47. kapitola - Kdo sakra jsem? 2/2

9. prosince 2013 v 11:24 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


V hostinci bylo narváno, hlučno, zakouřeno, ale zato příjemné teplo. Za pultem obsluhovala nějaká žena, o které jsem později zjistila, že to je madame Rosmerta.
"Dojdu pro pití," rozhodl se Ron, zatímco jsem se s Hermionou usadila u jednoho stolku. Přitom jsem se rozhlížela, jestli nenajdu někoho povědomého. Až na pár studentů od nás ze školy mi nikdo z nich nebyl povědomý.
"Tak co?" zeptala se Hermiona. Jako odpověď jsem pokrčil rameny. Nikde nikdo.
Vzápětí se otevřely dveře a ucítila jsem průvan. Možná jsme seděli moc blízko dveří, protože na mě trochu táhlo. Ale to nebylo to hlavní, co ten vítr udělal. Zároveň přede mnou přistál papírek s nápisem.
Běž ven, dej se doprava a potom pokračuj rovně. Zastav se vedle pošty. Neříkej o tom přátelům.
Fajn, a teď Hamlete raď. Jít či nejít - to je oč tu běží. A potom ještě jestli o tom někomu říct. Ale na druhou stranu, čeho bych se mohla bát? Jsem bilokantka a umím ovládat mysl. Trochu. S tímhle bych si mohla zvládnout poradit. Navíc jsem ještě letos neudělala žádnou hloupost. Musím to napravit tím, že budu slepě někoho následovat.
"Za chvíli jsem zpátky," řekla jsem Hermioně. Lístek jsem zmuchlala a strčila do kapsy. Pak jsem si vzala bundu, přehodila jsem ji přes sebe a vydala jsem se ven. Hermiona na mě nechápavě hleděla, ale ignorovala jsem to. Vydala jsem se ulicí doleva a pokračovala jsem ulicí dál. Zastavila jsem se až u pošty, kde jsem se rozhlédla.
"Ahoj, Kate," oslovila mě nějaká osoba. Otočila jsem se a podívala jsem se na neznámého. Vlastně neznámou.
"Profesorka Reedová? To od vás byla ta zpráva?" zeptala jsem se.
"Ano," odpověděla mi.
"A o čem jste chtěla mluvit?" zeptala jsem se.
"Tady ne," zavrtěla hlavou. "Pojď prosím za mnou," řekla mi.
Dneska mám asi den naivity, ale já jsem za ní vážně šla. Alespoň jsem v kapse sevřela hůlku, takže snad nejsem až tak ztracený případ.
Nakonec jsme došli k jednomu domu, profesorka odemkla a obě jsme vedly dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem. Byla to velká místnost, kde se pojil obývací pokoj s kuchyní a uprostřed místnosti byli ještě schody nahoru.
"Takže o co teda jde?" podívala jsem se na profesorku.
"Jo, to by mě taky zajímalo," ozval se hlas kdesi mezi dveřmi. "Proč je tu ona?" Ohlédla jsem se a podívala jsem se na Elizabeth.
"Protože si musíme promluvit. Někde se posaď a Elizabeth vyndej tři sklenice," odpověděla nám oběma a v kuchyni vyndala ze skříňky nějakou láhev. Mezitím jsem se posadila ke stolu v kuchyni. Tohle je divný. Já jsem u profesorky doma? Co tady dělám? Nakonec přede mnou přistála sklenice, na kterou jsem se zadívala. Bylo to trochu zpěněné jako pivo, ale přitom to nebylo pivo.
"Klidně se napij. Otrávit jsem to nestihla," podotkla profesorka, která už se ze svojí sklenice stihla napít. "Všechen jed jsem vypotřebovala včera na jednoho otravného třeťáka."
"Tak až nám bude někdo chybět ve vyučování, budu vědět, kdo za to může," pousmála jsem se a napila jsem se. Chutnalo to lahodně a zároveň to příjemně hřálo zevnitř. Tohle asi bude ten máslový ležák.
Pak jsem se podívala na ty dvě. "Takže o co teda jde? Proč jsem tady?"
"Potřebovala jsem si promluvit s vámi oběma o samotě a v klidu. Nejsem si jistá, jestli by to šlo na škole. Navíc je tam mnoho zvědavých uší. Ale jde o to, že jsi stejná jako my. Mezi čaroději existuje takový druh lidí, kteří mají jisté schopnosti."
"Jestli jde o to, že jsem bilokantka, tak to už vím." Ha, takže tyhle dvě jsou bilokantky. Záhada vyřešena.
"Výborně, tím se to usnadňuje. Víš, jaký druh jsi?" zeptala se mě.
"Cože?" zeptala jsem se.
"Myslí, od kterého zakladatele pochází tvůj rod," vysvětlila mi Elizabeth, která se usadila na gauči.
"Ještě jednou… Cože?" zeptala jsem se nechápavě. Unikal mi smysl toho.
"Co všechno víš o bilokantech?" zeptala se mě profesorka.
"Že to jsou lidé, kteří ovládají schopnost astrální projekce. Ve snu dokážou odpoutat mysl od těla a volně si chodit, zatímco tělo klidně spí. A může mi někdo vysvětlit to o těch zakladatelích?"
"Tohle ale bilokanti nedokážou," namítla Elizabeth.
Podívala jsem se na ní. O čem sakra mluví. "Dokážou… dokážeme. Aspoň já teda jo."
"Odkud máš tyhle informace?" zeptala se mě profesorka.
"Z jedné knížky. Encyklopedie schopností nebo něco takového. Nic víc jsem nenašla."
"Tak to už se ničemu nedivím," pokrčila rameny Elizabeth. "Tam píšou většinou blbosti."
"Ve skutečnosti naše historie sahá až k zakladatelům Bradavic. Ty určitě znáš. Nějaká historie byla určitě i před nimi, ale o té se neví. Tihle čtyři jsou první bilokanti, o kterých se ví. Právě podle nich se rozdělují bilokanti na druhy, podle typu schopnost."
"Proč jsem o tom doteď neslyšela a jak jsou ty druhy schopností?"
"Většinou se tohle předává ústně. Maximálně si nějaké rodiny psali kroniky, ale ty skončily, Merlin ví kde," odpověděla mi profesorka.
"Ty schopnosti jsou podle kolejí," vysvětlila mi Elizabeth. "Třeba my patříme k Havraspáru a Rowena z Havraspáru je naše prapra - a tak dále - babička. Díky tomu dokážeme tohle." Mávla rukou a se od stolu odsunula, sama se přesunula ke mně. "Můžeš si klidně sednout," poznamenala.
"Jo, jasně. Opovaž se mi s ní uhnout, když si budu sedat," varovala jsem ji a zkusila jsem se posadit. Židle naštěstí odešla a Elizabeth se jenom ušklíbla.
"Vy jste teda potomky té Roweny z Havraspáru?" zeptala jsem se.
"Ano. A ty možná taky. Záleží, ke kterému rodu patříš," odpověděla mi profesorka. "Tyhle schopnosti se dědí v rodině. Zpravidla zdědí největší moc nejstarší potomek, u dalších dětí je moc o něco slabší."
"Takže jsem Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel… s jedním z nich jsem příbuzná?" Tohle by dávalo smysl. Voldemort byl přece bilokant a zároveň Salazarův dědic. Doufám, že nejsem příbuzná zrovna s tímhle.
"Přesně tak. Jenom nevíme, s kterým z nich. Ale mohlo by to jít určit podle druhu tvých schopností. Havraspár, jak ti ukázala Elizabeth, hýbe s věcmi. Nebelvír ovládá živly, Mrzimor uzdravuje a ještě má něco s aurami a Zmijozel si zase pohrává s myslí."
"A když jsem byla zařazena do Nebelvíru, souvisí tohle nějak s tím?"
"Jo, pokud ovládáš živly, tak jo," pokrčila rameny Elizabeth.
"Ne, nemusí to tak být vždycky. Většinou jsi zařazená tam, kam tě řadí schopnosti, ale jednou jsem se setkala s případem, kdy to tak nebylo."
"A sny, chození ve spánku patří kam?" zeptala jsem se.
"Nikam," zavrtěla hlavou profesorka. "Aspoň doteď jsem se s tím nesetkala. Ale před dvěma měsíci jsem tě viděla, jak nějak ovládáš jednoho kluka."
"Kluka? Co jsi po něm chtěla, aby udělal?" zeptala se s úšklebkem Elizabeth.
"Teď ne, Beth," napomenula jí její matka a pak se koukla na mě. "Podle toho, co jsem viděla, jsem tě tipovala na Zmijozel."
"Tahle moc nebyla moje. Teda teď už trochu je, ale dřív nebyla. Ona je spíš tak trochu půjčená, ukradená… prostě nějak získaná."
Obě dvě na mě nechápavě hleděly.
"Nechápu, jak to myslíš," poznamenala Elizabeth.
"Loni na konci školního roku se stala taková nehoda v Tajemné komnatě, kdy Harry zničil deník Toma Radllea, což je Voldemort a zároveň bilokant. On z toho deníku loni občas vystupovat, komunikoval s prostředím a snažil se získat fyzické tělo, ale nějak mu to nevyšlo. No, a když Harry ten deník zničil, já jsem tam poblíž ležela polomrtvá, tak jsem trochu do sebe ty zbytky moci z deníku nasála," vysvětlila jsem ji. Pak jsem se pořádně podívala na jejich. "Podle toho jak se tváříte, tipuju, že tohle není obvyklé."
"To teda rozhodně není," zavrtěla hlavou profesorku. "Ty se vymykáš všemu, co jsem doteď znala."
"Paráda," pronesla jsem. "Napřed žiju v mudlovském světě, kde zjistím, že jsem speciální, protože sem čarodějka. Potom zjistím, že jsem nějak speciální i tady, protože jsem bilokantka. A teď zjistím, že jsem speciální i mezi bilokantky, protože jsem… ani nevím co. Ale kdybych to věděla, tak nakonec stejně zjistím, že jsem speciální i mezi tím neznámým, u čeho ani nevím, jak tomu říkat…" Zarazila jsem se, protože mě něco napadlo. "Co znamená Titendia?" zeptala jsem se.
"Absolutně netuším," zavrtěla hlavou Elizabeth. "Ale začínám si myslet, že s tebou bude vážně větší sranda, než jsem si původně myslela."
"Já to také neznám," odpověděla mi profesorka. "Víš, co to má být?"
"Já," odpověděla jsem upřímně. "Aspoň to mi řekl Voldemort, když vylezl z toho deníku. A ještě mluvil o nějaké věštbě, která by se mě snad měla týkat."
"Věšteb je," mávla rukou Elizabeth. "Merlin ví, která z nich se tě týká."
"Co teda přesně dokážeš kromě té rádoby vypůjčené moci?" zeptala se mě profesorka.
"Když spím, můžu si chodit astrálně po hradě a nikdo mě nevidí. Akorát mě potom další den docela bolí hlava a jsem unavená, když jsem moc dlouho mimo tělo. V té astrální podobě můžu ovlivňovat myslí předměty, měnit je a v podstatě se tam dá dělat všechno možné. Dvakrát jsem zastavila pár smrtících kleteb pomocí jednoho mnou vytvořeného štítu."
"Sakra, tohle chci taky umět. Kde jsi to sehnala?" zeptala se mě.
"A v realitě? Když nespíš?" zeptala se mě profesorka.
"Většinou jenom když mě něco vytočí nebo z podobného důvodu. Jednou jsem takhle založila menší ohýnek, potom jsem jednu holku párkrát odhodila na konec místnosti a to je asi všechno."
"To je na bilokanta dost málo," poznamenala Elizabeth. "Připomeň mi, že tě někdy chci představit dalšímu bilokantovi."
"Vy znáte další?" zeptala jsem se.
"Teď jenom toho kamaráda Elizabeth, ale jenom od pohledu. Znávala jsem jich víc, ale většina je mrtvá," odpověděla mi profesorka. "Kdysi dávno nás bývávalo víc, aspoň tak mi to vyprávěl děda. Ale pak se něco stalo a teď postupně vymíráme."
"Ale co se stalo, se neví. Nebo aspoň my to nevíme," dodala Elizabeth.
"Aspoň já znám konečně nějaké živé bilokanty," zamumlala jsem. "Loni jsem narazila akorát na Voldemorta."
"Na toho ani moc narazit nechci," poznamenala Elizabeth. "I když získat Zmijozelské schopnosti je užitečné. Nepůjčíš mi je někdy?"
"Jenže zároveň mi trochu vlezl do hlavy," namítla jsem. "Občas na něj v astrální podobě narazím a nemůžu se ho zbavit. Je dost otravný."
"Tak to si ty schopnosti nech," zavrtěla hlavou a podívala se na hodiny. "Hele, za chvíli nám pojedou kočáry."
Taktéž jsem se podívala na hodiny. Už bylo půl páté, takže Elizabeth a já jsme odešly. Profesorka tam ještě zůstala. Jsem vážně zvědavá, jak Hermioně a Ronovi vysvětlím, že jsem se takhle vypařila.
"Víš," řekla mi Elizabeth cestou "chvíli jsem v tom vlaku uvažovala, že bych šla za tebou. I když to jsem si ještě nebyla jistá, co jsi. Až potom jsem mluvila o tobě s mamkou, že na tebe taky narazila. Ale kdybych věděla, že jsi vážně takhle speciální, tak si k tobě přisednu už ve vlaku."
Na moment jsem si představila, jak by to vypadalo. To by nejspíš viděla to spojení mezi mnou a Harrym krátce po Harryho střetu s mozkomorem. Což mi připomíná, že jsem těm dvěma zapomněla povědět o mně a o Harrym. Možná jim to řeknu někdy příště.
"Promiň, příště budu nosit na čele nálepku Speciální druh bilokanta," odpověděla jsem jí.
"Ten tvůj druh mi vážně vrtá hlavou," poznamenala.

"Tohle by mě taky zajímalo," prohlásila jsem. "Kdo sakra jsem?"

Kdo sakra je?
Co je za speciální druh? Co znamená Titendia? O čem je ta věštba?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lumik4 lumik4 | 10. prosince 2013 v 14:26 | Reagovat

super kapitola ale zdá se mi, že dáváš další a další otázky a žádný odpovědi.

takže rychle další kapitolu ať se dočkáme i nějakých odpovědí.

2 NikaV NikaV | E-mail | 10. prosince 2013 v 16:35 | Reagovat

[1]: Ty odpovědi se jednou dostaví... podle mých výpočtů v 80. kapitole :D (ale to o věštbě později)

3 Michato Michato | 10. prosince 2013 v 18:44 | Reagovat

Boží :D Kate je beztak potomek všech čtyř kolejí zároveň ( třeba Mrzimor + Havraspár a jejich děti s Nebelvírem a to dítě se Salazarem nebo tak něco :D) :D

4 Cay Cay | 10. prosince 2013 v 22:08 | Reagovat

Kapitola chutnala, prosím nášup :)
Překvapilo mě, že Kate důvěřivě všechno prozradila... i když jde o profesorku.

5 NikaV NikaV | E-mail | 11. prosince 2013 v 9:41 | Reagovat

[3]: Pěkná teorie. Ale jestli je správná či špatná se dozvíš až v 80. kapitole (pravděpodobně)
[4]: Co na to říct? Kate je prostě nenapravitelná. Otázkou jestli se jí to tentokrát vymstí... (A neprozradila to pouto s Harry)

6 Ametten Ametten | 11. prosince 2013 v 11:33 | Reagovat

... Kate je potomek Karkulky a Chucka Norrise... ... keep calm ..

7 NikaV NikaV | E-mail | 11. prosince 2013 v 20:13 | Reagovat

[6]:Pššt, neprozrazuj jim to dopředu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama