49. kapitola - Prohraný zápas 2/2

26. ledna 2014 v 3:38 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků




Harryho jsem našla sedět u ovesné kaše, do které zíral. Všude kolem byla cítit depresivní nálada, nebo alespoň u nebelvírského famfrpálového týmu ano. Veškerý optimismus, který jsme před chvílí s Harrym nahoře načerpali, se v téhle atmosféře někam vytratil. Usadila jsem se u snídaně a moc jsem nevnímala okolí. Depresivní nálada začala dopadat i na mě. Za to může to počasí. Nešlo by nějak zařídit, aby slunce vykouklo? Zvládla bych to v astrální podobě?
Z mých myšlenek mě vytrhla sova, která přistála přede mnou. Že by mi odepsala Annie? To je blbost, to by mi odepsala po Hedvice. Navíc je to balíček a ne dopis, jak jsem zjistila, když jsem ho odvazovala sově z nohy. Sova poté odletěla.
"Co ti přišlo?" zeptala se Angelina.
"Nevím," pokrčila jsem rameny a rozbalila jsem balíček. Uvnitř byla krabička, ne moc velká, a v ní byl krásný přívěsek ve tvaru malého stříbrného košťátka.
"Jé, to je pěkný," rozplývala se Katie. "Od koho jsi to dostala."
"Nevím," zopakovala jsem svoji předchozí odpověď. "Nic tu není napsaný."
"Tady je něco," sdělila mi Angelina a postrčila přede mě obal, ve kterém byla krabička zabalená. Zevnitř obalu byl napsaný vzkaz.
Opožděně všechno nejlepší k narozeninám. Snad ti přinese štěstí při zápase.
Ani po přečtení vzkazu jsem netušila, od koho tento dárek pochází. V jednu chvíli mě napadl Harry, jenže ten už mi dárek k narozeninám dal, tak proč by mi dával další? Tenhle dárek musí pocházet od někoho, kdo mi nic nedal. Jenže kdo z mých kamarádů mi nic nedal?
Už jsem neměla moc času nad tím přemýšlet, neboť se celý náš tým zvednul a šel se do šatny převléknout. Ostatní už se začali trousit na stadion pod velkými či malými deštníky, zatímco náš tým zalezl do šatny. V tichosti jsme se převlékali do hábitů, když nám do šatny někdo vlezl.
"Ahoj Kate," ozval se hlas Elizabeth a ta následně zamířila ke mně. Přitom pohledem přejela přes Olivera, který byl právě bez trička. Vlastně se u něho zastavila pohledem na delší dobu.
"Hele, tady nemáš, co dělat," ohradil se Oliver, když si jí všimnul.
"Jo, já jenom řeknu něco Kate," mávla rukou a konečně došla ke mně.
"Co se děje?" zeptala jsem se jí potichu. Pár zvědavých pohledů směřovalo k nám a já jsem tušila, že se tenhle rozhovor bude týkat bilokantských záležitostí, a to ostatní slyšet nemusejí.
"Mluvila jsem o tamtom s mámou. Nějaké řešení by tu bylo," odpověděla mi.
"Jaké?" zeptala jsem se.
"To ti řeknu někdy jindy. Nebo spíš máma ti to vysvětlí líp. Navíc by to bylo na dlouho a tady na to není vhodná příležitost," vysvětlila mi.
Trochu jsem nakrčila čelo, neboť mi něco unikalo. "Tak proč jsi teda potom tady?"
"Potřebovala jsem záminku, jak se sem dostat. Oliver je docela kus, nemyslíš?" zašeptala. Pak se ohlédla a usmála se na Olivera. Ještě jednou potom pohlédla na mě. "Tak ahoj později a hodně štěstí při zápase." Potom zamířila ke dveřím a přitom prošla kolem nyní už oblečeného Olivera a úplnou náhodou zrovna u něj pohodila vlasy. Té sebevědomí rozhodně nechybí.
Nakonec jsme se dostali všichni na hřiště. Vál tam hnusný, silný vítr, který neustále měnil směr. V tomhle nebude moc bezpečné létat. Nemluvě o tom ustavičném dešti, kvůli kterému jsme byli mokří prakticky hned poté, co jsme vkročili na hřiště. Nebylo pomalu nic vidět ani slyšet. Sotva jsme pochopili, že nám madame Hoochová naznačuje, ať nasedneme na košťata. Ale hvizd píšťalky zahajující zápas naštěstí slyšet dobře. Zápas začal.
Během prvních pěti minut jsem stihla kompletně promoknout a zmrznout. Sotva jsem zvládala vidět v tom hustém dešti svoje spoluhráče a rozeznat je od protihráčů. Camrál bylo mnohem těžší zahlédnout. Většinou jsem to poznala spíš jenom z pohybů ostatních. Když něčí pohyb byl podobný házení míčem, tak byla šance, že někde poblíž je Camrál. Přesto se nám nějakým záhadným způsobem povedlo vyhrávat. Nebyla to teda moc týmová práce, jelikož jsme na sebe moc dobře neviděli. Jakmile někdo z nás získal Camrál, letěl s ním k brance a pokusil se dát gól. Tímto způsobem jsme postupně dali devět gólů, zatímco mrzimorští jen čtyři.
Větší problémy měl Harry. Když bylo pro nás těžké zahlédnout Camrál, tak najít Zlatonku muselo být skoro nemožné. Trochu mu s tím o oddechovém čase pomohla Hermiona, když mu začarovala brýle, aby odpuzovali vodu. Po skončení oddechové pauzy měl tak Harry větší šanci zahlédnout Zlatonku. My ostatní jsme mezitím lítali po hřišti za Camrálem nebo v případě odrážečů za Potloukama.
Pak jsem najednou slyšela výkřik. Oliver křičel něco na Harryho a ukazoval někam za něj. Tam se řítil Cedric vzhůru. Sakra, asi zahlédl Zlatonku. Snad ho Harry dožene. Vystřelil hned za ním střemhlav vzhůru. Během několik vteřin se oba dva ztratily z mého dohledu někde v mracích. V tu chvíli jsem pocítila, že se ochladilo o něco víc, ale jinak jsem necítila nic nenormálnější.
A o několik málo minut později jsem spatřila červenou skvrnu padající z oblohy a mířící závratnou rychlostí k zemi bez koštěte. Srdce mi málem vyskočilo z hrudy a v hlavě byla jenom jedna myšlenka: Harry padá! Vykašlala jsem se na Camrál a veškeré snahy o hození dalšího gólu. Natočila jsem násadu směrem k padajícímu tělu a naklonila jsem se k násadě. Koště vyrazilo prudce dopředu. Letěla jsem obrovskou rychlostí, ale nestačilo to. Harry padal stále rychleji. A pak najednou jeho tělo zpomalilo, aniž bych tušila proč. Harry přistál zpomaleně na zemi.
Pár vteřin potom jsem přistála v blátě na zemi. Bylo by to hodně bolestivé přistání, kdyby půda nebyla tak rozměklá. Sice jsem spadla přitom hlavou na zem a možná jsem se bouchla o něco na zemi, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Upřímně mě v tu chvíli nějaké hladké nebo nehladké přistávání vůbec nezajímalo. Myslela jsem jenom na Harryho. Měla jsem obavy, že se vůbec neprobere. Skoro jsem i tušila, že se neprobere. Jako kdyby mi něco našeptávalo, že ten pád nemohl nikdo přežít.
A pak jsem si uvědomila, proč mám takovéhle pocity, když jsem uviděla kousek od Harryho Brumbála zahánějící mozkomory nějakou mlhou. Doteď jsem si těch mozkomor nevšimla. Taky jsem doteď nepocítila jejich přítomností. Možná to bylo pod vlivem adrenalinu.
Doběhla jsem k Harryho tělu ležícím v rozblácené zemi. Kolem mě se pohybovalo několik červených hábitů, takže nejsem jediná z našeho týmu, kdo se vykašlal na zápas. Klekla jsem si vedle Harryho a vzala jsem ho za ruku. Předstírala jsem, že zkouším jeho tep, ale ve skutečnosti se dělo něco jiného. Pouto mezi námi se formovalo a skrz něj proudila síla ze mě do Harryho. Byl naživu, cítila jsem to, ale byl strašně zesláblý. Potřeboval moji energii a sílu a já jsem mohla do sebe přetáhnout jeho slabost.
Ale v jednu chvíli se mi najednou zamotala hlava a na chvíli se mi zatmělo před očima. Moje ruka sklouzla z té Harryho, kterou už jsem nedokázala déle udržet. Málem bych spadla na zem vedle Harryho, ale něčí ruce mě zachytili. Netušila jsem čí. Chtěla jsem se otočit a podívat se, kdo to byl, ale to by mě stálo moc námahy. Místo toho jsem sledovala Brumbála, jak vyčaroval nosítka a položil na ně Harryho. Potom odešel k hradu a já jsem se pokusila zvednout. Jakmile ten, kdo mě držel, rozpoznal moje snahy, pomohl mi a vytáhnul mě na nohy.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Ron. Byl to on, kdo mě podpíral, jak jsem právě zjistila.
"Jo, docela jo," zamumlala jsem. Můj hlas zněl docela slabě a mně se klížila víčka.
"Jak je na tom Harry?" následovala další otázka.
"Je naživu. Trochu sílu jsem mu dala od sebe. Měl by to přežít… Musíme jít za ním…" zamumlala jsem a pak jsem dlouze mrkla, což mělo za následek, že jsem oči už neotevřela.
"Hej!" něčí ruka mě propleskla. Bleskově jsem otevřela oči a podívala jsem se na Hermionu. "Zkus neomdlívat ani neusínat. Pokud si nevymyslíš nějaký pěkný důvod pro ostatní, proč jsi najednou tak unavená, tak neusínej."
"Jo, vždyť já jsem vzhooouru…" Moji větu přerušilo mohutné zívnutí. A vzápětí jsem už znovu zavřela oči. Odměnou by bylo další proplesknutí od Hermiony, po kterém jsem bleskově otevřela oči.
"Nespi," sdělil mi Ron, o kterého jsem stále byla opřená. "Já tě na hrad do postele neponesu."
"Já nechci do postele," namítla jsem. "Musíme za Harrym. A dojdu tam sama," pronesla jsem rozhodně.
Abych potvrdila své rozhodnutí, přestala jsem se opírat o Rona. Udělala jsem jeden krok dopředu a pak druhý. Potom se mi zatočila znovu hlava a všechno kolem zčernalo.
Probrala jsem se až na v teplé měkké posteli, a když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že ležím na ošetřovně. Rozhlédla jsem se okolo a všimla jsem si Harryho na sousední posteli a je vzhůru.
"Harry!" vyjekla jsem. Všichni přítomní ke mně otočili hlavu, což znamenalo, že kromě Harryho se na mě podívala také Hermiona a Ron.
Harry se na mě usmál. "Vítej mezi pacienty."
"Proč?" zeptala jsem se zmateně. "Vždyť se mi přece nic závažného nestalo, ne?"
"To záleží, jak moc vnímáš otřes mozku jako závažný," odpověděl mi Ron.
"Kde jsem k němu přišla?" zeptala jsem se.
"Myslíme, že při tom pádu. Až tady na ošetřovně se ukázalo, že máš na hlavě krev. Ono jsi byla předtím celá od bláta a ta krev se mezitím ztratila."
"A taky za tvoji přítomnost tady nejspíš může i to, co jsi tam pro mě udělala," sdělil mi Harry. "Ale já ti za to děkuju," usmál se.
"Všímáte si vy dva, že tohle už je druhý zápas, po kterém jste oba dva skončili tady? Začínáte se opakovat," poznamenal Ron.
"Jo, asi si budeme muset najít jiný způsob, jak se sem dostat," ušklíbla jsem se. Pak jsem si všimla něčeho na mém nočním stolku. Byla tam růže ve váze.
"Tohle je čí?" zeptala jsem se.
"Moje ne," zavrtěl hlavou Harry.
"Nějakým záhadným způsobem se tady objevila,
Zvláštní. Že by mi někdo daroval růži? Naklonila jsem se a přičichla jsem k ní. Voněla krásně. Přitom jsem si všimla, že je u ní nějaká kartička.
Promiň, že můj náramek nepomohl.
Náramek… Ten mi měl přeci přinést štěstí v zápase. A nepřinesl snad?
Rozhlédla jsem se po ostatních. "Jak dopadl zápas?"
"My…" začal Ron, ale byl přerušen.
"Prohráli jsme. Cedric chytil Zlatonku krátce po mém pádu. A Nimbus po mém pádu, narazil do Vrby Mlátičky," oznámil mi stroze Harry. V jeho hlase jsem slyšela zklamání. Vyčítal si to a k tomu ještě cítil smutek nad ztrátou koštěte. Právě teď potřebuje naši podporu. Proto jsem odhrnula deku ze svojí postele a položila jsem svoje bosé nohy na studenou zem. Přecupitala jsem tu krátkou vzdálenost mezi našimi postelemi a usedla jsem na Harryho postel. Nohy jsem si schovala pod jeho deku a poposunula jsem se v posteli blíž k němu. Hlavu jem si opřela o jeho rameno.
"Nic si z toho nedělej," řekla jsem mu. "Pro nás budeš pořád ten nejlepší chytač. I kdyby si měl hrát na tom Ronově koštěti, které předhoní i motýli."

Jak bude pokračovat vztah mezi Kate a Harrym?
Kdo poslal Kate dárky se vzkazy?
Co vymyslí Reedovic holky?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 26. ledna 2014 v 9:36 | Reagovat

Harry prostě musí být s Kate :3 :D
Ty dárky jsou určitě od Siriuse a on je její otec (teda doufám :D) :D

2 annie annie | 27. ledna 2014 v 18:30 | Reagovat

och to je boží:33 pokrčuj, pokračuj.. Mě by hlavně moc zajímalo, kdo je její táta xD

3 chattone chattone | 28. ledna 2014 v 0:40 | Reagovat

taky to vidím na Siriuse darky i otcovství a pokud ne otcovství tak alespon ty darky jako vyraz vdeku a pratelstvi :-D
Nu doufám, že se dalších kapitolek a prevratných záhad a udalosti a vysvetleni dockame jiz brzy :-)

4 Dani Dani | 28. ledna 2014 v 18:09 | Reagovat

Nevim proč ale taky si myslím že je Sirius otec :D ale že dárky jsou od Draca O.o :DD jinak super :3 :D

5 Nate Nate | 28. ledna 2014 v 18:19 | Reagovat

Jestlipak ta složka s obrázky třetího páru není Kate a Draco... ?

6 Nika Nika | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 22:02 | Reagovat

[5]: Tahle složka bude odhalena až někdy během první části druhého dílu. Jinak by to byl spoiler :-)

7 Nate Nate | 29. ledna 2014 v 16:20 | Reagovat

Já odpověď nečekal. :-) Ale nepochopil jsem, který díl máš na mysli.

8 NikaV NikaV | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 18:38 | Reagovat

[7]: To protože jsem ještě nikde nenapsala, jak je Kate rozdělená na díly a na části. Právě teď je ve fázi třetí části prvního dílu.
P.S. Tobě odpovědět je nejjednodušší, protože ostatním bych musela bud napsat, že většina má pravdu nebo že se trefil jenom jeden s jedním tipem. Někomu by to mohlo dojít.

9 Ametten Ametten | Web | 29. ledna 2014 v 20:36 | Reagovat

Za dvacet milionů Vám řeknu, jak to dopadne. :DDDD A ještě chci živého Aragorna a Froda.

10 Andie Andie | 3. února 2014 v 18:18 | Reagovat

Další díl!!!! Prosíííím!! :-D

11 annie annie | 15. února 2014 v 19:20 | Reagovat

kdy bude další?:)

12 zdenika zdenika | 17. února 2014 v 19:45 | Reagovat

Výborný, skvělý, úžasný.. prosím prosím další části :) Píšeš moc hezky, konečně povídka o které nevím hned jak dopdne :D.. jen prosím pokračuj !!

13 c c | 15. září 2014 v 17:15 | Reagovat

Ta poslední poznámka je nejlepší:"))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama