Jak může pár knih ovlivnit něčí život aneb Skauting a já

18. prosince 2013 v 18:48 | NikaV |  Moje myšlenky
Včera večer, když jsem si čistila zuby, jsem měla takovou filozofickou chvilku. Včera se totiž sešlo pár maličkostí, díky kterým jsem uvažovala o Jaroslavu Foglarovi. Ráno jsem se dívala na jeden díl Vyprávěj, ve kterém se malý Honzík chystá stát čestnou stát u pomníčku jako pionýr. To se nelíbí jeho babičce, který mu zrovna ten den dala skautská pásek. Když jsem si uvědomila, jak tehdy nemohli skauti nemohli být tím, čím opravdu jsou, jsem byla pyšná, že jsem skautkou.


Další věcí, co se včera udála, bylo výročí 75 let od vydání Rychlých šípů. Ono to jsou je jenom pět kluků a jejich různá dobrodružství, ale pro mě jejich příběhy znamenají něco víc. Právě tyhle příběhy zapříčinilli, že jsem stala skautkou.
Když mi bylo devět let, tak jsem čekala, až můj starší brácha dočte Harryho Pottera a Fénixův řád, abych si ho mohla přečíst. Během toho čekání se mi nějak dostala do ruky knížka, ve které byly všechny komixy s Rychlími šípy. Než brácha stihl dočíst knihu, měla jsem komixy přečtené (a taky Metráčka, který se mi poté dostal také do ruky). Moje nadšení Foglarem pokračovalo (a Rowlingovou taky, na Harryho jsem nezapomněla).
Zároveň také vzniklo moje nadšení pro založení vlastního klubu. To v dnešní době není možné, kluby už nejsou tak moderní, jako za časů Rychlých šípů. Můj táta mi ale navrhnul, abych chodila do skautu. Zpočátku jsem odmítala, především proto, že mi nikdo pořádně nevysvělit, co to ten skauting je. Ale nakonec jsem, ani nevím proč, na tuto nabídku kývla. A začala jsem chodit do skautu.
(Tahle fotka je focena ve Sluneční zátoce u Sázavy, kde kdysi dávno táboři nejstarší skautský oddíl vedený Jaroslavem Foglarem. A kdyby to někoho zajímalo, tak já jsem ta nefotogenická, která se neumí tvářit, aneb ta vlevo.)

Nyní tam stále chodím, ačkoliv jsem jeden čas nechodila, přesto jsem se později vrátila. Právě včera při čištění zubů mě napadlo, co by se stalo, kdybych tehdy nepřečetla Foglara. Co kdybych tuhle knížku komixů neměli? Pravděpodobně bych nikdy nezačala chodit do skautu, nepoznala bych tolik lidí a nezažila bych tolik vtipných historekm, kterým bych tady mohla založit vlastní rubriku a psát je tam ("Jedu na koni", "Jak Špaketa urvala strom", "Krádeže mojí podprsenky", "Návštěvy v našich sprchách...). Jak by můj život vypadal? Rozhodně bych měla více času, ačkoliv si nejsem jistá, že bych ho nějak užitečně využila. Možná bych neseděla ve škole vedle Jájy, protože bychom se možná tak dobře neznali nebýt toho, že jsme obě skautky. Možná bych ani nepokračovaa ve psaní Kate, protože jediná osoba, se kterou mohu o Kate mluvit a která ji opravdu čte, je Špaketa neboli Ametten. S ní jsem se potkala ve skautu.
Takže takhle moc dokáže jedna kniha ovlivnit něčí život. Nebýt Jaroslava Foglara a jeho knih, můj život by byl o něco chudší.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kit Kit | E-mail | Web | 7. února 2015 v 10:13 | Reagovat

je to zajímavé, taky jsem chodila do skautu, ale musela jsem s tím tzv. praštit. Důvodů bylo víc...
Je to zajímavé jak jsi se tam zase zpět dostala, proto když to čtu přemýšlím o tom, že se vrátím.

2 Viki Viki | 5. listopadu 2015 v 19:04 | Reagovat

Já také chodím na skaut a můžu říct, že nevím, co bych dělala, kdy bych tam nechodila. A jsem moc ráda, že dál píšeš Kate, protože je to ta nejnejnej povídka, co jsem kdy četla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama