44. kapitola - Potřetí do Bradavic 3/3

10. listopadu 2013 v 3:25 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků

"Hej, Pottere! Prý jsi omdlel! Je to pravda?" ozval se za námi Malfoyův posměšný hlas, když jsme vystoupili z kočáru a mířili jsme ke škole.
"Vypadni, Malfoyi!" ozval se Ron.
"Jasně, tebe tak budu poslouchat," odsekl posměšně. Pak se kouknul na mě. "A co ty Beckerová? Prý se ti taky udělalo zle. Takže si taky omdlela?"
"Ne a vypadni!" odsekla jsem.
"Takže jsi taky omdlela," ušklíbnul se posměšně. Jenže ten posměšek mu rázem zmizel, když uklouzl a rozplácnul se v blátě. Všichni kolem se rozesmáli.
"Neříkal ti takhle náhodou, že máš odejít?" zeptal se něčí hlas, kousek od nás.
Malfoy se zvednul země a ukázalo se, že hábit má celý od bláta. Stejně jako my ostatní se podíval na tu holku, co se ho předtím ptala. Byla to ta samá, na kterou jsem předtím narazila ve vlaku.
"Ty… tys na mě použila kouzlo! Podrazilas mi nohy!" obvinil ji.
"A ty jsi mě snad viděl používat hůlku? Mám snad teď v ruce hůlku? Viděl snad někdo nějaký paprsek kouzla? Ne, nikdo nic neviděl. Takže jsem nepoužila na tebe hůlkou. Smůla." Usmála se.
Malfoy ji ještě jednou naštvaně probodnul pohledem a potom se vydal za smíchu ostatních pryč. Ta neznámá zamířila do hradu a přitom prošla kolem mě.
"Nemáš zač," řekla mi potichu a pokračovala dál. Trochu mě tím zmátla. Co udělala, že bych ji měla děkovat? Vždyť kouzlo přece na Malfoye nepoužila. Tak co udělala?
Z mých úvah mě vyrušila profesorka McGonagallová. Když jsme se chystali vejít do Velké síně, tak na nás zavolala.
"Pottere! Grangerová! Beckerová!" zavolala na nás a snažila k nám přes davy studentů dostat. Nakonec se jí to povedlo. "Pojďste se mnou všichni tři. Potřebuju s vámi něco probrat. Weasley, vy klidně pokračujte."
Profesorka nás všechny tři odvedla pryč. Prováděla nás vstupní síní, schodištěm, dokud jsme nedorazili do jejího kabinetu. Tam nám pokynula, abychom se posadili. Ona sama se posadila na svojí židli za pracovním stolem.
"Takže, Pottere, začneme s vámi. Profesor Lupin nám poslal napřed sovu se vzkazem, že vám během cesty nebylo dobře. Jako příčinu uvedl mozkomora ve vlaku."
"Jsem v pořádku!" ohradil se Harry. Vzápětí však dovnitř vešla madame Pomfreyová. "Nic mi není," ohradil se znovu Harry, když ji uviděl.
"Aha, takže jsi to zase ty. To mě už ani nepřekvapuje."
"Byl to mozkomor, Poppy," vysvětlila ji situaci McGonagallová.
Madame Pomfreyová protočila oči a zamířila k Harrymu. "Já jsem hned říkala, že to není dobrý nápad." Přiložila Harrymu ruku na čelo. "Ačkoliv to není tak hrozné. Není až tak studený, jak by měl být."
"Takže nebude muset být přes noc na ošetřovně?" zeptala se.
"Cože?" vyhrkl Harry, zatímco mu madame Pomfreyová měřila tep.
"Vypadá docela dobře, nebude to nezbytně nutné. Bude stačit, když se z toho vyspí ve své vlastní posteli," odpověděla jí ošetřovatelka. Už na dálku jsem viděla, jak se Harrymu ulevilo.
"Tak dobrá, Pottere, počkejte prosím venku. A Poppy, mohla bys prosím tě zavést slečnu Beckerovou k panu řediteli. Já tu ještě musím něco probrat se slečnou Grangerovou. Pottere, vy mezitím počkejte na chodbě."
Trochu jsem se na ní překvapeně podívala, ale za madame Pomfreyovou jsem se vydala. Proč mám jít k Brumbálovi? Technicky jsem tam ještě nikdy nebyla, jenom jsem o tom slyšela mluvit Harryho. Popsal mi, jak se tam jde a jak to tam vypadá. A ejhle, teď si to vyzkouším na vlastní kůži.
Zastavili jsme se před velkým kamennám chrličem a madame Pomfreyová řekla heslo. "Citrónové košíčky!"
Kamenný chrlič se poté začal hýbat a odhalil schody. Ošetřovatelka mi pokynula, ať pokračuji dál. Sama se nahoru nevydala, jenom odkráčela pryč. Vydala jsem se tedy nahoru sama. Vzhůru do jámy lvové.
S touto myšlenkou jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Byla to kruhovitá místnost plná velmi zajímavých věcí, které lákají k prohlednutí. Jenže na to nebyl čas, protože za stolem seděl profesor Brumbál.
"Dobrý večer, Kate," pozdravil mě a pokynul mi, abych si sedla na židli před jeho stolem.
"Dobrý večer," odpověděla jsem mu trochu nejistě a posadila jsem na židli.
"Jaká byla cesta?" zeptal se mě.
"Zajímavá. O mozkomorovi ve vlaku už jste slyšel?" zeptala jsem se ho na oplátku.
"Ano, profesor Lupin poslal napřed sovu," vzal do ruky kus pergamenu. "Harrymu se prý neudělalo dobře."
"To je pravda," odpověděla jsem mu. To mě sem zavolal, jenom abychom se bavili o cestě? To nedává smysl.
Brumbál se podíval na pergamen a přečetl si jeho část. "Podle slov profesora Lupina se ani tobě neudělalo moc dobře."
"To nikomu v blízkosti mozkomorů," poznamenala jsem.
"Ano, ale ty jsi na tom vypadala hůř než ostatní. Dokonce hůř než Harry, což je zvláštní."
Pokrčila jsem rameny. "Zdání může klamat."
"Není tady něco, co bys mi chtěla říct?" zeptal se mě.
Že mám v hlavě část Voldemorta, největšího černokněžníka všech dob? Že jsem získala jeho schopnosti? Že už předtím se ukázalo, že jsem to samé co on?
"Ne, není tady nic," zavrtěla jsem hlavou. "Jenom… nevadilo by, kdybych měla tady v Bradavicích psa?"
"Nevadilo. Můžeš ho mít. A pokud to je opravdu všechno, tak potom můžeš jít. Musíš být hladová a hostina nejspíš právě začala."
"Dobře. Na shledanou," rozloučila jsem se s ním a vydala jsem se pryč. Tohle bylo divné. Určitě už pojal nějaké podezření. Musím si dávat pozor.
Do síně jsem dorazila až po zařazování a posadila jsem se u našeho kolejního stolu. Toho si některý studenti všimli a koukali na mě, ačkoliv jsem se snažila nenápadně to vzít kolem zadní stěny. Když jsem se podívala k profesorskému stolu, tak tam profesor Brumbál už seděl. Jak se sem zvládl dostat rychleji než já? Harry a Hermiona už také seděli u stolu, když jsem si k nim sedala. Chtěla jsem jim říct, co se stalo, ale nebyl čas. Profesor Brumbál začal svůj proslov.
Nejprve nás všechny přivítal a poté nám oznámil o nových bezpečnostních opatření kvůli Siriusi Blackovi. Takže nyní máme kolem hranic pozemku kupu mozkomorů. Sbohem výlety mimo školu. Ne, že bych je teda někdy podnikla.
"A nyní něco radostnějšího. Rád bych vám představil nové posily v našem profesorském sboru. Prvním z nich je profesor Lupin, který se bude věnovat výuce obraně proti černé magii. Dalším je náš nový učitel péče o kouzelné tvory. Tím je náš šafář Rubeus Hagrid, který si přidal ke svým šafářským povinnostem i povinnosti učitelské. Nyní náš poslední vyučující. Tou je profesorka Reedová, která bude vyučovat nový předmět léčitelství."
Profesorka Reedová zamávala studentům na pozdrav a já jsem si jí tak konečně všimla. A uvědomila jsem si, že je to ta žena, se kterou jsem se srazila před obchodem madame Malkinové. A zároveň ta samá, se kterou jsem cítila při doteku nějaké podivné vibrace.
"Asi tady má i dceru," řekl nám šeptem Ron. "Když jste tu nebyli tak jednu páťačku, která se taky jmenuje Reedová, zařadili do Havraspáru."
"Která to je?" zeptala se Hermiona a Ron ukázal na jednu blonďatou dívku. Právě se rozhlédla kolem, takže jsem uviděla její obličej. Je to ta, co nám pomohla záhadným způsobem s Malfoyem, a zároveň i ta, se kterou jsem se střetla ve vlaku a jejíž kůže také s mojí vibrovala. Co to děje?

Upoutávka:
Kdo je profesork Reedová? Co je zač? A co je zač její dcera?
Co znamená Titendia? Jaké proroctví se týká Kate?
A záhada, která padla v komentářích u minulé kapitoly:
Jak se jmenuje složka obrázků jednoho páru, která je uložená u mě v počítači, přičemž jeden člen tohoto páru je Kate?
To vše se dočtete v příštích kapitolách! (I když něco z toho za hodně dlouho)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Komentáře

1 lumik4 lumik4 | 10. listopadu 2013 v 9:33 | Reagovat

Tak to bylo zajímavý, zajímá mě kdo jsou zač. Takže rychle piš ať už je tu nová kapitola!!! :)

2 Michato Michato | 11. listopadu 2013 v 15:21 | Reagovat

Super :) Sirius jako pejsek je tak roztomilej :D

3 NikaV NikaV | E-mail | 11. listopadu 2013 v 18:45 | Reagovat

Michato:
Ale já na něj na chudáka neustále zapomínám. Většinou si asi tak v polovině kapitole vzpomenu, že by se tam měl taky někdy objevit :)

4 lumik4 lumik4 | 11. listopadu 2013 v 19:56 | Reagovat

[3]: Chudák Sirius :D

5 Michato Michato | 12. listopadu 2013 v 17:00 | Reagovat

[3]: Chudáček, to si nezaslouží :D

6 Lilly Potter ml. Lilly Potter ml. | E-mail | 12. listopadu 2013 v 21:53 | Reagovat

[3]: ouv :( to mi pripomina ako je mozne ze Remus nespoznal Siriusa? Vsak ho musel vidiet premeneneho najmenej milion krat a ako je to vlastne s dvojcatami a mapou?

Inak super a tesim sa na dalsie pokracovanie :)

7 lumik4 lumik4 | 13. listopadu 2013 v 14:37 | Reagovat

[6]: podle mě ho právě posnal, proto se zarazil (na konci 2. části), ale nevim já jsem to tak pochopila.

8 Markéta Stará Markéta Stará | 15. listopadu 2013 v 13:35 | Reagovat

Těšim se na pokráčko, moc se mi tato povídka líbíííííí.

9 laura laura | 16. listopadu 2013 v 9:54 | Reagovat

[7]: tak nějak - Sirius sice poznal Prašivku na první pohled, ale ten do té doby myslel jenom na něj a navíc je jako živel, ale Remus je klidný a tak si řekne že se může mýlit a proč by nějaká studentka Nebelvíru pašovala Siriuse do Bradavic?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama