2. kapitola 1/2

13. listopadu 2013 v 19:18 | NikaV |  Láska, lži a tajnosti

Pokud se mi podaří zařídit, aby mi Sony Vegas 11 fungoval (kéž by), tak udělám lepší video.

Před sedmnácti lety - Alice
"Takže se vrátíš nebo ne?" zeptal se mě Damon.
Pokrčila jsem rameny. "Nevím. Ráda bych, ale není to snadný."
"Proč ne? Přijdeš, řekneš ahoj a je to."
"Takhle jednoduchý to není," namítnula jsem. "Například neví o Rosalyn. Takže bych tam přišla, řekla ahoj a ukázala jim Rosalyn. A pak, až by opadl jejich počáteční šok, bych začal řešit, kde bude Rosalyn spát. Pochybuju, že bych se vešla s Elenou a Rosalyn do jednoho pokoje… Ale možná bychom se mohly nastěhovat do domu u jezera," navrhla jsem.
Damon se na chvíli odmlčel. "Můžete bydlet tady."
Překvapeně jsem se na něj podíval. Tohle mi k němu moc nesedí. "Nebydlíš tady se svým bráchou?" zeptala jsem se.
"Ale pořád je tu ještě dalších pět ložnic," ušklíbnul se Damon.
Bydlet tady? V domě se dvěma upíry… Jo, to by mi bylo podobný.
"Možná," pokrčila jsem rameny. "Potřebuju si to napřed trochu promyslet."
"Tak až si to rozmyslíš, dej mi vědět," prohlásil Damon a potom se podíval. "Stmívá se. Čas dojít se pořádně nakrmit."
-----------
Současnost - Rosalyn
V noci se mi zdál zvláštní sen. Ze začátku byl spíš trochu děsivý. Šla jsem temnou uličkou a někdo mě pronásledoval. Utíkala jsem, ale on mě dohnal. Sápal se po mně a já jsem strachy nemohla dýchat. Netušila jsem, jak bych mohla utéct.
A pak se někdo objevil. Nalezla jsem ho očima, jak stojí opodál a sleduje mě. V tu chvíli mi ještě nepomohl, ale já jsem věděla, že každou chvílí zasáhne. A taky že ano. O pár vteřin později přistoupil k nám a odstrčil ho ode mě. Spadla jsme na zem, protože jsem byla příliš rozrušená a moje nohy příliš roztřesené, abych dokázala stát. A navíc jsem cítila tupou bolest v lebce a studenou zem pod sebou.
Jenže vzápětí se v ruce útočníka zaleskl nůž a já jsem znovu dostala strach. Tentokrát jsem se ale nebála ani tak o sebe, jako spíš o svého zachránce. Co když se mu něco stane?
Moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Můj záchrance byl mnohem rychlejší. Až příliš. Nepřirozené rychlý. V jednu chvíli stál pár metrů od něj a v další vteřině už byl u něj a zabodával do něj jeho nůž.
"Ty jsi ho zabil," zamumlala jsem. Vážně zní ten můj hlas tak slabě? "A jsi tak rychlý," zamumlala jsem. A pak už si jenom pamatuju ty příjemné pocity bezpečí a tepla v jeho náruči. Můj statečný rytíř si mě nesl k sobě do svého zámku.
O delší chvíli později mě položil na měkkou postel. Vzápětí mě začal svlékat a já jsem ho nechala. Tak trochu se mi to líbilo. Nejprve mi zul boty a poté mi stáhnul minisukni. Potom následovala tílko. Posadil si mě a já jsem ho nechala, aby mi tílko rozvázal. Když mi potom při jeho přetahování přejel rukou přes prsa, tak jsem vzdychla. Bylo to ta příjemné a vzrušující, že jsem měla chuť mu říct, ať to udělá ještě. Ale neudělala jsem to a on mě místo toho položil na postel.
Trvalo to několik okamžiků, ačkoliv se mi to zdálo jako několik minut, než jsem jeho doteky ucítila znovu. Nejprve mě pohladil po vlasech, pak mi obkroužil prstem rty. Pokračoval se svou rukou níž. Přejel přes můj krk a dostal se k mým ňadrům. Ale jenom projel žlábkem mezi nimi, ačkoliv jsem si přála, aby se tam na nějakou dobu zastavil. Jenže jeho ruka postupovala stále níž, přes pupík až…
Až najednou přestal. O dvě vteřiny pocity jsem na sobě pocítila deku a kroky mířící z pokoje. Podívala jsem se ke dveřím a spatřila jsem jenom postavu mizející ve tmě.
"Zůstaň," pronesla jsem neslyšně. V podstatě jsem jenom pohnula rty, ale žádný hlásek jsem nevydala. Zavřela jsem oči a představovala jsem si, jak se ke mně vrací.
---------
Před sedmnácti lety - Alice
"Mami, kam to jdeme?" zeptala se mě Rosalyn.
Podívala jsem se na ní. "Jdeme domů. Do domu, kde jsem vyrůstala a kde teď žijí moji mladší sourozenci."
Rosalyn se zamračila na dveře před námi. "Tak proč nejdeme dál?"
"To kdybych věděla," zamumlala jsem. Posledních několik minut stojíme před dveřmi a já váhám sáhnout na zvonek. Takový jednoduchý pohyb a jak dokáže být v určitou chvíli těžký.
"Alice?" ozvalo se za mnou.
Bleskově jsem se otočila a podívala se na svoji tetu.
"Ehm… ahoj," řekla jsem nesměle a pousmála se. Ne, vůbec tohle není trapné.
"Co… kde si se tady vzala?" zeptala se Jenna.
"Do Mystic Falls jsme přijely autem a sem jsme došly pěšky."
"My?" zeptala se a vzápětí ji zrak padnul na Rosalyn. Vzápětí pochopila, na co narážím. Zároveň jsem pocítila stisknutí ruky ze strany Rosalyn, které bylo na dítě až příliš silné. Měla jsem, co dělat, abych nezkřivila tvář bolestí.
"Rosalyn, povol prosím tě stisk," řekla jsem jí. Poté si uvědomila, co dělá, a trochu povolila. Klekla jsem si vedle ní, takže jsme byli ve stejné výšce. "Tady se nemusíš bát. Tohle je tvoje prateta a ta ti nic neudělá. Ani ty neuděláš nic jí."
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Jennu. Chvíli těkala pohledem mezi námi dvěma a potom popošla blíž. Také se skrčila, aby byla ve stejné výšce jako Rosalyn a já.
"Ahoj," usmála se přívětivě na Rosalyn. "Já se jmenuju Jenna. Jsem sestra maminky tvojí maminky. Kolikpak ti je let?" Čili v překladu by chtěla vědět, kolik mi bylo, když se narodila.
Rosalyn chvíli váhavě sledovala Jennu a potom jí ukázala pět prstíčků. Jenna se podívala koutkem oka na mě a potom na Rosalyn. "A nechtěla bys teď jít dovnitř? Někde tam uvnitř by se určitě našla nějaká dobrá buchta."
"A je čokoládová?" zeptala se potichu Rosalyn.
"Rozhodně. Copak existuje nějaká jiná?" Jenna se usmála a potom se narovnala. Z kapsy vylovila klíče a odemkla dveře.
Vešla dovnitř jako první, Rosalyn jako druhá a já jako poslední. V předsíni jsem se rozhlédla. Změnily se akorát věci na stole a na policích, ale jinak všechno zůstalo stejné. Na koberci je i vidět kousek modelíny, kterou se mi tam nějak podařilo dostat ve třech letech, a od té doby nešla dát pryč. Táta ji proto poté musel zakrýt skříňkou, ale u rohu vždycky kousek vykukoval.
Náš průvod se postupně přesunul do kuchyně, kde Jenna naložila Rosalyn na talíř kousek čokoládové buchty. Rosalyn nejprve váhavě ochutnala, a když zjistila, že je dobrá, tak se pustila plně do jídla. To byla příležitost pro Jennu, aby se na mě podívala a kývla k obývacímu pokoji. Chtěla si promluvit. Téhle fáze jsem se obávala, ale přesto jsem ji následovala.
"Možná to budeš chtít trochu vysvětlit," začala jsem opatrně.
"Myslím, že už není co. Stihla jsem si dát dohromady, že se ti povedlo otěhotnět sotva jsi utekla. Asi bych ti měla dát nějaké kázání, ale tohle mi nikdy moc nešlo. Navíc jsi dospělá. A jinak jsem ráda, že ses vrátila."
Překvapeně jsem se na ní podívala. K Jenně mi kázání stejně nesedělo, ale čekala jsem něco trošku jiného.
"A tebe nezajímá nic dalšího?"
"To přijde na řadu teď," odpověděla mi.
Povzdechla jsem si. Takže se tomu nevyhnu. A teď budu muset vymyslet, jak se co nejvíce vyhnout otázkám na otce Rosalyn. Takže po dlouhém vysvětlování, kdy se v podstatě dozvěděla akorát to, že rodiče o Rosalyn věděli. Dokonce i věděli, co je zač, a pochopili, proč se nemůžu vrátit. Ovšem to už jsem Jenně neřekla. Ohledně jejího otce Jenna pochopila, že byl podobný typ jako ti, se kterými Jenna většinou randilo. Tedy hajzl. Nebyla to sice až tak úplně pravda, ale já jsem ji přitom nechala.
"Takže kde teď budeš bydlet? Nejsem si jistá, jestli se sem obě vejdete. V domě u jezera?" navrhla. Teoreticky bychom se sem vešly, ale někdo by musel spát na gauči. To by bylo dlouhodobě nepohodlné.
"U kamaráda," odpověděla jsem jí. "Mají doma hodně pokojů, tak si můžeme pár zabrat."
"A ten kamarád…" začala Jenna, ale nenechala jsem jí větu dokončit.
"Je jenom kamarád. A asi ho neznáš. Nebo možná jo. Podle všeho jeho brácha randí s Elenou."
Jenna se na chvíli zamyslela. "Ne, neznám. Elena a Jeremy o tobě ještě neví."
"Ještě ne." Zavrtěla jsem hlavou. "Stavím se tu zítra a popovídám si s nimi."
Takový byl můj plán, ale trochu se narušil, když se vzápětí otevřely dveře a dovnitř vešel Jeremy. Hned si mě všimnul.
"Alice?" oslovil mě překvapeně.
"Ahoj Jeremy," usmála jsem se. Páni, ten vyrostl. "Teda jestli jsi Jeremy, protože já Jeremyho vidím pořád ještě jako malého otravného kluka, co mi neustále lezl do mých věcí."
"Ten kluk trošku dospěl. Ale jestli chceš, tak ti klidně věci prohledám znovu," zasmál se. Potom ke mně přišel. "Rád tě vidím."
"Já tebe taky," usmála jsem se a objala jsem ho.
Taktéž mě objal. Trochu mu povyrostly rameny. Vlastně celý docela povyrostl. "Vítej zpátky doma," řekl mi.
"Ještě mu ukaž, co jsi sebou přivezla," poznamenala Jenna.
Jeremy mě poté pustil a podíval se mi do obličeje. "Co jsi přivezla?"
Povzdechla jsem si. "Rosalyn, pojď sem prosím tě!" zavolala jsem ke kuchyni.
Rosalyn se objevila prakticky okamžitě, protože postávala za rohem. Nesměle přišla ke mně a upírala svoje oči na Jeremyho.
"Tohle je tvůj strejda Jeremy. Toho se bát nemusíš, mám ozkoušeno, že jde snadno přeprat," rýpla jsem si do něj.
"To si jenom myslíš," ušklíbnul se a pak se podíval na Rosalyn. "Takže ty bude moje malá neteř. To jsou zajímavé novinky."
"A Jenna ti dopoví zbytek novinky, takové to nudné vysvětlování, co jsem jí říkala před chvílí, protože mi už půjdeme. Rosalyn by měla už brzo jít spát." Vzala jsem ji za ruku a zamířila jsem ke dveřím. Ve dveřích jsem se ještě ohlédla. "Ahoj. Zítra se tu zase stavím." Pak už jsem vyšla ven a zamířila k Salvatorům.
---------
Současnost - Rebekah
Ráno mě probudil zvuk zavírajících se domovních dveří. Podle pravidelného oddechování z vedlejšího pokoje a osoby ležící vedle mě mi došlo, že to musel být Damona. Bůh ví, kam šel. Popravdě mě to ani nezajímalo.
Otočila jsem se na bok čelem k osobě vedle mě. Stefan měl ještě zavřené oči a spal. Chvíli jsem uvažovala, že bych ho nějak příjemně probudila. Nakonec to vyřešil on sám, když ještě stále se zavřenýma očima promluvil: "Baví tě to?"
"Vlastně docela ano," usmála jsem se. "Náhodou jsem právě přemýšlela nad tím, jak bych tě probudila."
Také se usmál, ale stále měl zavřené oči. "A jak například?"
"Třeba takhle." Naklonila jsem se k němu a jemně jsem ho políbila na rty. "Nebo takhle." Tentokrát jsem přesunula svoje rty na jeho krk a zopakovala jsem svoji předešlou činnost, ačkoliv tentokrát jsem se tam zdržela déle. Jenže po chvilce jsem také s tím přestala. "Anebo takhle." Nyní jsem do probouzení zapojila svoje ruce a našla jsem pod dekou horní lem jeho boxerek. Trošku jsem ho nadzvedla a zajela rukou pod látku. Sledovala jsem jeho obličej, abych mohla vidět jeho reakci. Odpovědí mi bylo, když přivřel slastně oči. V tu chvíli jsem svoji ruku vytáhla.
"Takže které probuzení se ti líbilo nejvíce?" zeptala jsem se, zatímco jsem se vítězně usmála.
Stefan se na mě podíval. "Všechny," pronesl. Následně se přetočil a najednou se ocitl nade mnou. Jednou rukou mě pohladil po tváři. "Miluju tě," pronesl. Poté se sklonil a políbil mě.
"Já tebe taky," odpověděla jsem mu a usmála jsem se. Také se usmál a lehnul si opět vedle mě. Z nějakého důvodu mám chuť na ranní sex.
"Asi bych ti měl něco říct," začal Stefan.
Úsměv z mojí tváře se vytratil. "O co jde?"
"Jde o Damona," odpověděl mi. Už nemám chuť na ranní sex.
"Co zase provedl?" povzdechla jsem si. Lehla jsem si na záda a zadívala se do stropu.
"V noci jsem ho viděl vycházet z pokoje Rosalyn. Pravděpodobně ji zkoušel svést."
"Idiot," zamračila jsem se. "Ale nechtěli jsme něco podobného?"
"Ne takhle. Udělal by z Rosalyn jenom další zářez a odjel by." Zamračila jsem se. Opět by se projevilo to jeho děvkařství.
"Jenže mi potřebujeme něco jiného. Aby mezi nimi něco vzniklo," dopověděla jsem to místo Stefana. Poté jsem se na něj podíval. "Takže co jsi udělal?"
"Zakázal jsem mu to. Kdyby se o něco znova pokoušel, tak ty na něj budeš hodně naštvaná," vysvětlil mi.
"Protože zakázané ovoce nejvíce láká," poznamenala jsem. Poté jsem se podívala na budík. "Měl bys vstávat. Dneska jsi na řadě, abys došel pro pečivo na snídani."
Stefan se otočil a podíval se směrem, kam jsem dívala. "To bych měl," povzdechl si a poté vylezl z postele. Zamířil do koupelny a já jsem po chvilce zaslechla zvuk puštěné vody ve sprše.
Tohle chození po ránu na nákup je jedna část z naší hry, kterou hrajeme před Rosalyn. Předstíráme, že jsme obyčejní lidé, smrtelníci… ačkoliv jednou se dozví pravdu. Jenom ještě nevíme kdy.
Zatímco jsem ležela v posteli a přemítala o našem pozérství, Stefan vyšel z koupelny a vrátil se do pokoje. Přešel ke skříni a začal se oblékat. Díky tomu jsem na chvíli získala pohled na jeho odhalené pozadí a usmála jsem se. Jakmile byl Stefan kompletně oblečený, tak se otočil ke mně. Naklonil se ke mně a políbil mě. "Za chvíli jsem zpátky," pošeptal a vzápětí už se vydával z pokoje ven. Pak už jsem slyšela jenom klapnutí hlavních dveří.
Nakonec jsem vylezla z postele i já a zamířila jsem do koupelny. Teď je koupelna připravená jenom pro mě.
--------
Před sedmnácti lety - Alice
Dorazila jsem do domu a nikde nikdo. Vlastně když jsem odcházela, tak Damon říkal něco o tom, že se půjde nakrmit. Ráno se možná objeví ve zprávách nějací pohřešovaní lidé. Takže jsme s Rosalyn došly domů. Rosalyn se už najedla, tak jsem ji poslala vyčistit si zoubky.
Mezitím jsem začala prohledávat její kufr a hledala jsem pro ni nějaké věci na spaní. Nakonec jsem jí našla jedno modré pyžamo s medvídkem a položila jsem ho u ní v pokoji na postel. Jak řekl Damon v tomhle pokoji je ještě pět ložnic, a pro nás dvě jsem vybrala dvě vedle sebe. Rosalyn se po umytí převlékla a šla spát. Líbila se jí ta velká postel, ale ten pokoj se jí nelíbil. Až jí vyndám zítra nějaké hračky a její pokoj začne vypadat víc jako dětský pokoj než nějaká staromódní místnost, tak se jí bude líbit více.
Když tedy Rosalyn konečně spokojeně usínala, zamířila jsem dolů do kuchyně. Teď je čas postarat se o můj žaludek. V ledničce se mi povedlo objevit nějaké normální lidské jídlo. Možná ho tu má Stefan kvůli Eleně. Ať je tu z jakéhokoliv důvodu, nyní je moje. Vyndala jsem z ledničky pár vajíček a chystala jsem se udělat si omeletu.
Tenhle můj plán byl trochu narušen, ve chvíli kdy jsem si přesouvala omeletu z pánve na talíř. Za mnou se totiž ozval něčí hlas: "Kdo jsi?"
Otočila jsem se a podívala jsem se na majitele toho hlasu. Stál tam kluk zhruba v mém věku. Měl hnědé vlnité vlasy, a když jsem se zadívala pořádně, viděla jsem v jeho obličeji rysy podobné Damonovi. Tohle musí být ten jeho bratr.
"Alice, Damonova známá, Elenina starší sestra a tvoje nová spolubydlící,"odpověděla jsem mu. "A ty budeš Stefan, mladší bratr Damona, který randí s Elenou. Ví, už že jsi upír?"
Stefan mě po celou dobu sledoval. Asi mi moc nevěřil a ani se mu nedivím. Kdyby se v mém domě zničehonic objevila osoba, o který jsem doteď neslyšela a která ví o mně všechno možné, taky bych se cítila nejistě. Akorát že já toho o Stefanovi moc nevím, ale věřím Elenině vkusu.
"Párkrát se o tobě Elena zmínila," poznamenal Stefan. "A také o tom, jak jsi před lety utekla."
"No, teď jsem se vrátila," pokrčila jsem rameny a rozhlédla jsem se po kuchyni. "Kde máte příbory?" zeptala jsem se Stefana.
Stefan ke mně popošel a z jednoho šuplíku vedle mě vyndal vidličku a nůž. Poté mi je podal. "Takže ti Damon nabídnul, abys tady bydlela?" zeptal se mě
"Děkuju," řekla jsem, když mi podal příbor. S příborem a se svým talířem jsem se přesunula ke stolu, přičemž jsem mu odpověděla: "Ano. U nás doma bychom se všichni nevešli, tak mi nabídnul, ať jsme tady."
"My?" otázal se Stefan.
"Z mého výletu po světě jsem si přivezla malý dáreček, který právě teď spí nahoře," vysvětlila jsem mu a poté už jsem se pustila do jídla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama