44. kapitola - Potřetí do Bradavic 1/3

10. listopadu 2013 v 3:21 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


Ráno mě probudily paprsky slunce dopadající na moji tvář. Musela to být někdy mezi šestou a sedmou hodinou a já už jsem pak nemohla usnout. Kdybych už byla v Bradavicích, tak bych si šla takhle brzo ráno zaběhat. Tentokrát budu muset jít vyvenčit Blakea. Popadla jsem vodítko, které jsme koupili ještě u Hermiony na návštěvě, a došla jsem ho vyvenčit. Po návratu jsem si začala balit věci do školy. Většinu věcí mam zabalenou, ale musím si dobalit ještě včerejší nákupy. To budu mít rychle.
Až na to, že uprostřed toho balení jsem si něco uvědomila. Když jsem našla seznam věcí, co máme letos mít, tak u toho bylo i jedno povolení. Sakra, úplně jsem na to zapomněla. Dopis ze školy mi přišel, když jsem byla u Hermiony. Tam jsem to povolení do Prasinek nijak neřešila, protože jsem neměla ani žádnou šanci si ho tam od někoho nechat podepsat.
Podívala jsem se na hodiny. Půl osmé, ideální čas. Touhle dobou už by mohl být nějaká vychovatelka vzhůru. Převlékla jsem se, popadla jsem potřebný pergamen a vydala jsem se dolů.
Stejně jako vždycky takhle brzo dole nikdo nebyl. Zamířila jsem proto do kuchyně, kde určitě někdo bude. A vážně byl. Naštěstí pro mě to byla vychovatelka Lopezová. Alespoň nemusím nic o povolení a škole zdlouhavě vysvětlovat. Tady stačí vysvětlit jenom, co jsou to Prasinky.
"Dobré ráno," pozdravila jsem a teprve v tu chvíli si mě slečna Lopezová všimla.
"Kate, ahoj. Co tady děláš takhle brzy?" zeptala se mě.
"No… dneska odjíždím do Bradavic. A předtím mi přišel tenhle formulář, který musí podepsat zákonný zástupce. Je to o tom, jestli můžu navštěvovat Prasinky. To je…"
"Já vím, co jsou Prasinky. I kde leží. Tak mi podej ten pergamen."
Poslechla jsem ji a podala jsem si pergamen. Odněkud z kapsy vylovila propisku, a zatímco to podepisovala, vrtala mi hlavou jedna věc. Jak to ví? Doteď jsem si myslela, že tehdy, když mě tu Hagrid nechával, tak ji někdo musel o světě kouzelníků vysvětlit a taky o Bradavicích. Jenže to by potom nevěděla o Prasinkách.
"Můžu se zeptat," začala jsem, když mi podávala formulář zpátky, "odkud víte o Prasinkách?"
"Už jsem tam byla. To bylo ještě v době, kdy jsem chodila do Bradavic. A teď si běž překontrolovat, jestli už máš všechno zabaleno."
Překvapeně jsem povytáhla obočí. Měla jsem chuť se vyptávat dál, ale neudělala jsem to. Vydala jsem se nahoru do svého pokoje. Takže ona chodila taky do Bradavic. Zajímalo by mě do jaké koleje.
Světe, div se, ale tentokrát jsem vlak stihla. Vyrazila jsem včas asi chvíli před desátou a na nádraží jsem dorazila i s Blakem v půl jedenácté. Měla jsem celou půl hodinu na to, abych naložila věci a našla ostatní. Weasleyovi, Hermionu a ani Harryho jsem nenašla, ale když jsem si nakládala kufr do vagonu, tak jsem narazila na Parvati. Krátce jsme si popovídali o prázdninách a pak jsem se vydala hledat svoje přátele. Kde sakra jsou?
Jako první jsem narazila na Leeho Jordana a dvojčata Weasleyovi, jak se spolu baví o… ani vlastně nevím, o čem se bavili. O něčem, co zase ti dva kutí. Dokud to není hotové, tak mě to nezajímá. Výrobní proces znát nemusím. Pokud v tom teda nejsem zapletená.
"Čau, kluci. Nevíte, kde je Ron, Hermiona a Harry?" zeptala jsem se jich.
"Budou ještě někde s našima," odpověděl mi George a nastoupil do vlaku.
"Pěkný pes," poznamenal Lee.
"Díky, uvidíme se ve vlaku," řekla jsem jim a rozhlédla jsem se kolem. Kdesi v davu jsem zahlédla záplavu zrzavých vlasů a vydala jsem se tam.
"Ahoj, dobrý den," pozdravila jsem všechny. V podstatě tam byli jenom rodiče Weasleyovi, Ginny , Ron, Harry a Hermiona, přičemž pan Weasley stál s Harrym trochu stranou.
"Ahoj, Kate," pozdravila mě paní Weasleyová. "Měli byste už pomalu nastupovat všichni. Každou chvíli to pojede. A dávejte na sebe všichni pozor. To platí i pro vás dvě," ukázala na mě a na Hermionu.
Postupně jsme se všichni namáčkli do vlaku. Byli jsme tam už všichni kromě Harryho, který stále něco řešil s panem Weasleym. Co tam tak dlouho řeší? Takhle musel Harry nastupovat na poslední chvíli, když už se vlak rozjížděl. A pak jsme museli pracně hledat prázdné kupé. Příští rok musím přijít o něco dřív, abych nám mohla zabrat kupé. Takhle jsme nemohli najít vůbec žádné volné kupé.
"Copak tady nikde nejsou žádné čtyři volné místa?" zeptala jsem se nahlas.
"Jo, několik míst jsme našli. Ale nikdo z nás nechtěl sedět s Malfoyem," poznamenala Hermiona.
"O tom mi nemluv," zamumlala jsem. Malfoy se právě koukal na chodbu, když jsem dovnitř nahlížela. Došlo mu, že nemůžeme najít místa. Toho úšklebku jsem si zvládla všimnout.
"Pardon, ale mohla bych projít?" ozval se za mnou dívčí hlas s lehce znatelným francouzským přízvukem. Ohlédla jsem se. Stála za mnou blonďatá holka z vyššího ročníku.
"Jo, jistě," odpověděla sem jí a namáčkla jsem se víc na stěnu.
"Merci," pronesla dívka a protáhla se kolem mě. Přitom zavadila o moji ruku a otřely jsme se o sebe navzájem na zlomek sekundy kůží. Opět jsem pocítila to stejné zachvění jako včera. Dívka se ještě jednou ohlédla a pak pokračovala dál v cestě. Proč se mi musí pořád dít něco takového?
Nakonec jsme přeci jen našli jedno kupé. Akorát nebylo úplně prázdné. U okna tam seděl muž a hluboce spal. Tohle bylo divné. Ve vlaku bývají vždycky jenom studenti a paní, co prodává občerstvení. Žádného jiného dospělého jsem tu ještě neviděla.
Ale ačkoliv to bylo neobvyklé, neodradilo nás to od toho, abychom si tohle kupé zabrali. Usadili jsme se pohodlně všichni na sedadlech, ale nejvíc místa stejně zabral Blake. Vyskočil se na sedadlo mezi mnou a Harrym a pohodlně si tam lehl. Zabral tak nejvíc místa.
Ruku jsem si položila na Blakeovu hlavu a hladila jsem ho. "Kdo je ten muž?" zeptala jsem se, protože mu nebylo vidět do tváře.
"Profesor R. J. Lupin," odpověděla mi Hermiona a Blake otočil hlavu k tomu muži. Nejspíš chtěl, abych ho drbala za ušima, tak jsem ho tam začala drbat.
Hermiona nám poté vysvětlila, že to ví z jeho nápisu na kufru, kterého jsme si nevšimli. A potom ještě zvládla dojít k závěru, že bude učit nejspíš obranu proti černé magii.
"Harry, jak si říkal, že s námi chceš mluvit," otočila jsem se na Harryho, "týká se to toho, o čem jsme se bavili v noci?"
"Jo," přikývnul Harry.
"Proč vy dva o tom druhém vždycky musíte vědět dřív než my ostatní?" zeptal se Ron.
Podívala jsem se na Rona. "Neboj, nepotřebuju znát všechny detaily z Harryho života. Ty může klidně povídat tobě." Pak jsem se otočila na Harryho. "Až se příště kopneš do palce, tak to můžeš říct jako první Ronovi."
"O čem jsi nám to teda chtěl říct?" zeptala se Hermiona a přerušila tak naší debatu.

Harry jí potom začal vyprávět o tom, co vyslechl v noci. Nevím jak, ale nějak se nám pak ten hovor podařilo stočit k Prasinkám. Zároveň i vyšlo najevo, že Harry do nich nesmí, protože nemá povolení. To jsem nevěděla a Ron se tomu nejspíš chtěl začít divit, že něco o Harrym nevím, ale přerušila ho Hermiona. Právě totiž pustila Křivnožku ven, která vzápětí přistála na Ronově klíně. Moc se to nelíbilo Prašivce v jeho kapse a Ronovi taky ne, takže ve výsledku zůstal Křivonožka usazený vedle mě na volném sedadle u okna a sledoval Rona. To samé dělal Blake, ale ten aspoň na Rona neskákal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Komentáře

1 submind submind | Web | 21. června 2015 v 1:17 | Reagovat

půjčka plus.cz :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama