14.8.1989 - První dny v Kotli

6. ledna 2014 v 13:15 | NikaV |  Quinn Sage
A nyní přecházíme se zápiskama na Quinn Sage, blonďatou holku, za kterou jsem chvíli hrála. Pár informací na úvod:
Quinn se narodila 5.11.1988 o pár minut dříve, než její dvojče Arya Sage. Vyrůstali s rodiči v Londýně, dokud jejich matka, lektvaroložka, neměla menší nehodu s lektvarem a na její následky nezemřela. Arye a Quinn byly tou dobou jenom 4 roky a moc si na maminku nevzpomínají. Chudák táta je poté musel vychovávat sám.

Předevčírem nás táta nechal konečně samotné v Londýně. Už loňský rok jsme ho přemlouvali, aby nás nechal na prázdniny samotné v Kotli, ale prý jsme ještě malé. Letos ale už nastupujeme do Bradavic, takže jsme se konečně trochu osamostatnili. Nejprve jsme museli vyslechnout dlouhou přednášku o tom, jak máme být opatrné, nechodit moc daleko od Kotle, neprozradit se před mudly a tak dál... Jako kdyby nám bylo teprve pět let. No, i když těžko říct, co Arya provede. Sotva jsme přišli před Kotel, tak zamířila doprostřed silnice. Měla štěstí, že tam zrovna nejela ta mudlovská věc, co jí říkaj auta.

Vešli jsme dovnitř a sedli si k několika holkám z vyšších ročníků. Byli tři, jedna má nastoupit v září do třetího ročníku a ty druhé dvě do druhého ročníku. Jmena si nevybavuju, ale jedna druhačka se jmenovala Miley. Myslím, že říkali něco o tom, že chodí do Mrzimoru. Arya jim řekla, že by chtěla do Nebelvíru, protože tam chodil táta. Já uvažuju o Zmijozelu.

Od těch tří, jsme se dozvěděli něco o škole a o předmětech. Prý lítali na hodině létání na koštěti v lese. S Aryou jsme se pak prošli do parku. Kousek od parku byl i jeden vchod do dvora. Byli jsme zvědavé, tak jsme nakoukli dovnitř, jestli tam nebude něco zajímavého. Byla tam akorát hromada krabic, tak jsem na ní vylezla. Arya se snažila vylézt za mnou, ale nějak jí to nešlo. Nakonec se jí podařilo vyškrábat nahoru, jenže já tam byla stejně dřív. Když jsem byla nahoře, tak jsem vylezla na jednu zeď. Tam už si Arya vylézt netroufla, bylo to docela vysoko, takže jsem radši slezla dolů.

Prošli jsme si Londýn a dorazily jsme na nádraží. Tam se mi Arya potřetí ztratila. Předtím se mi ztratila dvakrát, když jsme vycházeli z toho dvora. Když se mi pak ztratila potřetí, začala jsem uvažovat o tom, že si na ní pořídím vodítko. Mezitím, co jsem ji hledala po nádraží, jsem našla nástupiště 9 a 3/4. Ukázala jsem ho Arye a potom, když jsme odcházely z nádraží, se mi ztratila počtvrté. Hledala jsem ji po nádraží jak blázen, až jsme to nakonec vzdala a šla do kotle. Tam jsem taky zjistila, že Arya si tam v klidu sedí, zatímco já jí hledám všude možně.

Chtěla jsme ji za to vynadat, ale přišla k nám nějaká holka, které vypadala, že je v našem věku, a řekla "Vypadněte!". Ona nemohla říct prostě "Ahoj. Hele, tady sedávám já s kamarádkami, nemohli byste se prosím přesunout jinam?". Kdyby to řekla takhle, tak bych se klidně zvedla a přesunula se jinam, byla tam spousta volnejch míst. Jenže mi vadilo, jakým tónem to řekla. Jako kdyby jí tam všechno patřilo. Navíc nám začala vyhrožovat, že přijde její sestřenka a pak že uvidíme. Potom přišla nějaká holka, možná to byla právě ta sestřenka a přidala se k té holce. Bránila bych to naše místo dál, ale museli jsme jít domů dřív, než se táta naštve. Když jsme pak odcházeli, ta holka, která přišla, nasypala nějaký svědící prášek na Aryu a na mě stříkla něco smradlavého z prstenu. (Pozn: Ten prsten se mi líbí, musím ho někde sehnat.) Kdybych nemusela jít rychle domů, tak bych tam zůstala a něco jí udělala. Doma jsme se pak s Aryou dohodly, že si to nenecháme líbit a k tomu stolu si sedneme znova.

Přesně tak jsme to další den udělaly. Napřed jsme si zařídily pokoj, ale potom, když u toho stolu nikdo neseděl, jsme si tam sedly znovu. Netrvalo to dlouho a objevily se tam znova. Začaly jsme se s nimi hádat a na naší stranu se ještě postavila nějaká čínská holka. Ta čínská holka se tam s nima hádala a nakonec ji zase postříkali tím prstenem, co se mi tak líbí co stříká tu smradlavou tekutinu. Ta číňanka se pak rozbrečela a utekla. Šly jsme s Quinn za ní a trošku jsme ji zkusili utěšit. Zjistili jsme, že se jmenuje Sayuri, a že má také dvojče Kei. Také nám řekla, že tam jsou ještě nějaké dvojčata. Myslím, že jsem to byla já, kdo navrhnul, abychom založili takový klub dvojčat. Naší klubovou barvou by byla červená, protože čtyři z nás byly celé v červeném.

Po chvíli se k nám přidaly i ty další dvojčata, jmenují se Claire a Veronica Bennetovi a my si sedly ke stolu. Bohužel, to byl stůl, který byl hned vedle stolu těch mrch. To nebyl dobrý nápad. Takhle jsme slyšely, jak oni pomlouvají nás a oni slyšeli, jak pomlouváme my je. Nakonec to opět skončilo hádkou. Chvílema jim i Say nebo Kei nadávali čínsky a já jsem doteď nepřišla, co jim vlastně říkala. Myslím, že někdo schytal nějakou facku, mě zase někdo postříkal prstenem, posypali tím práškem a stejně tak Aryu. Nakonec nás zavedla Miley do nemocnice, kde nám tam s tím jedna paní pomohla. Bylo už pozdě, tak jsme šli spát na pokoj.

Když jsme se pak další den vrátili, tak se nic moc nedělo. Seznámili jsme se akorát s jednou holkou ze sedmého ročníku Alashamou Mang a jednou holkou, která je asi stejně stará jako my a jmenuje se Ametten. Nakonec jsme šli na pokoj spát.

Quinn Sage
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama