dostane k vědomí. Nakonec jsem to ale vyřešila já potají. Počkala jsem, až mi nikdo nebude věnovat žádnou pozornost a dotáhla jsem k ní Alice, aby ji pomohla s jejím uzdravením. Když se pak někdo divil tomu, jak je tak rychle v pořádku, svedla to na vlastní magii.
Oslava se postupně rozjížděla. Potkala jsem celkem asi čtyři osoby, které znám jinak v normálním životě osobně. Bavila jsem se svými čtenáři, kteří měli různé připomínky k mým kapitolám. Musela jsem odolávat spoustě zvědavých otázek. To samé museli podstupovat i všechny svoje postavy. Naštěstí většina z nich nevěděla o moc víc, než čtenáři. Vlastně jen Lithia znala svůj příběh podrobněji. Naštěstí o ni nebyl až takový zájem, protože její příběh byl stále jen na začátku. Zato Jája se seznámila s postavou, která by měla být psána podle ní. No, takhle to aspoň vykládám, protože přeci jen Alice bude mít svůj vlastní život, svoji povahu a situace v příběhu ji budou ovlivňovat, ale klidně ať se s ní Jája srovnává. To samé by chtěla i Jíťa, jenže má tu smůlu, že její postava se ještě nenarodila. Nenarozené postavy tu ještě nejsou, stejně jako tu nejsou postavy, které se ještě ve svých příbězích neobjevily. Jinak by jich tu bylo zhruba o deset navíc.
V jednu chvíli někdo dostal takový nápad, že bys všichni mohli podepsat na jeden velký papír, který by se pak někde vystavil. Chvíli nám trvalo, než se našel nějaký hodně velký papír, kam by se všichni se svými podpisy vešli. Ono po jejich přepočítání se zjistilo, že jich je 90. 90! Tolik lidí četlo moji povídku, komentovalo jí anebo jí nějak dáli hlas. Takže tam byli tito lidé podepsaní:
Jabig (Jája), JaForisa, Jitule (Jíťa), NamieLee Forest + její kluk, Viki, Rose, Tauri-a, AyelaRier, Bumbajatko, expansia, Llika_13, Stella602, Petruska28, SarrahNarra, Annie5151, mislucka25, Kuliferda, Večernice, NelaLangova, LilyanEvansova, HelenaSmek, nrochtiaf, borbia, Eleplic, maogr-esente-sarah, Slavocka6969, Bella, Markéta, Chatonne, Cay, Mary, Lorianne, LadyAlissell, Willy12, Quitte, :D, Angela, Ema456, Kira, Lucka, RezekII, Calveena, Lily, Hakky life, tete, xinae, LucyM, Kenny, Eileena, MarryWolf, Danielle, Ella, Katka, Caylith, KalinLka, Michato, Lilly Potter ml., Noxi, Mísa, Sisa, Kedysteels, adeline, Beth, annie ska, Bibi, Alashama, Me, Charlie, Bee, Molly, Pottertales, Nate, Vida, andystory, laura, lumik4, Terka, Andie, Alexissse, Žužu, Kath, setinka, Mel dne, Mima, onedirection1D2, Lenyyyy, Toralei2.
"Lidi, můžete mi věnovat trochu pozornosti?" zavolala jsem. Trvalo ještě asi minutu, než se všichni uklidnili, nikdo se nebavil a já měla celou jejich pozornost. Postavila jsem se přitom na židli, aby na mě bylo dobře vidět. "Jsem vážně moc ráda, že jste přišli. Cením si toho a nejspíš to tak nevypadalo v první chvíli, kvůli té situaci s Jamesem, ale jsem z toho vážně nadšená. Nikdy jsem neměla ponětí, že vás je tolik.
Ráda bych toho teď využila a něco vám oznámila. Nevím, kde jste četli moje povídky. Mohlo to být na wattpadu, potterharry stránkách anebo na některém z mých blogů. Právě k té existenci dvou blogů bych nyní ráda mluvila. Začínala jsem před čtyřmi lety na blog.cz a myslím, že právě tenhle můj blog je oblíbenější. Jenže s ním jsou technické problémy. Někdy, když přidám článek a pak ho upraví, tak trvá asi tak den nebo dva, než se ty změny zobrazí. To ještě nemluvím o tom, jak vedení blog.cz očividně kašle na nějaké upozornění na zkopírované články a povídky, protože zkopírovanou Kate jsem nahlašovala už loňské jaro a ona tam pořád je." Protočila jsem nad tím oči. "Kdo bude chtít, najdu pak odkaz a může tam zkusit jít hatit autorku, ale nemyslím si, že to bude mít nějaký účinek. Takže se dostávám k tomu hlavnímu. Končím s blog.cz a odteď budu přidávat pouze na blogspotu."

Ne, žádný takový sen se mi ve skutečnosti nezdál a všechno jsem si vymyslela z vlastní hlavy. Ale abychom trochu nasimulovali přítomnost čtenářů v tom příběhu, tak v komentářích můžete položit jakoukoliv otázku mě nebo dané postavě a dostane se vám stejné odpovědi, které by se vám dostalo i v tom "snu".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 22. března 2016 v 16:54 | Reagovat

Ahoj, v první řadě přeji vše nejlepší k narozeninám, vítej ve světě "cetiletých" :-) Také jsi mě moc potěšila, že jsi mě zmínila mezi čtenáři, ač jsem okomentovala jen jednou. Alespoň při téhle příležitosti Tě ujišťuji, že Kate stále patří mezi mé oblíbené povídky (nejen díky shodě jmen :-D) a mám velkou radost, že ses k ní vrátila.

Abych využila své přítonnosti ve Tvém "snu", tak mi dovol trošku vyzpovídat Jamese, i když počítám s tím, že se bude trochu vykrucovat :-D Určitě bych se ho zeptala, jestli miluje Kate a bez ohledu na kladnou či zápornou odpověď by mě zajímalo, proč na ni použil ten lektvar přitažlivosti (a odpověď "O čem to mluvíš, jaký lektvar" neberu, to bych mu také dala jasně najevo :-D)

2 NikaV NikaV | E-mail | Web | 22. března 2016 v 20:46 | Reagovat

[1]: Děkuju za přání a... Sakra, že já jsem se v tom snu zapomněla zmínit, že je zakázáno se k Jamesovi přiblížit? Anebo jsi k němu proklouzla, když se nikdo nedíval? Inu budiž, jde se na jeho reakci:

James pozvedl zrak k dívce, která přicházela *zde si můžeš doplnit svůj popis*. V první chvíli měl chuť sjet ji pohrdavým pohledem. Náhle si ale uvědomil, že by to mohla být jeho cesta ven. Stačí mu zachytit jeden její pohled.
Po její první otázce vypadal chvíli zaraženě. Zdálo se, jako by v první chvíli nevěděl, co odpovědět. Nakonec ale našel nějaká slova a pomalu se rozmluvil: "Já... já nevím. Já bych jenom chtěl, aby byla šťastná a v bezpečí. A to může být jenom se mnou. Se mnou může rozvíjet schopnosti a ničím se neomezovat."
Při druhé otázce už mu netrvalo tak dlouho najít potřebná slova. "Chtěl jsem ji získat na svoji stranu." Po téhle odpovědi na chvíli sklopil pohled k zemi. Už se zdálo, že nic dalšího neřekne, když znovu promluvil: "Byla to blbost, že jo? Neměl jsem to dělat. Podívej se, jak to nakonec dopadlo. Ona se tam venku baví a já jsem tady zavřený." Pozvedl zrak ze země a pohlédl na tu dívku. Stále se pokoušel zachytit její pohled. "Jak se jmenuješ?" Jakmile se mu dostalo odpovědi, tak se mírně pousmál. "Stejně jako ona..." zamumlal potichu, že ho skoro ani nemohla slyšet. Koutky se mu pozvedly do mírného a svůdného úsměvu. "Myslíš, že by jsi mě mohla pustit? Přísáhám, že nikomu nic neudělám."

3 Katka Katka | 24. března 2016 v 19:30 | Reagovat

Díky za krásně zpracované odpovědi :-) Radši se mu vyhnu pohledem a vypařím se zpět bavit se mezi ostatní, nerada bych způsobila nějaký průšvih :-D

Přeji hezké Velikonoce!

4 Rose & Viky Rose & Viky | E-mail | Web | 25. března 2016 v 13:18 | Reagovat

Komentář píšu až po několika dnech..
Takže sice zpětně, ale vše nej k narozeninám, to, že jsi již mimo svět náctiletých stejně nic nezmění na tom, jaká skvělá autorka a osoba, která umí dost dobře vyděsit a vytvořit velmi mystery atmosféru :)
No.. vážně jsi mne vyděsila, hlavně tím nadpisem :d (teď už to není vtípek.. škoda..) ale alespoň že s tím nepraštíš úplně, nebo nesmažeš blog. To by jsi mě skutečně dostala. A nepotěšila.
Nevím proč, ale poslední kapitoly, se mi začaly zdát už velice jiné, už to není ten obvyký svět magie, ale nějaký jiný román. Takže asi budu čít začátek stále dokola :DD
Nechci tu napsat sloh, tedy ne delší než už je, takže toť vše (i kdž můžu tvrdit opak)
Tak jo.. už nic, ticho, mizím...
Rose

5 NikaV NikaV | E-mail | Web | 27. března 2016 v 21:00 | Reagovat

[4]: Děkuju za přání a musím uznat, že tvůj komentář mi už pár dní vrtá hlavou. Pořád přemýšlím nad tím, proč je to jiné. Dávalo by to smysl, protože mezi napsáním první kapitoly Kate a dneškem uběhly už víc jak čtyři roky, takže je logické, že se moje psaní trochu pozmění. Jenže jak? Co je jiné? Je to lepší? Horší? Příběh se pochopitelně vyvíjí, ze začátku byly schopnosti Kate jen náznakové, teď už o jejích schopnostech víme něco víc... Siriusly, jak je to jiné?

6 Carolinlily Carolinlily | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 17:57 | Reagovat
7 Rose & Viky Rose & Viky | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 18:10 | Reagovat

[5]:
Řekla bych, že je to složitější, nejde jen tak říct, jestli je to horší, či lepší. Nemohu to říci i o úplně těch nejnovějších kapitolách, jelikož se mi nezobrazují, ale je to jiné, jako kdyby to k tomu ani nepatřilo.
Vem si třeba 1. a 55. kapitolu, je to jiné, jiný sloh, jedno je fanstasy svět, pohádkové dobrodružství, ale to druhé, svět dospělých, něco jiného, tma šedé, vážné..
No, zrovna 55. není dobrý příklad, tak alespoň tento text, který je jako jakási narozeninová oslava, pokud jsem to správně pochopila a pokud si to tak pamatuji.
Vidíš to?
Neudivuje mne že ti to vrtá hlavou, mé otázky a odpovědi často lidem vrtají hlavou.. :d

Jinak, co říkáš na náš výtvor? (Vampire sisters by Rose & Viky)

Rose

8 NikaV NikaV | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 1:16 | Reagovat

[7]:
https://media.giphy.com/media/14mgxYFJHXGmoo/giphy.gif
Takhle nějak jsem vypadala při čtení tvého komentáře. Tohle mi bude vrtat hlavou asi navěky. Dokonce i na wattpadu jsem včera ptala, jestli zaznamenávají nějakou změnu. Akorát jsem tam totiž přidávala 55. kapitolu, který má být tou hranicí.
Jak to myslíš s nejnovějšími kapitolami, které se ti nezobrazují?

A podívala jsem se na ten váš výtvor a mám pár postřehů. Není to vyložená chvála, spíš taková objektivní kritika. Máš zájem?

9 Rose & Viky Rose & Viky | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 13:51 | Reagovat

[8]:
To mne neudivuje, dělám to lidem často, že je nutím se dost zamyslet. :)
No, znát je to tak postupně, ale ano, někde za touto kapitolou je to výraznější.
Nevím proč, ale měla jsem s blogem nějaký problém (zdá se) a i když jsem si stránku chtěla najít přes "složku Kate 3. část" nezobrazovaly se. Ano zobrazují se dole pod články, proto o nich také vím, ale po kliknutí na odkaz, kdy by každý očekával otevření kapitoly se objevilo, že stránka neexistuje, jedno vím jistě, počítačem to není.
Naštěstí se to konečně rozhodlo mne pustit a tak jsem je již přečetla, už je to tedy ok.  

Jistě, jen budu muset tu milou zrzavou bytost, co vypadá a i se jmenuje jako jistá postava té ságy, varovat, aby nevyletěla, protože rozčilený beran je pěkně nebezpečný (no znám to..), jinak, je někde i jinde než tady dostupné to video ke Kate? Tady se mi zobrazuje jen obrázek a dále to nefunguje.
(Popř. jak to máš s těmi postavami, v "rolích" tvých postav..)

- zase sloh. -

Rose

10 NikaV NikaV | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 12:13 | Reagovat

Možná zlobí blog.cz, že to nefunguje. Mě video funguje. Ale pokud se chceš podívat, tak můžeš zkusit najít video přes youtube pod názvem Story of Elizabeth Reed.
Nejspíš vám svoji objektivní kritiku pošlu na email.
(Postavy v rolích mých postav? Ech? Jak to myslíš?)

11 LillyPotterml. LillyPotterml. | E-mail | 10. dubna 2016 v 19:42 | Reagovat

:D jeeeeej.

Vysoká bruneta(Ja) pride k Kate.,,Kate? Mám otazku. Keby si si mala vybrať medzi Dracom a upravením a sexi Severusom Snapeom koho by si si vybrala?´´

12 NikaV NikaV | E-mail | Web | 12. června 2016 v 19:27 | Reagovat

[11]: Kate napřed hodí poněkud znechucený pohled při představě sebe a jednoho z nich. Hlavou ji běhají myšlenky, jak tu brunetu vůbec něco takového mohlo napadnout. "Upřímně vzhledem k tomu, že Draco je takový hajzl, tak bych si radši vybrala Snapea, i když je tak starý, že by mohl být můj táta. Akorát si ho nějak nedokážu představit v nějaké sexy podobě."

13 Kelssie Kelssie | 19. července 2016 v 22:48 | Reagovat

Super:D A já prej že Sirius Black:D
Já tuhle povídku četla někde jinde pak jsem četla na jinch stránek ale tady mám pokračování:) No ale už se v vrátím k příběhu Kate:) A jsem zvědavá

14 MarcoT MarcoT | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:30 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama