58. kapitola - Elizabeth Reed 1/2

27. února 2016 v 12:00 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků
Na jednu kapitolu opustíme hlavu Kate a podíváme se na Elizabeth.
Co všechno zažila za tento rok?
Jaký je její příběh?
O čem Kate neví?

Pohled Elizabeth
Podívala jsem se z okna. Z naší ložnice jsem měla výhled přímo na jezero. Je už večer, ale venku se ještě procházelo několik studentů ze školy, ve které trávím už svůj devátý měsíc života. Nastoupila jsem do téhle školy v září kvůli svojí mámě, která tu získala místo profesorky léčitelství. Je docela otravné mít svojí mámu jako učitelku ve škole, proto jsem se odmítla na ten předmět zapsat. To už si raději jednu hodinu pospím na Jasnovidectví. Ale mámina práce byla jen částečný důvod, proč jsem se dostala na tuhle školu. Poslední čtyři roky jsem studovala ve Francii v Krásnohůlkách, ale v průběhu let jsem tam začala mít trochu problémy.
Mohl za to hlavně jeden profesor, který učil předmět Lektvary a jejich magické účinky. Neshody jsem s ním měla prakticky od prvního ročníku a přitom jsem v tom byla nevinně. Nebo alespoň na začátku ano. Jenom jsem se ptala holky, která seděla vedle mě na hodině, jestli by mi nepůjčila něco na psaní, protože jsem si zapomněla brk a inkoust na pokoji. K mojí smůle ale profesor Jean Bulet zaslechl, jak se někdo baví, a hned na to upozornil. Ptal se mě, proč ruším, řekla jsem mu o tom peru na psaní, a on mě vzápětí zkritizoval, že jsem přišla nepřipravená. Od té doby jsem věděla, že s ním prostě nebudu nikdy vycházet.
Ze začátku jsem se to snažila napravit a být dobrou a pilnou studentkou. Jenže on si stejně našel pokaždé nějaký důvod, proč do mě rýpnout, takže nakonec jsem se přestala snažit. Dokonce jsem mu to začala i oplácet. Začala jsem být prostě drzá, ale většinou jenom na ty jeho rýpavé poznámky. Někdy jsem se i spojila s pár staršími studenti, který mi pomohli na něj nastražit nějaký ten žertík. Nyní toho lituji, protože jedna taková lest mi nakonec přinesla víc smůly než užitku. To, že nás občas chytil, a že mě začal kvůli tomu nesnášet ještě víc, bych i překonala. Jenže jednou kvůli tomu napsal mojí mamce. Tím navázali kontakt. Nevím, jak to mezi nimi přesně probíhalo, kdy se poprvé sešli, ale než jsem se nadála, tak jednou jsem o Velikonočních prázdninách přišla domů o něco dřív a načapala ho u nás doma. Podle máminy rozestlané postele jsem si domyslela, co tam prováděli. Poté to bylo horší. Ten slizký parchant si před mámou začal hrát, jak moc mě zbožňuje. Chvíli jsem s ním tu jeho hru hrála, než jsme se dostali opět do školy, kde nebyla máma. Tam už nebyl tolik milý, protože se nemusel přetvařovat. Zároveň jsem i já získala výhody, protože mě nehlídala máma a mohla jsem se mu pomstít. Naše válka se dostala na další úroveň.
Jednou jsem to ale přehnala. Ne, že by si to nezasloužil, ale mělo to pro něj lehce trvalé následky. Konkrétně kvůli tomu žertíku nakonec skončil na pár dní v nemocnici. Tenhle incident se stal u lektvarové laboratoře. Lektvary se jakousi záhadou smíchaly a on s nimi přišel do styku. Jenže nikdo nemohl přímo prokázat, že jsem za to mohla já, protože v tu chvíli měl moji hůlku, kterou mi krátce předtím zabavil. Přesto pak došlo k nehodě a jenom mámě došlo, že jsem ji způsobila já. Jemu to vrtalo hlavou, ale nemohl na to přijít. Nevěděl o tom, co já a máma dokážeme, protože mu to neřekla. Ale on poznal, že máma něco o té nehodě ví. Nakonec to skončilo tak, že ti dva se rozešli. Máma potřebovala nový začátek a usoudila, že já také. Nechtěla, abych studovala na stejné škole, jako byl on, takže mě odhlásila. Jako zázrakem se v tu chvíli objevilo učitelské místo v Bradavicích, kterého máma využila a zároveň domluvila můj přestup.
Zpočátku jsem nebyla vůbec nadšená celým tímhle přesunem na jinou školu. V Krásnohůlkách jsem měla kamarády. Vážně, hodně kamarádů. Byla jsem tam prostě oblíbená, všichni mě znali jako tu veselou holku, se kterou je pořád sranda. Jasně, našlo se pár holek, se kterými jsem se nesnesla. Asi na mě žárlily nebo mi prostě záviděly mojí oblíbenost. Každopádně mě zkoušely pomlouvat za zády, ale měly smůlu, že se to ke mně doneslo a já jsem provedla takovou mírnou pomstu. Jenže s tímhle vším měl být konec a to zrovna na začátku pátého ročníku. Teď ho musím trávit na jiné škole a kromě toho, že se budu seznamovat s novou školou, se zároveň musím připravovat na zkoušky.
Ale nová škola přineslo i nějaká pozitiva a tím nemyslím jenom nové loviště kluků. Hned ve vlaku jsem narazila na skupinku mladších studentů, kteří mi blokovali cestu, a já jsem se kolem nich snažila protáhnout. To by nebylo až tak neobvyklé, kdybych o tu jednu holku nezavadila rukou a nepocítila vibrace. To bylo zvláštní, protože přesně takové vibrace jsem cítila, jenom když jsem se dotkla svojí mámy. Bylo to něco, co bylo jenom mezi bilokanty a mezi bilokanty se stejnými schopnostmi. Bylo to podivné a také naším večerním tématem rozhovoru. Napřed jsem se jenom musela vyplížit večer ze společenské místnosti a vydat se k mamky kabinetu. Ještěže mi včas řekla, v jakém je patře. Zaklepala jsem a po necelé minutě se dveře otevřely.
"Elizabeth, co tady děláš? Měla bys být už v posteli," připomněli mi rovnou.
"Já vím, ale potřebuju si s tebou v klidu promluvit a po zařazování jsem to nestihla," pokrčila jsem rameny a vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře.
"Gratuluju k Havraspáru mimochodem," podotkla a usadila se za svůj pracovní stůl. "Tak povídej. Doufám, že ses do ničeho nezapletla hned zezačátku."
"Maximálně jsem jednomu klukovi podrazila nohy," pokrčila jsem rameny a sedla jsem si na židli naproti. "Ale byl to nějaký arogantní spratek a použila jsem schopnosti, takže to nemůže nijak dokázat. Nejspíš si prostě myslí, že uklouzl na blátě. Kvůli tomu jsem ale nepřišla."
"Tak kvůli čemu jsi tady?" zeptala se mě.
"Pamatuješ si, jak jsi mluvila, že jsi v Příčné ulici asi narazila na další bilokantku? Měla zrzavé, dlouhé vlasy, věkem tak nějak kolem třinácti nebo čtrnácti let? Vypadala tak?"
"Ano, vypadala," souhlasila. "Chodí sem do Bradavic, že jo? Měla jsem pocit, že jsem ji zahlédla mezi studenty."
Přikývla jsem. "Narazila jsem na ní ve vlaku, a když se kolem ní snažila protlačit v uličce, tak jsem se na chvíli dotkla její ruky. Cítila jsem to. Musí být jedna z nás."
"Ale nemusí to vědět," upozornila mě. "Nic o ní nevíme, dokonce ani její jméno."
"Viděla jsem ji u nebelvírského stolu, takže evidentně bude chodit do Nebelvíru. Taky jsem zjistila, že nejspíš bude kamarádit s tím slavným Harry Potterem, protože seděla s ním u stolu." Sice jsem na tu dálku nedokázala rozpoznat jeho jizvu, ale moji spolužáci mi ho už stihli ukázat. Nevím, jestli je vážně ten vyvolený, ale co jsem slyšela, tak loni zabil baziliška a předloni zachránil Kámen mudrců. Jestli zachraňuje školu každý rok, tak jsem zvědavá, co udělá letos.
"Harryho Pottera?" Nevím proč, ale mámu na tomhle tvrzení něco zaujalo, protože najednou vypadala, jak nad něčím usilovně přemýšlí.
"Kam se ubírají tvoje myšlenky?" zeptala jsem se jí, když se nijak neměla k tomu, aby se se mnou o své myšlenky podělila.
"Vypadá přesně jako Lily Evansová, což byla Harryho máma. Chodili jsme spolu do ročníku," informovala mě. "Napadlo mě, že by s ním mohla být příbuzná nebo by rovnou mohli být sourozenci. Ale o tom by byla někdy zmínka v novinách."
Další den se ukázaly naše úvahy jako špatné. Měly jsme totiž to štěstí, že se zapsala na máminy hodiny. Takhle jsme snadno zjistily její jméno a zároveň i máma zjistila něco o jejím původu, když se jí zeptala na původ jména. Nalezená na ulici a rodiče neznámý. Takže tohle nám bylo k ničemu.
Dokonce ani moje past nezabrala. Hned první den jsem se zpozdila na lektvary, což asi není ten správný první dojem, ale bylo to nutné. Měla jsem to štěstí, že jsem na ni narazila na chodbě. Nevšimla si mě. Stačilo ji pak jenom potichu sledovat a ve chvíli, kdy byla sama, na ní shodit sochu. Nemusela jsem používat hůlku a zdržovat se nějakou formulí a pohyby, takže to bylo opravdu nečekané. Jenže ji zasáhla.
"Proč sakra nepoužila schopnosti?" zeptala jsem se sama sebe.
Večer jsem se o tom bavila znovu s mamkou. Ona mi pověděla, co se od ní ten dozvěděla, a já ji zase na oplátku řekla, co jsem provedla. Nebyla z toho nadšená a schytala jsem přednášku o tom, že musím dávat větší pozor, aby se neopakovala nehoda z Krásnohůlek. Během její přednášky jsem poslušně přikyvovala, i když jsem ji naprosto ignorovala. V tu chvíli mi spíš vrtalo hlavou, co je ta holka zač. Určitě byla bilokantkou. Nejspíš jenom neuměla používat svoje schopnosti. Začínala jsem zvažovat, že bych ji prostě oslovila.
Proto jsem na ní čekala ve Vstupní síni. Věděla jsem z rozvrhu třetího ročníku, že předtím měla lektvary, takže jsem se celou dobu dívala na dveře vedoucí do sklepení. Sledovala jsem hordu třináctiletých děcek, kteří se odtamtud vyhrnuly, ale ona pořád nešla. Nakonec jsem to nevydržela a šla jsem se tam podívat. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem ji nakonec našla s tím blonďatým spratkem, jak ho hypnotizuje. Tohle jsem poznala hned, byli to zmijozelské bilokantské schopnosti, které jsem vídala i u Jamese. V tu chvíli jsem vzdala svoje pokusy o rozhovor, protože jsem si napřed potřebovala promyslet, co jsem viděla, a rychle jsem odtamtud odešla. Tímhle nám naprosto rozhodila naší teorii. Rozhodně byla bilokantka, ale s nějaký šílenými schopnostmi. Shodovala se s našimi schopnostmi, což bylo poznat podle těch vibrací, ale zároveň je neměla a ovládala mysl. Jakmile jsem to pověděla mámě, tak padlo rozhodnutí, že si s ní o tom v klidu promluvíme. Využily jsme proto příští návštěvy Prasinek.
Jenže po tom rozhovoru se objevila asi víc otázek než odpovědí, ale nejenom z naší strany. Ta holka byla svými schopnostmi vážně divná. Ale zároveň jsem jí i tak trochu chápala. Znala jsem tu nejistotu o svém původu, i když já jsem na tom byla lépe. Já jsem neznala jenom svého otce.
Ale i tak, jak jsem ji poznávala víc, tím víc jsem si ji oblíbila. Začínala jsem ji brát jako takovou mladší sestru. V jistém úhlu pohledu i prakticky byla mojí mladší sestrou. Bilokanti se vždycky brali jako rodiny, i když jsme všichni hodně vzdálení. Všechny nás ale pojí naše společné tajemství. Jedině k sobě můžeme být ohledně svých schopností zcela upřímní. Jenom další bilokant může skutečně pochopit, jak se bilokant cítí. Je nás tak málo, že se musíme navzájem chránit a pomáhat si. Proto se mamka rozhodla pomoct jí s jejím problémem s Voldemortem, což nakonec zafungovalo. Mě potom zase napadlo, že by s námi mohla jet na dovolenou. Mamka nebyla proti a já jsem ji chtěla představit Jamesovi.
Jenže ten výlet se nakonec nezdařil až tak úplně podle našich představ. Především se málem neuskutečnil, protože se nakonec ukázalo, že James tou dobou nebude mít volno ze školy. Člověk by nevěřil, jakou dá práci sladit, aby se tři lidi ze dvou škol v jiných státech nakonec sešli v úplně jiném státě. Ale věděla jsem, že bez Jamese to nebude ono, takže bez něj by to ani nemělo smysl. Jenže když měl volno on, tak jsme zase neměli prázdniny my, a máma by to nikdy nedovolila. Nakonec James přišel s brilantním nápadem moji mámu a všechny ostatní učitele prostě obejít a odejít na víkend ze školy.
Trochu jsme měla obavy z toho, jestli na to přistoupí Kate. Přeci jen v tom bylo riziko a viděla jsem, jak dlouho ji trvalo rozhodnout se, jestli vůbec do té Itálie s námi pojede. Nakonec mě napadlo prostě ji to říct až na poslední chvíli. S Jamesem jsme to měli už vymyšlené, zajistil nám přenášedlo a poslal nám ho sovou, která dorazila den předtím. Pak už jsem jen vyčkala na pátek odpoledne a zašla jsem jí to říct. Moje taktika byla evidentně správná, protože se do toho rozhodla jít.
Někdy mi připomíná moji mladší verzi. Taky jsem dřív o něco víc váhala. Ale stejně na to nakonec kývla, jako bych to udělala já. Nebojí se užívat si života a má svoje tajemství před ostatními. I když na druhou stranu na rozdíl ode mě o svých schopnostech řekla svým přátelům. Možná bych to udělala taky, kdybych neměla mámu. Stejně si ale nemyslím, že to jejich přátelství vydrží do budoucna. Dřív nebo později mezi nimi budou neshody. Schopnosti ji budou víc a víc lákat, až se nakonec od nich odcizí. Sama znám, jak můžou být ty schopnosti lákavé. Někdy si představuju, jak se nemusíme skrývat a jak by všichni koukali, kdybychom najednou dokázali čarovat bez hůlky. A Kate má ještě mnohem víc schopností než má obyčejný bilokant.
Byla jsem zvědavá, co na ní řekne James, až se s ní seznámí. Psala jsem mu o ní a o tom, že nemá obvyklé bilokantské dovednosti už v dopisech, ale to prostě není takové setkání naživo. Docela mě překvapilo, že už se znali. A trochu mě to zamrzelo. Já myslela, že jsem ji objevila jako první. Ale tím jsem si nehodlala kazit den. Tenhle víkend jsem si chtěla užívat. V Itálii jsem nikdy nebyla a chtěla jsem poznat její krásu. I když k té kráse byly jako nechtěný bonus přidáni nějací pobudové z uličky. Jako by proti třem bilokantům něco zmohli.
Těšila jsem se na to, jak večer v hotelu si užijeme pořádnou párty. Nemusí k tomu být ani potřeba hromada vrstevníků, my bychom si vystačili i ve třech. Tři bilokanti vydají totiž za třicet puberťáků. Jenže Kate se nějak moc nechtělo slavit. Nejspíš jsem neměla hned ze začátku zmínit ten vybavený bar. Na popíjení alkoholu bude možná ještě moc mladá. Ne, že bych teda já byla nějaký velký ochlasta, zatím jsem se jenom trochu napila na pár mejdanech v Krásnohůlkách, ale v Bradavicích se nikdy na žádné oslavě žádný alkohol neobjevil. Učitelé to asi hlídají moc přísně. Dnes se to ale mělo změnit.
Že se toho nezúčastní Kate, mě trochu zamrzelo, ale v koutku duše mi to ani tak nevadilo. Znamenalo to totiž, že budu mít Jamese sama pro sebe. Takže tady budeme dnešní večer sami sedět, k tomu otevřená láhev vína a možná by konečně mohlo k něčemu dojít. Vždycky jsem měla pocit, že mezi námi něco je a James to musel určitě vnímat taky. Známe se už léta, oba dva o sobě víme první poslední a právě podle Jamesových rad jsem se řídila, když jsem loni vedla válku s tím nabubřelým parchantem Butlerem. Kate bych klidně brala jako mladší sestru, ale Jamese bych jako staršího bráchu rozhodně nechtěla, protože nemám zájem o incest.
Vím, že je tohle nefér k Oliverovi. Už několikrát jsem si s ním vyšla na rande a párkrát jsme se líbali. On je hodný kluk, dobře vypadá a chová se ke mně mile. Jenže prostě není James. Kdybych si musela mezi nimi vybrat, tak bych si jednoznačně vybrala Jamese. On je sice o rok mladší než Oliver, ale přesto se mi zdá mužnější. Možná je to tím Kruvalem, kde studuje. Anebo je to tím, že je také bilokant. Možná mě na něj přitahuje jeho tajemnost, protože i když se známe hrozně dlouho, nevím nic o jeho rodině, o které moc nechce mluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kelssie Kelssie | 19. července 2016 v 22:52 | Reagovat

Nebo..Tohle je o Elizabeth...:D

2 Kelssie Kelssie | 19. července 2016 v 23:20 | Reagovat

Takže Elizabeth by chtěla Jamese? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama