44. kapitola - Potřetí do Bradavic 2/3

10. listopadu 2013 v 3:23 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


Celkově cesta probíhala příjemně, profesor si celou dobu klidně spal. I když přijela paní se sladkostmi, tak spal dál. Hermiona si něco nakoupili, Ron měl jídlo z domova a já jsem si taky nic nekupovala, protože jsem měla svůj plán. Ten jsem zahájila hned, jakmile si Harry nakoupil jídlo pro sebe. I když vlastně i pro mě, protože mým plánem bylo si od něj trochu častěji něco vzít. A ten plán mi vyšel, Harrymu to nevadilo.
Akorát ta naše pohodová idylka byla trochu narušena, když se na chodbě ozvali kroky. Následně se otevřely dveře a dovnitř vešly tři osoby. Jedna z nich byla vyhublejší a menší, ty ostatní dvě byly tlustší a vyšší.
"Paráda, vy jste tady chyběli," zamumlala jsem.
"Neboj, Beckerová, ani ty jsi mi přes léto moc nechyběla," pronesl a ušklíbnul se.
"Tak co tady děláš? Klidně si běž dál po svých a já si tu budu spokojeně sedět dál. Stačí mi, že musím ten tvůj ksicht vídat na hodinách," odsekla jsem.
"Rád bych, ale řekl jsem si, že se stavím a pogratuluju Weasleymu," odpověděl mi a podíval se na Rona. "Prý tvůj papá letos přišel k nějakému zlatu," pronesl pohrdavým tónem. Ron vzápětí vyskočil na nohy a postavil se před Malfoyi.
"Sklapni, Malfoyi!" odsekl.
"A vypadni," přidala jsem svojí podmínkou. Blake se nejspíš rozhodl mě podpořit a zavrčel. Tím upoutal Malfoyovu pozornost.
"Nový mazlíček, Beckerová? Co s ním uděláš, až ti ho nepustí do školy? Nepatří mezi povolená zvířata," ušklíbnul se. "Tuhle zablešenou potvoru ti nepovolí."
Tohle oslovení se asi Blakeovi moc nelíbilo, protože seskočil na zem a vystartoval po Malfoyově noze. Malfoy rychle uhnul, jenže ztratil rovnováhu a spadnul dozadu. Vypadnul z kupé a dopadnul ven na chodbičku. Crabbe a Goyle se honem hnali za ním, aby mu pomohli.
"Nějak si poradím," pokrčila jsem rameny, zatímco Ron zavíral dveře. Blake si zase vyskočil na sedačku vedle mě. Podrbala jsem ho na bradě. "Hodný pejsek."
"Ale Malfoy měl pravdu," ozvala se Hermiona. "Nepatří mezi povolená zvířata."
"Zkusím přesvědčit McGonagallovou," odpověděla jsem jí. "A když se to nepovede, tak se domluvím s Hagridem. Když má u sebe Tesáka, tak by mu neměl vadit i Blake."
Po tomhle incidentu se pak vrátila zase ta příjemná atmosféra. Jenom ji trochu kazilo počasí venku. Předtím jenom pršelo, ale teď je pořádný liják. A profesor Lupin klidně dál spal. Prospal i celý ten incident s Malfoyem. Je vůbec možný, aby někdo takhle hluboce spal, když se toho kolem tolik děje?
"Brzo tam už snad budeme," pronesla jsem v jednu dobu. Venku už byla úplná tma.
Jako by mě vlak slyšel, najednou začal zpomalovat.
"Paráda," pronesl Ron. "Už se těším na hostinu."
"Počkat," zarazila nás Hermiona, která se podívala na hodinu. "Ještě tam nemůžeme být. Je moc brzo."
"Tak co se potom děje?" zeptala jsem se.
Vlak stále zpomaloval, dokud nezastavil úplně. Ale nebylo to zrovna příjemné zastavení, protože to bylo s prudkým škubnutím. Nějaké věci vypadly z poliček a nakonec najednou zhasla světla. Tudíž teď nevidíme absolutně nic.
"Ještě jednou. Co se sakra děje?" zopakovala jsem svojí otázku.
"Nevím," odpověděl mi Harry. "Ale nelíbí se mi to."
"Nemáme poruchu?" řekl Hermiony hlas.
"Netuším," odpověděla jsem jí.
Pak jsem viděla, jak se černá silueta dotkla okna a otřela okno. "Něco se tam venku hýbe," řekl Ronův hlas u okna. "Asi někdo nastupuje."
Ozvalo se zaskřípání dveří a dovnitř někdo vešel.
"Promiňte. Nevíte, co se děje?" ozval se známý hlas.
"Ahoj Neville," pozdravil ho Harry.
"Harry? To jsi ty? Kdo tu všechno je?" zeptal se Nevillův hlas.
"Kate, Hermiona, Ron a pár zvířat. Někam si sedni," odpověděl mu Harry.
"Sem ne!" ozvala jsem se já, protože se Neville chystal si na mě právě sednout.
Vzápětí ozvalo štěknutí Nevillovo vyjeknutí a Blakeovo štěknutí vedle mě.
"A tam zase leží Blake," vysvětlila jsem mu. "Ale někde mezi Ronem a Hermionou bylo místo."
"A kde sedí?" zeptal se Nevillův hlas.
"Já jsem tady," ozvala se Hermiona. "Ale klidně si sedni na moje místo, já se dojdu zeptat strojvedoucího. Snad bude vědět, co se děje."
Potom jsem slyšela, jak se Hermiona zvedla a dveře znovu otevřely. Pak jsem slyšela ještě nějaký náraz něčeho do něčeho a dva výkřiky bolesti.
"Co se děje?" zeptal se Harry.
"Nevím, někdo do mě vrazil," ozval se Hermiony hlas.
"Harry? Hermiono?" slyšela jsem říct další známý hlas.
"Ginny?" zeptala jsem se.
"Kate? Je tady i Ron?" zeptal se hlas Ginny.
"Já jsem tady," ozval se Ronův hlas.
"Konečně. Právě jsem vás hledala," řekl hlas Ginny.
"Tak si někam sedni," řekl jí Harry. "Když najdeš místo."
"Au!" vyjekl Ron.
"Ticho!" okřikl nás naprosto neznámý hlas. Vypadá to, že profesor se konečně probudil. Není divu, při tom hluku, co jsme právě natropili, se vážně nedá spát. Profesor Lupin se v koutě hýbal, pak něco zamumlal a poté konečně kupé osvítila trocha světla.
"Každý zůstane, kde je. A vy dvě si sedněte," rozkázal nám a pomalu vstal. Ginny a Hermiona se posadili na místo. Ron se posunul na místo profesora, Neville se posunul na místo Rona, takže ty dvě se tam moc nemačkaly. Profesor mezitím mířil ke dveřím, jenže ještě, než k nim stihl dorazit, se dveře otevřely. Blake zakňučel a schoval se pod sedadlo.
Stála tam hodně vysoká postava v tmavém plášti s kápí, která zakrývala obličej. Z rukávu pláště vyčnívala jedna ruka. Vypadala, jako kdyby byla v rozkladu, byly na ní strupy a spousta slizu. Nic příjemného na pohled.
Jenže to nebylo to nejstrašnější. Ta věc se najednou nadechla a nemyslím si, že to bylo kvůli nasání vzduchu na plic. Cítila jsem chlad, který prostupoval mým tělem. Chladem jsem skoro ani nemohla dýchat. Zároveň jsem cítila také hroznou beznaděj, pocit, že život je nanic. Celý svět je k ničemu. Tak na co žít?
Ne, nemůže to být až tak hrozné. Něco mi vždycky pomůže. Natáhla jsem ruku a nahmatala jsem prázdné místo, kde ještě před chvílí byl Blake. Natáhla jsem se ještě víc a našla jsem Harryho ruku. Byla chladná, ale to nebylo to první, čeho jsem si v tu chvíli všimla. Slyšela jsem křik. Někde v dálce křičela žena. A pak najednou přestala.
Profesor něco zamumlal a z jeho hůlky vyrazilo světlo. Zároveň Harryho ruka vyklouzla z mojí. Samotný Harry sklouzl ze sedadla a dopadnul na zem.
"Harry!" vyjekla jsem. V okamžiku jsem klečela na zemi u jeho hlavy. Sklonila jsem se nad ním. Měl zavřené oči, pravděpodobně omdlel. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se nahoru. Ta hnusná potvora byla pryč a profesor Lupin právě sledoval mě a Harryho. Zároveň Hermiona a Ron sklouzávali ze sedadla a klekali si vedle mě.
"Co se mu stalo?" zeptala se Hermiona profesora.
"Nejsem si přesně jist," odpověděl jí.
Znovu jsem se podívala na Harryho. On si možná jist není, ale já vím, co by mu mohlo pomoct. Natáhla jsem ruce a dotkla jsem se ho v místech jeho spánků. Pouto mezi námi se zformovalo. Ačkoliv nebylo vidět, já jsem to cítila. Bylo to podobné, jako když jsem přebírala Harryho bolest, ale tentokrát žádná nepřicházela. Jenom jsem se cítila slabší a slabší. Nakonec Harry otevřel oči, ale já jsem zavřela svoje. Trochu se mi zamotala hlava.
"Co… co je?" zeptal se Harry. Otevřela jsem svoje oči a podívala jsem se na něj. Byl poněkud zpocený a nevypadal moc dobře.
"Spadl jsi," odpověděl mu Ron. "Jsi v pořádku?"
"Jsem," odpověděl mu Harry a pak se zvednul. Zároveň jsme se zvednuli i my ostatní, akorát mě se znovu trochu zamotala hlava. Naštěstí mě podepřel Ron a pomohl mi sednout si. Harry se mezitím posadil vedle mě.
Rozhlédla jsem se po ostatních. Hermiona sledovala Harryho a mě, zatímco Neville a Ginny sledovali jenom Harryho. Mojí slabosti si nevšimli naštěstí. Podívala jsem se na profesora. Ten si na rozdíl od nich mojí slabosti všimnul a sledoval mě.
"Co byla ta věc? A kdo tady křičel?" zeptal se Harry, čímž upoutal profesorovu pozornost.
"Nikdo tady nekřičel," odpověděl mu Ron. Ne? Tak proč jsem taky něco slyšela.
"Ta věc byla mozkomor," odpověděl mu profesor, zatímco rozlamoval čokoládu na několik částí. "Azkabanský strážný." Harrymu podal velký kus čokolády. Vzápětí rozdělil zbytek čokolády i mezi nás ostatní a mě neušlo, že já jsem dostala o něco větší kus než ostatní. "Jezte. Pomůže vám to. Já si mezitím dojdu promluvit se strojvedoucím," sdělil nám profesor a odešel.
"Co se teda stalo?" zeptal se Harry a trochu si ukousl čokolády. Udělala jsem to samé a profesor měl pravdu. Vážně to pomohlo, protože jsem se pak cítila líp. Konečně trochu tepla, i když jsem pořád cítila trochu chladu. A nezbavilo mě ho, ani když jsem snědl i zbytek čokolády.
"Ta věc se rozhlížela. Jako kdyby něco hledala," odpověděla mu Hermiona.
"A ty jsi najednou ztuhl a… vypadalo to, jakože máš záchvat. Prostě jsi ztuhl a spadnul na zem," dodal Ron.
"Potom profesor šel blíž k mozkomorovi, řekl, že tady není Sirius Black a ať teda odejde. Jenže on neodcházel, tak ještě něco zamumlal, z jeho hůlky vyšlo nějaké světlo a pak teprve mozkomor odešel."
"Bylo to divný. Všude byl chlad a… jako kdybych už nikdy v životě neměl být šťastný," ozval se Neville.
Ginny v koutku zavzlykala a Hermiona ji objala.
"Ginny, dej si trochu té čokolády. Fakt ti bude líp," sdělila jsem jí.
"Ty ale nevypadáš, že by ti bylo líp," namítnul Neville.
"Trochu mi to pomohlo," řekla jsem.
"Tumáš," řekl Harry a podal mi svůj zbytek čokolády. "Bude se ti to hodit víc."
"Díky," poděkovala jsem mu a vzala jsem si od něj i ten jeho zbytek čokolády.
"Já to nechápu," pronesl Neville a podíval se na mne. "Harry omdlel, takže by na tom měl být z nás nejhůř. Jenže ty vypadáš hůř než on."
"Neřeš to, Neville," odpověděl mu Ron, zatímco já jsem se zakousla do čokolády. Jenom Ron, Hermiona, Harry a já jsme věděli pravdu. Opět jsem něco hnusného přetáhla z Harryho do sebe.

Po chvíli se vrátil profesor Lupin a řekl nám, že za deset minut budeme v Bradavicích. A měl pravdu, po chvíli jsme tam vážně dorazili. Vzali jsme si věci, já jsem vzala Blakea, který byl zbytek cesty schovaný pod sedadlem. Profesor se trochu zarazil, když si ho všimnul, ale nijak nekomentoval, že ho vlastně nesmím mít. Společně jsme všichni dorazili z pomocí kočárů do Bradavic. Na nádraží se mi ještě povedlo zastihnout Hagrida a dočasně mu předat Blakea. Alespoň do doby, než si to domluvím s McGonagallovou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Komentáře

1 prongs prongs | 27. prosince 2016 v 1:41 | Reagovat

To je super :-D Namesicnik se znovu setkava s Tichoslapkem to by mne teda nenapadlo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama