5. kapitola - Am I crazy? Yes, I am. 2/3

28. října 2014 v 11:16 | NikaV |  Dangerous Liaisons

Překvapeně jsme na něj pohlédla. "Ta tvoje zkouška je, že ho mám zabít?" ujišťovala jsem se.
"Přesně tak. Máš mu podříznout hrdlo," odpověděl mi klidně a ruku s nabízeným nožem posunul blíž ke mně, aby mě na něj upozornil.
Sjela jsem na něj pohledem a v odrazu kovu jsem zahlédla svůj odraz. Viděla jsem tam holku, ne vyděšenou, spíš zamyšlenou. Zvažovala jsem, jestli to udělat nebo ne. Morálně jsem s tím neměla žádný problém. Asi jsem vážně šílená. Měla jsem s tím spíš praktický problém. Kdybych mu podřízla hrdlo, tak tady bude hodně krve, já budu celá od krve a nejsem si jistá, jak dobře jde krev odstranit z mého svetru. Už jsem otvírala pusu, abych se ho zeptala, jestli to vážně musí být nožem. Zabít někoho se dá různými způsoby a ne všechny jsou krvavé. Ale v tu chvíli jsem najednou dostala nápad. Nechtěla jsem dělat věci podle něho, chtěla jsem je dělat podle svého. Proto jsem si vymyslela třetí možnost této zkoušky.
"Já to neudělám," odvětila jsem a podívala jsem se mu přímo do očí. Neviděla jsem na něm žádné překvapení. Nečekal, že bych to bylo opravdu schopná udělat.
"Dobře," přikývl. "V tom případě mám pro tebe teď na pár dní program. Než z tebe vyprchá sporýš, tak budeš trávit čas tady."
"To bude trvat tak dlouho, než ze mě sporýš vyprchá?"
"Většinou to trvá tak dva dny," odpověděl mi.
"Tak proč jsem se na tebe před chvílí vrhala? Já myslela, že mě za chvíli ovlivníš a že tohle je pořádně poslední možnost tě políbit."
Pousmál se nad tím. "No, můžu tě ujistit, že mně to nevadilo."
"To věřím," ušklíbla jsem se. "Ale stejně tady nemůžu zůstat. Nemám tu nic na spaní, na převlečení, ani tu nemám kartáček na zuby."
"To se dá zařídit," otočil se k tomu poslíčkovi a podíval se mu do očí. "Dojdi koupit kartáček na zuby a přines ho pak sem." Poslíček se pak otočil a šel pryč.
Podívala jsem se na Klause. "A to oblečení?"
"Pokud mu nechceš dát klíče od svého bytu a pracně mu vysvětlovat, co ti má přinést a kde to nejde, tak je tu jednodušší řešení. Půjčíš si něco ode mě."
"Páni, budu nosit oblečení Původního hybrida… Jaká čest pro mě," ušklíbla jsem se.
"Važ si toho. Ne každý má to štěstí," usmál se nad mojí poznámkou a vydal se do nějaké místnosti vedle. Mezitím jsem se znovu usadila na gauči a natáhla jsem se pro ovládání. Pokud tady mám strávit pár dnů, tak je nejvyšší čas se zabydlet. Možná Klaus čekal, že ho budu nějak přemlouvat, ale spletl se. Já mám svůj plán a tohle moje chování mu alespoň zamotá trochu hlavu. Sám říkal, že ho baví pozorovat mě v různých situacích, tak teď tu jednu situaci má.
Zhruba po minutě se vrátil a našel mě, jak sedím na gauči, boty zuté a nohy jsem si položila nahoru na gauč. V ruce jsem držela ovladač a projížděla jsem kanály. "Zabydluješ se rychle," poznamenal, když přišel ke mně a vedle mě položil něco tmavomodrého, co pravděpodobně bylo jeho triko.
"Když tady mám strávit dva dny, tak se musím nějak zabavit," pokrčila jsem rameny. "Nebo tu máš snad nějakou jinou zábavu?"
"To záleží, jestli se dokážeš zabavit s lahvemi alkoholu," odvětil a usadil se vedle mě.
"Mě napadá něco jiného, jak se zabavit," mrkla jsem na něj a odvrátila jsem pak pohled, abych se pak zadívala na obrazovku. Byla jsem si jistá, že moji narážku pochopil. Zároveň jsem si i byla jistá, že s ním nechci spát. Alespoň v nejbližších dnech to neplánuji. Akorát mě baví ho dráždit.
Že moji narážku pochopil, mi došlo hned, jak se naklonil k mému uchu. "Varuju tě. Nedráždi mě."
"Nebo co?" pozvedla jsem obočí. Svoji levou ruku jsem přesunula na jeho stehno a postupně jsem s ní stoupala vzhůru, až spočinula na vyboulenině na jeho riflích. Vnímala jsem, jak se celý napjal, když jsem ho tam začala mnout. Bradou se opřel o moje rameno a chvílemi jsem cítila jeho přerývavý dech dopadající na můj krk. Zároveň jsem i cítila, jak se boule na riflích pod mojí rukou zvětšovala. Povzbudilo mě to k dalšímu kroku, čímž bylo rozepnutí jeho riflí a putování s rukou pod ně. Přes spodní prádlo se provádí masáž rozkroku lépe než přes džínovinu.
Ale opět jsme měli smůlu, neboť jsme byli přerušeni a zase tím samým člověkem. "Ehm, tady je ten kartáček," ozval se poslíček.
Vytáhla jsem ruku z jeho kalhot a zvedla jsem se. Zanechala jsem ho tam sedět samotného s rozepnutým poklopcem, cestou k poslíčkovi jsem si vzala ještě triko položené na gauči a následně i od poslíčka jsem si vzala svůj nový kartáček. Rozhlédla jsem se okolo a přemýšlela jsem, kde by mohla být koupelna. Ale viděla jsem tam jenom jediné dveře, odkud mi předtím Klaus přinesl tričko. Usoudila jsem, že to bude ložnice, a to se mi i vzápětí potvrdilo, když jsem tam vešla. Zároveň jsem v ložnici nalezla dvoje dveře. Otevřela jsem jedny a za nimi jsem nalezla koupelnu. Hádám, že ty druhé dveře bude šatna.
Tričko jsem položila vedle umyvadla a rozhlédla jsem se okolo. Pochopitelně jsem tu našla velký sprchový kout, který bude asi vybavený masážními hlavicemi či něčím podobným. Já jsem to nikdy nezkoušela, ale docela mě lákalo to zkusit. Možná to zkusím zítra.
Nakoukla jsem do pár šuplíků, než jsem našla zubní pastu, která byla použitá. Takže upíři si čistí zoubky. Jenom jsem nikde neviděla žádný Klausův kartáček, ale nebudu to rozebírat. Namočila jsem si kartáček, dala si na něj pastu na zuby a během čištění jsem promýšlela jednu důležitou otázkou. Kde budu spát? Viděla jsem jenom jedny dveře, takže to znamená, že tu jenom jedna ložnice a jedna postel. Nejsem si jistá, že Klausovi se bude chtít spát na gauči. Asi na něm budu muset spát já. Nakonec jsem s tímhle rozhodnutím vyplivla pastu a odložila kartáček. Ještě jsem si umyla obličej a pak jsem se teprve převlékla ze svého oblečení do jeho trika. Nenechávala jsem si na sobě nic jiného, jeho triko bylo dostatečně dlouhé, aby všechno zakrylo. Odhalené zůstaly pouze mé ruce a nohy od poloviny stehen dolů. Kartáček jsem nechala ležet v koupelně, pouze jsem si vzala svoji hromádku oblečení a vyšla jsem ven z koupelny.
Pohledem jsem přejela jeho ložnice. Široká a určitě i pohodlná postel. V téhle bych mohla spát, ale to bych tam spala i společně s ním. Jenže já jsem rozhodnutá s ním spát až někdy jindy.
"Jestli chceš, můžeš si jít lehnout hned teď," ozvalo se ode dveří. "Ale taky vedle stydne jedna pizza a nejsem si jist, kolik jsi toho za dnešek snědla." Měl pravdu, hlad jsem měla, jen jsem ho většinu času ignorovala. Ale možná svým upírským sluchem poslouchal zvuky, které moje břicho vydávalo.
"Můj žaludek ti děkuje za péči. Moje záda také děkují za tvoji nabídku, ale jsou rozhodnutá dnešní noc ležet na gauči. Ale moje nohy prosí o nějakou deku, bojí se o umrznutí."
Nad mým sdělením pozvedl obočí. "Takže po tvém dráždění na gauči jsi rozhodnutá nestrávit se mnou noc v posteli?"
"Hm… přesně tak," přikývla jsem. "To dráždění na gauči tě mělo navnadit, co by se dělo, kdybys mě nazítří neovlivnil, abych na tebe zapomněla. Stačilo by počkat, než nastane ten správný čas. Anebo mě můžeš ovlivnit, až už v sobě nebudu mít sporýš, abych se s tebou vyspala. Tou dobou mi to asi bude stejně jedno, když brzy potom všechno zapomenu. Nebo mě můžeš rovnou teď a tady znásilnit. I když radši bych byla, kdybys mě napřed nechal najíst."
"Já na tebe budu hodný a nechám tě napřed najíst. A potom… uvidím," ušklíbl se.
"Děkuji ti uctivě, velectěný pane, že se mohu najíst," zažertovala jsem. Byla jsem si jistá, že k žádnému znásilnění by dneska nedošlo. A když už, tak bych v určité fázi mu podlehla a přestalo by to být znásilnění.
"Ale bohužel pro tebe, mám tady jenom jednu deku," ukázal k posteli, abych pochopila, kterou přesně myslí.
Přeměřila jsem si ho pohledem. Byla jsem si skoro stoprocentně jistá, že mi právě lže a určitě tady někde nějaká deka je. Jenom mi to nechce prozradit a chce mě přinutit spát s ním v posteli. "Já si nějak poradím," pronesla jsem a prošla jsem kolem něj ven z pokoje.
Na gauč jsem položila hromádku svého oblečení a došla jsem pro krabici s pizzou, kterou jsem položila na stolek před sebe. Na gauči jsem se usadila tím způsobem, že jsem si dala nohy nahoru a ohnuté ležely vedle mě. Abych vyřešila problém se svojí dekou, tak jsem si přikryla nohy kabátem. Natáhla jsem se pro kousek pizzy a znovu jsem se dala do hledání nějakého zajímavého pořadu v televizi.
Jenže tentokrát nepřišel Klaus, aby mě vyrušil. Po celou dobu nevylezl z ložnice. Stihla jsem sníst skoro celou pizzu, než jsem zjistila, že už mám dost, a zbytek jsem dala do ledničky. Zuby jsem si čistila zbytečně a teď si je můžu čistit znova. Kdybych byla doma, tak bych byla líná si je čistit znovu a pro jednou bych se na to vykašlala, ale tady radši nebudu riskovat a budu se snažit mít po celou dobu svěží dech. Ovšem to bych musela jít přes ložnici. Takže nakonec jsem to zamítla a radši počkám do rána. Ráno si ty zuby hned vyčistím.
Zároveň jsem si i začínala říkat, že už bude čas jít spát. Ohlédla jsem se na dveře ložnice. Byly pootevřené a vycházelo z nich mírné světlo. Nejspíš rozsvícená lampička na nočním stolku, protože na stropní světlo se mi zdálo příliš malé. Ale mě je teď jedno, co tam Klaus při mírném světle přivádí. Já chci spát. Proto jsem vypnula televizi, zhasla, natáhla se na gauč a pod hlavu jsem si strčila polštář. Ten kabát docela dobře nahrazoval deku, sice byl kratší a musela jsem skrčit nohy, abych se pod něj vešla celá. Ale postupně jsem začala přicházet na další problém. Spát na kožené sedačce je vážně nepohodlné. Nebyla jsem si jistá, jak se mi takhle podaří usnout nebo jak tady vůbec vydržím celou noc ležet. Neustále jsem se převalovala a bohužel každý pohyb na kůži je slyšet. Bylo mi jasné, že Klaus slyší každý můj pohyb, takže jsem se přestala hýbat a ležela jasem v jedné pozici na boku. Nevím, jak dlouho jsem takhle ležela, ale každá vteřina mi připadala jako věčnost. Cítila jsem, jak se mi z té kůže potí nohy a ani jsem s nimi raději nepohnula.
Nakonec jsem takhle ležela asi půl hodiny, než jsem se zvedla. Už jsem to prostě nemohla vydržet. Kabát jsem nechala ležet na stole a vydala jsem se do koupelny. Pochopitelně jsem musela přejít přes jeho ložnici, kde jsem našla Klause ležet na posteli jenom v boxerkách. Nějakou dekou se nezabýval a ležel na ní. Nezdálo se, že by si mě nějak hodně všímal, neboť měl před sebou skicář a něco tam kreslil. Neviděla jsem co přesně. Ale novinkou pro mě bylo, že se věnuje malování. Ovšem mnohem zajímavější pro mě bylo vidět ho bez trička a bez kalhot. Musela jsem se soustředit na to, kam mířím, protože jinak hrozila, že pro samé dívání se na něj narazím do stěny.
"Konečně jsi to vzdala?" zeptal se mě, aniž by spustil oči ze svého díla nebo přestal pracovat.
"Ne," pronesla jsem paličatě, ačkoliv sem si zároveň v duchu nadávala, cože to vyvádím. Momentálně jsem netoužila po ničem jiném než po té posteli. Bohužel mezi moje vlastnosti patří taky tvrdohlavost. "Jenom jdu do koupelny."
Vešla jsem do koupelny a přešla k umyvadlu. Nejprve jsem si vyčistila zuby, když už jsem sem přišla. Ne, že bych je teď čistila nějak pečlivě, docela jsem je odbyla. Následně jsem uzavřela odtok a pustila jsem chladnou vodu. Jakmile bylo umyvadlo z poloviny plné, zastavila jsem vodu. Ponořila jsem do ní ruce, až mi voda sahala skoro až k loktům. Aspoň ty ruce si od té kůže nějak ochladím. Následně jsem povytáhla trochu ruce a dlaně jsem dala k sobě, abych utvořila malý žlábek pro vodu. Opláchla jsem si tak trochu obličej. Natáhla jsem se po měkkém, béžovém ručníku, který tam visel vedle, a osušila si do něj obličej.
Teprve poté jsem vyšla ven z koupelny. Klaus stále ležel na posteli, nezdálo se, že by se nějak pohnul. "Dobrou noc," popřála jsem mu. V hlavě jsem přitom zvažovala, jestli upíři vůbec spí. Měl oblečení na spaní nebo na sex? Asi na sex podle toho, jakou mi dalo práci odtrhnout oči od jeho těla.
Nakonec jsem ty oči ale stejné musela odtrhnout a dojít až ke gauči. Lehla jsem si na něj a začala jsem šmátrat po svém kabátu, ale ten jsem nikde nenacházela. Zamračila jsem se a začala jsem hledat pořádně, ale pořád nic. Nakonec jsem se i zvedla a rozsvítila jsem. Doufala jsem, že na světle konečně uvidím svůj kabát, ale někam zmizel. Vím jistě, že jsem si ho pokládala na gauč, jenže tam teď nebyl. A věděla jsem přesně, kdo za to může.
"Klausi!" zavolala jsem a rychlým krokem jsem mířila zpátky do ložnice. Zastavila jsem se ve dveřích a probodla jsem Klause pohledem. "Kde je můj kabát?"
Líně odložil skicák stranou a teprve poté se na mě podíval. "Bezpečně schovaný v rámci našeho klidného spánku."
"Klidného?" pozvedla jsem obočí. Pokud se mě snaží dotlačit k tomu, abych tady strávila noc s ním v posteli, tak nepředpokládám, že to bude klidná noc.
"Ano, klidný spánek. Jestli budu muset ještě chvíli poslouchat, jak se tam převaluješ, tak mě to dožene k šílenství," opověděl mi klidně.
Neochotně jsem musela přiznat, že má pravdu. Moje zamračení pomalu ochabovalo. "Ale žádný sex," varovala jsem ho a pak jsem se vrátila do obývací části. Posbírala jsem svoje věci a vrátila jsem se s nimi do ložnice, kde jsem je položila na jedno křesílko. "To kdybys mi chtěl ukrást další oblečení. Abych tu zítra nechodila nahá," odvětila jsem, když jsem viděla jeho pozvednuté obočí.
"To není špatný nápad," ušklíbl se.
Za odměnu si vysloužil ode mě bouchnutí do ramene. "Ani nad tím nepřemýšlej," pokárala jsem ho se smíchem. Pak už jsem zalezla pod deku a otočila jsem se na bok. Schválně jsem se otočila zády k němu. "A zhasni."
Ohledně lampičky mě poslechl a vzápětí se rozhostila po pokoji tma. Vzápětí jsem ucítila nadzvednutí deky, jak zalézal vedle mě. Nejspíš se otočil na bok čelem ke mně, protože následně obmotal ruku kolem mého pasu a pomalu si mě přisunul k sobě blíž.
"Nezapomeň, žádný sex," upozornila jsem ho šeptem a na rtech mi pohrával jemný úsměv.
"Jenom ti chci popřát dobrou noc," zašeptal mi těsně u ucha. Pak jsem ucítila jemný polibek na krku a to bylo všechno. S úsměvem na rtech jsem zavřela oči a pomalu usínala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama