47. kapitola - Kdo sakra jsem? 1/2

9. prosince 2013 v 11:22 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků

Po pár dnech už se mi podařilo vžít se do klasického školního režimu. Ráno vstát, oblíknout se, dojít na snídani, pak následovalo vyučování, oběd, odpolední vyučování a večer úkoly. Letošní rozvrh se mi docela líbí, protože máme dějiny v úterý a pátek první vyučovací hodinu. Takže se můžu klidně spolehlivě prospat. Zápisky si pak opíšu od Hermiony a asi tak v lednu si je začnu číst. To by mohla být dostatečná doba na to, abych letos zvládla zkoušky z dějin.
Mnohem radostnější zprávou ale je, že začaly famfrpálové tréninky. Sbohem večery v teple u krbu, vítejte chladné večery plné létání na koštěti. I když trochu přeháním, protože tak špatné počasí ještě není. Léto už rozhodně skončilo, ale až na ten déšť a vítr to není až tak špatné. Jak se ale pomalu blíží listopad, tak začne brzo sněžit a bude ještě chladněji. To bude horší
Takhle nějak jsem si žila poslední dobou a než jsem se nadála, nastal čas první návštěvy Prasinek. Shodou okolností to vyšlo zrovna na den, kdy mám narozeniny. To mám ale štěstí. Bohužel tam s námi nemůže Harry.
"Nechceš, abych zůstala tady s tebou?" zeptala jsem se Harryho v předvečer mých narozenin, když jsme právě probírali Prasinky.
"Ne," zavrtěl hlavou Harry. "Nechci, aby sis kvůli mně kazila narozeniny."
"Jenže tím, že je strávím s tebou, si je kazit nebudu," namítla jsem.
"Prostě tam jeď a něco pěkného," odpověděl mi Harry.
"Dobře," přikývla jsem. "Vezmu to doslova. Přivezu ti nějaký kámen, co tam najdu ležet na zemi."
"Když bude pěkný" pokrčil rameny a pousmál se.
"Usměj se o trochu víc. Zítra tě čeká bezvadná hostina, kde bude spousta dobrot," šťouchla jsem ho prstem do žeber.
"Hele, nech si toho," ohradil se Harry a taky mě šťouchnul prstem.
"A čeho?" ušklíbla jsem se a znovu jsem ho šťouchla.
"Tohohle," odpověděl mi Harry a šťouchání povýšil na lechtání. Protože jsme se děli vedle sebe na gauči, tak mě ke mně snadný přístup. O pár vteřin později jsem se svíjela smíchem a snažila se uniknout před jeho rukou.
"HEJ!" zařval Ron a chytil svoji brašnu, ve které byl právě drápy zaseknutý Křivonožka a snažil se podrápat dovnitř. K tomu ještě vedle něho štěkal Blake a snažil se také dostat k brašně. Tipuju, že uvnitř bude Prašivka.
"Rone, neubližuj mu!" vykřikla Hermiona, když se Ron snažil marně dostat Křivonožku dál od Prašivky a zároveň je držet z dosahu Blakea.
"Blakeu!" okřikla jsem svého psa, jenže mě dál ignoroval.
Potom se Ron znovu pokusil zbavit Křivonožky a zatočil brašnou nad hlavou. Jenže místo, aby se zbavil Křivonožku, odlítla Prašivka. První se za Prašivkou pustil Blake a vzápětí Křivonožka, kterého zdrželo vyprošťování se ze zbytků brašny.
"Chyťte je!" křičel Ron. George se pokusil po některém zvířeti skočit. Netuším po kterém, protože se mu podařilo minout všechny. Pokud jsem se nezmínila, že tuhle honičku sledovali všichni ve společenské místnosti, tak to zmiňuji teď, protože se většina z nich smála. To už jsem byla taky na nohách a běžela jsem s Ronem ke staré komodě, pod kterou se schovala Prašivka.
Popadla jsem Blakea za obojek, který jsem mimochodem dostala od Hagrida pro Blakea, a odtáhla jsem ho od skříně. "Fuj je to. Žádné krysy a ani kočky honit nebudeš."
"Drž si laskavě toho kocoura pryč od Prašivky!" obořil se Ron na Hermionu. Pak se otočil na mě. "A ty taky."
"Blake je velký pes, potřebuje prostor. Nemůže být neustále zavřený u nás v pokoji. Proč nenecháš Prašivku u sebe na pokoji? Tam by měla větší klid."
"Občas se potřebuje provětrat. A taky potřebuje svůj klid, který nemá, když kolem pobíhají tyhle dva. Vrhli se na ní hned potom, co jsem řekl, že mám Prašivku v brašně."
"Ty ji něco takového říkal?" zeptala jsem se.
"Říkal," odpověděla mi Hermiona. "Zatímco ses bavila s Harrym, tak mi říkal, ať si držím Křivonožku na klíně, protože má Prašivku v brašně."
"Ten kocour to určitě slyšel," prohlásil Ron.
"Rone, nebuď směšný. Nemohl ti rozumět. Prostě Prašivku cítil, to je celé. Navíc mám pocit, že jako první se po Prašivce vrhnul Blake. Ale nejsem si jistá."
"Já mam pocit, že to byl první Křivonožka, ale to je jedno," pokrčila jsem rameny. "Hermiona má pravdu, že bys měl nechávat Prašivku u sebe v ložnici. Hlavně zítra, když tady nebudeme, abychom případnou nehodu zarazili."
"Jenže i když nechám Prašivku v pokoji, jak to zabrání té zrzavé potvoře, aby se tam dostala?" namítnul Ron.
"Zavřu Křivonožku v ložnici," pokrčila rameny.
"A o Blakea se můžu postarat já," ozval se Harry.
"A zítřek je vyřešený," dodala jsem.
Další den ráno Harry s námi sešel na snídani, ale bylo na něm vidět to zklamání. Bylo to na něm vyloženě vidět.
"Harry, přivezeme ti z Medového ráje tolik cukroví, že ti bude trvat roky to sníst," snažila jsem se ho povzbudit "A pořád tě ještě čeká večer hostina, kde bude spousta dobrot."
"A jestli ti to zlepší náladu, tak můžeš zase lechtat Kate," navrhnul Ron a trochu tím narazil na včerejšek, kdy jsem Harrymu říkala to samé.
"Proč se tak culíš?" zeptal se Harry a díval se přitom na Hermionu.
"Já? Já se neculím," usmála se Hermiona a culila se dál. Proč mám tušení, že vím, co se jí honí hlavou?
"Proč se culí?" zeptal se Ron.
"Možná to tuším. Zkusím to nějak vypnout," pronesla jsem a kopla jsem Hermionu pod stolem.
"Au!" vyjekla Hermiona.
"Vypnuto," pronesla jsem vítězně.
Vzápětí začala chodit pošta, což bych normálně ignorovala. Nikdy mi pošta nechodí, teda pokud si zrovna nepůjčím Harryho Hedviku a nepošlu dopis Annie. Jenže té jsem posílala dopis včera a tak rychlá Hedvika není. Přesto u mě přistála nějaká sova. Netuším jaká, protože poznám jenom sovu sněžnou a ostatní jsou pro mě prostě sovy.
"Kdo ti píše?" zeptal se Harry.
"To netuším," odpověděla jsem mu a vzala jsem si dopis od sovy, která vzápětí odletěla. V podstatě to ani nebyl dopis, jenom složený papírek, na kterém byla napsaná moje adresa. Rozevřela jsem papír a přečetla si jeho obsah.
Dnes ve tři hodiny U Tří košťat. Musíme něco probrat.
"Je to anonym," oznámila jsem ostatním. "A někdo chce se mnou mluvit dneska ve tři hodiny U Tří košťat. To je co?"
"Taková hospoda," odpověděl mi Ron.
"Nenapadá tě, kdo by to mohl být?" zeptal se Harry.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou.
"Půjdeš tam?" zeptal se Ron.
"Jo, chci zjistit, kdo mi to napsal. A o čem chce mluvit," odpověděla jsem jí.
"Nejsem si jistá, jestli bys tam měla chodit," prohlásila Hermiona.
"Proč by ne? Budou tam lidi, tak se mi nic nemůže stát. Navíc tam můžete jít se mnou."
"Víš, jaký máš talent, dostat se do problémů," namítla Hermiona.
"Jenže ten talent nemám já. To prostě problémy si najdou mě," pokrčila jsem rameny. "Když jim to usnadním, třeba na mě budou hodnější. Nepůjdeme už?" zeptala jsem se.
A tak jsme naši debatu uzavřeli a vydali jsme se do Vstupní síně. Tam nás ještě doprovodil i Harry, než se vydal nahoru. Po překontrolování Filchem jestli jsme na seznamu, jsme se poté mohli vydat ven a posadit se do jednoho z kočárů. Prasinky, těšte se na nás!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama