57. kapitola - Finále 2/2

20. února 2016 v 12:05 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků
Ráno mě budil otravný a uřvaný budík někdy v sedm hodin, čímž začínal každý můj den. Zaklapla jsem ho a ospalá jsem se na posteli posadila. Ostatní holky ještě spaly, zvykla jsem si vstávat první kvůli svému rannímu běhání a venčení Blakea. Promnula jsem si oči, zívla a protáhla jsem se, než jsem konečně začala lézt z postele, i když nejraději bych zůstala. Ne, teď si půjdu zaběhat a vyvenčit Blake. Udělala jsem několik kroků ke skříni, ze které jsem vytáhla teplákovou soupravu a položila ji na postel.
"Blaku," sykla jsem, abych ho probudila. "Vstáv-." Svoji větu jsem ani nedokončila, protože jakmile jsem se podívala po Blakeovi, tak nikdy nebyl. Podívala jsem se i z druhé strany postele, podívala jsem se ke kamnům a všude okolo ostatních postelích i pod postelemi, ale nikde nebyl.


"Sakra," zaklela jsem. Podívala jsem se ještě do koupelny, vykoukla jsem i ven na chodbu, jestli se mu náhodou nepodařilo proniknout ven. Málem jsem se i vydala podívat se dolů do společenské místnosti, ale pak jsem si uvědomila, že bych si na sebe měla obléknout něco víc než jedno velké vytahané triko. Takže jsem si oblékla kalhotky a dolní část mojí teplákové soupravy a až poté jsem seběhla dolů. Ale společenské místnost byla touhle dobou naprosto prázdná. Pro jistotu jsem ještě cestou zpátky do naší ložnice nakoukla do okolních ložnic, jestli mu náhodou něco v noci nepřelítlo přes noc a on se neocitl v jiné ložnici, ale tam také nikde nebyl.
Jakmile jsem vešla do naší ložnice, postřehla jsem, že už je vzhůru Hermiona. Sice byla ospalá, ale při pohledu na mě jí došlo, že něco není v pořádku. "Něco se děje?" zeptala se mě.
"Blake se někde ztratil," vyhrkla jsem. "Nikde tu není, není ani dole a ani v ostatních ložnicích a… jaké je šance, že by se mu něco mohlo stát?"
"Kate, uklidni se," snažila se mě uklidnit. "Bude v pořádku, asi někde honí nějakou kočku nebo tak něco."
"Co když ne?" namítla jsem. "Co když je tohle celé nějaké špatné znamení, že se něco semele? Napřed to oznámení o ředitelně, včera to s Jamesem, teď se ztratí Blake a dneska je ten zápas…"
"Co bylo včera s Jamesem? Napsal ti?" otázala se trochu zmatená Hermiona.
"Ne, jenom jsem mluvila s Elizabeth a dozvěděla jsem se, že ta pusa nejspíš nic neznamenala, protože tohle neudělal poprvé a že to zkouší takhle na každou," sdělila jsem ji zklamaně.
"Já věděla, že to bude hajzl," zamumlala Hermiona.
"S kým že se líbila?" ozvalo se z postele naproti. Evidentně jsme vzbudili Levanduli.
"Jeden starší kluk, kterého mi představila Eliz v Itálii, ale o nic nešlo," shrnula jsem jí to pomalu na jeden nádech. "Neviděla jsi Blakea? Nemůžu ho najít."
"Ne," zavrtěla hlavou a podívala se na Parvati, která se už také probudila. "Vidělas ho?"
"Taky ne," odpověděla a posadila se na posteli. "Kdy jsi ho viděla naposled."
"Když jsem šla spát. Kam mohl jít?" Nevěděla jsem, co bych měla dělat, kde bych ho měla hledat anebo kam teď jít.
"Kate, teď to vzdej a mysli na zápas," uklidňovala mě Hermiona. "Běž do koupelny a já mezitím vyhlásím celostátní pátrání."
Pohlédla jsem na budíka. Sakra, vážně sebou budu muset pohnout. Proto jsem poslechla Hermionu a došla si vyčistit zuby, zatímco v hlavě jsem si skládala seznam nápadů, kde by mohl být. Zároveň jsem i skládala v hlavě seznam lidí, kterých se na Blakea zeptám, což byli prakticky všichni. Takže jakmile jsem vyšla z koupelny, převlékla se a vyšla z ložnice, tak jsem se ptala na Blakea každého, koho jsem potkala. Nakonec mě Hermiona skoro násilím dotlačila do Velké síně, abych se posadila ke stolu, a nacpala mi do ruky topinku.
"Jez," rozkázala mi. "Vyptávat se můžeš potom."
Poslušně jsem si kousla do topinky a vydržela jsem být i několik minut zticha. Tedy dokud nepřišel Harry a Ron a neposadili se naproti nám. "Neviděli jste Blake?" vyhrkla jsem, sotva dosedli.
Oba dva zakroutili hlavou.
"Sakra," pronesla jsem zklamaně. "Možná bych stihla před zápasem ještě zaběhnout za Hagridem a zeptat se ho."
"Ne, zeptáš se ho po zápase anebo my při zápase, jestli bude na tribuně," rozhodla Hermiona a podívala se na kluky. "Celé ráno by nejraději hledala Blakea. Mám pocit, že kdybych ji neohlídala, tak by ho celý den hledala někde na hradě a vynechala by zápas."
"Nestěžovala sis náhodou před pár dny, že bych raději vykrvácela, než abych vynechala trénink?" připomněla jsem Hermioně.
"Ano," přikývla. "Ale to byl trénink a tohle je zápas proti Zmijozelu. Navíc jsi sama říkala, že by tě Oliver zabil, kdybys vynechala ten trénink. Co by dělal, kdybys prošvihla zápas?"
"Nejspíš by místo ní obsadil Nevilla," podotkl Harry. "Nebo aspoň to udělal v mém dnešním snu, když jsem zaspal. To mi připomíná, že jsem Blakea možná viděl, ale nejsem si jistý."
"Kde?" vyhrkla jsem a hned jsem se napřímila.
"V noci jsem se vzbudil, podíval jsem se z okna a měl jsem dojem, že ho vidím dole u jezera společně s Křivonožkou. Ale o chvíli později jsem je tam už neviděl, takže nevím," pokrčil rameny.
"Musím se zajít podívat k jezeru," prohlásila jsem. Kdyby mě Hermiona nechytila za rameno, tak bych už byla na nohou a vydala se k jezeru. Ovšem veškeré útěky mi byli už následně definitivně znemožněny, protože do Velké síně přišel Oliver, který nás následně pobízel k jídlu a on sám veškeré jídlo odmítal. Nakonec nás vyhnal ven o hodně dříve než ostatní. Zavedl nás na hřiště, kde jsme se museli seznámit s počasím, než nás zahnal do šatny. Nikdo z nás nic neříkal, jen jsme se mlčky převlékali do červených hábitů a já jsem přemýšlela nad Blakem. Co když se mu něco stalo? Mým obavám a starostem ale brzy musela být učiněna přítrž, neboť nastal čas zápasu, na který jsem se musela soustředit. Možná ten zápas i mým starostem prospěje. Na chvíli přijdu na jiné myšlenky.
Jakmile jsme vstoupili na hřiště, ozval se bouřlivý jásot z většiny tribun, a nespokojené bučení z pouhých dvou. Mrzimor a Havraspár opět sympatizují s námi a přejí porážku Zmijozelu. To není nijak neobvyklé. Všichni jsme se rozmístili uprostřed hřiště okolo Hoochové a bedny s Camrálem, Potlouky a Zlatonkou. Za chvíli už jsme i byli ve vzduchu a o pár minut později i míče. Zápas byl zahájen.
Vyrazila jsem střemhlav vpřed a Camrálu jsem se zmocnila jako první.
"A Beckerová má Camrál! Z nějakého důvodu v každém zápasu, ve kterém hraje ona, získá Camrál jako první. Ta holka je pořádně rychlá, to vám povídám, a to má horší koště než zmijozelský tým. Můžeme se jen dohadovat, co vy dokázala, kdyby ji někdo posadil na Kulový blesk, který je nejrychlejším koštětem na svě- Ano, paní profesorko, už budu komentovat zápas. Camrál má momentálně Nebelvír, Beckerová nahrává Johnosonové a je to GÓL! DESET NULA PRO NEVELVÍR! Úžasná spolupráce a vynikající schopnosti nebelvírských střelkyň, to vám teda povídám!"
Až někdy budu potřebovat někoho na reklamu, najmu si Leeho Jordana. Bohužel ale následně získal Camrál Zmijozel, který toho využil k pokusu o získání deseti bodů. Naštěstí je Oliver šikovný a podařilo se mu chytit Camrál. Ten jsme získali opět my a Katie se podařilo proměnit ho za nových deset bodů pro nás.
Zápas se docela vyvíjel docela dobře pro nás. Pomalu jsme získávali bodový náskok před Zmijozelem, který patrně byl čím dál nervóznější. V jednu chvíli jsem zahlédla Malfoye, jak nervózně těká očima po hřišti ve snaze najít Zlatonku. Nevím, jestli ji Harry mezitím nestihl nalézt, ale zatím ji pořád ještě nemohl chytit. Ale už na to bude stačit jenom pár gólů.
"JOHNOSONOVÁ MÁ CAMRÁL! DÁVÁ GÓL! PADESÁT NULA PRO NEBELVÍR!" ozývalo se.
Tak teď už Harry nemusí čekat, i když my se budeme pořád snažit. Každá z nás už střelila minimálně jeden gól, ale možná bychom to mohli vyrovnat, abychom si je mezi sebou pěkně rozložily. Takže já a Katie budeme muset obě dát ještě dva.
Tenhle plán mi ale až tak úplně nevyšel, protože o dva další góly později to bylo šedesát ku deseti pro nás, ale Angelina měla na svém kontě už tři góly, zatímco já a Katie po jednom. Ale alespoň mohl Harry v klidu skončit zápas. Bohužel měl ale v jednu chvíli malý incident se zmijozelskými odrážeči, kteří ho málem mezi sebou srazili, ale Harry se jim dokázal vyhnout.
Tenhle zápas se celkově stával hodně surovým, protože Zmijozelští se začali uchylovat k dost drastickým metodám. V jednu chvíli jsem schytala ránu do hlavy pálkou od Boleho, který si mě údajně spletl s Potloukem. Jasně, jako kdyby Potlouci měli červenou paruku. Ale nakonec to bylo dobře pro nás, protože jsme získali trestné střílení, které se mi podařilo proměnit v další gól. Takže teď už mi zbývají opět jenom dva góly na dohnání Angeliny.
V jednu chvíli se Harrymu málem podařilo chytit Zlatonku. Už jí byl na stopě, měl ji na dosah, jenže ho zpomalil Malfoy velmi netradičním způsobem. Chytil totiž Kulový Blesk za ocas. Sice by si zasloužil obdiv, že ho zvládl udržet, ale toho se od nás nedočká. Ale Zlatonka bohužel zmizela a my vyfasovali trestné střílení. Bohužel ale Katie minula. Zato zmijozelským se podařilo při příští příležitosti dát gól.
"SEDMDESÁT KU DVACETI PRO NEBELVÍR! Tohle je teda pořádně napínavé!" křičel Lee Jordan do mikrofonu.
O chvíli později se mi podařilo získat Camrál. Se zděšením jsem ale zjistila, že mezi mnou a zmijozelskými brankami je momentálně šest zmijozelských hráčů, kteří se řítí přímo na mě. Sakra. Naštěstí se o několik vteřin rozprchli, protože mezi nimi proletěla rozmazaná skvrna, která mi silně připomínala Harryho na Kulovém blesku.
"Díky, Harry," zamumlala jsem a rozletěla se k brance.
"Beckerová střílí a je to GÓL! OSMDESÁT KU DVACETI PRO NEBELVÍR!" zvolal Lee Jordan. "Ale není tamhle Zlatonka?"
Veškerá pozornost se pak upřela na Harryho a Malfoye. Malfoy byl těsněji u ní, takže si ji asi všiml první. Jenže Harry ho na svém Kulovém blesku rychle doháněl, nakonec byl vedle něho, odstrčil jeho ruku a…
"HARRY POTTER CHYTIL ZLATONKU! NEBELVÍR VYHRÁL!"
A zároveň jsme i vyhráli famfrpálový pohár. Všichni jsme se sletěli na zem, všichni jsme jásali a radovali se. Brzy se k nám z tribun i připojili všichni fanoušci. Dokonce nás všechny dav zdvihl na ramena a postupně nás nesli k tribuně, kde Oliver se slzami v očích přebíral famfrpálový pohár.
Až o hodinu později jsem se dostala do šatny, zatímco ve společenské místnosti se nejspíš konala mohutná oslava. Měla jsem tak dobrou náladu, že jsem na celou tu hodinu zapomněla na Blakea, ale v šatně jsem si na něj znovu vzpomněla. Pocítila jsem trochu viny, že jsem na něj zapomněla, a rozhodla jsem se to hned napravit tím, že zaběhnu za Hagridem a zeptám se ho, jestli ho neviděl. Rychle jsem se převlékla a podívala jsem se na dvojčata. "Kluci, na tu oslavu přijdu trochu později," řekla jsem jim a vyběhla jsem pak z šatny. Pospíchala jsem a naštěstí Hagridova hájenka není až tak daleko. Navíc jsem ho zastihla už na cestě.
"Hagride!" zavolala jsem na něj už z dálky, jakmile jsem ho spatřila. Když mě zaslechl, tak se zastavil, a jakmile mě pak spatřil, tak mi šel ten kousek naproti. I já jsem si v tu chvíli dovolila trochu zpomalit.
"Kate, byl to úžasnej zápas. Seš vopravdu skvělá střelkyně…" Hned mě začal vychvalovat, ale já jsem ho zarazila.
"Hagride, neviděl jsi Blakea? Od rána ho nemůžu najít, nebyl v ložnici, není ani nikde jinde a já se bojím, jestli se mu něco nestalo," svěřila jsem se mu se svými obavami.
"Neboj se o něj, je to velkej a chytrej pes. Ten se o sebe zvládne postarat. Ale pro jistotu se po něm podívám. A ty bys teď měla voslavovat s kamarády, tak upaluj do hradu," popohnal mě.
"Díky, Hagride," pousmála jsem se a už normální krokem jsem se vydala k bráně hradu. Ušla jsem ale nejspíš jenom pět metrů, když jsem zaslechla známý hlas.
"Snad se ti neztratil tvůj čokl," řekl Malfoy. Ten mi tu tak ještě chyběl.
Otráveně jsem se na něj otočila. "Co chceš, Malfoy? Prohráli jste pohár, tak mi teď chceš zkazit radost?"
"Ty se raduješ? To jsi teda ale ošklivá panička. Ztratilo se ti zvíře, měla bys po něm pátrat a ne se radovat," ušklíbl se.
"Víš co? Sklapni, Malfoyi! Já si tebou nenechám zkazit radost," prohlásila jsem rozhodně.
"Tak fajn," pokrčil rameny. "Užívej si radosti, dokud ještě můžeš. Dokud jsi ještě studentkou Bradavic."
"Proč bych neměla být studentkou Bradavic?" pozvedla jsem obočí.
"Když vezmu tvoje podmínečné vyloučení a pak ten nedávný incident v ředitelně…" Jakmile viděl, jak jsem se při slově ředitelna zarazila, tak se vítězně usmál.
"Co ty víš o ředitelně?" vyštěkla jsem na něj.
"Jenom že ses do ní tenhle týden vloupala," pokrčil rameny, jako kdyby o nic nešlo.
"To je lež," vyhrkla jsem, možná až příliš rychle. Ze všech lidí na světě musí zrovna on vědět o tom, co jsem provedla. Proč já musím mít takovou smůlu?
"Vážně? Takže když jsem nedávno náhodou zaslechl profesory, jak se o tom vloupávači baví, tak nemluvili o tobě? Ono jsem totiž zaslechl něco o tom, že tam u toho byl Brumbál a vyčaroval nějakou podivnou bariéru, přes kterou by neměl nikdo proniknout. Ale někomu se to nějak povedlo, takže ten někdo bude mít asi nějaké neuvěřitelné schopnosti či co… A na tohle sedíš jenom ty," ušklíbl se.
"Já tě nesnáším," probodla jsem ho pohledem. "Takže co budeš chtít tentokrát za to, abys mlčel? Zase neviditelný plášť?"
"Ne, teď jsem ti zkazil radost z výhry a to mi bude pro začátek stačit," pronesl vítězně. "Měj se." Následně klidně a s úsměvem prošel kolem mě a vydal se k hradu. Já jsem ho o chvíli později se zamračeným obličejem následovala.
Jestli si ale myslel, že mi tímhle zkazil náladu, tak se spletl. Já si tímhle totiž zkazit náladu nenechám. Dneska mi bude jedno, že Jamesovi na mě prostě nezáleží a že Malfoy mě prakticky může nechat vyhodit ze školy, a budu spoléhat na Hagrida, že najde Blakea.
S těmi myšlenkami jsem se připojila k oslavám v nebelvírské společenské místnosti. Ze všeho občerstvení, které Fred a George obstarali, jsem měla pocit, že vykradli kuchyň. Stoly se pomalu prohýbali pod tím jídlem a kamkoliv jsem se podívala, viděla jsem, jak se lidé baví, usmívají a radují se. Oslavy trvaly celý zbytek dne, přičemž Fred a George se na jednu hodinu vytratili a vraceli se s náručí plnou zboží z Medového ráje. Jako kdyby někdo znal nějakou tajnou chodbu do Prasinek. Oslava byla rozpuštěna až v noci, kdy ji přišla osobně ukončit profesorka McGonagallová. Za pomoci Percyho jsme byli všichni nahnáni do postelí. Jenže tím noc ještě neskončila.
I ten spánek byl uprostřed noci narušen nějakým výkřikem a následným hlukem. Ten výkřik nepocházel od nás, byl z nějaké jiné ložnice. Později jsme zjistili, že to byl Ron, který křičel, protože se u nich objevil Sirius Black s nožem v ruce. Zprvu jsem tomu nevěřila, protože se mi zdálo hodně nepravděpodobné a divné, jak by se dostal dovnitř. Ale nakonec se zjistilo, že měl hesla vypsaná na lístku, které někde ztratil Neville. Tahle noc byla pořádně rušná.

Najde se Blake? Měl Ron o jeho zvěromágství pravdu?
Napíše Kate Jamesovi nějaký dopis?
Práskne Malfoy Kate? Bude Kate vyloučena?
To vše se dozvíte až v přespříští kapitole!
Příští kapitola totiž bude poněkud speciální a předevčím nebude z pohledu Kate, ale z pohledu někoho jiného.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lumik4 lumik4 | 20. února 2016 v 21:09 | Reagovat

No ne, 2 kapitoly behem 10 dnu :O, co se to s tebou deje? :D Na tohle bych si zvykla :D. Hned si to jdu precist :D

2 NikaV NikaV | E-mail | 20. února 2016 v 21:15 | Reagovat

[1]: Nezvykej si, v pondělí začíná nový semestr.

3 Rose & Viky Rose & Viky | E-mail | Web | 22. února 2016 v 13:44 | Reagovat

Napětí..? :)

4 NikaV NikaV | E-mail | 22. února 2016 v 14:48 | Reagovat

[3]: Tak teď nevím, jestli mám někde v povídce ve slově napětí chybu, anebo to znamená, že to je napínavé... Další výklad mě zatím nenapadl.

5 Kelssie Kelssie | 19. července 2016 v 21:53 | Reagovat

Super i když jsem trochu zvědavá jak ta specialní kapitola bude a o kom to bude..podle mě Sirius Black..hned jdu na další:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama