58. kapitola - Elizabeth Reed 2/2

27. února 2016 v 12:05 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků
Na jednu kapitolu opustíme hlavu Kate a podíváme se na Elizabeth.
Co všechno zažila za tento rok?
Jaký je její příběh?
O čem Kate neví?

Z toho důvodu se mi dnešní večerní situace líbila a tak jsem nic nenamítala proti tomu, aby si Kate šla lehnout. V klidu jsem ji popřála dobrou noc a následně jsem zamířila k baru prozkoumat jeho obsah. Žádná ohnivá whiskey tu není, ale bylo tu pár lahví vína, vodka, rum a bourbon. Prakticky nic z toho jsem ještě nikdy nepila a tak jsem neměla ponětí, co bych měla vybrat. Proto jsem nakonec sáhla po klasice, tedy vínu, a vzala jsem rovnou i dvě skleničky. Všechno jsem postavila na stolek a pak už přišel James.
"Konečně je všechno zařízené. Nechápu, proč lidem připadá tolik divný, když si tři teenageři pronajmou apartmán," zavrtěl nad tím hlavou a usadil se na gauč. V tu chvíli si asi uvědomil, že tam jsem jenom já. "Kde je Kate?"
"Šla si lehnout. Byla unavená," pokrčila jsem rameny. "A opovaž se říct, že si půjdeš taky lehnout. Jinak bych se mohla urazit, že se ti nezdá moje společnost."
"To bych se nikdy neodvážil," zasmál se a podíval se na stolek, kde už jsem připravila láhev vína a skleničky. "Takže dnešní večer začneme vínem?"
"Buď tím anebo rumem, vodkou, bourbonem a to je asi všechno, co tenhle pokojový bar nabízí. Šampaňské bychom si asi museli objednat."
"Což by mě stále další ovládání mysli," podotkl. "Byli v tom baru nějaké oříšky, brambůrky nebo něco takového? Hodilo by se to k tomu."
"Ne, nebylo," zavrtěla jsem hlavou. "Ale můžeme si to objednat telefonem. Pokojová služba by nám to mohla donést. Jenom si nejsem jistá, jestli dodávají i tohle na pokoje. Nikdy jsem v takovém hotelu nebydlela a v televizi asi nikdo tuhle objednávku v žádném filmu nezkoušel."
Mírně přimhouřil oči. "Vážně bys už měla přestat s těmi narážkami na mudlovské vynálezy. Víš, že se v nich moc nevyznám."
"A právě proto je pořád zmiňuju," usmála jsem se na něj.
"Hele, abych si náhodou nepohrál s tvojí myslí, abys s tím přestala," poznamenal a šťouchnul mě přitom do boku.
"To by sis nikdy nedovolil. Přece bys nechtěl, aby to ohrozilo ten náš báječný vztah, jaký spolu máme," podotkla jsem.
"No…" Předstíral, že váhá, ale následné ďoubnutí do ramene, ho rychle přesvědčila. "Dobře, neudělám to. Ale pořád tu máme problém s tím jídlem."
"Víš, na co jsem zase dostala chuť já? Na pizzu. Jsme v Itálii, v domově toho slavného jídla, tak si přece musíme jednu pizzu dát."
"Dole byla jedna pizzerie," zmínil se James.
"Donesli by nám jí sem?" zeptala jsem se.
"To nevím. Ale kdyby ano, tak by to určitě trvalo moc dlouho, a mě se teď tak nechce sejít zase až dolů…" Na náznak svojí lenosti se zároveň protáhl.
"Že ty se mě snažíš přesvědčit, abych tam došla sama?" přimhouřila jsem jedno oko.
"Ne, vůbec," zavrtěl hlavou, přičemž mi bylo hned jasné, že tím naznačuje opak. "Ale je fajn, že ses teď nabídla."
"Ty seš nemožný," zavrtěla jsem hlavou. "Ale dobře, dojdu tam a rovnou vezmu i nějaké ty brambůrky nebo oříšky. Ale ne, že začneš pít beze mě."
"Můžeš se spolehnout," pozvedl dva prsty na náznak svého slibu. Snad na mě v tomhle počká. Sice se tím náš společný večer o samotě trochu posouvá, ale budu ho mít pro sebe po celý zbytek večera, tak si tohle můžu dovolit. Z věšáku u dveří jsem si vzala svoji bundu a vydala jsem se chodbou k výtahu. Zatímco jsem čekala, než přijede, tak jsem se do svojí bundu oblékla, ale vzápětí mě něco zarazilo. Byla nějak až moc lehká. Sáhla jsem do kapes. Byly prázdné a přitom tam měla být peněženka. Jasně, přece jsem si ji dávala dneska do batohu. Jenom já můžu vyrazit do obchodu bez peněženky. Musela jsem se vrátit, a to mi zrovna přijel výtah.
Čekala jsem, že James na moji zapomětlivost nejspíš utrousí nějakou poznámku, ale překvapilo mě, že nebyl v pokoji. Gauč byl prázdný a všechny dveře od pokojů byly zavřené, tedy až na jedny. Ty měli vést do pokoje, který si zabrala Kate, a právě z něho se ozývaly tlumené hlasy. Možná jí chtěl James popřát dobrou noc. Něco se mi na tom nezdálo, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Zamířila jsem ke gauči, vedle kterého jsem měla opřený svůj batoh. Sehnula jsem se, abych ho prohrabala. Naštěstí jsem svoji peněženku rychle našla. Ale když jsem se pak zvedala, tak jsem si všimla něčeho na stolku. Přibyla tam malinká červená lahvička na lektvary. Kde se tam vzala? Ze zvědavosti jsem ji vzala do ruky a prohlédla si ji blíže. Naštěstí na ní byl štítek, na kterém stálo: Lektvar přitažlivosti.
Nakrčila jsem čelo. Co to má znamenat? O takových lektvarech jsem četla. Jsou ideální pro nějaké Don Juany aneb jak rychle sbalit holku. Stačilo se napít, pak se usmát a pro druhý protějškem byli alespoň na pár hodin neodolatelní. Protějšek to zpravidla ani nepoznal. Proč ho ale James vyndal? Na mě by ho asi ani nepotřeboval, ale na někoho jiného asi ano. V tu chvíli jsem se zarazila, protože jsem si uvědomila, že z pokoje Kate nejsou slyšet žádné hlasy a James odtamtud stále nevyšel. Potichu jsem přešla ke dveřím a škvírkou mezi dveřmi dovnitř nakoukla.
Při tom, co jsem tam pak spatřila, jsem ztuhla. James a Kate se líbali. Proč? Proč používal lektvar, aby ji sváděl? Vždyť je jí sakra teprve čtrnáct. Cítila jsem nutkání zasáhnout, ale zároveň jsem cítila v hrudi něco mnohem bolestivější. Vybral si ji. Mě se líbil, měla jsem ho mít jenom já a stejně chtěl z nějakého důvodu ji a nebál se použít na to ani podvodné lektvary. Podívala jsem se na tu zrádnou lahvičku. Počkat. Když může podvádět on, tak já taky. Měl by zakusit vlastní medicínu. S touhle vidinou jsem otevřela lahvičku a pořádně jsem si z ní lokla. Jenom doufám, že James nepozná, že z ní něco ubylo. Potichu jsem přešla zpátky ke stolku, kam jsem postavila lahvičku s lektvarem zpátky na své místo, a přešla jsem pak k vnějším dveřím.
"Jamesi?" zvolala jsem hlasitě a následně už jsem zamířila k jednomu z prázdných pokojů. Nedbala jsem přitom už na to, jestli budou moje kroky slyšet nebo ne. Spíš se mi hodilo, že byly slyšet, ale zase jsem nechtěla nápadně dupat. V pokoji jsem odpočítala asi třicet vteřin, než jsem se vrátila zpátky. James už tam opět byl a lahvička s lektvarem ne.
"Nezapomněla jsi na to jídlo?" pozvedl obočí.
"Ani tak ne. Spíš jsem zapomněla na peněženku a uvědomila jsem si to až dole v hale," pronesla jsem a na důkaz svých slov, jsem z kapsy vyndala peněženku.
"Někdo by měl vynalézt kouzlo na spravení paměti. Začínáš ho potřebovat," rýpl si domě.
"Ne, tolik jako ty," usmála jsem na něj jedním ze svých nejzářivějších úsměvu. Viděla jsem pak ten jeho pohled. Bylo mi hned jasné, že lektvar účinkuje a on se chytil. "Zpátky budu za chvíli."
"Počkej, co kdybych tam zašel s tebou?" navrhl.
"Už jsi překonal svoji lenost?" pozvedla jsem obočí.
"Asi mě vyléčil tvůj úsměv. Máš nějaké zázračné schopnosti," pousmál se. Páni, on se tak báječně usmívala. Začínala jsem mít pocit, že pod tím jeho pohledem taju.
Nevím, jestli to bylo tím lektvarem nebo alkoholem, ale ten večer jsem si báječně užila. Zezačátku jsem sice předváděla ještě fantastický herecký výkon, když jsem tajila, co vím o lahvičce a co prováděl s Kate, ale v průběhu večera se to změnilo. Možná za to mohl ten alkohol anebo to, že James je můj dlouholetý kamarád a příjemná společnost, ale nakonec jsem se uvolnila a užívala jsem si to. James určitě taky, podle toho, jak se na mě usmíval.
Nakonec jsem se i dočkala svého vytouženého polibku. Začalo to znenadání. V jednu chvíli jsme si povídali, já jsem se usmála, on také a pak jsme byli chvíli potichu. Seděli jsme těsně u sebe a dívala jsme se sobě navzájem do očí. Vpíjela jsem se pohledem do jeho tmavých očích. Jednu ruku už měl položenou na okraji gauče. Stačilo mu s ní pouze pohnout a už mě objímal kolem ramen. Jednou rukou mě pohladil vzadu po krku, zabořil mi prsty do vlasu a zaklonil mi tím hlavu. Sklonil se k polibku, ale naše rty se o sebe sotva otřely.
Polkla jsem a zeptala se: "Myslíš, že jsem hezká?"
Pozoroval mě temným a hladovým pohledem. "Myslím, že jsi krásná."
Přiblížil ke mně rty, nejprve něžné a pak tvrdě a hladově. Jeho polibek mě úplně pohlcoval. Cítila jsem každou část jeho těla, jak se tak ke mně tiskla, ale pořád jsme u sebe nebyli dost blízko. Nestačilo mi to. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, ani jsem si neuvědomovala, jak moc to chci. Polibky byly čím dál žhavější a zběsilejší, jako bychom jen rty mohli překonat tu vzdálenost mezi námi. Znovu jsem ho chytla za ruku a tentokrát jsem mu ji vedla tak, aby mi zboku vyhrnul sukni. Žádná racionální stránka u mě v tu chvíli nefungovala. Myslela jsem jenom na to, že chci cítit jeho polibky a doteky všude na mém těle. Hladil mě po hebké kůži na stehně a pak už bez dalšího pobízení přejel dlaní na vnitřní stranu. Přisunula jsem se k němu pánví a málem jsem se začala svíjet rozkoší.
Ani jeden z nás se ani jednou nezastavil, nezpomalil. Nebylo nic, co by nás brzdilo. Navzájem jsme se přitahovali, ale já jsem si v tu chvíli na lektvar ani nevzpomněla. Naše polibky se prohlubovaly, doteky jsme zacházely stále dál a oblečení začalo ubývat. Nevím, jestli v tom byla nějaká láska a nevím, jestli by to s ní bylo nějak jiné. Byla v tom hlavně vášeň a syrový chtíč. Oba dva jsme chtěli toho druhého víc než cokoliv na světě. Nemám ani ponětí, kdy přesně jsme se přesunuli do postele, ale nakonec jsme v ní skončili. Byli jsme jako dvě zběsile propletená nahá těla, která se od sebe nemohou odtrhnout. Ani jsem nebyla nervózní. Převážně jsem se nechávala vést já jím, i když občas jsem se vedení také ujala. Když bylo po všem, tak jsem si lehla vedle něj a hlavu si opřela o jeho hrudník. Bylo mi překrásně, cítila jsem se šťastně a spokojeně a s tímhle pocitem jsem i usínala.
Ráno poté už ale nebylo tak extra příjemné. Spalo se mi dobře, ale probuzení bylo hrozné. Najednou se mnou někdo začal třást. Rozespale jsem otevřela oči a snažila jsem se zaostřit pohled na osobu nad sebou.
"Co jsi to udělala?" ozval se hromový hlas. Nevím, proč mluvil tak hlasitě. Bolela mě z toho hlava.
"Co?" zamumlala jsem zmateně a podívala jsem se na Jamese. Snažila jsem se posadit, ale to nešlo, protože byl nade mnou on. Skoro na mě ležel, což bylo zvláštní, protože byl skoro nahý a já úplně nahá… Počkat, nahá? Já a James nazí v posteli?
"Napila ses mého lektvaru. Přiznej se," naléhal na mě, zatímco jsem se snažila vzpomenout si na včerejší večer. Lektvar. Napila jsem se jeho lektvaru přitažlivosti, abych ho odlákala od Kate a trochu se mu pomstila. Jenže pak se to nějak semlelo a alkohol měl na tom určitě svůj podíl, protože mě teď bolí hlava. Takže jsme spolu popíjeli, líbali se a… Do háje! Já jsem se s ním vyspala!
"My jsme se spolu vyspali," konstatovala jsem. "A nemluv tak hlasitě, bolí mě hlava."
"Tvoje chyba," odsekl. Nebyl extra příjemný.
I když měl pravdu, za tu kocovinu si můžu sama. A vlastně můžu i za ten sex. Proč jsem jenom byla tak blbá a neuvědomila si, že se toho nemůžeme napít oba. Oba dva jsme se navzájem přitahovali a nebyl nikdo, kdo by to zbrzdil. Byli jsme jako dva nezastavitelné magnety mířící k sobě.
"Řekni mi o tom lektvaru," naléhal na mě.
"Jakém?" Každé moje slovo, kdy jsem mu neodpovídala na jeho dotazy, ho evidentně rozčilovala stále víc.
"Nezkoušej moji trpělivost," zavrčel na mě. "Mluvím o lektvaru přitažlivosti, který jsem nechal na stole, když jsi odešla. Musela sis ho všimnout, protože si pamatuju, co jsem si o tobě myslel včera a co si o tobě myslím teď, když se na tebe podívám. Jak ses mohla opovážit?" Jeho pohled a tón hlasu mi stačil k tomu, abych si domyslela, co si teď o mě myslí.
"Já? To ty jsi ho použil, abys mohl oblbovat malou holku. Do prkýnka, vždyť je jí čtrnáct. O co ti vůbec jde?" vyjela jsem na něm. Nevím, co mě teď štvalo víc. Jestli to, jak se mnou mluvil, anebo jak se choval ke Kate, která o tom neměla ani ponětí.
"Do toho ti nic není," křikl na mě, ale vzápětí zase ztlumil hlas. Zřejmě nechtěl vyrušit Kate a upozornit ji na tuhle situaci, protože pochybuji, že by bral takhle ohled na moji kocovinu. Sakra, to mě ta hlava vážně nepřestane bolet?
"Nic mi není? To já jsem ji vytáhla ze školy. Merlin ví, co by se stalo, kdybych vás nevyrušila. Od kdy máš zájem o malý holky?" obořila jsem se na něj.
"Už jsem ti jednou řekl, ať se do toho nepleteš," zavrčel. Aby zdůraznil svoje slova, tak mě bolestivě chytil za obě zápěstí. Následně se mi podíval do očí a než jsem tomu stihla nějak zabránit, už se mi dostával do hlavy. "Zapomeneš na ten lektvar. Teď se oblíkneš, seženeš něco na kocovinu a včerejší noc zůstane jenom mezi námi. Prostě jsme se opili a nechali se unést danou situací. Jinak se budeš muset smířit s tím, že prostě o tebe nemám zájem, že Kate je zajímavější a lepší než ty."
Následně mě pustil a odvalil se ode mě. Zvedl se z postele, a zatímco se oblékal, tak jsem tam zmateně ležela a dávala si dohromady včerejší večer. Přehnala jsem to s tím pitím. James se mi líbil, ale nikdy bych to nenechala zajít tak daleko. Ale zase nebýt toho pití, asi by o mě zájem neprojevil. Ani netuší, že jsem ho zahlédla líbat se s Kate. Proč ho zaujala víc ona než já? Jasně, má přece ty svoje záhadné schopnosti, ale nic víc. I mamka si začala všímat víc než mě. Proč je pro všechny ostatní tak zajímavá, když nemá nic moc, co by nabídla? Je to jenom malá holka se záhadnými schopnostmi, pro kterou se můžou všichni přetrhnout. Ale já ne. Já se oblbnout nenechám. Pěkně si budu hrát na její kamarádku a až to nebude čekat, tak jí to pěkně zavařím. Pak konečně všichni a i James uvidí, že není tak dokonalá, jak si myslí.
Herečka jsem nejspíš skvělá, protože si stále myslí, že jsme kamarádky. Povedlo se mi jí i přesvědčit k tomu, aby se se mnou vloupala do ředitelny. Až příliš snadno se nechala namočit do dalšího průšvihu, který jen nebyl zatím odhalen. Alespoň že měla tu smůlu a v jejím případě to bylo zbytečné. V mém případě ale ne, jenom nevím, jestli za to mám být ráda. Proč zrovna já musím mít za otce masového vraha? A proč mi to musela máma tajit? Zatím ještě neví, že jeho jméno vím. Ani se mi nechce nad ním moc přemýšlet. Je to vrah. Nechci mít za otce vraha, ale on prakticky ani mým otcem není. Sice je mým biologickým rodičem, ale na tom nezáleží. Celý můj život byl zavřený v Azkabanu, ale jeho útěk na tom nic nemění. Já se o něj totiž nebudu nijak zajímat, nebudu ho vyhledávat, a kdybych na něj někdy narazila, tak to oznámím úřadům.
Teď už jsem s tímhle faktem smířená, i když mi trvalo pár dní, než jsem se s tou novinkou vypořádala. Nakonec jsem nad tím mávla rukou. Mám přeci jiné věci na práci, ne? Konkrétně musím něco vymyslet na Kate. Ten vzkaz na nástěnce informující nás o vloupání do ředitelny mi nádherně nahrál. Kate tam přeci doopravdy byla. Stačí mi to jenom na ní hodit a zároveň uchránit sebe.
Mezitím musím zapracovat na tom, abych rozeštvala jeho a Jamese. První fáze už byla zahájená, když se mi Kate svěřila o tom jejich polibku. Tu historku o tom, že to pro Jamese nic neznamená, mi zbaštila i s navijákem. Teď jenom napsat Jamesovi dopis o tom, že Kate se dala dohromady s Harrym a pak nějaký anonymní vzkaz pro Brumbála. Ta holka konečně dostane za vyučenou, že se nemá plést tam, kam nemá.

Co přesně napíše Elizabeth Brumbálovi? Jak se s tím popere Kate?
Co má sakra James v plánu s Kate?
A nezapomeňte na dnešní poučení:
Nikdy nepijte lektvar přitažlivosti se svým partnerem či partnerkou,
když si nejste jistí, kam až spolu chcete zajít.

A/N Abych pravdu řekla, tak ještě před touhle kapitolou jsem Elizabeth neměla ráda, protože jsem věděla, co provede. Po napsání téhle kapitoly jsem s ní ale začala soucítit a nyní ji i lituji. Což se mi ale nelíbí, protože předtím jsem ji přirovnávala k mojí bývalé kamarádce, která si před pěti lety ode mě půjčila poslední dvě knihy Harryho Pottera a ještě je nevrátila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 28. února 2016 v 10:22 | Reagovat

Tak já to mám přesně naopak. Až do teď mi byla Elizabeth sympatická, ale teď koukám, že je to pěkná mrcha! Tohla bych do ní fakt neřekla. :-(

2 Kelssie Kelssie | 19. července 2016 v 23:50 | Reagovat

Tohle jsem nečekala:/ Ale je to hodně zajímavé...Já myslela že to byl Malfoy nebo že by se chtěla Rebeka pomstít..Tohle byla prostě blbost, ale tady to tak trochu má když jí zvala do té itálie:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama