59. kapitola - Hledá se anonym 2/2

7. března 2016 v 10:47 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků
Kate se neustále obává svého vyloučení z Bradavic.
Celá její budoucnost je nyní odkázána na to, co Malfoy řekne.
Udělá něco anebo si nechá její tajemství pro sebe?
Jak se Kate vypořádá se svými problémy?


Tahle situace nastala asi o dva dny později, když byl víkend. V průběhu posledních dnů jsem častokrát kontrolovala Pobertův plánek, abych si ověřila, zda bude Malfoye někde o samotě. Jenže až moc času trávil ve zmijozelské společenské místnosti. Nakonec se mi ale ta příležitost naskytla, když jsem šla kolem knihovny, nahlížela jsem do plánku a zjistila jsem, že Malfoy je jen o patro nade mnou. Tou dobou většina studentů trávila čas venku u jezera anebo studovali v knihovně na zkoušky, takže chodby byly víceméně prázdné. Jen Malfoy kráčel sám chodbou.
Přidala jsem do kroku, až jsem skoro běžela, abych se co nejrychleji ocitla poblíž něho, než přijdu o svou příležitost. Jakmile jsme byly na stejném patře, tak jsem ho následovala chodbami, přičemž on byl vždycky za rohem a já jsem mohla na plánku vidět, že nikdo není nikde v dosahu.
"Neplecha ukončena," zamumlala jsem a schovala jsem plánek do kapsy. Následně jsem vykročil potichu zpoza rohu a namířila jsem hůlku na Malfoye. "Stricta Murum!" Než se stihl ohlédnout, tak ho jakási neviditelná síla přitiskla ke zdi a on se nemohl hýbat. Ironií je, že tohle je právě to kouzlo, které na mě už dvakrát použil a které znám prakticky díky němu.
Trvalo mu jen pár vteřin, než si mě všiml. "Ty…" zavrčel.
"Je nepříjemné ochutnat vlastní medicínu, co?" ušklíbla jsem se a pomalým krokem jsem kráčela přímo k němu. "Ale už oceňuju účinky toho kouzla. Můžeme si v klidu promluvit a ty nemůžeš nic dělat."
"O co ti jde?" probodl mě pohledem.
Z kapsy jsem vytáhla pergamen, na kterém byl napsaný anonymní vzkaz o mě. "No, vlastně jde o tohle." Vzkaz jsem rozložila a podržela jsem mu ho před obličejem, aby si ho mohl přečíst. "Není ti to povědomé?"
Nakrčil čelo, když si četl zprávu a pak se se zamračeným pohledem podíval na mě. "Jestli si myslíš, že jsem to psal já, tak se pleteš."
"Jasně, jako kdybych ti to věřila," opáčila jsem.
"Já nelžu!" namítl.
"No, tak, vzdej to. Jsi jediný, kdo ví o ředitelně a o mých schopnostech. Jdi jediný, kdo to mohl napsat," podívala jsem se na něj klidně. "Ale stejně se ti to nepovedlo. Aby to totiž mělo nějakou váhu, tak by ses musela podepsat. Takhle to Brumbál jen odmávl a já tu zůstanu."
"Pleteš se. A teď mě konečně pusť, protože já nevím, kdo to byl, a tohle nikam nevede."
"Expelliarmus!" ozvalo se a má hůlka mi vylétla z rukya přistála na zemi o kus dál. Otočila jsem hlavu, abych akorát spatřila na konci chodby Rebeku Malfoyovou, jak míří hůlkou na svého bratra a říká kouzlo: "Dimittere."
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Malfoy odlepil od stěny. Rychle jsem se natáhla pro svojí hůlku, ale Malfoy odhadl moji reakci a udělal to samé. Vrhli jsme se pro ni prakticky ve stejnou chvíli, oba dva vycvičení svými reflexy z famfrpálu, ale bohužel on jako chytač měl asi svoje reflexy vytříbenější. Nejspíš bych byla schopná snadněji někomu něco přihrát, ale on byl zase schopnější něco polapit dřív než já. To ale neznamenalo, že jsem se o to nepokusila. Prakticky jsme do sebe přitom narazily a oba dva jsme skončili na zemi. Ačkoliv Malfoy se mým nárazem částečně překulil, takže spíš než na zemi jsem přistála na něm. Byla jsem u něj blíž, než bych chtěla. Nikdy nechci vidět Malfyoův obličej takhle zblízka. Celou tohle situací jsem byla tak překvapená, že mi trvalo několik vteřin, než jsem zareagovala. Až teď jsem postřehla, že jeho oči jsou vlastně šedé. Ale jeho oči nebyly typicky šedé. Z téhle blízkosti jsem postřehla i modré tečky v jeho očích. Tahle šedomodrá kombinace ve výsledku působila docela pěkně…Sakra, z té blízkosti mi hrabe.
Malfoy byl evidentně taky z toho vykolejený, protože právě po těch několik vteřinách, kdy zíral do mého obličeje, mě ze sebe shodil a sám sebe i s mojí hůlkou se ode mě snažil dostat, co nejdál to šlo, a zároveň se zvednout ze země. K tomu všemu se nad námi ozval nad námi ještě dívčí smích.
"Škoda, že jsem teď neměla sebou foťák," zasmála se a popošla k nám o něco blíž.
Podrážděně jsem se na ní podívala. Mě do smíchu až tak nebylo, protože jsem byla bez hůlky a než jsem se zvedla, tak Malfoy už na mě mířil tou svojí.
"Situace se poněkud obrátila," ušklíbl se zlomyslně Malfoy.
"Díky mě, takže od tebe později očekávám děkovné dopisy," připomněla mu Rebeka. Svoji hůlku už sklonila, dokonce ji i uklidila. Asi usoudila, že její brácha si se mnou zvládne poradit. Což byla pravda, bez hůlky jsem nemohla nic dělat. Tedy skoro nic, ale svoje schopnosti s ovlivňováním mysli jsem zkoušet nechtěla, protože je až tak moc dobře neovládám.
Zarážející ale bylo, že ke mně Rebeka natáhla ruku, aby mi pomohla vstát. To bych od ní nečekala. Byla jsem v pokušení, její ruku odstrčit. Ale vzhledem k tomu, co se jí stalo loňský rok a mému podílu na tom, jsem se rozhodla k ní zkusit být trochu milá. Tedy v rámci možností téhle situace. Proto jsem přijala aspoň tu ruku a s její pomocí se zvedla.
"Takže proč se hádáte tentokrát?" přejela nás pohledem.
"Někdo ji anonymně práskl, že se dokáže vloupat do té ředitelny. Prý jsem to byl já," upozornil jí.
"Taky že byl!" ohradila jsem se.
"Nebyl!" namítl.
"Ale byl!" odporovala jsem mu.
"Ne!"
"Jo!"
"Můžete přestat dřív, než mi z vás praskne hlava?" přerušila nás Rebeka hlasitě. Byla o dobrých deset centimetrů menší než my dva, ale to ji nebránilo v tom, aby nás sjela káravým pohledem. Není příbuzná s McGonagallovou. Následně se podívala na ten vzkaz na zemi, který mi před chvíli vypadl z ruky při honbě za hůlkou. Zvedla ho ze země a přejela ho pohledem, zatímco já a Malfoy jsme po sobě metali vražedné pohledy. "Nechci ti kazit náladu, ale on to vážně nebyl."
"Co?" podívala jsem se po ní. Nepřekvapilo mě ani tak to, že ho bránila, ale tón jejího hlasu. Říkala to, jakoby si tím byla stoprocentně jistá, ale především to říkala bez jakéhokoliv opovržení v hlase tak typického pro Malfoye.
"Tohle není jeho písmo," ujistila mě.
"Tak v tom případě zbýváš jenom ty jako viník," navrhla jsem a pátravě jsem se po ní podívala.
"A proč bych to měla dělat? Respektive proč bych se měla připravit o vaše hašteření? Protože já si hodlám s foťákem počkat, až se zase budete válet po sobě na zemi," usmála se nad tím, jako kdyby to byla ohromně směšná představa.
"Hej!" ohradil se její brácha. Jen nad tím mávla rukou.
"Možná protože by ses mohla chtít pomstít za loňský rok," prohlásila jsem a ignorovala její zmínku o našem válení na zemi.
Zmateně se na mě podívala. "Vždyť jsi mi loni nic neudělala."
Teď jsem byla zmatená zase já. Měla být ublížená. Přeci se mě loňský rok neustále bála.
"To byl Voldemort, ne ty," dodala, jakmile viděla můj zmatený pohled.
"Ale tvůj brácha je o tom přesvědčený," poznamenala jsem.
Její zachmuřený pohled se nyní obrátil na Malfoye. "Přestaň se do toho plést, jasné? Nejsem žádná chudinka, abys mě musel pomstít. A i kdyby jo, tak bys mě musel pomstít u samotného Voldemorta, protože on za ten loňský rok může."
"Ale… ona…" začal něco namítat, přičemž mu chvíli trvalo, než našel správná slova. "Měla na tom svůj podíl."
"Jo, ale to já taky, protože jsem jí dala ten deník, ve kterém byl Voldemort. Přestaň mě využívat, abyste se mohli hádat. Vy dva jste ohromně tvrdohlaví. V prváku se pohádáte kvůli jedné blbosti, kterou byste mohli jak dávno vyřešit, kdybyste si normálně sedli a promluvili si. Ne, místo toho mě budeš používat jako výmluvu, abyste se mohli hádat dál," protočila oči. "Vážně, normálně si spolu promluvit."
Vyjeveně jsem na ni koukala. Ona se nás právě snažila usmířit? Mě a Malfoye? Žije ve stejném vesmíru jako my?
"Já se s ní bavit nebudu," prohlásil Malfoy.
"Já s ním taky ne," přidala jsem se rychle.
"Vy dva jste beznadějní," zavrtěla hlavou. Pak se zarazila a následně se otočila na mě. "Co kdybych ti řekla, že to byl on, kdo-"
Cokoliv my chtěla doříct, tak to nedořekla, protože vzápětí u ní byl Malfoy a připlácl ji ruku na pusu. "Jestli jí něco řekneš, tak já pak řeknu otci o tom, s kým se kamarádíš."
Nikdy bych nečekala, že se stanu svědkem jejich sourozenecké hádky, ale právě teď jsem na ně překvapené zírala. Divné bylo to, že částečně se hádali kvůli mě. Co mi Malfoy provedl? Před čím se mě snažila varovat? Začínala jsem zvažovat, že prostě přistoupím a odstrčím ho od ní, aby mi to mohla v klidu říct, když jsem si všimla svojí hůlky v jeho ruce. Byl tak zaneprázdněný, že si asi tohle neuvědomila. Takže jsem pro ní prostě chňapla a uloupila si ji zpátky. Probodl mě za to pohledem a následně pustil svoji sestru, aby na mě mohl zase namířit hůlku. Já jsem mu to oplatila a mířila jsem hůlkou zase na něj.
"Než po sobě začnete vrhat kletby, přičemž v téhle blízkosti pravděpodobně jedna z nich trefí mě, co kdybychom to tady rozpustili?" navrhla Rebeka a těkala mezi námi pohledy.
"Napřed musí sklonit hůlku," oponovala jsem.
"Ne, napřed ty," vyprskl Malfoy.
"U Merlinových kalhot, já se z vás vážně zblázním," protočila oči a nakonec se mezi nás nečekaně postavila. "Tak a teď ani jeden z vás nemůže pořádně trefit toho druhého. Snad."
Na několik vteřin jsme se na sebe s Malfoyem podívali. Byla malá, takže by nám nedělalo až takové problémy ji minout a zamířit na toho druhého. Byla o tolik menší než my, že jsme si i přes její hlavu dokázaly vidět do tváře. Viděla jsem na něm, že stejně jaká já zvažuje spustit hůlku dolů, jenom se mu nechce. Ale byla to jedna ze vzácných chvílí, kdy jsme v jeho šedých očí neviděla žádnou z nepřátelských emocí, pouze trochu nejistoty. Což jsem v tu chvíli cítila také. Nebyla jsem si jistá, jestli to proti mě neobrátí. V prvním ročníku nastala jednou situace, kdy jsme se nehádali a chovali jsme se tak trochu jako přátelé. Jenže pak se mi to vymstilo a dostala jsem se z toho jen díky Hermioně. Jenže teď tu není žádné falešné blbnutí, teď si jen navzájem nevěříme, že ten druhý nic neudělá. Ne, budu mu teď věřit a risknu to. Proto jsem sklopila hůlku jako první. Čirou náhodou on udělal v tu danou chvíli to samé.
"Tak, to bychom měli," poznamenala Rebeka a otočila se pak ke svému bratrovi. "Mohl bys mi teď dát mámin dopis a jít, než se po sobě zase vrhnete?"
Malfoy sáhl do své kapsy, ale pak zaváhal.
"Neboj, nic jí o tom neřeknu," dodala, když viděla jeho zaváhání. "Slibuji."
To mu asi stačilo, protože následně jí podal dopis a pohlédl pak na mě. "Dneska jsi měla štěstí."
"To ty taky," připomněla jsem mu.
Ignoroval moji připomínku a podíval se po sestře. "Měla bys jít na kolej."
"A nechat vás tu samotné, abyste se v nejlepším jenom přizabili? Ne, to tu radši zůstanu," zavrtěla hlavou. "Nedělej si starosti. Postarám se o sebe."
Věnoval ji jeden starostlivý pohled, pak jen vraždící daroval mě a pak konečně odkráčel chodbou pryč.
Přejela jsem pak pohledem z jeho zad na Rebeku. "Říkáš tedy, že jsi to ty a ani tvůj brácha neudělali. Jak ti můžu věřit?"
"Nemůžeš," pokrčila rameny. "Ale uvědom si, že sice jsem z rodiny Malfoyů, ale zároveň jsem asi první po pěti generacích, kdo nebyl zařazen do Zmijozelu. Nemělo by to trochu vypovídat o mojí povaze?"
"Když ono výchova dělá svoje," podotkla jsem.
"Jo, výchova dělá svoje. Ale i tak jeden mámin bratranec byl vychovávaný v čistokrevné rodině a jako jedinou z nich nešel do Zmijozelu, ale do Nebelvíru. Ale on asi nebude dobrý příklad… To je jedno," mávla nad tím rukou. "Prostě jsme to nebyli. Uškodili bychom sami sobě. Brácha by se neměl s nikým hádat a zároveň by přišla škola o drby o vašich hádkách."
Teď jsem pro změnu protočila oči já. "Co kdyby sis získala moji důvěru tím, že mi řekneš o tom, co mi provedl nebo provádí tvůj brácha?"
Ušklíbla se. "Ne, to nepůjde, protože jsem mu právě slíbila, že mu to neřeknu. A já jsem v tomhle čestná a svoje sliby dodržuji, takže promiň. Ale můžu ti říct, že to není nic hrozného. Vlastně spíše pěkného."
"V tuhle chvíli lituju, že nejsi víc jako Zmijozel," zamumlala jsem.
"Možná zkusím vykoumat, jak ti to říct, ale neporušit přitom ten slib. Ale do té doby… Co kdybych ti dokázala svoji pravdomluvnost tím, že najdu pravého pisatele toho vzkazu?" navrhla.
Pozvedla jsem obočí. "Ty si myslíš, že bys to dokázala."
"Když bys mi půjčila ten vzkaz, tak to můžu zkusit," zmínila se.
Trochu jsem se zarazila. Ten vzkaz byl takovým důkazem. Nechtělo se mi jí ho jen tak dát. Mohla ho zničit, padělat, předělat či cokoliv jiného.
"Pokud se nepletu, tak v prváku jsi vytvořila bráchův falešný dopis a hodila na něj zaneřádění Velké síně. Myslím, že kopii tohohle anonymního vzkazu bys teď zvládla levou zadní," připomněla mi.
"Dobře, tak si ho nech," pokrčila jsem rameny.
"Díky," pousmála se. "Jenom pro ujasnění. O tvých schopnostech ví tvoji přátele z Nebelvíru, že jo? Tedy myslím Harryho Pottera, Hermionu Grangerovou a Ronalda Weasleyho. Nejsem si jistá, jestli o tom neví i ostatní Weasleyovi."
"Neví," ujistila jsem ji.
"Dobře, takže potom už zbývá jenom ta nová páťačka od nás," poznamenala.
"Jak to víš?" vyhrkla jsem. Jak ji sakra napadlo, že Elizabeth ví o mých schopnostech? Ví snad i o ní.
"Jsem přece Havraspár. Máme sklony vědět různé věci. Jenom to nevyužíváme tolik jako Zmijozel." Usmála se nad tím. Možná jsem se zbláznila nebo teď právě lezu do její pasti, ale já jsem ji začínala i docela věřit. Působila upřímně a mile a měla vážně dobré postřehy. Buď pochytala hodně manipulativního malfoyismu anebo vůbec není taková, jak jsem si ze začátku myslela.

Odhalí Rebeka pravého pisatele anonymního vzkazu?
Kdo ten vzkaz napsal? Jak se s tím Kate vyrovná?
Zjistí Sirius, že je otcem pubertální dcery?
Potká se Elizabeth se Siriusem?

A/N Víte, že dnes slaví Harry Potter dvacetileté výroči?
A jaký je váš názor na Rebeku?
Btw. Držte mi palce s poslední kapitolou třetí části. Podle mého předsevzetí mám na napsání té kapitoly už pouhých třináct dní. A k tomu chci ještě napsat narozeninový speciál... Aspoň že video už mám hotové.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 7. března 2016 v 12:35 | Reagovat

Ano, o tom výročí jsem četla. A Rebeka je mi dost sympatická. Každopádně vypadá, že nebude taková mrcha jako Malfoy :-)

2 Chatton Chatton | 12. března 2016 v 20:22 | Reagovat

Jé, koukám, že jsi s Kate hodně pohla...jsem byla příjemně překvapena, že přijdu a 4 nové kapči :-) Jen jsem teď naladěná na další(doufám, že nebudeme čekat dlouho), a už se těším, až se semele závěr třetího dílu :-D

3 Kelssie Kelssie | 20. července 2016 v 1:02 | Reagovat

Hezký:) Rebeka mi byla sympatická už od začátku spíš až ve vlaku a kdy byla zařazena do havraspáru:) těším se na další kapču:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama