1. 11. 1994 - Rodina opět pohromadě

11. března 2014 v 14:59 | Nika Alkenská |  Nika Humming
1. 11. 1994
Je to zvláštní, ale jsme zase všichni pohromadě. A co nás svedlo dohromady? Jedno zjištění o mém stavu.


Jak už jsem psala dřív, mám poslední dobou nějaké zdravotní potíže. Únava, bolest v prsou, ranní nevolnosti, zpoždění... Všechno, co si pamatuju ještě z doby, kdy jsem byla v jiném stavu Calebem. A možná je to tady znovu.

Pro jistotu jsem napsala Say, jestli bychom se mohli sejít. Sešli jsme se jeden pátek nebo sobotu v Kotli. Seděla tam i Rosa, ale ta potom odešla na chvíli pryč. Promluvila jsem si Say, ona udělala jedno ouzlo a zjistila, že jsem asi v desatém týdnu. Nebyla jsem překvapená, čekala jsem to. To se ale nijak neprojevilo na mém nadšení, které bylo velké. Možná bych se měla trochu obávat Červenokabátníků, ale poslední dobou mě nezajímají.

Say brzy odešla kvůli nějaké výpravě do lesa, ale byla tam Rosa. Byla jsem tak nadšená, že jsem jí to musela říct. Ona je navíc také v jiném stavu, takže asi ty naše děti spolu budou chodit do školy. Později ještě dorazila i Gina. Nejprve jsme si z ní udělali trochu srandu, ohledně těch dětí. Naráželi jsme na to, že jsme těhotné, ale ona to nevěděla. Nakonec na to ale přišla. Z mého těhotenství moc nadšená nebyla. Řekla jsem jí, že otcem je můj nový přítel, ale ona nevěděla, že tím myslím Sama. Ale ví, že je naživu, takže se mi snažila naznačit, že to není vhodné, když Sam nedávno umřel. Akorát tím narážela spíš na to, že je stále naživu. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jí to nedošlo. Pak už stačilo jenom pár naznáků a přišla na to. Najednou změnila názor.

Jenže musí se to říct ještě tatínkovi. Využila jsem proto Calebovi třetí narozeniny. Sehnala jsem mu dárek a dort a napsala jsem Samovi, jestli přijde. Přišel odpoledne, Calebovi jsem ho představila jako strejdu a hned dostal dárky. Zatímco si je prohlížel, zavedla jsem Sama do vedlejší ložnice, kde jsem mu řekla tu novinku. Byl stejně nadšený jako já. A hned přišel s nápadem, že se přestěhujeme všichni k němu. Chtěl mě mít pod dozorem. Náhodou se to zrovna docela hodí, protože jsem už začínala přemýšlet nad tím, jak udělat Calebovi vlastní pokoj. Nyní ho už má. Všichni bydlíme nad Medovým rájem a až se narodí to malé, tak tu budeme čtyři. Už se na to těším. Konečně jsme jako rodina, která se neschovává před nikým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama