60.kapitola - Náhlé zvraty, spadlá brada a domácí mazlíčci 3/3 + video

14. března 2016 v 2:52 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků
Kdo je tím proradným zrádcem? Jaké důkazy Rebeka najde?
Jaká bude následná konfrontace? Jak se to všechno zamotá?
Dostane se z toho nakonec Kate? Co se bude dít mezitím?
Zachrání se Sirius? Zjistí pravdu o Elizabeth?
Co nakonec Kate získá?

Pohled Kate
Stalo se vám někdy, že jste všechno zajímavého prospali? Protože právě tohle se mi stalo. Poslední, co jsem si pamatovala, byly mozkomoři, obrovská záře a pak jsem omdlela. Probrala jsem až na ošetřovně, když už oknem dovnitř dopadaly sluneční paprsky. Pomalu jsem se posadila na posteli. Připadala jsem si hrozně zesláblá a navíc jsem měla hlad a žízeň. Nikde nikdo nebyl, tedy až na madame Pomfreyovou, která ke mě hned zamířila, jakmile si všimla, že jsem vzhůru.
"Nevstávejte," řekla mi ihned rozhodně a podávala mi do ruky nějakou lahvičku s lektvarem. "Potřebujete si ještě odpočinout, takže tohle vypijte." Měla pravdu, cítila jsem se hodně unavená.
"Co se stalo?" vyhrkla jsem, než mě donutila se napít.
"Mozkomoři se dostali na pozemky," sdělila mi, zatímco jsem pila ten nepříliš chutný lektvar. "Jak jsem pochopila, tak jste vyčarovala Patrona, který vás a slečnu Reedovou ochránil, jenže vás to stálo příliš sil a vaše tělo potřebovalo nějakou chvíli, než se z toho vzpamatovalo. Takže musíte ještě odpočívat, než naberete znovu všechny síly."
"Patrona?" zopakovala jsem po ní.
"Velmi impozantní na někoho ze třetího ročníku. Ale ta noc byla na podobné zázraky hodně náchylná, protože panu Potterovi se povedlo to samé."
"Harrymu? On tam byl taky? Co se stalo?" vychrlila jsem na ní palbu otázek.
"Vydržte," snažila se mě uklidnit. "Teď si musíte odpočinout. A předpokládám, že každou chvíli se vaši přátelé vrátí z oběda, takže vám to podrobně poví."
Až tahle informace mě uklidnila. Myšlenka, že se tu každou chvíli objeví ti tři, mě potěšila, a nakonec jsem si na posteli znovu lehla. Cítila jsem se hrozně slabá a jsem si jistá, že bych teď nikam moc daleko nedošla. Přesto jsem se schválně natočila tak, abych viděla na dveře.
V jednu chvíli se otevřeli a dovnitř vešel Harry, Ron a Hermiona. Usmála jsem se a hned jsem se snažila posadit.
"Kate! Konečně jsi vzhůru," usmál se Harry, stejně tak i Hermiona a Ron. Všichni tři se usadili kolem mojí postele, Ron na vedlejší postel, Hermiona na židli a Harry se usadil na mojí postel někde u mých nohou.
"Už asi tak deset minut tu na vás čekám," protočila jsem oči, jakoby to byla hrozná otrava. "Chci vědět podrobně, co se stalo. Harry, prý jsi vyčaroval patrona. Jaktože jsi vůbec narazil na ty mozkomory? Šli jste přece k hradu."
"No, nějak se to zkomplikovalo," pokrčil Harry rameny.
"Objevila se Křivonožka a Prašivka se dala na útěk," začal vyprávět Ron. "Běžel jsem za ní, a když jsem ji konečně objevil, tak se tam objevil Blake."
"Blake? Je v pořádku?" I přes svoji únavu se mi oči rozzářily. Bála jsem se, že se Blake nějak zaběhl do lesa a něco se mu tam stalo. Jak ráda jsem slyšela, že je v pořádku.
"Vydrž, všechno je totiž úplně jinak. Blake totiž byl docela agresivní, shodil Harryho a hlavně šel po Ronovi. Chytl se ho zuby a odtáhl ho do jedné díry v kmeni Vrba mlátičky. Stáhl ho do chodby a potom až do Chroptící chýše."
"No, tam už mě technicky netáhl, protože v chodbě se proměnil na člověka," opravil ji Ron.
"Na člověka? Blake?"
Hermiona se nadechl. "Blake je totiž Sirius Black."
Spadla mi brada. Doslova. Zírala jsem na ně. "Blake je Sirius Black?" opakovala jsem po ní pomalu.
Přikývli.
"Takže jsem celou dobu měla za domácího mazlíčka uprchlého vraha?" dedukovala jsem.
"Ne, tak docela," zavrtěl Harry hlavou. "Sirius je totiž nevinný."
Asi bych si měla bradu odmontovat a položit na zem, aby dostatečně vyjádřila svoje překvapení. "Cože? Teď už naprosto nic nechápu."
"My to tak nechápali. Ale pak se tam objevil Lupin a my se dozvěděli jednu starou historku. Lupin je vlkodlak. Ve škole to tehdy musel tajit, proměňoval se vždycky v Chroptící chýše a Vrba mlátička byla u vstupu do té chodby vystavěna proto, aby se za ním nikdo nedostal. Ale nakonec to můj táta, Sirius a Pettigrew zjistili a rozhodli se stát neregistrovanými zvěromágy, aby mu s tím pomohli. Jo a mimochodem, to oni vytvořili Pobertův plánek. Taky se tam v jednu chvíli objevil i Snape, který byl pod Harryho neviditelným pláštěm." Harry se zamračil. "Chtěl zajmout Sirius a Lupina, ale my jsme chtěli slyšet celou tu historku, takže jsme ho omráčili."
"Pěkná historka, ale nevysvětluje to, proč je Sirius Black nevinný," podotkla jsem. "Počkat, ty jsi řekla, že Lupin je vlkodlak?" Tu bradu bych měla raději rovnou odnést do sklepení.
"Jo, ale bere si pravidelně jeden lektvar, takže je pro ostatní neškodný," shrnula to Hermiona.
"Tak proto je pořád tak bledý," poznamenala jsem. "Dobře a proč je tedy Sirius Black nevinný?"
"Tehdy to nebyl on, koho moji rodiče udělali Strážcem tajemství. Tím byl Sirius Black," vysvětlil mi to Harry
"Takže to on zradil tvoje rodiče a Black ho pak za to zabil? Proč ale k tomu musel vzít ještě ty lidi okolo?" ptala jsem se zmateně.
"To neudělal on, ale Pettigrew," opravil mě Ron. "Zabil je, uřízl si prst, aby vypadal jako mrtvý, a proměnil se v krysu. Prašivku."
Vyvalila jsem oči na Rona a zároveň jsem imaginárně posílala svoji bradu někam na druhou stranu světa do Tichého oceánu. "Takže to ty jsi měl celá léta za mazlíčka vraha? Tak aspoň někdo to zažil. Teď mi ještě někdo řekněte, jak do toho spadají mozkomoři."
"Když Sirius s Lupinem proměnili Pettigrewa kouzlem v člověka, tak ho chtěli zabít, ale já jsem je zarazil. Chtěl jsem ho odvést na hrad, aby Sirius mohl být volný. Jenže v tu chvíli se začal Lupin měnit ve vlkodlaka. Tu noc si nevzal svůj lektvar," sdělila mi Hermiona.
"Sakra," zamumlala jsem.
"Sirius se proměnil a snažil se ho zarazit. Mezitím Pettigrew popadl hůlku, omráčil Rona a dal se na útěk. Lupin pak utekl do lesa, Sirius byl zraněný a dostal se až k jezeru. Chtěli jsme mu pomoct, ale v tu chvíli se tam začala hrnout hromada mozkomorů, které odehnal od nás jeden záhadný patron."
"A co se stalo pak? Sirius je někde zavřený?" vyptávala jsem se dál.
"Už ne. Ono je to totiž mnohem komplikovanější," shrnul to Harry a pohlédl na Hermionu.
"Snape se tam objevil, zatímco jsme byli všichni v bezvědomí a vzal nás do hrady. I tebe, protože se tam nějak objevila Elizabeth s tebou v bezvědomí," zmínila Hermiona. "Sirius zavřeli v kabinetě Kratiknota, mozkomoři se mu chystali dát polibek a nikdo nám nevěřil. Jenom Brumbál a naznačil nám, jak ho můžeme zachránit. Takže jsem pomocí tohohle vrátila čas." Ukázala si na krk, kde měla malé přesýpací hodiny. "Mám je celý rok. Díky nim jsem stíhala ty hodiny."
Moje brada se někde v Tichém oceánu rozhodla, že to není dostatečně hluboko a daleko, tak odcestovala na Mars. Snad mi pošle pohled. "Ty jsi vracela čas a nic jsi nám neřekla?"
"Má to spoustu pravidel, takže jsem je nemohla nijak zneužít. Narušilo by se časoprostorové kontinuum," ujistila mě Hermiona. "Už tak jsme hodně riskovali. Ale nakonec jsem já, Harry a Elizabeth odcestovali do minulosti."
"Já jsem byl pořád mimo," konstatoval Ron.
"Zachránili jsme Klofana, na kterém pak odletěl zachráněný Sirius pryč," podotkl Harry. "A navíc se ještě ukázalo, že to já jsem vyčaroval toho patrona, který zahnal stovku mozkomorů na útěk."
"Páni, Harry, to muselo být parádní. To má být myslím až v látce sedmého ročníku," ocenila jsem jeho kouzlo.
"Bylo to senzační, ale na tebe asi nemám. Já jsem ho trénoval, ty jsi ho zvládla z fleku," pokrčil Harry skromně rameny.
"Jo, no, já jsem ho nevyčarovala," zavrtěla jsem hlavou. Konečně jsem nebyla jediná, kdo se díval překvapeně. Naštěstí tam nebyla Pomfreyová, takže jsem mohla v klidu pokračovat. "Já jsem se spíš tím patronem na chvíli stala. Nevím, jak to vysvětlit. Snažila jsem se vyčarovat patrona, myslela jsem na tu šťastnou vzpomínku, ale než jsem stihla říct tu formuli, tak jsem nějak začala zářit. Pro Elizabeth to bylo oslepující a mozkomory to odhánělo. Ale pak když zmizeli a já jsem nějak vybledla, tak jsem omdlela. Nemám vůbec ponětí, co to mělo znamenat."
"Já možná jo," poznamenala Hermiona, která měla ve tváři zamyšlený výraz. "Mám jednu teorii, která souvisí s tím, jak jsi v jiné rovině než my. Tvoje astrální já by mohlo být ve stejné, jako jsou patroni. Potom bys pro mozkomory mohla být něco jako slabý patron jako ty slabé štíty, které čaroval Harry ze začátku. Ale tou šťastnou vzpomínkou ses aktivovala a udělala jsi ze sebe silného patrona."
"Jo, akorát já byla v té fyzické podobě," opravila jsem ji.
"Vážně?" pozvedla obočí. "Potom mě napadá, že by tvoje fyzické tělo a astrální podoba mohly být také v jiných rovinách. Ale to by znamenalo, že by ses dokázala sama pohybovat mezi rovinami… Budu muset zajít do knihovny."
"Dělej si, co chceš. Já mám pocit, že tohle je nad moje síly i kdybych nebyla tak pekelně unavená," položila jsem si hlavu na polštář a zavřela jsem na pár vteřin oči.
"Jak můžeš být unavená po tom, co jsi prospala asi čtyřicet hodin?" zeptal se mě užasle Ron.
Pozvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. "Čtyřicet hodin? Ona není sobota?"
"Není," zavrtěl hlavou Ron.
"Ou," uniklo mi. "Já jsem toho musela sakra hodně zaspat."
"Zaspala jsi i Lupinův odjezd," informoval mě Harry. "Snapeovi vadilo, že Sirius unikl, tak se zmínil o jeho malém chlupatém tajemství před zmijozelskými. Teď už to ví celá škola a rodiče také, takže si raději dobrovolně sbalil kufry a odjel. Pozdravuje tě mimochodem a přeje ti, aby ses rychle zotavila."
"A odjela i Elizabeth," dodala Hermiona.
"Tak to mě až tak mrzet nebude, vzhledem k tomu, že ona je ten práskač," naštvaně jsem se zamračila. "Proč vlastně odjela?"
"Buď odchází ze školy dobrovolně anebo ji vyhodili. Ale po škole už začínají kolovat drby, že to ona se vloupala do té ředitelny," pokrčil Ron rameny.
"A protože ses nestihla včas probrat, tak ti tu nechala dopis," podala mi Hermiona z mého nočního stolku dopis.
Nebyla jsem si jistá, jestli chci číst, co tam napsala. Byla to zrádkyně. Zradila mě. Proto jsem na chvíli zaváhala, než jsem nakonec dopis otevřela. Alespoň se dozvím, proč opouští školu.
Kate,
jestli tohle čteš, tak už jsi určitě vzhůru, což je fajn. Řekla bych ti to osobně, ale chtěla jsem odjet ze školy dřív, než se začnou trousit drby. Ono tomu slizkému bastardovi (čti Snape) neuniklo jenom tajemství o Lupinovi, ale i o mojí rodině. Naznačil, že je něco mezi mamkou a mým tátou (mimochodem on už o mě ví!), takže raději opustím školu o týden dřív. Bylo by jen otázkou času, než by si to lidi spojili se mnou. Nejspíš bych zůstala a čelila těm drbům, jenže se stejně neplánuji v září vracet do Bradavic.
Byla jsem za Brumbálem a přiznala jsem se. Řekla jsem mu, že to já jsem se vloupala do té ředitelny a vzala jsem to na sebe. Asi to bylo k ničemu, protože se ukázalo, že on celé měsíce ví, že jsme to byly mi dvě. Co tím sledoval, asi nikdy nepochopím. Ale hlavní pro tebe je, že pro tebe to nebude mít žádné následky. Jenom příští rok asi budeš mít pořád podmínečné vyloučení, tak doporučuju nic nevyvádět. Nebudu tam já, tak snad tě nebude nic pokoušet. Pokud bys mi někdy v budoucnu chtěla napsat nějakou zprávu o tom, že jsem to neměla brát na sebe podobné bláboly, tak to rovnou vzdej. Mám ještě nějaké svoje důvody, proč musím opustit školu.
Dlužím ti ještě jednu velkou omluvu za to, jak jsem se zachovala. Mělas pravdu, byla to malichernost. Žárlila jsem kvůli klukovi a chtěla tě dostat ze školy. Ale i přesto jsi mě tam před těmi mozkomory zachránila (jak jsi to vůbec udělala?), i když tobě by nic neudělali. Děkuju ti za to. Nevím, co by se mnou jinak bylo. Až poté jsem pochopila, jak velkou blbost jsem vyváděla. Ironií je, že můj táta byl dvanáct let nespravedlivě vězněný a já jsem pak provedla tohle. Tak jsem to vzala zpátky a napravila jsem to. Nežádám tě o odpuštění, tohle je jen na tobě.
Jenom na sebe dávej pozor.
Elizabeth
P. S. Nevěř moc Jamesovi. Tohle není žádná moje žárlivost. Prostě z něj mám teď blbý pocit a nedokážu to vysvětlit.

Neodpustila jsem jí. Na to jeden dopis nestačí. Zradila mě, ale napravila to a omluvila se. Ne, teď ji to ještě neodpustím, ale časem možná. Nechtěla jsem už ale na to myslet, chtěla jsem si užívat prvních dnů léta. Akorát mě napřed musela madame Pomfreyová pustit z ošetřovny, což trvalo ještě pár dnů. Nakonec jsem měla jenom pár dnů před koncem školního roku. Byly to zároveň i poslední dny před tím, než jsme se dozvěděli výsledky zkoušet. Světe, div se, já jsem postoupila do dalšího ročníku. Dokonce i z dějin čar a kouzel. Navíc jsem měla ještě lepší známku než v prvním ročníku. Asi mě ozářil duch svatý nebo něco takového. I přes odchod profesora Lupina, což vážně hodně studentů zamrzelo, panovala optimistická nálada. Alespoň v naší partě. Sirius i Klofan byly na svobodě. Malfoy zuřil kvůli Klofanovi, Snape zuřil kvůli Siriusovi a po škole panovaly drby o útěku Siriuse a Lupinovi. Povídaly se teorie o tom, že v tom útěku měl prsty právě Lupin a Samantha s Elizabeth. Smutnou zprávou je, že nejspíš právě vlivem těchto zpráv se i Samantha rozhodla opustit školu. Takže zase budu jediným bilokantem na škole. Nakonec jsme ještě vyhráli letošní školní pohár. Měli na tom svůj podíl naše body za famfrpál.
Den na to nás čekalo menší překvapení ve vlaku. Hermiona nám právě sdělovala svoje plány o tom, jak se vzdá obraceče času a zruší si dva předměty, jasnovidectví a studia mudlů. Ron pak začal plánovat dnešní léto, protože se má konat mistrovství ve famfrpálu. V tu chvíli jsme ale byli přerušeni malou sovičkou, která se snažila dostat dovnitř i s jedním velkým dopisem. Ten byl určený Harrymu a byl od Siriuse. Sirius se tam přiznal, že to on dal Harrymu Kulový blesk. Usoudili jsme z toho, že i ty moje letošní záhadné dárky byly asi od něj. Nakonec se ještě ukázalo, že ta malá sovička je dárek pro Rona. V dopise byla i zmínka o mě. Na mě prý bude čekat jedno překvapení až v dětském domově, protože by šlo jen těžko poslat sovou.
Byla jsem zvědavá, a proto jsem od nádraží rychle pospíchala s kufrem do domova. Sotva jsem vpadla dovnitř, tak jsem málem ani nepozdravila, a rovnou jsem se ptala ostatních dětí, jestli tu na mě něco nečeká. Prý jsem měla zajít za slečnou Lopezovou. Kufr jsem nechala na chodbě a vydala jsem se rychle za ní.
"Kate, ráda tě vidím zpátky ze školy," pozdravila mě.
"Dobrý den," kývla jsem. "Prý by tu na mě mělo něco čekat."
Pousmála se a pokynula hlavou k velkému košíku, který stal v rohu. Na něm byl položený dopis nadepsaný mým jménem. Jako první jsem otevřela dopis.
Milá Kate,
je docela škoda, že ty jsi jediná, se kterou jsem neměl možnost opravdu si promluvit. Přitom ses o mě prakticky celý rok starala. Děkuju, že jsi mi nikdy necpala žádné psí granule, protože ty bych vážně nejedl. Ale ta masa propašovaná z Velké síně, to bylo něco jiného. Bez takového vykrmování by teď ze mě asi byla vyhublá kostra.
Ostatní ti už určitě řekli celý můj příběh. Teď ti chci jen poděkovat, že jsi mě nenechala na ulici. Abych byl upřímný, tak v první chvíli (hned po tom šíleném přesunu z Kvikálkova domů k Hermioně) jsem v tom viděl jenom možnost, jak se dostat blízko k Červíčkovi. No, nakonec to nebylo tak snadné, ale alespoň jsem měl lepší možnost vás čtyři lépe poznat. Harry je celý jako jeho otec a ty jsi zase celá, jako Lily (Harryho matka), i když ona neměla takové štěstí na průšvihy jako ty (zato naše partička ano). Trvalo mi nějakou dobu, než jsem pochopil, jak to vlastně s tebou je. Kdybych mohl, tak bych ti pomohl v pátrání po tvých rodičích. Zatím ti mohu ale jen slíbit, že tajemství o tvých schopnostech nikdy nikomu neprozradím, pokud si to nebudeš sama přát.
Na závěr jsem ti přenechal ještě malý dárek. Zdálo se mi férové, abys taky něco dostala, když Ronovi jsem ztrátu mazlíčka vykompenzoval Papušíkem. Na tebe čeká v košík jedna malá chlupatá koule, která by prý měla být rasou šeltie a jmenuje se Gucci.
Hodně štěstí!
Tichošlápek

S nadšením jsem odložila dopis a vrhla jsem se ke košíku. Odhrnula jsem deku, pod kterou se pak objevilo malé, zlatočernobílé štěně. Můj nový pes.

A/N Jsem vážně ráda, že jsem dodržela svoje předsevzetí "Pokud se dostanu do druhého semestru, tak do svých narozenin dopíšu třetí část Kate." Tohle předsevzetí možná nebylo tak rozumné, protože před dvěma lety jsem se rozhodla dopsat druhou část do svých narozenin. Tehdy jsem to stihla, ale následovala pak dlouhá éra, kdy jsem se nedokázala donutit psát.
Tahle kapitola je mimochodem nejdelší, kteoru jsem kdy napsala. Předhonila pátou kapitolu z povídky Dangerous Liaisons a její o sedm slov kratší konkurenci z druhé části Kate, kapitolu Spojené a propojené. Akorát vstávat musím za necelé tři hodiny.
Ráda bych zmínila jednu zajímavost. Původně měla dostat Kate zlatého retrívra, ale při vymýšlení jeho jména jsem dostala nápad. Proto se jmenuje Gucci a je rasy šeltie, stejně jako náš skutečný pes, který zemřel před necelými třemi týdny na nemoc ve věku sedmi let.
Nakonec mám pro vás na závěr třetí části ještě připravené video, které by mělo popisovat příběh Elizabeth Reed za první díl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 14. března 2016 v 20:48 | Reagovat

Wau!!! Jinak se asi nedokážu vyjádřit :-D
Tahle kapitola byla fakt super :-). To čekání stálo za to. Teď i trochu chápu jednání Elizabeth. Klidně bys mohla být spisovatelka. Myslím to vážně! Tvoji bilokanti by klidně strčili do kapsy všechny upíry a padlé anděly :-).Doufám, že se brzy dočkáme pokračování. A to video je taky moc hezké.

Teď mě tak napadá-nejmenoval se náhodou Gucci tvůj pejsek, o kterém jsi psala v těch filmových tipech?

2 Viki Viki | 14. března 2016 v 20:49 | Reagovat

A málem bych zapomněla-u té brady jsem smíchy málem spadla ze židle :-D

3 NikaV NikaV | E-mail | Web | 15. března 2016 v 12:59 | Reagovat

[1]: Gratuluju, tvůj komentář si zasloužil své místo mezi komenty k zaramování (alias prostě screen komentu ve složce v mém počítači).
A ano, o Guccim jsem se zmiňovala už ve filmových tipech.

4 Rose & Viky Rose & Viky | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 20:58 | Reagovat

No, bylo to tak dlouhé až se mi restartoval prohlížeč :D
To "cestování brady" no, prostě boží :d
umírám, ne, chcípám smíchy :d

Sice jsou  tam buď extrémně dlouhý odstavce, nebo to je tím, jak je to "roztažené" přes celou stránku, trochu blbě se to čte, ale jinak fajn

Rose

5 LillyPotterml. LillyPotterml. | 10. dubna 2016 v 19:36 | Reagovat

love your work

6 Anonym Anonym | 20. června 2016 v 1:01 | Reagovat

Kdy vyjde 61 kapitola?

7 Kelssie Kelssie | 20. července 2016 v 3:17 | Reagovat

Moc se těším na pokračování a budu pevně věřit že Kate a Harry nejsou sourozenci..:) Prostě snad si dají pusu jednou ale..mohlo se stát cokoliv..prostě moje teorie...Kate
Prostě byla jedna Žena která se hodně podobala Lily, každý máme přeci dvojníka..Ona se tam prostě nějak oběvila...Ale jinak jsem to moc nepromyslela:) Moje další teorie je že voldemort by otec Kate:D To mi přišlo jako blbost jako kdyby si jí voldemort vzal položil jí vedle harryho a pak zmizel..Ale to by asi musel mít něco s Lily:D A ještě  tomu že se Kate líbala z jeho mladší verzí to by na ní bylo moc:D

8 Kelssie Kelssie | 20. července 2016 v 3:17 | Reagovat

Moc se těším na pokračování a budu pevně věřit že Kate a Harry nejsou sourozenci..:) Prostě snad si dají pusu jednou ale..mohlo se stát cokoliv..prostě moje teorie...Kate
Prostě byla jedna Žena která se hodně podobala Lily, každý máme přeci dvojníka..Ona se tam prostě nějak oběvila...Ale jinak jsem to moc nepromyslela:) Moje další teorie je že voldemort by otec Kate:D To mi přišlo jako blbost jako kdyby si jí voldemort vzal položil jí vedle harryho a pak zmizel..Ale to by asi musel mít něco s Lily:D A ještě  tomu že se Kate líbala z jeho mladší verzí to by na ní bylo moc:D

9 Kelssie Kelssie | 20. července 2016 v 3:28 | Reagovat

Počíta se vlastně Tom a James...? myslím ty polibky..To první Tom byl jen vspomínka ale James nebyl ale očaroval jí tím lektvarem lásky..asi se obojí počítá:/ Ale opravdu za koho se asi provdá za nějakého o staršího pána? Teda Ne že by to bylo jako by to bylo jako když chodila chvilku z tomem prostě..

10 NikaV NikaV | Web | 23. srpna 2016 v 13:41 | Reagovat

[6]: Nová kapitola tady už nebude, je na mém novém blogu na blogspotu.

[8]: Máš zajímavé teorie. Ale popravdě to, že by byl Voldy její otec a ona se přitom líbala s jeho mladším já... Já bych byla schopná něco takového napsat :-D

[9]: Uskutečnily se, tak se počítají. I když ten jeden nebyl až tak úplně dobrovolný a druhý byl se vzpomínkou/viteálem... A kde jsi přišla na to, že se Kate někdy za někoho provdá? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama