56. kapitola - Den poté 2/2

10. února 2016 v 3:12 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


Velká síň se teprve začínala naplňovat a já jsem hned zezačátku pohledem zkoušela vyhledat Hermionu, což se mi také podařilo. Seděla vedle talíře s vajíčky a snažila se číst. Oddělila jsem se od holek a usadila se vedle Hermiony.
"Děkuju za pomoc," řekla jsem hned zezačátku. Asi mě ani předtím nestihla zaregistrovat, protože sebou mírně trhla.
"Nemáš zač," podotkla Hermiona, přičemž se na mě krátce podívala. Nezdálo se mi, že by to hodlala ráda rozebírat.
"Hermiono, já chápu, že prostě nemáš ráda famfrpál a že ho neoceňuješ tak jako my, ale pro nás je důležitý a proto nechci prošvihnout ten trénink. Kromě toho mě nenapadá, jakou výmluvu bych si pro Olivera použila," pokrčila jsem rameny.
"O ten famfrpál nejde," zavrtěla Hermiona hlavou a znovu na mě pohlédla. "Já jsem nechtěla na tebe tak vyletět. Jenom je toho poslední době moc."
"Myslíš, že poslední dobou toho máš moc?" pozvedla jsem obočí. "Když pomyslím, na všechny tvoje předměty, úkoly, pak ještě jak pomáháš Hagridovi s Klofanem… Už tak tě podezírám, že sis půjčila od Pána času Tardis."
Hermionin pohled se náhle změnil. Najednou zpozorněla a celá se napřímila. "Teď jsem si uvědomila, že ty to vlastně ještě nevíš."
"Co nevím?" pohlédla jsem na ní zmateně.
"Hagrid to prohrál," pověděla mi zklamaně.
"Cože?" vyhrkla jsem.
"O víkendu, když jsi tady nebyla, mi přišla od něj zpráva," ujasnila mi to Hermiona, zatímco já jsem se s tím vypořádávala.
"A jak je na tom Hagrid? Jak to zvládá?" snažila jsem se vyzvědět.
"Nevíme," zavrtěla hlavou. "Kvůli těm bezpečnostním opatřením kvůli Siriusovi Blackovi se nám ještě nepovedlo se za Hagridem dostat. Doufám, že příležitost budeme mít dneska na hodině."
Měla jsem chuť protočit oči nad těmi otravnými opatřeními, ale v tu chvíli jsem si vzpomněla na včerejší večer. "Ou," pronesla jsem jen, což nemohlo dávat Hermioně žádný smysl, neboť momentálně neznala moje myšlenkové pochody. "Jak jsi zmínila Blacka, tak jsem si vzpomněla na včerejší večer. Zjistily jsme totiž, že otcem Elizabeth je právě Sirius Black," sdělila jsem Hermioně, přičemž poslední větu jsem prakticky šeptala.
"Páni," pronesla Hermiona. "A co ty? Zjistila jsi o svých rodičích?"
"O tom mi ani nemluv," protočila jsem oči. "Vůbec jsem v té knize nebyla."
"Tak to je zvláštní," zamumlala si Hermiona pro sebe.
"To mi povídej."
"Zkusím se podívat v knihovně, jestli zjistím něco o té knize studentů. Myslím, že někde o ní určitě musí něco psát," ujistila mě Hermiona. Náhle se ale zarazila. Evidentně zahlédla něco za mojí hlavou.
Ohlédla jsem se a uviděla jsem Harryho a Rona, jak míří k nebelvírskému stolu. Ron šel vepředu a zcela evidentně si schválně sedl kus od nás nebo spíš kus od Hermiony.
"Půjdu napřed na hodinu," prohlásila Hermiona. Talíř už měla stejně prázdný, takže si uklidila knihu do batohu. Nechápu, jak se jí do toho batohu všechno vejde. Myslím, že sebou tahá celou bradavičkou knihovnu.
Ale jakmile odešla, tak jsem si přesedla k Harrymu a Ronovi.
"Není ti něco? Vypadáš nějak bledě," prohlásil Ron, jakmile jsem dosedla vedle Harryho.
"Taky ti přeju dobré ráno, Ronalde. Dneska po ránu jsi tak neuvěřitelně pozorný," pronesla jsem ironicky.
"Tak promiň, no," pokrčil Ron rameny.
"Ale vážně vypadáš bledě," přidal se Harry.
"To bude pravděpodobně tím, že jsem před pár hodinami málem vykrvácela," poznamenala jsem, čímž jsem si od nich vysloužila překvapené a zmatené pohledy. Ztlumila jsem tedy hlas a začala jsem jim to potichu vysvětlovat: "Včera nás v ředitelně vyrušil Brumbál. Eliz se stihla na poslední chvíli schovat a já jsem byla prostě neviditelná. Ale musela jsem ho nějak odlákat, tak jsem rozbila okno svojí rukou. Přičemž jsem se pořezala. Když jsem pak šla normálně spát, tak se to nějak přeneslo na moje tělo a já blbá tak usnula."
"Takže ses ráno probudila skoro bez krve?" zeptal se Ron. Evidentně byla moje historka natolik zajímavá, že zapomněl jíst, což je u něj vážně výkon.
"Tak nějak. Vlastně mě vzbudil Blake a mě bylo nějak divně, pak jsem si všimla té krve. Pracně jsem pak budila Hermionu, s čímž mi taky pomohl Blake. Hermiona pak kouzlem zastavila krvácení a pak uvařila dokrvující lektvar v nějaký divný místnosti, kam nás dovedl Blake. A teď když to všechno říkám, tak si uvědomuju, že s Blakem je to vážně nějaký divný."
"Jak divný?" zeptal se Harry.
"Choval se, jakoby vážně všemu rozuměl a věděl věci, co my ne. Třeba Hermionu vzbudil až potom, co jsem si postěžovala, proč mi nemůže rozumět a vzbudit jí. Jakoby mi vážně rozuměl," zamračila jsem se nad tím.
"Třeba je zvěromág," navrhl Ron. "Jako McGonagallová."
"Tím myslíš, že ve skutečnosti je člověk, který předstírá, že je můj domácí mazlíček? Proč by to někdo dělal?" Nedokázala jsem si představit, že Blake by byl člověk. Musel by čekat, až mu dám jídlo, až ho dojdu vyvenčit, přičemž tohle jsou prakticky základní lidské potřeby. Jaký člověk by byl ochotný tohle podstoupit.
"Třeba někdo, kdo se schovává. Například Sirius Black," navrhl Ron.
"Tak to by dávala větší smysl, kdyby se schovával u Elizabeth nebo u profesorky Reed. Včerejší večer se totiž ukázalo, že je otcem Eliz," sdělila jsem jim potichu.
"To si děláš srandu," vyhrkl Ron.
"Ne, nedělám," zavrtěla jsem hlavou. "Vlastně to i trochu dává smysl. Lupin, Harryho rodiče, Sirius Black a profesorka Reedová nejspíš chodili všichni do stejného ročníku. Teď už začínám chápat ten rozhovor Lupina s Reedovou tenkrát na chodbě."
"A co ty? Zjistila jsi svoje rodiče?" zeptal se mě Harry.
Zavrtěla jsem hlavou. "Z nějakého důvodu nejsem v té knize napsaná."
Následně jsem se podívala na hodinky. Ironií je, že dneska jsem vstávala vážně brzo, ale stejně sotva stíhám snídani. Měla bych přestat vykládat včerejší noc a začít snídat. Což jsem následně také udělala. Sice jsme ještě při snídani chvíli rozebírali včerejší noc, ale nic jsme nevymysleli. Namísto toho jsme se po chvíli zvedli a vydali se na hodinu. Akorát oni měli teď jasnovidectví, zatímco já jsem měla léčitelství. Tam jsem se alespoň potkala s Hermionou. S kluky jsme se sešly až na hodině přeměňování a následně jsme odešli na hodinu péče o kouzelné tvory. Dokonce i Ron a Hermiona dokázali strávit chvíli poblíž sebe, aniž bychom se museli rozdělit na dvě skupinky. Možná za to mohla ta vidina rozhovoru s Hagridem, kterého nejspíš jejich žabomyší války teď nezajímaly.
"Jaké bylo jasnovidectví?" zeptala jsem se kluků, když jsme scházeli kopec dolů.
"Docela zajímavé," pronesl Harry.
"Jo, Hermiona se postarala o trochu vzrušení," ušklíbl se Ron.
"Cože?" podívala jsem se na něj zmateně. "Vždyť byla se mnou na léčitelství. Nemohla být s vámi na hodině."
"Ale byla," pokrčil Harry rameny.
Podívala jsem se na záda jedné dívky s hnědými vlnitými vlasy, která kráčela o několik kroků před námi. Musela slyšet, že mluvíme o ní. Možná proto šla tak rychle. "Hermiono?" zvolala jsem.
"Podívejte, tamhle je Hagrid. Pojďme za ním," prohlásila rychle. Nenechala nám ani šanci něco namítnout, protože šla rovnou k němu. Byl to dobrý úhybný manévr, protože před Hagridem ji těžko podrobíme křížovému výslechu. Namísto toho jsme se snažili nějak uklidnit a povzbudit Hagrida. To šlo ale opravdu špatně, obzvlášť když se tam objevil Malfoy. Ten využil příležitosti, když Hagrid s obličejem zabořeným do kapesníku zamířil k hájovně, aby v jeho nepřítomnosti mohl vykládat svoje výmysly.
"Tak z téhle hodiny nic nebude… Buď budeme celou hodinu poslouchat, jak brečí, anebo celou hodinu poslouchat o té přerostlé potvoře," ušklíbal se.
V tuhle chvíli jsem to už nevydržela a udělala jsem několik kroků k jeho skupince. "Sklapni, Malfoyi!"
"Nebo co, Beckerová? Co by mi v tom asi tak mohlo zabránit?" ptal se mě posměšně.
"Ty víš, co bych ti mohla udělat," zavrčela jsem výhružně. Je ironií, že Malfoy je kromě mých přátel a dalších bilokantů jediným člověkem, který něco o mých schopnostech tuší. Neví sice všechno, neví, co to má vlastně znamenat, ale ví, že nejsem až tak normální čarodějka. Jenže to nemůže nikomu říct.
"Jasně," odsekl a schválně popošel o něco blíž. "A co by to asi tak mělo být?"
Neměla jsem ponětí, o co mu jde, když musí jasně vědět, že mám navrch. Proto jsem se klidně usmála a podívala jsem se mu do očí. Schválně jsem pak mluvila potichu, aby mě zbytek třídy, který na nás visel očima, nemohl slyšet. Moje slova v tu chvíli byla mířená jenom Malfoyovi: "Pamatuješ naše setkání na podzim po hodině lektvarů, když ses snažil pomstít Rebeku, ale nakonec jsi ji nepomstil? Teď si představ, co by se stalo, kdybych ti řekla, abys udělal něco horšího, než mě jen pustil."
Čekala jsem, že tohle připomenutí mu smázne jeho úšklebek z tváře, ale to se nestalo. Namísto toho ztlumil hlas a odpověděl mi dvěma otázkami: "A jsi si jistá, že to tenkrát vážně zafungovalo? Co když jsem to jenom předstíral?"
Zarazila jsem se. Stačilo mu pár vět, aby mě vykolejil z míry. Musel to na mě vidět, protože jeho úsměv se rozšířil ještě víc. Já jsem v tu chvíli nevěděla, co si o tom mám myslet. Mohl jen blafovat anebo mluvil pravdu a každou chvíli to může začít vykládat ostatním. Už jsem mu na to ale nic neřekla, jen jsem ho probodla pohledem a otočila jsem se k němu zády. Zamířila jsem ke svým přátelům, který po mě vrhali zmatené pohledy. Malfoy mezitím spokojeně pokračoval ve svém vymýšlení si o Hagridovi lži.
"Co se tam mezi vámi stalo?" zeptal se mě Harry.
"Připomněla jsem mu, jak jsem ho na podzim přinutila pomocí zmijozelské bilokantské moci, aby o mých schopnostech nikomu nic nevykládal. Jenže teď nevím, jestli to vážně zabralo a on to jen nepředstíral. Možná před chvílí blafoval… a možná taky ne," vysvětlila jsem jim tuhle nenadálou situaci.
"Za chvíli si tu hájovnu svým brekem sám vyplaví," dolehl k nám Malfoův hlas.
Koutkem oka jsem zahlédla jakýsi rychlý pohyb. Když jsem se tím směrem podívala, tak jsem viděla Hermionina záda mířící směrem k Malfoyovi. Myslím, že ani on si ji pořádně nestihl všimnout, ale té facky, kterou schytal do obličeje, si všimnout musel. Také se z toho až zakymácel.
"Neopovažuj se urážet Hagrida!" vyštěkla na něj a pomalu se už napřahovala k další ráně.
"Hermiono, ne!" zarazil ji Ron a zkoušel ji chytit za ruku. Ta ale namísto toho vytáhla hůlku a namířila ji na Malfoyův krk.
"A jestli někdy něco řekneš o Kate, tak pak se budeš muset vypořádat se mnou!" pohrozila mu. Ještě pár vteřin ponechala hůlku namířenou na něj, jako by zvažovala, že ji opravdu použije. Ale doopravdy jí jenom sklonila a Malfoy pak běžel k hradu. Škoda, že naši spolužáci se začali rozcházet už před chvílí a prošvihli o tu podívanou. Teď ho maximálně potkají prchajícího k hradu.
"Hermiono, někdy dokážeš být děsivá… ale teď se to hodilo," pronesla jsem a podívala jsem se na ní. "Dneska už mě podruhý zachraňuješ. Díky."
"Zkus mi to oplatit tím, že se pokusíš toho zmetka porazit ve famfrpále. Sice nechápu co vás na něm tak baví, ale jestli dokáže prohra v něm smáznout Malfoyovi úšklebek z tváře, tak jsem ten největší fanoušek famfpálu."
"Speciálně kvůli tobě to vyhrajeme," pousmála jsem se. "Těch deset gólů, které jim nastřílím, budou patřit jen a jen tobě."
"Jo, ale jestli chceme stihnout hodinu, tak budeme muset teď vyrazit," poznamenal Harry. Následně jsme se vydali k učebně kouzelných formulí, ale Hermiona se od nás na chvíli odpojila s tím, že si musí zajít pro učebnice. Jenže pak na tu hodinu nedorazila. Celou hodinu jsme si o ní dělali starosti, jestli se ji náhodou něco nestalo nebo jestli jí něco neudělal Malfoy. Ale naštěstí jsme ji pak po hodině nalezli ve společenské místností, kde spala na učebnici věštění z čísel. Jakmile ji došlo, že promeškala hodinu formulí, tak z toho byla celá nervózní. Museli jsme ji uklidnit, že se nic vážného nestalo a že kvůli tomu u zkoušek nepropadne.
"Georgi, někdo nás trumfnul," ozvalo se o kus dál. "Někdo se dokázal vloupat do ředitelny."
Tohle zaujalo moji pozornost, takže jsem se podívala směrem k Fredovi, který stál před nástěnkou. Vzápětí už vedle něj stál i George a přečetl si něco, co tam bylo vyvěšené.
"Sakra, to by bylo tak bezvadný, přebarvit tam všechno Brumbálovi narůžovo… jak se tam jen dostal?" snažil se na to George přijít.
"Co se děje?" zeptala jsem se kluků, když jsem k nim mířila.

"Někdo vlezl za Brumbálem," sdělil mi Fred a ustoupil stranou, abych si mohla přečíst vývěsku.


Tahle zpráva mě mírně vyděsila. Pokud by se našel někdo, kdo by mě práskl, tak bych si rovnou mohla jít sbalit kufry a vypadnout ze školy. Ale nikdo o tom nic neví. Snad.

A/N Nyní bych ráda připomněla svůh článek Herecké obsazení Kate, kde jsem doufala v pomoc ohledně toho, jak by postavy vypadaly reálně (aneb jaké herce používat pro případná videa). Bohužel se k tomu ale nikdo nevyjádřil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Viki Viki | 10. února 2016 v 18:53 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsou tu další kapitoly Kate, ale co se týče hereckého obsazení, v hercích se bohužel moc nevyznám... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama