45. kapitola - Hodina léčitelství 2/2

17. listopadu 2013 v 11:03 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků

Když jsem pak znovu přišla k sobě, byla jsem stále na chodbě. Zvedla jsem se ze země a rozhlédla jsem se kolem. Podívala jsem se na tu sochu a na to, co leželo pod ní. Bylo to moje tělo v bezvědomí, zatímco moje mysl se přesunula do astrální podoby. Takže teď budu muset čekat, než mě tu někdo najde ležet.
Potom jsem zaslechla kroky, tak jsem se podívala za tím zvukem. Opodál stála za blondýna z pátého ročníku, dcera té profesorky. Dívala se na moje tělo a jenom tam stála. Možná nad něčím přemýšlela.
"Proč sakra nepoužila schopnosti?" zamumlala sama pro sebe. Pak se otočila a odešla. Mě tam nechala jen tak ležet. Děkuju pěkně za pomoc. Budu si muset pomoct sama.
Zavřela jsem oči a myslela jsem na Harryho. Když jsem oči znovu otevřela, byla jsem v učebně přeměňování. Pohledem jsem zkontrolovala tělo. Jo, jsem průhledná, takže nikomu nebude divné moje náhlé objevení zde. Možná až na Harryho, ale ten stejně jenom koukal do lavice.
"Harry," oslovila jsem ho a postavila jsem se před něj.
Zvednul hlavu a podíval se na mě. "Ahoj. Jaké bylo léčitelství?" zeptal se mě Harry.
"S kým to mluvíš?" zeptal se Ron, který seděl vedle Harryho a koukal na místo, kde jsem stála. Jenže mě nemohl vidět.
Harry se na něj nechápavě podíval. "Přece s Kate," odpověděl mu a pak se podíval na mě. Potom ho to trklo. "Počkat. Ty jsi v astrální rovině?" zeptal se potichu.
"Ano, ty génie. Vidíš mě a slyšíš mě jenom ty."
"Proč sem nepřišla Kate ve fyzické podobě?" zeptala se Harryho šeptem Hermiona, která seděla vedle Rona.
"Protože ležím o patro výš v bezvědomí na chodbě. Najednou tam na mě spadla socha a nestihla jsem uhnout. Více podrobností později. Nechce někdo z vás jít náhodou okolo a všimnout si toho?"
"Je v bezvědomí. Spadla na ní socha a víc nám řekne později," přetlumočil Harry můj vzkaz ostatním. Vzápětí zazvonila a dovnitř vešla profesorka.
"Po hodině tamtudy půjdeme," řekla šeptem Hermiona.
"Paráda. Takže tohle bude moje první vyučovací hodina, kterou strávím úplně celou v astrální rovině," poznamenala jsem a pak jsem se posadila vedle Harryho. Sice tu mají správně sedět v jedné lavici jenom tři lidi, ale já jsem v astrální podobě, takže se nepočítám.
Když jsem se později probrala ve fyzické podobě, ležela jsme už na ošetřovně s obvazem na hlavě. Kolem mě seděl Harry, Ron a Hermiona.
"Konečně," pronesl Ron. "Já myslel, že to probrání bude trvat o něco méně, když jsi byla v té astrální podobě."
"To, že je moje mysl moje aktivní, neznamená, že i moje tělo je čilý," odpověděla jsem mu a posadila jsem se na posteli.
"Jak se cítíš?" zeptal se mě Harry.
"Docela dobře. Jenom mě trochu bolí hlava, ale to se asi není čemu divit," poznamenala jsem a sáhla jsem si na obvaz. "Kolik je hodin?"
"Odpoledne," odpověděla mi Hermiona. "Už jsme si stihli zajít na oběd a na hodiny. Teda kromě Harryho, který tady musel zůstat i přes oběd, a my jsme mu to jídlo museli přinést."
"Ale pšššt," ztišil Harry hlas. "Pomfreyová neví, že jsem tady jedl. Ale na ty vyučovací hodiny jsem jít musel."
Zasmála jsem se. "Takže co ještě jsem prošvihla?"
"Malfoy leží o kousek dál. Měli jsme hodinu s Hagridem a byli jsme u hipogryfů. Jenže Malfoy neposlouchal Hagrida a ve výsledku má zraněnou ruku."
"Idiot. Patří mu to," procedila jsem skrz zuby.
"Jenže z toho bude mít možná problémy Hagrid," dodala Hermiona.
"Sakra. To už se mi tolik nelíbí," poznamenala jsem.
"A co jsi to ty předtím říkala o podrobnostech?" zeptal se Harry.
"No, tohle bude možná trochu delší. Když jsem se probrala na té chodbě v astrální podobě, tak tam stála ta blondýna z pátého ročníku, co sem přestoupila," vysvětlovala jsem.
"Ta dcera té profesorky?" zeptal se Ron.
"Jo. A ona tam stála, řekla něco o tom, proč jenom jsem nepoužila svoje schopnosti, a odešla," dodala jsem.
"Počkat. Ona ví, že…" Hermiona trochu ztišila hlas. "Že jsi bilokantka?"
Pokrčila jsem rameny. "Ona i ta její máma jsou trochu zvláštní. S její mámou jsem se srazila na Příčné a přitom jsem cítila něco… Jak to jenom popsat… Prostě jako bychom si byly nějak podobné, nebo tak něco. Takové dočasné napojení na sebe navzájem."
"Něco podobného jako s Harrym?" zeptala se Hermiona.
"Ne, s tím je to úplně jiné," zavrtěla jsem hlavou. "U Harryho cítím něco jiného."
"Co u mě cítíš?" zeptal se Harry.
Podívala jsem se mu do očí. "Nevím. Něco mnohem pevnějšího, stálejšího a příjemnějšího. Jako kdybychom byli spřízněné duše," vysvětlila jsem mu a podívala jsem se mu do očí. Pousmála jsem se. Připomnělo mi to, jak dobře se s ním cítím.
"A to dočasné napojení jsi cítila u obou z nich?" přerušil naše pohledy do očí Ron. Harry uhnul pohledem a já jsem se podívala na Ron. Přitom jsem koutkem oka zahlédla, jak se Hermiona uculuje.
"Jo," odpověděla jsem Ronovi. "A ještě když jsem byla v kabinetu ji odnést učebnice, tak se mě zeptala na moje rodiče. Prý ji někoho připomínám. Možná znala tvoje rodiče," řekla jsem a pohled jsem zase stočila na Harryho. "Říkala, že chodila do Havraspáru a věkově by to sedělo. Možná se jí na to někdy můžeš zeptat."
"Možná…" řekl Harry, ale byl pak přerušen madame Pomfreyovou.
"Ach, už jste vzhůru. Takže všichni pryč, potřebuje klid, aby se uzdravila."
Po jejich odchodu mě madame Pomfreyová prohlédla. Dala mi něco na bolení hlavy a usoudila, že si tady pár nocí poležím. Škoda, je tady docela nuda. Hlavně že Malfoye pustila ještě dneska, přitom on naříkal mnohem víc. Možná je pravda, jak se povídá, že muž dokáže i z pouhého malého škrábance udělat vykrvácení. Ale na druhou stranu to, že tu nějakou dobu zůstanu, není tak špatné. Vyhnu se učení a nemusím nic dělat. Navíc se můžu i projít po škole, když budu spát.
A tak jsem hned tu první noc vyrazila na výzvědy. Hrad sice znám dobře, ale je příjemné se procházet v noci po hradě. Vždycky mi to připomene moji první noc tady. Tehdy jsem byla v astrální podobě a chodila jsem po hradě. Přitom se mi nějak podařilo dostat do ředitelny, i když vážně nechápu jak. A kromě téhle vzpomínky můžu chodit po hradě a třeba zjistit, kdo je všechno ještě vzhůru a kdo ne. Například podle světla pode dveřmi jsem zjistila, že profesorka Reedová ještě nespí.
Prošla jsem dveřmi a nakoukla jsme dovnitř. Nebyla tu sama, byla tu i její dcera.
"Elizabeth, proč jsi to udělala?" zeptala se jí káravě její máma.
"Musela jsem. Přece taky chce zjistit, jestli k nám patří nebo ne."
"Tak teď už víš, že nepatří."
"Třeba ji jenom nenapadlo, to udělat," namítla Elizabeth. "Nebo to nestihla."
"Anebo vůbec není jako my. A teď kvůli tomu tvému pokusu leží na ošetřovně." Počkat, ony mluví o mě? Tohle mi vážně připomíná tu první noc tady na hradě.
"Ale je v pořádku. Prostě si tam chvíli poleží."
"A to, že tě někdo mohl vidět, tě nezajímá?" namítla její máma. "Chceš, aby to dopadlo jako předtím?"
"Nechci," řekla provinile Elizabeth.
"Tak nech Katherine Beckerovou na mě. A teď běž na svojí kolej," řekla jí.
"Dobře. Dobrou noc," popřála jí Elizabeth a vydala se pryč. Jenže přitom dost zvláštním způsobem otevřela dveře. Vůbec se jich nedotkla a ani nemávla hůlkou, jenže dveře se přesto samy otevřely. Jako kdyby čarovala bez hůlky.

Kdo jsou ty dvě? O jakých schopnostech to mluvily? Co mají s Kate za lubem?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 17. listopadu 2013 v 12:47 | Reagovat

Super :)

2 lumik4 lumik4 | 17. listopadu 2013 v 19:43 | Reagovat

Super, já chci další!!!

3 Ametten Ametten | Web | 17. listopadu 2013 v 20:04 | Reagovat

Pěkná! :-)

4 annie-ska annie-ska | 17. listopadu 2013 v 21:49 | Reagovat

nevíím co maj za lubem, takže se hejbej, ať se to co nejdřív dozvím!! je to pecička!

5 C C | 15. září 2014 v 16:00 | Reagovat

Ty dvě jsou bilokantky taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama