5. kapitola - Am I crazy? Yes, I am. 3/3

28. října 2014 v 11:17 | NikaV |  Dangerous Liaisons

Bohužel, ačkoliv se mi vedle něj velmi dobře usínalo, sny nebyly tak pěkné. Ještě horší bylo vědomí, že se to možná splní. Jak se říká, když se vám něco zdá na novém místě, tak se to pak splní. A bohužel, mě se nezdály vůbec pěkné sny.
Ve snu jsem ráno přišla do bistra s tím, že budu otvírat. Byla ještě tma, jak bývá v tuhle dobu po ránu. Jenže když jsem chtěla rozsvítit, tak se nic nedělo. Nejspíš vypadly pojistky. Jednou už se to tu stalo, ale tehdy jsem to nebyla já, kdo je nahazoval. Popravdě jsem netušila, jak to udělat. Ale vím, kde se dají najít nějaké svíčky a baterky. Vytáhla jsem z kapsy alespoň mobil, abych si trochu posvítila. Naštěstí tam mám takovou aplikaci.
Můj mobil osvítila většinu z bistra a taky něco na zdi. Vypadalo to jako nějaké tmavé skvrny. Přišla jsem blíž a trochu jsem nabrala na prst. Posvítila jsem si na to mobilem. Byla to jakási tmavočervená tekutina, která mi připomínala krev. Zmateně jsem na ní hleděla a couvla jsem přitom trochu dozadu. Vzápětí jsem si sedla na zem, protože jsem o něco zakopla. Mobil mi vypadl z ruky a osvěcoval všechno možné, jenom ne to podstatné. Natáhla jsem se pro něj a osvítila jsem to, o co jsem zakopla.
Náhle jsem vykřikla, když jsem spatřila, o co se jedná. Bylo to tělo jedné ženy, kterou jsem poznala. Její jméno jsem sice neznala, ale každé ráno chodila od bistra na kávu. Hrdlo měla rozervané a ještě stále z něj vytékala krev.
Rozrušeně jsem se snažila sebrat ze země, ale přitom se mi povedlo osvítit další mrtvolu. Tentokrát to byl náš kuchař, který bych přišpendlený na zdi pomocí několika nožů zabodnutých v hrudníku. Zalapala jsem po dechu. Zmateně jsem osvětlovala všechno okolo a jenom jsem nacházela další mrtvoly. Některé jsem znala jménem, některé jsem znala jen od vidění a některé jsem viděla poprvé v životě.
"Takhle to dopadá, když upírovi odpíráš sex," ozval se za mnou hlas. Prudce jsem se na patě otočila a osvítila jsem majitele hlasu. Spatřila jsem Klause. Obličej měl démonský, stejný jako tu noc, kdy mě napadl. Od úst mu kapala krev. Jenže tentokrát jeho obětí byli všichni lidé okolo a mezi nimi i Maggie. Tu právě držel před sebou. Byla ještě naživu, její vyděšené oči se upíraly přímo na mě. Chtěla jsem ji říct, ať vydrží, že ji z toho nedostanu. Jenže jsem to nestihla, protože Klaus zabořil svoje tesáky do jejího krku. Mohla jsem vidět, jak se do ní zakousl jako zvíře. Trvalo to jenom několik vteřin, než ji pustil a ona padla mrtvá k zemi.
"Ne!" vykřikla jsem.
"Nikdy nedráždi upíra, když mu pak nedopřeješ sex. Musí se pak vybít někde jinde," rozmáchl rukama kolem sebe. Vzápětí jsem viděla jenom šmouhu před sebou a cítila jsem, jak mě chytl. Nemohla jsem se ani hnout.
"Ne," vyjekla jsem na protest.
"Tohle je to, co jsem. Dělám si, co chci, a dostanu, co chci. A to jsi v tuhle chvíli ty," ďábelsky se usmál. Viděla jsem v jeho úsměvu červeně zbarvené tesáky, které se postupně začaly přibližovat k mému krku.
S trhnutím jsem se probudila. Prudce jsem se v posteli posadila a přerývavě jsem dýchala. Otřela jsem si z čela pot, který se tam dostal během mého snu. Nevím, proč se během zlých snů člověk musí vždy zpotit. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se na Klause spícího vedle mě. Oddechla jsem si hned nadvakrát. Zaprvé jsem ho nechtěla tímhle probudit a zadruhé mě uklidnilo, že nikde nevraždí moje známé.
Ale byla tu možnost, že taková chvíle nastane. Byl upír, zlé stvoření z horrorů a nočních můr, které touží po krvi. A já tady s jedním takovým stvořením spím a k sexu nebylo daleko. Bože, kam se poděla ta moje snaha o jejich lovení? Jediný můj úspěch bylo zabití jedné upírky.
V hlavě mě najednou trkl nápad. Co kdybych k tomu přidala i zabití Původního upíra? Zbavila bych se tak svojí noční můry. Říká se, že co se vám zdá první noc na novém místě, se také splní. Takže jeho zabitím zachráním svoje známé i neznámé před masakrem.
Opatrně jsem vyklouzla z postele a po špičkách jsem docupitala až ke svojí hromádce na křesle. Věděla jsem, co tam naleznu. Rozevřela jsem kabelku a vyndala jsem z ní dřevěný kolík. Přesně ten samý, kterým jsem zabila předtím upírku. Nechtělo se mi shánět nový, tak jsem si ho vzala zase zpátky.
Přešla jsem s kolíkem v ruce až ke Klausově straně postele. Zastavila jsem se až těsně u ní. Neodvažovala jsem se rozsvěcet, ale moje oči si zvykly dostatečně na tmu, abych alespoň rozeznala obrysy jeho těla. Ležel na zádech, ideální příležitost pro to, co jsem se právě chystala udělat. Kolík jsem vzala do dvou rukou, abych měla větší sílu. Mám jenom jeden pokus. Pozvedla jsem ruce a kolík se tak dostal nad jeho hrudník. Stačilo jenom ho do něj zarazit. Nadechla jsem zhluboka. Jeden pohyb. Jeden blbý pohyb. Tak proč ho sakra nemůžu udělat? No, tak ruce, pohněte se. Všem se uleví a bude klid.
Ale moje ruce mají asi vlastní hlavu, protože tu mojí neposlouchaly. Nedokázala jsem to. Zklamaně jsem spustila ruce dolů. Já ho prostě nedokážu zabít. Jestli jsem slaboch? Možná ano. Ale já ho mám ráda. Napřed si hraju na jednoho lovce upírů a teď ani nedokážu zabít toho hlavního z nich. Asi jsem vážně šílená.
Vrátila jsem se zpátky ke svojí kabelce, kam jsem uložila svůj kolík. Vrátila jsem se zpět do postele. Tentokrát jsem se otočila čelem ke Klausovi. Oči jsem zatím nechávala otevřené a pozorovala jsem ho, jak spí. Těžko by někdo uvěřil, že něco takového by dokázalo být vraždícím monstrem. Povzdechla jsem si a posunula jsem se až těsně k němu. Hlavu jsem si položila na jeho hruď. Bylo mi jedno, jestli ho tím probudím, já jsem to prostě chtěla. Takhle jsem teď chtěl usnout. Zavřela jsem oči, ale trvalo mi ještě dlouho, než jsem usnula. Přesto jsem celou tu dobu vydrželo bez pohnutí na něm ležet.
Nakonec jsem ale přeci jen usnula a následně jsem spala velmi dlouho. Vzbudila jsem se až v době oběda. Není se čemu divit, však i bez mojí noční můry a následné epizodní role lovce upírů, jsem šla spát dost pozdě. Včerejší noc se toho prostě odehrálo hodně.
Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se okolo. Klaus tu nikde nebyla, pouze já jsem byla roztažená uprostřed postele. Náhle mě do nosu praštila příjemná vůně linoucí se z kuchyně. Nasála jsem ji nosem. Pak už jsem se zvedla z postele a šla jsem za ní. Výsledkem bylo, že jsem nalezla Klause u sporáku.
"Neříkej mi, že vaříš," ušklíbla jsem se a přišla jsem těsně k němu.
"Neříkám, to vidíš," odpověděl mi. "Dobré ráno, šípková růženko," usmál se a otočil hlavu ke mně. V ruce stále držel vařečku, která byla v hrnci s polévkou. Přesto se ke mně naklonil a políbil mě.
"A co to bude, až to bude?" zeptala jsem se a podívala jsem se na obsah hrnce.
"Česnečka," odpověděl mi. "Bude to ještě chvíli trvat, ale nakonec se jí dočkáš."
"Takže zuby si budu čistit až po jídle," poznamenala jsem. "A než bude hotová, tak se stihnu osprchovat.
S těmi slovy jsem se vrátila opět do ložnice, kde jsem se vrátila do ložnice. Naštěstí mi neschoval oblečení, jak včerejší noc navrhoval. I kdyby to udělal, tak bych si nejspíš ukradla nějaké oblečení z jeho skříně. Možná to pak i vážně udělám.
Vydala jsem se do ložnice, kde jsem za sebou schválně zamkla. Bylo to tak znamení, ať za mnou neleze. Bůh ví, co ho může napadnout. A já ho chci dráždit, ne uspokojit. Aspoň zatím ne. Vysvlékla jsem se z jeho trika, které jsem nechala spadnout na zem. Měla jsem na výběr, sprcha nebo vana? Měla jsem chuť otestovat případné masážní hlavice, takže jsem vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe příjemně teplou vodu. Měla jsem pravdu, vážně to má masážní hlavice. Málem jsem u toho chrochtala blahem. A když si ještě představím, jaké by to bylo, kdyby tady byl se mnou i Klaus… Ne, stop. Nechci, aby slyšel případné moje vzdechy. Radši jsem se proto přestala věnovat tolik tomu, co by mohlo být, a raději jsem se věnovala svému umytí. Našla jsem tam jeden sprchový gel s vůní kokosu. Bohužel tu nebyla žínka, kterou jsem většinou zvyklá se mýt, ale nevadí. Obejdu se bez ní, jenom toho sprchového gelu spotřebuju více. Bohužel tu neměl Klaus žádný šampón, který by se hodil na moje vlasy. Nebo spíš neměl tady žádný šampón pro ženy. No, nedá se nic dělat, prostě budou naše vlasy vonět stejně.
Po chvíli jsem vylezla ze sprchy a zabalila jsem se do osušky. Vlasy jsem nechávala tak, jak jsou teď. Pouze jsem si je trochu prohrábla hřebenem, který jsem tady nalezla, aby nebyly později rozcuchané. Jinak je nechávám uschnout přirozeně, aspoň budu mít takové přirozeně vlnité vlasy.
Zabalená do osušky jsem vylezla z koupelny a přešla jsem ke své hromádce oblečení. Bohužel tady nemám žádné čisté spodní prádlo a žádné čisté tílko. Moje tílko pravděpodobně bude trochu propocené z toho včerejšího zabíjení upírky a následného dohadování s Klausem. Asi ještě nevyrobily antiperspirant pro lovce upírů. Ne, že bych teda nějakým byla, jak jsem dokázala v noci.
Do ruky jsem vzala pouze svoje legíny a vlezla jsem Klausovi do šatny. Nebyla až tak vybavená, jak bych čekala. Nejspíš to ale bude jeho pravděpodobným cestováním. A kdyby sebou měl tahat šatník s oblečením za celý život, tak myslím, že na to není dost velká šatna. Ale aspoň je dostatečně velká, abych si v ní něco vybrala i já. Teď mi zrovna padla do oka jedna černá košile. Pustila jsem osušku a nechala jsem ji spadnout na zem. Hned na to jsem si oblékla jeho košili a postupně jsem pozapínala všechny knoflíky. Během toho jsem dostala jeden nápad. Nakoukla jsem do několika šuplíků, napřed jsem objevila jeho ponožky a až pak jsem našla jeho spodní prádlo. Chvíli jsem se tím přehrabovala, než jsem našla asi ty nejtěsnější boxerky a oblíkla jsem si je na sebe. No, kalhotky jsou těsnější, ale nevadí. Oblíkla jsem si přes ně ještě legíny, takže případná volnost zmizela. Osušku jsem ještě zanesla zpátky do koupelny na topení, aby uschla a vrátila jsem za Klausem. Právě včas, zrovna nandával polévku na talíř.
"Koukám, že někdo byl v mém šatníku," poznamenal, když mě uviděl.
"A to ještě nevíš, že mám na sobě i tvoje boxerky," mrkla jsem na něj. "To víš, ženy mají tu výhodu, že klidně můžou nosit mužské oblečení. Ale ty v mých kalhotkách… To by vypadalo divně."
Zavrtěl nad moji poznámku hlavou a postavil přede mě talíř s polévkou. "Mimochodem večeři vaříš ty. Rozmysli si, co na to budeš potřebovat."
A jak řekl, tak se také stalo. Večeři jsem později opravdu vařila já. Vybrala jsem florentinský steak s hranolky po italsku. Zní to sice vznešeně, ale ve skutečnosti to je prostě jenom steak a hranolky. Navíc je to jídlo, které umím nejlépe. Pokud teda nepočítám párky a míchaná vajíčka.
Během odpoledne mi donášková služba donesla, co jsem na to potřebovala. Jinak jsme většinu odpoledne strávili sledováním televize. Ono se tady toho moc dělat nedalo. Sex jsem zakázala, na internetu by brouzdal jenom jeden, práce žádná a společenské hry tu taky neměl. Takže zbývala ta televize. Během jejího sledování jsme si hodně povídali, převážně o mém životě. Klaus chtěl vědět toho o mně hodně, netuším proč. Ale chvílemi mi to připadalo, jako bychom byly pár, který společně bydlí. A bylo to pěkné. Akorát náš vztah byl momentálně bez sexu, což bylo velmi zajímavé vzhledem k sexuálnímu napětí mezi námi. Nechápu, jak jsem to mohla vydržet.
Ale než jsme se nadáli, tak ten den utekl. Díky tomu vědomí, že je možná náš poslední společný, utekl opravdu rychle. Tenhle večer jsem šla spát o něco dřív, abych nespala zase až do oběda. Od Klause jsem dostala další triko na spaní. Radši nechci vědět proč, jestli mi tím náhodou něco nenaznačoval. Například že jsem se až tak moc potila, až to cítil. Ne, nebudu se ptát. Prostě jsem se v koupelně převlékla, vyčistila si zuby a šla spát.
Ráno jsem se probudila jako první. Přetočila jsem se na bok a pár vteřin jsem ho pozorovala, jak spí. Usmála jsem se nad tím. Nakonec jsem vylezla z postele a zamířila do kuchyně. V ledničce jsem nalezla nějaká vajíčka a mouku a včera jsem nalezla ve skříňkách také hladkou mouku. Sice jsem pochybovala, že takhle dobře to tu bylo vybaveno ještě před pár dny. Měla jsem pocit, že to takhle zařídil až kvůli mně. Navíc spousta těch věcí byly koupené nově. Například ta hladká mouka byla nenačatá, načala jsem ji až já. Rozhodla jsem se totiž udělat palačinky.
Trvalo asi tak půl hodiny, než vstal i Klaus. To už byla polovina palačinek hotových. Právě jsem mazala džemem jednu z těch palačinek.
"Hmm, začínám si říkat, že jdi dobrá kuchařka," poznamenal, když ke mně zezadu přistoupil a objal mě kolem pasu. Sklonil hlavu a políbil mě na krk.
"Nic ti nebrání, abys mě neovlivňoval a nechal si mě tady," odvětila jsem a malinko jsem natočila hlavu, abych na něj viděla. "A ohlídal bys to tady na chvíli? Došla bych se umýt a převlíknout."
"Mě se líbíš docela i takhle, ale když myslíš," pokrčila rameny.
Usmála jsem se nad jeho lichotkou a zanechala jsem ho tam samotného. Vydala jsem se do koupelny, kde jsem si dopřála přesně tu samou sprchu jako včera. Akorát když jsem z ní pak vylezla, tak jsem se neoblékla do Klausova oblečení. Teda, jenom částečně. Oblékla jsem si svoji džínovou sukni a z jeho šatny jsem vyhrabala další košili, tentokrát bílou. Tu jsem si zapnula jenom do poloviny a zbylé volné konce jsem pak převázala. Malinko jsem si ji tak zkrátila. Zároveň jsem i nechala několik horních knoflíků rozepnutých, abych si trochu zvětšila výstřih.
Když jsem se pak vrátila do kuchyně, palačinky už byly hotové a on si právě na jedné pochutnával. Pro dnešek na mě nepočkal. Přesto se na mě zvědavě podíval, když jsem přišla. "Dneska máš zase moje boxerky?" zeptal se mě.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Dneska nemám žádné spodní prádlo." Bavila jsem se nad tím, co se mu asi teď mohlo honit hlavou, a usadila jsem se na židli. Pustila jsem se do svojí porce palačinek. Snídaně proběhla v klidu, nemluvili jsme. Na oba dva začala doléhat tíha toho, co nastane za chvíli. Nebo aspoň on si nejspíš uvědomoval, že tohle jsou naše poslední chvíle. Já začínala promýšlet svůj plán.
Nakonec ta chvíle nastala, kdy už snídaně byla pryč a já jsem se podívala na Klause. "Takže už mě ovlivníš?" zeptala jsem se ho.
"Napřed musím zjistit, jestli je v tobě sporýš," odvětil klidně. Jestli toho to nějak trápilo, tak to na sobě nedával znát.
"Dobře," souhlasila jsem a zvedla jsem se ze židle. Přešla jsem až k němu a nastavila jsem zápěstí. "Můžeš."
Ale místo toho, aby mě kousl do zápěstí, se postavil naproti mně a podívala se mi do očí. Potom mi přejel pohledem na můj krk, na kterém i po tom jednom dni, byla stále náplast. Přejel proto pohledem na druhou stranu mého krku a obličej se mu změnil. Byl přesně takový, jaký jsem viděla už dřív. Ale tentokrát jsem se nebála. Naklonil hlavu na stranu a nejprve jemně přejel tesáky po obnažené kůži mého krku. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem jemné píchnutí, jak jeho zuby zajely pod moji kůži. Vytekla ven nějaká krev, netuším kolik, ale Klaus ji hned slízl. Nereagoval stejným stylem, jako upírka předevčírem, což bylo dobře znamení. Hlavu opět narovnal a obličej se mu vrátil do normálu.
"Můžu tě ovlivnit," sdělil mi. "Ale napřed chci, aby ses vyléčila." Nakousl si zápěstí a postrčil ho přede mne. Neměla jsem už důvod, abych tou odporovala, takže jsem sklonila hlavu a napila se trochu jeho krve. Olízla jsem si pak rty a podívala jsem se mu do očí.
"Dobře… ale já taky něco chcí. Potřebuju, abys ovlivnil i mého šéfa, proč jsem dneska ráno a včera nebyla v práci," požádala jsem ho.
Přikývl. "Ještě další přání?" zeptal se mě.
"Ano. Ještě jednu věc chci udělat." S těmi slovy jsem se k němu naklonila a přitiskla svoje rty na jeho. Zároveň jsem se na jeho tělo přitiskla tělem, levou rukou jsem si pro něco vytáhla z kapsy a pravou jsem mu zajela do vlasů. Po nějaké chvíli jsem se přesunula se svými rty k jeho uchu, do kterého jsem mu zašeptala: "A ještě něco chci udělat." Následně jsem se mírně rozmáchla a zapíchla jsem mu injekci ze strany do krku. Dalším zmáčknutím jsem mu stříkla její obsah do žil.
Nečekal to ode mě, tím jsem si byla jistá. A tak hned na to omdlel. Znamenalo to, že veškeré jeho váha padla na moje rameno. Naštěstí hned za mnou byl stůl, o který jsem se opřela, abych pod tou váhou nespadla. Nejsem zrovna extra silná. Ještěže byla taky poblíž jeho židle, na kterou jsem ho pracně posadila. Dopřála jsem si několik vteřin oddechu, než jsem začala jednat. Měla jsem jen chvíli, než se probere. Netušila jsem, jak dlouho to bude trvat. Po bytě jsem začala hledat nějaká pouta, provaz, řetězy či něco takového. Ale nikde nic. Musela jsem teda improvizovat a našla jsem nějaká prostěradla, která se zdála být pevná. Ovázala jsem mu jimi pevně zápěstí a přivázala jsem ho k židli. To samé jsem udělala i s jeho nohama. Modlila jsem se, aby to bylo dostatečně pevné. Pak už mi zbývalo jen čekat. Byla to docela nuda, ale naštěstí to trvalo jenom asi deset minut.
"A kdo je tu šípková růženka teď?" pozvedla jsem obočí, když se začal probírat.
Jakmile mě zaostřil, tak se zamračil a začal mě probodávat pohledem. "Ty…" zavrčel.
"Neplýtvej slovy. Teď budu mluvit já. Zahrajeme si trochu na pravdu," začala jsem a posadila jsem se na stůl. "Podle tebe nejsem šílená. Ale podle mě jsem šílená, neboť kdo jiný než šílence by omámil Původního sporýšem a připoutal ho k židli? Ale pokud ti jde o ten tvůj test, tak tím bych prošla. Předtím jsem jenom zvažovala, jestli ho vážně musím zabít nožem. Ono by z toho bylo moc krve a takové udušení, utopení či uškrcení mi nezašpiní krví svetr. Takže bych tvůj test zvládla, kdybych chtěla. Jenže já jsem si vymyslela tenhle svůj vlastní způsob, jak dokázat svojí šílenost."
"Dobře, uznávám, že jsi šílená," probodl mě pohledem. "Ale zároveň jsi taky už teď mrtvá."
"Trochu předbíháš," uklidnila jsem ho a seskočila jsem ze stolu. "Chápu, že teď na mě budeš trochu naštvaný. Proto mám pro tebe přichystáno něco, co ti zaručeně udělá radost. Něco podobného, čím tě posledních pár dnů dráždím." Mohla jsem vidět v jeho očích pochopení, když mu došlo, co tím naznačuju.
S šibalským úsměvem jsem se k němu naklonila, ale ne proto, abych ho políbila. Zastavila jsem se obličejem asi pět centimetrů od jeho. Uvědomovala jsem si, že mu takhle poskytuju dobrý výhled do mého výstřihu. Ale on se mi díval do očí, i když možná se tam koukal periferním viděním. Hlavní ale byly moje ruce, kterými jsem mu přejel přes rozkrok. Vzpomněla jsem si na svoji masáž jeho rozkroku předevčírem. Dneska jsem měla v plánu zajít dál. Rukama jsem mu rozepnula poklopec a trochu jsem mu je stáhla i s boxerkami, abych se dostala k jeho chloubě. Poklekla jsem před něj a pozvedla jsem hlavu, abych viděla jeho výraz. Byl nedočkavým, proto jsem začala s tím, co jsem měla v úmyslu.
Z reakcí jeho těla jsem brzo poznala, že tohle mu udělalo velkou radost. Nejprve jsem nijak nespěchala, spíš jsem podle jeho vzdechů zkoumala, co jak má rád. Navíc jsem vážně nikam nepospíchala a tak jsem si dávala na čas. Nakonec ale jeho vyvrcholení dorazilo, kterému už jsem nezabránila. Měla jsem na výběr, bud mít jeho semeno na sobě anebo polknout. Raději jsem zvolila polknutí.
Jakmile vše odeznělo a já jsem si otřela ústa, tak jsem se postavila, trochu jsem si stáhla sukni, která se mi povyhrnula, a podívala jsem se na Klause. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst.
"Asi je čas tě pustit," navrhla jsem. Byla jsem trochu nejistá, jak bude reagovat. Kdyby se tvářil jinak, tak by bylo snazší ho odhadnout.
"Víš, říkala jsi, že si zahrajeme na pravdu. To by mohlo znamenat žádné hraní. Takže…" Trhnul rukama a vzápětí je pozvedl volné do vzduchu. "Příště sežeň lepší provazy."
Překvapením jsem otevřela pusu. "Ty… ty ses celou dobu mohl sám odpoutat?"
"Ano. Ale proč bych to dělal, když jsem tě konečně dostal tam, kam jsem chtěl?" zeptal se mě. Tentokrát to byl on, kdo mě ten šibalský úsměv na rtech. Bylo mi jasné, co přesně tím myslel. Dostal mě na kolena. Následně vstal ze židle a zase si upravil kalhoty a boxerky. "Takže pokračujeme v naší pravdě."
"Co dalšího jsi mi zatajil?" vyhrkla jsem.
"Neměla jsi poslední dobou nějaký zlý sen?"
Otevřela jsem ústa a pak jsem je zase zavřela. Pak jsem je znovu otevřela a zase zavřela. Nakonec jsem je otevřela ještě jednou a tentokrát jsem i promluvila: "To jsi byl ty?"
"Ano," přikývl s úsměvem. Bavil se nad mojí reakcí.
Naštvaně jsem ho bouchla do ramene. "To bylo od tebe pěkně hnusný. Víš, jak ten sen byl ošklivý? Taky ses mohl zmínit dřív, že upíři dovedou lézt do snů. Spala bych někde jinde. "
Zasmál se. "Víš, že bych tě nenechal. Ale vlastně ten sen byla pravá zkouška toho, jestli tě nechám zapomenout nebo ne. Chtěl jsem ti ukázat, jaký jsem. A tvoje reakce potom… Čekal jsem, že odtamtud utečeš. Kolík mě překvapil, i když jsem o něm věděl. S touhle možností jsem počítal. Jen jsem doufal, že ho nepoužiješ, protože pak bych byl naštvaný pořádně a nezachránil by tě ani orální sex. "
"Ehm, kdybych to udělala, nebyl bys náhodou mrtvý?" optala jsem se.
Zavrtěl hlavou. "Jsem Původní upír. Jdeme zabít jenom jednou zbraní a tou je kůl z bílého dubu. Ten existuje jenom jeden na světě."
"Začínám si říkat, že bychom měli přestat s těmi hrami. A především ty," podívala jsem se na něj upřeně. "Já tady pracně něco vymýšlím a nakonec zjistím, že to je k ničemu."
"K ničemu to není. Teď už ti věřím, že jsi šílená. Jenom jsem si musel chvíli počkat, abych si tím byl jistý. Celých posledních pár dnů jsem tušil, že máš něco v plánu. Věděl jsem, že až tak ochotně bys na mě nezapomněla. Ale mám ještě jednu otázku," jeho úsměv z tváře zmizel a místo něho ho vystřídal vážný. "Proč ses mě nepokusila zabít, když jsem ti ukázal, co bych udělal tvým přátelům, kdybys mě naštvala?"
"Nejsou to moji přátelé, jenom známí," opravila jsem ho. Pak ale přišla ta těžší část otázky. "Nezabila jsem tě, protože…" Na pár vteřin jsem zavřela oči a hlavu jsem sklonila. Dívala jsem se pak do země a cítila jsem, jak mi rudnou tváře. "Protože jsem si uvědomila, že to nedokážu. Protože tě mám ráda."
Ucítila jsem pod bradou jeho prst, pomocí kterého mi pozvedl hlavu. Podíval se mi do očí. Prstem mě pohladil po tváři. "Asi už vím, proč mě od začátku tak fascinuješ. Nějak jsem v duchu tušil, že jenom šílená by to se mnou vydržela."
Usmála jsem se. "Tak to máš štěstí, že jsi na mě v té uličce narazil."
"To mám," přikývl. Na tváři se mu objevil letmý úsměv, než se ke mně naklonil a políbil mě. Rukama mě přitom objal kolem pasu a přitiskl si mě blíž. Cítila, jsem jak se jazykem dobýval dovnitř a zároveň jeho levá ruka sjela na můj zadek, který krátce stiskla, a pak ji umístil na moje pravé stehno. Mezitím jsem pootevřela ústa, aby mohl jazykem proniknout dovnitř a setkat se s mým. Rukama jsem mu zároveň zajela do vlasů.
Nakonec zničehonic náš polibek přerušil a odtáhl se, ale jen na dva centimetry. "Ale je tu ještě jedno, co chci vyřídit."
"Co?" zeptala jsem se.
Svoji levačku, kterou měl stále umístěnou na mém stehně, přesunul na jeho vnitřní stranu a postupně s ní postupoval výš. "To, co jsi mi dělala před chvílí… to ti plánuji oplatit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chatton Chatton | 28. října 2014 v 23:58 | Reagovat

Pěkné kapitolky, jen tam mas občas nějaké chybky, např
"Začínám si říkat, že bychom měli přestat s těmi HRAMI. A především ty," podívala jsem se na něj upřeně. ;-)

2 Mima Mima | 2. listopadu 2014 v 16:50 | Reagovat

Nemám slov. Nemohla som sa od toho odtrhnúť, kým som neprečítala všetky časti. :3 Máš úžasný talent. Jej poznámky nemajú chybu. Občas sa divím, že sa Klausovi od hnevu neparí z uší. :D To, čo vyvádza, by si dovolil málokto. A ešte menší počet by prežil. :D Určite pokračuj, s nadšením budem očakávať ďalšiu kapitolu. ;-)  :-)

3 Monnie Monnie | 8. prosince 2014 v 22:48 | Reagovat

http://vampirediariesgame.forumsk.com
Nové RPG fórum
btw, prepáč za reklamu :-)

4 kath kath | E-mail | 2. února 2015 v 22:29 | Reagovat

krásne napísane :D si fakt talent :) prosím o pokračko :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama