54. kapitola - Výlet do Itálie 2/2

20. září 2014 v 14:05 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


"Nějak vám to trvalo," poznamenal vyčítavým tónem jeden hlas, jehož majitel byl skryt ve stínu stromů.
"Víš, jakou dá práci dostat se z Bradavic?" zasmála se tomu Elizabeth a z jeho vyčítání si nic nedělala. Naopak se k němu rozběhla a objala ho kolem krku. "Ráda tě vidím."
"Já tebe taky," ozvala se odpověď už příjemnějším tónem a objal ji také. Pravděpodobně už nějakou dobu budou přátelé, anebo jsou možná i něco víc. Elizabeth mi o tom panu záhadném nic neříkala.
Já jsem si zatím dřepěla dál na zemi a zjistila jsem, že se nacházíme někde v parku. Pravděpodobně někde dál od cesty, protože jsem neviděla žádnou poblíž nás. Zato jsem si ale všimla, že několik metrů od nás je plot a za ním silnice a domy, což značilo, že budeme někde ve městě.
Nakonec se ti dva od sebe odtrhli a pan záhadný vykročil ze stínu směrem ke mně. Stačily mu dva rychlé kroky, aby byl u mě, a podával mi ruku. "Nechceš pomoct?" pousmál se.
Původně jsem se ho chtěla chytit a poděkovat mu za pomoc, ale když jsem se mu podívala do tváře, tak jsem se zarazila. Já jsem ho totiž znala. Ne zrovna moc dobře, vlastně jsme se spíš před pár lety potkaly na koupališti a pak ještě v Příčné ulici. James Hutson. Trochu se za ten rok změnil. Zdál se mi o něco vyšší, vlasy měl nyní ostříhané nakrátko a taky měl slabé strniště.
"Tebe znám," pronesla jsem místo poděkování, ale za ruku jsem se ho chytila a nechala se od něj vytáhnout na nohy.
"Jo, to já tebe taky," přikývl. V jeho tváři jsem neviděla žádné známky překvapení.
"Ty jsi věděl, že jsem to já, že jo?" ujišťovala jsem se.
"Jo," přikývl a pousmál se.. "Došlo mi to podle toho jména. Spojil jsem si to s tou holkou z koupaliště."
"Chápu správně, že vy dva se znáte?" ozvala se Elizabeth, která stála půl metru za Jamesem.
"Malinko," odpověděl ji a lehce přitom pootočil hlavu na ní. "Potkali jsme se před rokem a půl v Londýně." Opět přejel pohledem na mě a jeho následující slova, přestože byla mířená k Elizabeth, patřily mně. "A už tehdy mi na ní přišlo něco zvláštního."
"Jak to myslíš?" nakrčila jsem čelo.
"Pamatuješ se tehdy na tu vodu?" Tentokrát už svoje slova směřoval přímo ke mně.
"Ehm… asi ne," pokrčila jsem rameny. "Co přesně se dělo?"
"Od vody až k tvojí dece kapala ve vzduchu voda. Jakoby kapala z nějaké neviditelné osoby. Ty jsi zatím spala, ale když ses probudila, byla jsi mokrá," připomněl mi tehdejší situaci. "To působilo divně. Nejdřív mě napadlo, že jsi čarodějka, což mi o chvíli později potvrdila ta sova. Ale pořád to bylo divné i na bilokanta. Ale bilokantství bylo to nejpodivnější, co mě napadalo."
"Ale hádám, že tohle už ti Eliz vysvětlila, v čem se liším od ostatních," poznamenala jsem.
Přikývl. "Pak mi to teprve začalo dávat smysl."
"Takže ty teď víš o mě v podstatě všechno, ale já o tobě nic, kromě tvého jména a toho, že chodíš do Kruvalu," konstatovala jsem.
"A co bys chtěla vědět?" pozvedl obočí s mírným úsměvem.
"Něco víc," odpověděla jsem mu.
Ušklíbl se nad mojí nic neříkající odpovědí a naštěstí začal o sobě povídat sám: "Jmenuju se James Hutson, navštěvuju Kruval a je mi sedmnáct let."
"A tvoje schopnosti?" zeptala jsem se ho na to, co mě zajímalo nejvíc.
"Ovládám mysl," odpověděl mi.
"Takže jsi Zmijozel?" zeptala jsem se nejistě. "Ty jsi příbuzný s Voldemortem?"
"Pokud hodláš používat tohle bradavické rozdělení schopností, tak ano, jsem Zmijozel. Ale to s Voldemortem mi uniká." Pohled obrátil na Elizabeth, jako by se u ní snažil najít nějaké vysvětlení.
"Na tom bradavicím rozdělení jsem ji to vysvětlovala," informovala ho Elizabeth. "A Voldemort je taky bilokant. Tak ovládal mysl. Ale s tím příbuzenstvím je to trochu složitější."
"Je docela pravděpodobný, že jsme všichni vzdáleně příbuzní, protože se bilokaci v minulosti často dávali dohromady," povysvětlil mi to James, který se nyní opět díval na mě.
"Dokonce kolují drby, že už Rowena z Havraspáru měla pletky se Salazarem Zmijozelem," poznamenala Elizabeth pobaveně, za což si vysloužila od Jamese zamračený pohled. "Co je?" ohradila se.
"Dřív jsi tolik nepropagovala Bradavice," poznamenal a podle jeho hlasu bylo poznat, že z toho není nadšený. "I tvůj francouzský přízvuk už zmizel."
"Ty nemáš rád Bradavice?" zeptala jsem se zmateně.
"Jeho averzi k Bradavicím neřeš. Prostě je Kruval," mávla nad tím rukou. "Takže když už jste si to tak pěkně vyříkali, mohli bychom jít se podívat do města? Vy dva si to asi neuvědomujete, ale právě se nacházíme ve městě, kde se odehrával příběh Romea a Julie, nejromantičtější a nejtragičtější příběh všech dob."
"A uvědomuješ si zase ty, že ten příběh je smyšlený?" mírně se na ní usmál a odvrátil ode mě hlavu. Využila jsem té chvíle a zblízka jsem si ho prohlédla. Musela jsem uznat, že změna účesu mu pomohla, teď se mi zdá ještě hezčí. Už předtím se mi líbil, ale teď mu to slušelo ještě víc.
"Vím," vyrušila mě Elizabeth svými slovy z mých myšlenek. "A máš ponětí kde je ten Juliin dům? Protože já chci vidět ten balkon a přát si něco u její sochy."
"Jo, je to hned za rohem," přikývl a vydal se daným směrem.
S Elizabeth jsme ho následovali a já jsem využila tu chvíli ticha, abych se zeptala Elizabeth: "Co jsi to říkala o tom přání a o soše?"
"Podle pověsti když pohladíš pravé prso na té soše, tak si máš něco přát a to se ti splní?"
"Prso? Vážně?" ujišťovala jsem se a Elizabeth přikývla. Že tomu lidé opravdu věří, jsem si ověřila za chvíli, jakmile jsme prošli průchodem do dvora domu. Spatřili jsme sochu, jejíž pravé ňadro bylo značně ohmatané. Kousek od ní byl v prvním patře Juliin balkon. Měli jsme štěstí, protože takhle k večeru už tam nebylo tolik turistů. Pravděpodobně touhle dobou už byli na cestě do hotelu nebo si někde dávali večeři. To jsme udělali také my, jakmile jsme si všichni tři sáhli na její prso. Připadalo mi to hloupé, ale stejně jsem to udělala, akorát jsem e u toho hodně smála. Za to ale mohl James, který mě rozesmíval svým vtipkováním o tom, že by sem měli dát naštvanou sochu žárlivého Romea. Nevím, co si přáli ostatní, ale já jsem si přála potkat svoje rodiče, což není žádným překvapením.
Poté jsme zamířili k hotelu, který nám vybral James. Sice jsem netušila, jak to plánují zaplatit, ale na lavičce spát nehodlám, takže jsem to nechala na něm. Už byla docela tma, když jsme šli ulicemi, ale cestu nám osvětlovali pouliční lampy.
"Tady vím o jedné zkratce," poznamenal James a zabočil do uličky. Byla docela dlouhá a tmavá aneb ten typ uliček, které se hodí do horrorů či černé kroniky. Nepodivnější na tom bylo, že uprostřed té uličky byla skupinka chlapů, kteří se něčemu smáli a pravděpodobně už i něco pili. Když jsem je spatřila, moje první myšlenka byla, že bychom měli jít raději jinudy, jenže Jamesovi nijak nevadili a vyrazil tím směrem. Neměla jsem na výběr a následovala jsem ho.
"Hele, kdo nám to sem jde!" zvolal jeden z nich, jakmile jsme k nim dorazili dřív.
"Dvě krasotinky," zasmál se druhý.
"Zabírám si tu malou," přidal se třetí.
Jejich řeči mi dost vadily a vyváděly mě z míry, ale zdálo se, že James a Elizabeth jsou v naprostém klidu. Jako kdyby se nic nedělo.
"Jamesi, vidíš, kolik jich je?" zeptala se klidně Elizabeth.
"Na vás dvě je nás dost" ozval se jeden z nich, už jsem ani nepoznala, který z nich přesně to řekl. Všichni nám věnovali plnou pozornost a schválně se postavili tak, abychom nemohli projít. Dvěma z nich se dokonce podařilo nějak nás obejít a zastoupit nám cestu i zezadu. Byli jsme v pasti.
"Je jich šest," odpověděl ji se stejným klidem James a podíval se na muže před sebou. "A vy nezapomínejte, že tady nejsou sami."
Jeho poslední věta vyvolala velký smích. Nejspíš mu nevěřili, že by nás dokázal ochránit. Jeden z nich dokonce postoupil kupředu a z kapsy vytáhl nůž, který se zaleskl.
"Cože jsi to říkal?" vysmál se mu přímo do tváře. "Na tvém místě bych si teď dobře rozmyslel, co udělám. My si s nimi jenom trochu pohrajeme a pak je třeba necháme jít. Ale když budeš protestovat, tak to pro tebe i pro ně dopadne ještě hůř."
"Takže dva na každého z nás," poznamenala Elizabeth a otočila se na mě. "Vezmi si ty dva vzadu. Použij svoje schopnosti."
V první chvíli jsem chtěla vyhrknout: "Co?", ale pak jsem se zarazila. Vlastně se asi z téhle šlamastiky jinak než bez kouzel nedostaneme. Otočila jsem se zády k Jamesovi a Elizabeth a zaměřila jsem se na ty dva za námi. Ušklíbly se na mě, považovali mě jenom za obyčejnou malou holku. Úšklebek jsem jim opětovala, protože malá holka sice jsem, ale rozhodně ne obyčejná. Zavřela jsem oči a stačilo mi pár vteřin soustředění, abych se tam vzápětí ocitla neviditelná. V klidu jsem je obešla a postavila jsem se za ně, kde jsem se vzápětí zhmotnila.
"Hledáte někoho?" zeptala jsem se jich a oni se odvrátili od mého strnulého těla, aby se podívali na mě. Neváhala jsem ani vteřinu a jednoho z nich jsem nakopla přímo mezi nohy. Bohužel jsem nebyla dostatečně rychlá, protože ten druhý mě stihl chytit za ruku.
"Mám tě! Už mi neutečeš," ušklíbl se na mě, zatímco ten druhý se kroutil na zemi.
"Myslíš?" pozvedla jsem obočí a vzápětí jsem se opět zneviditelnila. Najednou místo mojí ruky držel prázdný vzduch. Zmateně se koukal okolo, kam jsem zmizela. Rychle jsem se opět zhmotnila, rozmáchla jsem se pěstí dřív, než se stihl vzpamatovat a udeřila jsem ho přímo do čelisti. Náhle jsem pocítila ostrou bolest v ruce.
"Auvajs!" vyjekla jsem a chytila jsem se za ruku. Chtěla jsem napodobit rvačku z filmů, kdy ženská hrdinka levou zadní sejme mužské náfuky, ale zapomínají ve filmech ukazovat i tu bolest. Naneštěstí pro mě toho hodlal tenhle mužský náfuka využít a znovu se mě pokusit chytit. Jenže mu to nevyšlo, ale tentokrát jsem za to nemohla já. Najednou ho do hlavy ze strany udeřil nějaký kámen. Otočila jsem se, abych se podívala, kdo za to může, a uviděla jsem Elizabeth, jak se dívá mým směrem.
"Máš z nás tří největší možnosti, kombinuješ ovládání mysli se svojí vlastní astrální podobou a zmůžeš se jenom na rvačku?" zeptala se mě nevěřícně. "To je plýtvání talentem."
"Chtěla jsem zkusit to, co jsem viděla ve filmech," pokrčila jsem rameny. "Ale nikdy se tam nestane, že by pak tu hrdinku bolela ruka."
"Co je to film?" ozval se James. Pohlédla jsem na něj a všimla jsem si dvou mužů stojící opodál. Byly to ti, o které se měl postarat James. Zdáli se fyzicky v pořádku na rozdíl od těch Elizabethiných, kteří leželi na zem o kus dál. Ti na tom nebyli fyzicky v pořádku, zatímco ti Jamesovi měli problémy se svým duševním stavem. Jen tam stáli, nevnímali nic okolo a dívali se tupě před sebe. Možná jim ukazuje různé výjevy a raději ani nechci vědět jaké. Jejich výrazy nejsou zrovna šťastné.
"Film je…" začala Elizabeth, ale pak mávla rukou. "Víš, co? Někdy vylez z kouzelnického světa a zajdi se podívat na milovské vynálezy. Některé jsou dobré."
"Někdy jindy," pokrčil rameny. "Teď chci do hotelu."
Musím uznat, že vybral pěkný hotel. James využil svých schopností, aby nám zařídil jedno apartmá zadarmo. Apartmá bylo nádherné a luxusně zařízené, připomínalo mi nějaký elegantní byt. Mělo jednu koupelnu, tři ložnice a jeden společný pokoj, který byl v podstatě jako obývací pokoj a kuchyň dohromady.
"Bilokantský život se mi začíná líbit," prohlásila jsem, když jsem to spatřila.
"A hlavní je, že tu máme plně vybavený bar," prohlásil Elizabeth. James tu momentálně nebyl, protože se ukázalo, že musel ještě upravit mysl pár lidem.
"Ehm, já teda moc nepiju," ozvala jsem se nejistě.
"Tak začneš," pokrčila rameny Elizabeth.
"Ne, díky," zavrtěla jsem hlavou. Pravda byla, že mě moje ruka docela bolela a byla jsem už po dnešku trochu unavená. Neměla jsem na nějaké slavení náladu, navíc nepiju alkohol. "Vy dva si užijte mejdan sami."
"Škoda," usmála se na mě Elizabeth příjemně "Tak dobrou noc."
"Dobrou," odpověděla jsem jí a vešla jsem do jednoho z pokojů. Byl velký asi jako naše ložnice v Bradavicích, ve které nás spí několik, ale tuhle mám sama pro sebe aspoň na tuhle noc. Batoh jsem si hodila vedle postele a padla jsem do postele. Roztáhla jsem se tam a dívala jsem se do stropu. Pravděpodobně dalo velkou práci tuhle ohromnou postel ustlat, ale tomuhle prostě nešlo odolat.
Válela jsem se tam asi pár minut, než jsem se zvedla a sáhla jsem po batohu. Chvíli jsem se v něm přehrabovala, než jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla zabalit něco na spaní. No, tak teď budu muset spát na Evu. Ale naštěstí nejsem tak praštěná. Prostě budu muset spát v tričku a v kalhotkách, které jsem měla na sobě ten daný den. Takže jsem si jenom vyčistila zuby v koupelně a zároveň jsem si tam i na chvíli dala ruku pod studenou vodu, protože chlad trochu pomáhal proti té bolesti. Ale nakonec jsem se stejně musela vrátit do pokoje, protože takhle přece nestrávím celou noc v koupelně s rukou pod vodou. Do pokoje jsem mohla jít rovnou z koupelny, protože ze všech tří ložnic vedou dveře do koupelny, takže se nemusí chodit přes hlavní místnost., která je obsazená. Oni by si mě ale asi stejně nevšimli, i kdybych prošla kolem nich. Měla jsme takový pocit, že mezi nimi možná bude něco víc, než jenom přátelství.
Když už jsem byla ve svém pokoji s vyčištěnými zuby a vysvlečená z kalhot a ponožek, zaslechla jsem odvedle hudbu. Doufám, že si ji, nebudou pouštět příliš hlasitě. Jenom jsem si ležela v posteli a dívala se do stropu. Lampičku jsem zatím nezhasla, jen jsem odpočívala a relaxovala. Dneska jsem udělala něco, za co by mě klidně mohli vyhodit a to mi vrtalo hlavou. Nevěděla jsem, jestli se mám z toho radovat nebo si to vyčítat.
Najednou jsem uslyšela vrznutí dveří a v první chvíli mě napadlo, že to je Brumbál nebo McGonagalová, kteří mě tu našli. Jenže když jsem se posadila, tak jsem uviděla Jamese s něčím v ruce a uklidnila jsem se.
"Doufám, že neruším," promluvil James a pomalu šel k mojí posteli.
"Ne, vůbec ne. Já jsem jenom přemýšlela," pokrčila jsem rameny. "Co potřebuješ?"
"Já nic, ale napadlo mě, že tobě se bude hodit něco takového," zastavil se vedle mojí postele a ukázal mi sáček s něčím mraženým, co měl v ruce. Netuším, kde a jak to sebral. "Můžu se na ní podívat?"
"Jasně," kývla jsem a podala jsem mu svoji pravou ruku. Vzal ji opatrně do svojí ruky a podíval se na ni. Přitom se posadil na okraj mojí postele. Jemně přejel po kloubech mojí ruky, jako kdyby to bylo nějaké extra křehké zboží.
"Nezdá se to zlomené. Bude to jenom naražené. To někdy bolí víc než zlomenina," poznamenal a zvedl hlavu, aby se mi podíval do očí.
"Ale to není spravedlivé. Zlomenina by měla bolet víc, když je horší. A teoreticky jsem se jenom bránila, tak bych za to neměla schytat žádné zranění," postěžovala jsem si.
"Věř mi, že to brzo přestane bolet," pousmál se na mě a potom sklonil hlavu. Moji ruku opatrně zvedl do výše a políbil mě na hřbet mojí ruky, přesně jako to dělají gentlemani v televizi.
Vyvolalo mi to úsměv na tváři.
"Vidíš? Už je to lepší." Oplatil mi můj úsměv a vytáhl z rukávu hůlku. "Jenom ti ještě udělám takový chladivý obklad na noc." Mražené mi přiložil ke hřbetu ruky a mávl hůlkou. Ani jsem si nevšimla, že by něco zamumlal a kolem rukou se mi objevil nějaký obvaz, která nedovolovala mraženému spadnout, ale zároveň i poskytovala mojí ruce dostatek prostoru a nezabraňovala krevnímu oběhu.
"Děkuju," věnovala jsem mu za to další ze svých úsměvů.
"Nemáš zač," pousmál se a podíval se mi znovu do očí. Palcem přejížděl jemně po mém zápěstí, protože moje ruka stále zůstávala v jeho dlaních. "Mně stačí jako odměna tvůj úsměv."
Pak už jsem jen viděla, jak se ke mně naklání. Ani mě nenapadlo uhnout ba naopak, nahnula jsem se k němu taky. Moje tělo nějak tušilo, co nastane, dřív než mysl, která se nestačila divit. Naše rty se setkaly. Vlastně to byl on, kdo mě políbil, já jsem mu polibek jen skoro ihned začala opětovat. Zavřela jsem oči a oddávala jsem se jeho rtům. Můj mozek vypnul a odjel na dovolenou. Tělem mi prostupovala horkost a příjemná úleva. Rukama mě objal kolem pasu a přitáhl si mě těsněji k sobě. Rukama jsem ho obejmula kolem krku a prsty jsem mu zajela do jeho havraních vlasů. Ve stejnou chvíli jsem ucítila jeho vlhký jazyk domáhající se vstupu do mých úst. Ovšemže jsem mu to povolila a ani já se svým jsem nezahálela. Cítila jsem z něj trochu nasládlou chuť vína. Sice jsem ho nikdy neochutnala, ale tahle chuť při líbání byla příjemné zpestření.
"Jamesi?" ozval se z vedlejší místnosti Elizabethin hlas, který nás vytrhl z reality. James byl první, kdo to skončil. Pustil mě a hned se začal zvedat z postele, zatímco já jsem rozdýchávala tenhle zážitek. Tváře jsem musela mít úplně rudém, ale rozum se mi už opět začínal vracet.
"Tak běž za ní. Měl bys jít za ní. Chtěli jste si přece udělat mejdan," připomněla jsem mu.
"Radši bych tu teď byl s tebou," namítl.
"Ale s Eliz jste se dlouho neviděli, určitě si máte co říct. Nezanedbávej své staré přátele kvůli novým. Navíc jsem měla pocit, že mezi vámi něco je," prohlásila jsem a asi byla u mojí poslední věty slyšet trochu pochybnost a zklamání v mém hlase. Možná by se to i dalo vyložit trochu jako žárlivost.
"Jsme jenom přátelé," pronesl rozhodně, ale jinak nic nenamítal. Ještě se ke mně rychle naklonil a dal mi letmý polibek na čelo. "Dobrou noc," usmál se na mě a úsměv jsem mu opětovala. Pak už odcházel pryč z místnosti a zavřel za sebou dveře. Buď vedle ztlumili hudbu anebo použili nějaké kouzlo, protože jsem ji pak už neslyšela. Zhasla jsem lampičku a pokoušela jsem se usnout, ale moje mysl byla příliš rozrušená. Nakonec jsem ale přeci jen usnula a ani jsem se nedostala do astrální podoby. Místo toho se mi zdály sny o Jamesovi a o tom, jaké by to bylo, kdyby tu nebyla s námi nebyla Elizabeth. V mém snu jsme já a James společně cestovali po Itálii jako přítel a přítelkyně a náramně jsme si to užívali.
Ovšem další den po probuzení, které bylo u všech značně pozdě, jsme vyrazili do dalšího města. Na tenhle den jsme si vybrali Benátky, tak báječné romantické město. Bylo docela ironií být tam s někým, s kým jsem se předešlý den líbala a o kom se mi zdály celou noc takové pěkné sny, a k tomu mít křena. Nikdy se nám nestalo, že bychom byli na chvíli sami, vždycky byla těsně vedle nás Elizabeth a já jsem si zrovna chtěla o včerejšku s ním promluvit Jenže s Elizabeth poblíž to nešlo. A nemohla jsem ji ani nic říct nebo spíš jsem nechtěla, protože ačkoliv James říkal, že jsou jen přátelé, neznamená to, že mezi nimi nemůže být něco jednostranného. A v takovém případě jsem Elizabeth vážně nechtěla říkat o včerejšku. Takže jsem místo toho radši přetrpěla den ve třec a to jsme se i ve třech svezli na gondole. Společně jsme také prošli kanál La Grande, náměstí svatého Marka, viděli jsme Most nářků a spoustu dalších zajímavých věcí. Bohužel jsme ale neměli klid ani večer. Hvězdy nám nepřály, abychom měli chvíli soukromí. Nakonec jsem to večer nevydržela a šla jsem si už lehnout, už mě přestalo bavit čekání na nějakou příležitost. Opět jsme ten večer byli v nějakém hotelu a tentokrát jsem se i já připojila k nějaké oslavě, ačkoliv jsme odmítala pít něco jiného, než trochu vína s nízkým obsahem alkoholu. Přeci se hned neopiju. Takhle jsem byla jenom trochu veselá a pak hodně ospalá.
K mojí smůle stejným stylem pokračoval i další den, znovu jsme neměli chvíli soukromí. Akorát tenhle den jsme byli ve Florencii, kde jsme si prošli různé památky, viděli jsme pár významných kostelů a jeden obrovský chrám s kupolí. Vylézt tak na ní a odtamtud se rozhlédnout, to by bylo velmi zajímavé. Ale bohužel neumím šplhat.
Než jsem se nadála, už byl večer a byl čas se vrátit do Bradavic. Tentokrát jsme museli znovu použít přenášedlo. K cestování po Itálii jsme využívali Jamesovi schopnosti přemisťování, ze které mi nebylo zrovna nejlépe, ale nějak jsem to přežila. Aspoň že přenášedlo bylo lepší, žádné nevolnosti a přeneslo nás rovnou do Chroptící chýše. Tam jsme se rozloučily s Jamesem a vydaly jsme se zpátky do Bradavic. Vylezly jsme z chodby na pozemcích, když už se pomalu stmívalo. Znamenalo to, že se brzo bude zavírat brána a my jdeme akorát včas. Cestou přes pozemky jsme probíraly naše zážitky z cest a smály jsme se některým zážitkům. Jenže mi úsměv ztuhl na tváři, když jsme vešly bránou do Velké síně a tam jsme nalezly zamračenou profesorku McGonagallovou.
"Paní profesorko?" oslovila jsem ji opatrně, ale vzápětí na mě hned nepříjemným tónem a hlasem postupně zvyšujícím na hlasitosti spustila:
"Nemůžu uvěřit, že se mohlo stát něco takového. Nikdy by mě nenapadlo, že by studentka z Nebelvíru mohla provést něco takového! Útěk ze školy! Jak vás to proboha mohlo napadnout?"

Jak dopadne útěk ze školy? Jaký trest za to dostanou?
Jak to bude dál vypadat s Jamesem a s Kate?
Jaké vyplynou následky z výletu do Itálie pro Elizabeth?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nate Nate | 20. září 2014 v 19:41 | Reagovat

Hm, Jamesovi je osmnáct a vyjede po třináctileté holce? Vůbec mi připadá, že v celé Kate tak nějak občas nebereš v potaz věk postav.
Mno, Kate asi z Bradavic nevyhodí, tak mě moc zajímá, jaký trest si pro ni McGonagallová nachystala.
Díky za pokračování. :-)

2 Katka Katka | 20. září 2014 v 20:11 | Reagovat

Díky za pokračování, beta se projevila :-)

3 NikaV NikaV | E-mail | Web | 20. září 2014 v 21:04 | Reagovat

[1]: Vlastně Jamesovi je sedmnáct let. Nemám ponětí, proč jsem tam napsala osmnáct, takže už je to poupravené. A Kate je ve skutečnosti už 14 a půl. Možná. Když se neví, kdy se narodila, tak je to obtížné určit. Možná je jí třináct, možná je jí patnáct... Pravdu vím jenom já. Ale když to vezmeme podle úředních dokumentů, tak je mezi nimi rozdíl jenom dva a půl roku. To není už až tak moc. A já jsem si myslela, že ten věk v potaz beru.

[2]: Prozradím ti tajemství. Beta mi nenapsala, anebo mě ten email někde minul. Vzhledem k mým problémům s emailem by mě to nepřekvapilo. Ale jinak tahle kapitola byla bez bety.

4 Katka Katka | 20. září 2014 v 22:58 | Reagovat

Doufám, že jsem tě tedy svým prohlášením nějak neurazila - omlouvám se. Naopak chválím, že ses zlepšila :-) Vůbec Tě tu nechci kritizovat a odrazovat Tě tak od psaní, právě naopak. Do Tvé povídky jsem se tak začetla, že jsem ji zhltla za dva dny a teď se opravdu těším na pokračování :-)

5 NikaV NikaV | E-mail | Web | 20. září 2014 v 23:40 | Reagovat

[4]:Neboj se, neurazila jsem se. Spíš jsem si myslela, že jsi si myslela v domnění, že mám betu, který to opravuje, chyby vážně vymizely a ty jsi si jich tak nevšímala. Ale jsem ráda, že ses do Kate tak zabrala, akorát tě trochu zklamu ohledně pokračování. Nedávno začala škola a já jsem šikovně vlezla do čtvrtého ročníku gymnázia, kde mě čeká maturita a pak přijímačky na vysokou. O zábavu mám postaráno, ale na Kate se budu snažit najít si nějaký čas.

6 Katka Katka | 21. září 2014 v 10:00 | Reagovat

[5]: Maturitu už mám na sebou a ač je samozřejmě nutné ji nepodcenit, není to nakonec takový strašák, jak si teď myslíte. Zvlášť ty státní. Pokud si nějaký čas najdeš, budu ráda, pokud ne - přeju hodně štěstí a hodné profesory :-)

7 Vic Vic | 9. října 2014 v 14:02 | Reagovat

Beta se fakt neozvala a moc se omlouvá. Byla jsem delší dobu pryč s občasným kratinkým přístupem na internet a přiznám se, že jsem zapomněla. Ale už jsem zase doma a času mám dost, takže napíšu hned, jak se dostanu na počítač (psaní mailu na tabletu je peklo :D )

8 Annie Annie | 10. října 2014 v 22:20 | Reagovat

Tohle je opravdu super povídka:3 čtu jí už od doby co jsi udělala tenhle blog:)) je fakt skvělá a píšeš to moc dobře, těším se na další kapitoly:3

9 Vic Vic | 21. října 2014 v 17:09 | Reagovat

Niko, přišel ti ten mail?

10 NikaV NikaV | E-mail | Web | 27. října 2014 v 14:36 | Reagovat

[9]: Nikde ho nenacházím, takže asi ne.

11 Vic Vic | 27. října 2014 v 21:43 | Reagovat

Sákra, teď už to fakt nechápu. No nic, napíšu znova.

12 Mark Evans Mark Evans | E-mail | Web | 31. října 2014 v 15:08 | Reagovat

[11]: Furt nic nepřichází.

13 lumik4 lumik4 | 9. prosince 2014 v 18:58 | Reagovat

Prosím další :-) než zapomenu o čem to bylo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama