2. kapitola 2/2

13. listopadu 2013 v 19:19 | NikaV |  Láska, lži a tajnosti

Pokud se mi podaří zařídit, aby mi Sony Vegas 11 fungoval (kéž by), tak udělám lepší video.

Současnost - Damon
Ráno jsem vyrazil časně ven. Potřeboval jsem se trochu nakrmit, když jsem se k tomu včera nedostal. Taková vydatná snídaně po ránu tělu prospěje. A když jsem se vracel, tak akorát Stefan odcházel. Takže teď ještě potřebuju, aby Rebekah se nějak zabavila.
Štěstí mi přálo, protože když jsem se vrátil do bytu, slyšel jsem zvuk sprchy. Zároveň jsem také slyšel z pokoje Rosalyn i pravidelné oddechování. To mi potvrdilo, že Rebekah je stále ve sprše. Zamířil jsem proto do pokoje Rosalyn.
Ležela na boku otočená směrem ke mně. Můj příchod ji nevzbudil. Usmál jsem se. Přešel jsem k ní a pohladil jsem jí po tváři. Vypadala roztomile. Počkat, na co to myslím? Ne, musím vyřídit, proč jsem tady.
"Rosalyn," oslovil jsem ji. Něco zamručela ze spánku, ale jinak spala dál. Probudila se, až když jsem s ní lehce zatřásl.
"Co… co se děje?" zeptala se mě ospale.
"Potřebuju, abys mi řekla, co všechno si pamatuješ ze včerejška," oslovil jsem jí a podíval se jí do očí.
"Já… nevím… já…" Chvíli se koukala zmateně do země. Poté zvedla hlavu a podívala se na mě. "Ty jsi mě zachránil. A zabil jsi toho muže…"
"Dobře," přikývl jsem. Naklonil jsem se k ní blíž. Pohladil jsem ji po vlasech a poté moje ruka sklouzla k jejímu krku. Jedním pohybem jsem jí sundal její řetízek se sporýšem. Zároveň jsem se zaposlouchal, jestli je Rebeka stále ve sprše. Naštěstí je. Zadíval jsem se poté Rosalyn do očí. "Teď mě poslouchej. Včera večer jsem tě opil, zkusil jsem tě políbit, ty jsi nechtěla. Poté jsi utekla sem a nikoho jsi cestou nepotkala. To je celé. Teď si nasaď opět ten řetízek."
Poté jsem se vydal z pokoje ven. Tuhle záležitost mám vyřízenou. Můj hrdinský čin zůstane zapomenut. Škoda, že ho nemůžu zapomenout i já. Nebo kdybych aspoň věděl, proč jsem to udělal.
Ale na tom už nezáleží. Znovu už to neudělám. Budu se teď chovat normálně. Tudíž je čas navštívit koupelnu.
--------
Před sedmnácti lety - Elena
Tyhle situace, kdy nemůžu nic dělat, nesnáším. Stefan se vydal hledat Vicky a já můžu akorát uklidňovat Jeremyho. Proč jí musel Damon proměnit? Proč musí neustále překážeš? Zamračila jsem se na špinavý talíř, jako kdyby za to mohl. Vzápětí se ozval zvonek. Že by Stefan nebo Vicky?
Zamířila jsem ke dveřím, ale Jeremy byl u nich dřív. Otevřel je a ve dveřích stála k mému překvapení Alice, moje starší sestra.
"Ahoj Alice," pozdravil ji Jeremy a já jsem se postřehla, že postrádá překvapenost. "A ahoj Rosalyn," oslovil ještě někoho a já jsem si všimla té malé holčičky, kterou Alice držela za ruku.
"Ahoj Jeremy," pozdravila ho Alice a pak se podívala na mě. "A Eleno," dodala.
"Ahoj," odpověděla jsem jí a podívala jsem se na Jeremyho. "Proč nevypadáš vůbec překvapeně, že se tady objevila?"
"Protože jsem se tu stavila už včera, ale ty jsi tady nebyla. Takhle o nás ví zatím jenom Jeremy a Jenna."
"Myslím, že mi dlužíš nějaké vysvětlení," sdělila jsem Alice.
Alice přikývla a pak promluvila na tu malou holčičku. "Rosalyn, co kdyby sis šla hrát na chvíli se strejdou Jeremym? Možná má ještě někde u sebe v pokoji nějaké figurky akčních hrdinů."
"A je mezi nimi i Spiderman?" podívala se Rosalyn na Jeremyho.
"Myslím, že bude někde na půdě," pronesl Jeremy a vydal se nahoru i s Rosalyn.
Alice zamířila do obývacího pokoje, kde se usadila na gauči. Já jsem se posadila do křesla naproti ní.
"Takže chápu správně, že je ze mě teta?" zeptala jsem se.
"Jo," přikývla. "Už od 9. května 2005."
"Takže ani ne rok potom, co jsi utekla," poznamenala jsem a pak se ozvalo zaklepání na dveře. Zvedla jsem se a šla jsem otevřít. A vzápětí jsem je zase zavřela, protože tam stál Damon. Jenže mi v tom zavření dveří zabránil a znovu je otevřel.
"Podle toho, jak se mě bojíš, bych řekl, že Stefan už vyklopil pravdu. Zeptal bych se, jestli můžu dovnitř, ale…" Překročil práh. "Já už to svolení mám." Ušklíbnul se.
"Co chceš?" zeptala jsem se ho chladně.
"Nemůžeš být milejší? Ale neboj, nepřišel jsem tě zabít… zatím. Jenom chci vědět, kde je Stefan."
"Hledá Vicky," odsekla jsem.
"Tak mu vyřiď, že ho hledám," pokrčil rameny. Potom se zadíval na něco za mnou. Ohlédla jsem se a zjistila jsem, že tam stojí Alice. Pak už jsem jen viděla, jak jí Damon něco hází.
"Tohle budeš potřebovat. A nauč se zamykat," sdělil jí. Pak otevřel dveře, podíval se ještě na mě a odešel.
Otočila jsem se na Alice. "Co tohle mělo znamenat? Ty ho znáš?"
Alice si schovala klíče do kapsy a podívala. "Jo, trochu ho znám. Aspoň bych měla, když u něj bydlím."
"Nemůžeš u něj bydlet. Můžeš bydlet tady, ale ne s ním."
"Proč ne?" zeptala se.
"Ty nevíš, co je zač," odpověděla jsem jí.
"Jestli myslíš to, že je upír, tak to vím," vysvětlila mi. Zarazila jsem se. Ví, že existují upíři. Ví, že Damon je upír. A přesto s ním je ochotná bydlet?
"Ty jsi ochotná bydlet s upírem?" zeptala jsem se.
"Jo," přikývla. "A ty s jedním upírem chodíš, tak nechápu, co ti vadí."
"Jenže Stefan pije zvířecí krev. Damon zabíjí lidi," vysvětlila jsem jí.
"Já myslela, že Stefan pije z krevních sáčků. Ale to na věci stejně nic nemění," pokrčila rameny.
"Nebojíš se, že tě zabije? Nebo že zabije Rosalyn?" zeptala jsem se, ačkoliv jsem si nebyla jistá, že by byl schopen zabít i dítě. "Pamatuješ si Vicky, Mattovu starší sestru? Dneska ji proměnil v upíra. Stefan se ji teď snaží najít."
"Ale to nic nemění na mém rozhodnutí," zavrtěla hlavou. "Nemyslím si, že by mě nebo Rosalyn zabil," řekla mi důrazně.
"Proč jsi si tak jistá?" zeptala jsem se a trochu jsem přitom zvýšila hlas.
"Protože prostě jsem!" namítla. "Co je na tom tak těžké pochopit?"
"Hodláš nechat bydlet svoji malou dceru s vraždícím upírem! Jak by tohle mohlo být pochopitelné?"
"Tak mi prostě věř! Nejsem tak naivní, jako když jsem odsud tehdy odjížděla. A ty to prostě budeš muset pochopit!"
---------
Současnost - Rebekah
Dopřála jsem si příjemnou teplou sprchu. Myslím, že jsem tam byla asi půl hodiny nebo možná i déle. Prostě se mi nechtělo vylézt, když ta teplá voda byla tak příjemná. Ale nakonec jsem přeci jen vylezla ze sprchy. A vzápětí jsem narazila do něčeho, co tam rozhodně být nemělo.
"Doufám, že jsi nechala ještě nějakou teplou vodu," poznamenal Damon, který stál až nepříjemně blízko u mě a koukal se mi do obličeje. Zatímco já jsem byla nahá a mokrá, tak on byl oblečený, jenom košili měl rozepnutou.
Naštvaně jsem ho od sebe odstrčila. Natáhla jsem se po ručníku a obmotala jsem si ho kolem sebe. Škoda, že jsem si sem nevzala nějakou delší osušku. Tenhle ručníku sotva zakryje všechno potřebné.
"Špatně jsi spala? Stefan nebyl dost dobrý?" ušklíbnul se Damon.
"Sklapni!" okřikla jsem ho. "A nauč se klepat."
"Proč? Nemyslím, že je na tobě něco, co jsem ještě neviděl," poznamenal s úšklebkem.
"Co kdyby ses přestal chovat jako idiot?" navrhla jsem.
"Co kdyby sis přestala hrát na něco, co nejsi? Jsi Původní upírka, ale předstíráš, že jsi obyčejný člověk kvůli obyčejné holce."
"Prostě mě to baví. Tak mi udělej laskavost a nekaž to," odsekla jsem.
"Proč bych ti měl dělat laskavost?" zeptal se a opět se ušklíbnul. Tak když se chová takhle, tak budu muset vytáhnout téma, které nemá rád.
"Eleně bys ale takovou laskavost udělal, že ano?"
Jeho výraz se rázem změnil. Bezstarostný úšklebek zmizel a jeho pohled ztvrdl. "O Eleně nemluv."
"Tím, že se budeš chovat jako idiot, ji nevrátíš," pronesla jsem a odešla jsem z koupelny. Vrátila jsem se zpátky do mého a Stefanova pokoje. Cestou jsem zaslechla spuštění sprchy. Odložila jsem ručník, otevřela jsem skříň a začala jsem se převlíkat.
"Nebylo pěkný vytáhnout zrovna tohle téma," ozval se jeden otravný hlas, když jsem si zapínala šaty.
Otočila jsem se zatím hlasem a podívala jsem se na Elenu. "Copak tady nemůžu mít soukromí?"
"Neboj, na tebe vážně zvědavá nejsem. Ani na to, jak budíš ráno Stefana."
"Copak duchové nemají žádnou jinou zábavu?" Probodla jsem ji pohledem a pak jsem si uvědomila jednu věc. "Nebylas tady náhodou taky včera večer, že ne?"
"Ne, ani ne. Fakt mě nezajímá, co všechno jste tady se Stefanem prováděli. I když jsem ráda, že má konečně někoho, s kým je šťastný. Vy dva jste se k sobě vždycky tak nějak hodili."
"To ty k Damonovi taky. Mimochodem kdybys neumřela, tak tahle situace vůbec nestane," poznamenala jsem.
"Promiň, že neumím neumřít," pronesla ironicky. "Asi sis mě spletla s nějakou jinou, která to kdysi uměla."
"Ale nakonec stejně umřela. A to jsi sem přišla jenom probírat minulost nebo jsi mi chtěla říct něco důležitějšího?" zeptala jsem se.
"Jo, chtěla. Damon včera zachránil Rosalyn před nějakým idiotem, co ji chtěl znásilnit. To jsem dělala totiž včera večer, sledovala jsem ty dva."
"Já myslela, že se snažil svést Rosalyn," namítla jsem.
"To bylo předtím. Jenže se nenechala, utekla, narazila na tamtoho hnusáka a Damon ji zachránil," vysvětlila. "Zatímco jsi byla ve sprše, tak ovlivnil Rosalyn, aby na to zapomněla."
"To je až takový idiot, že když udělá něco dobrého, tak se to pak snaží schovat?" položila jsem otázku.
"Jo," potvrdila moji domněnku Elena. "Ale nějaká šance na napravení tu je. Myslím, že podvědomě si pamatuje, že k ní kdysi něco cítil."
---------
Před sedmnácti lety - Alice
Zazvonil zvonek a došla jsem otevřít. Na prahu stála Elena.
"Ahoj," pozdravila jsem ji. "Jestli jdeš za Stefanem, tak je s Vicky v salonku."
"Nejdu za Stefanem. Chci mluvit s tebou," sdělila mi.
"A o čem chceš mluvit?" zeptala jsme se.
"O tom samém, co posledně. Než jsme se teda začali hádat."
"Zůstanu tady," řekla jsem důrazně.
"To už jsem pochopila. Jenom nechápu proč. Damon je ten zlý, jak mu můžeš věřit? Může Rosalyn ublížit."
"Věřím mu. A neublíží jí." Ustoupila jsem ode dveří a nechala jsem ji vejít. "Pojď za mnou. Něco ti ukážu, ale buď potichu," řekla jsem jí a zamířila jsem po schodech nahoru. Elena se vydala za mnou.
Dovedla jsem ji do pokoje Rosalyn, kde jsem se zastavila i s Elenou mezi dveřmi. Pokoj už vypadal o něco víc jako dětský. U postele byla pěkná sbírka plyšáků a několika panenek. Část plyšáků byla i položená na posteli a mezi nimi se nacházela na polštáři hlava Rosalyn. Hned vedle ní na kraji postele ležel Damon a četl ji z dětské knížky nějakou pohádku.
I z dálky jsem viděla, jak na něm Rosalyn visí očima, ačkoliv už se jí klížily. A stejně tak jsem rozpoznala i Damonův pohled, když se na ní po dočtení pohádky podíval. Byl takový láskyplný pohled, při kterém jsem si byla stoprocentně jistá, že by Rosalyn nikdy neublížil.
Podívala jsem se krátce na Elenu. Sledovala Damona a myslím, že pochopila, proč mu ohledně Rosalyn věřím. Aspoň tak to vypadalo podle jejího výrazu.
Pohlédla jsem znovu na Damona, který právě dočetl. Rosalyn už měla zavřené oči a pomalu usínala. Damon se usmál a odložil knížku na noční stolek. Rosalyn pohladil po tváři a zvednul se z postele. Podíval se na nás dvě ve dveřích a jeho výraz najednou zmizel. Už se tvářil opět normálně. Ignoroval nás a prošel okolo nás.
"Už chápeš, jak jsem to myslela?" zeptala jsem se Eleny.
"Myslím, že jo. Takhle se tváří vždycky, když je s ní?" zeptala se mě.

"Jo, většinou jo. Možná na venek působí jako vražedný upír, ale určitě má i jiné stránky. Rozhodně je tu nějaká šance na napravení."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bee Bee | Web | 13. listopadu 2013 v 19:30 | Reagovat

Ahoj promiň, že otravuju, ale dala bys mi prosím hlas na tomhle odkaze? Jsem tam jako Bee děkuju http://nnina-dobrev.blog.cz/1311/sutaz-o-damonov-prsten-2-kolo#komentar109842267

2 Michato Michato | 14. listopadu 2013 v 14:57 | Reagovat

Super :)

3 Míša Míša | 21. listopadu 2013 v 17:37 | Reagovat

Nádhera :-) Opravdu mi mě zajímalo, kdo je otec Rosalyn. Rychle další. Moc se mi to líbí :-)

4 vida vida | 25. září 2014 v 13:40 | Reagovat

krása, bude pokracko :-)

5 NikaV NikaV | 25. září 2014 v 19:38 | Reagovat

[4]: To záleží jestli ho někdo napíše. Ale už jsem se asi po roce a něco rozhodla, co bude dít v další kapitoel v současnosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama