1. den - 1/3

18. října 2013 v 20:23 |  The New Vampire Diaries
A/N Tahle povídka není psána celá mnou (ačkoliv většina ano). Jedná se o přepis z jedné RPG TVD hry. Tahle kapitola se týká prvního herního dne.

12. 10. 2013, dopoledne - Mystic Falls, Aaronův dům
Jedna tmavovlasá mladá holka s velkou taškou přehozenou přes rameno šla městem, dokud se nezastavila před jedním malým domkem. Nejprve se podívala na jméno na schránce a pousmála se. Nakonec vyjde několik schodů na terasu a zazvoní.
Kluk, který stál uvnitř v domě u stojanu ve svém pokoji a v r uce držel štětec, kterým načrtával postavu na bílé plátno, se zarazil. Uslyšel zacinkání zvonku a hlavou mu proběhla myšlenka: "Kdo tu co chce?"



Odložil štětec, rychle vešel do koupelny a snažil se umýt barvu, kterou na sebe omylem natřel, ale nepovedlo se mu to. Vběhne do své ložnice a oblékne si bílé tílko, mimo bílé tílko má na sobě ještě černé kalhoty a černé bačkory. Příjde do chodby a otevře dveře
"Alice?" zamumlal potichu a s otevřenou pusou na ni zírá.
"Ahoj bratránku," pronesla Alice, když uviděla ve dveřích Aarona. Nervózně se pousmála a prohrábla si vlasy. Potom si ho pořádně prohlédla.
"Docela se změnil za ty dva roky, co jsem ho neviděla. Akorát že předtím se tvářil veseleji. No jo, smrt lidi mění. Jak ty mrtvé, tak i ty pozůstalé," pomyslela si a potom se ho zdvořile zeptala: "Jak se máš?"
"Rád Tě vidím, Alice. Dlouho jsme se neviděli." Přistoupil k ní blíž a objal ji. Poodstoupil od ní, ale stále jí držel.
"Vypadá mnohem líp než předtím, ale pořád mi vrtá hlavou, proč sem přišla právě teď. Proč ne dřív?" pomyslel si. Pustil ji a letmo se podívá na její velký bágl. "No, pojď dovnitř." Na jeho obličeji se vykouzlil úsměv, avšak bylo vidět, že byl nucený. Poté ji gestem ukázal, aby vešla dovnitř.
"Nesnášim tuhle přetvářku" pomyslel si a poodstoupil na stranu tak, aby mohla vejít.
"Taky tě ráda vidím" Usmála se na něj, když kolem něj prošla dveřmi dovnitř a potom se zarazila nad nepořádkem uvnitř.*
"Proboha, tady snad spadla bomba nebo co? Tohodle se mi nepodařilo dosáhnout ani mě ve svým starym pokoji. I když mamka to vždycky popisovala, jako kdyby tam byl," pomyslela si.
"Máš to tu..." hledá správné slovo, kterým ho neurazí "zajímavé."
"Promiň za ten bordel, nečekal jsem, že sem někdo v nejbližší době příjde. Nedávno jsem se sem nastěhoval, víš?" kousnul se do rtu, prochází chodbou a vejde do obýváku. Rozhlédne se a rychle uklidí pár talířů.
"Fakt skvělý, bůh ví, co ještě najde" pomyslel si a potichu zaúpěl
"Tak se posaď, Alice, a tu tašku polož někam sem." Ukázal kamsi vedle pohovky. "A povídej, co Tě přivádí?" Opět se nuceně usměje a sedne si do křesla naproti pohovky.
Prošla za ním chodbou do obýváku, kde položila batoh vedle pohovky a posadila se. "To je docela dlouhej příběh" Nervózně se kousla do rtu a na chvíli se zadívala do země "Odešla jsem od našich, byla to taková ošklivá hádka a pak jsem neměla, kam jít. A první místo, co mě napadlo, bylo moje rodný městečko. A to je tady." Rozhlédla se kolem a zastavila se pohledem u fotografie svojí tety. "Tety je mi líto. Upřímnou soustrast. Jak to zvládáš?"
"Díky, Alice. Jsi hodná..." Pousmál se "Jedla jsi? Myslim, že tu mám něco k jídlu..." Otevřel dveře od prázdné ledničky a podíval se dovnitř. Poté se podíval na Alice a přistoupil k ní. "No...Co si zajít na oběd do Grillu?"
"Hlad docela mám a jestli je ten Grill nějaká restaurace, tak tam můžeme zajít." Pokrčila rameny. "Nezapomeň, že jsem v tomhle městě byla naposled, když mi byly tři roky a většinu z tohohle města jsem už zapomněla."
"Ok, tak se můžem projít a potom skočíme na ten oběd. Počkáš tady chvíli? Jenom na sebe hodim něco, v čem bych mohl jít mezi lidi."
"Jo, počkám tady." Přikývla a když pak odešel po schodech nahoru, tak tam zůstal na chodbě sama. Podívala se na sebe v předsíni do zrcadla, které by potřebovala přeleštit. V odrazu si všimla na svém krku přívěsku, který vzala do ruky. "Kam si mi zmizel?" zeptala se sama sebe potichu. Její myšlenky zabloudily k tomu, kdo jí ten přívěsek daroval.
Aaron mezitím vejde do horní koupelny a opět zkouší umýt tu barvu na své ruce. Po pěti minutách barva nakonec zmizela a Aaron vešel do svého pokoje. Přeskočil pár krabic a otevřel svojí skříň. Rychle si převlíkl oblečení a šel dolů.
"Fajn, tak můžem jít. Chceš se tedy projít nebo půjdeme rovnou do Grillu?" Otevře malou skříňku a vyndá z ní černé boty, které si nazuje. Z věšáku si do ruky vezme černou bundu a pomalu vyjde s Alice po boku ven z domu.
"Ráda se projdu a podívám se, jak se moje rodné město za těch 17 let změnilo." Pousmála se a vyšla společně s ním ven, kde pak zamířili na náměstí.
"Ráda se projdu a podívám se, jak se moje rodné město za těch 17 let změnilo" Pousmála se a vyšla společně s ním ven, kde pak zamířili na náměstí.

12.10. 2013, dopoledne - Mystic Falls, Penzion Salvatore
Mladý muž s tmavými vlasy zastavil autem před domem a vylezl z auta. Podíval se na barák. "Domove, sladký domove." řekl si sám pro sebe a ušklíbl se. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Nejprve se rozhlédl po hale a potom zamířil do salonku, kde si nalil do skleničky whiskey a napil se. Potom zavolal na celý dům. "Haló, kde jste kdo? Ztracený bratr se vrátil domů!"
Jeho mladší bratr mezitím seděl u stolu a pomalu vpisuje svoje zážitky do deníku, až uslyší bouchnutí dveří odloží hbitě deník a svižně sejde schody, projde chodbou a vstoupí do salonku. Rozhlédne se po salonku a prohlédne si tmavovlasého muže. "Damone..." šokovaně zašeptal a blíže k němu přistoupí.
Damon se podíval na Stefana. "Bráško" ušklíbnul se a přešel k němu. Pořádně si ho prohlédnul. Zastavil se pohledem u jeho vlasů. "Vypadáš líp než před patnácti lety. Tenkrát si měl příšerný účes." Napil se ze skleničky, kterou stále drží v ruce.
"Doufám, že nevadí, že jsem si nabídnul. Ne, počkat, vždyť tenhle dům je vlastně i můj." ušklíbnul se a přešel k baru, který přejel pohledem. "Je zbytečné se ptát, jestli tu náhodou nemáš i něco trochu krvavějšího. A nemyslím tím veverčí krev."
Stefan přimhouří oči "Proč si přijel? Nesnášíš to tu," řekl naštvaným hlasem a stále z něj nespouští oči. "Nikdy jsi to tu neměl rád, tak proč si přijel právě teď?" Poodstoupil o kousek vedle a pořád ho pozoruje.
"Co je tak špatného na tom, že jsem se přijel podívat za bráškou? Někdo na tebe dohlídnout musí. Co kdyby si vysál moc zajíčků a někomu by to začalo být podezřelé?" ušklíbne se. "A pak je tu ještě ta tvoje střední škola. Pověz mi, chodíš tam kvůli tomu, aby ses dostal na dobrou vysokou nebo kvůli tomu, aby si sbalil nějaký kočky? Nebo si to už udělal? Nějaká pěkná, mladá, hnědovlasá, které je podobná naší staré známé? Jak jenom se jmenuje... Elena?"
"Snažíš se mě snad vyprovokovat?!" vyštěkl Stefan výhružným tónem. "Díky, bratříčku. Vlastně jsem zrovna na odchodu. Chovej se tu jako doma." Odchází, ale na konci chodby se otočí a řekne* Já zapomněl, ty tu vlastně najednou doma jsi."*Nemile se usměje a vyjde schody nahoru. Tam si vezme tašku, vyskočí z balkonu a jde do školy.

12. 10. 2013, poledne - Mystic Falls, náměstí
Alice dorazila společně s Aaronem na náměstí. Podívala na věž s hodinami, na kterých bylo za pět minut dvanáct hodin. Potom přejela pohledem přes náměstí a podívala se na Aarona.
"Tak co se tady za těch 17 let změnilo? Jak se má ta... ta naše sestřenice...jak se jenom jmenuje? Jako malý jsme všichni společně vařili z bláta a trávy nějakej blivajz."
"Asi myslíš Elenu a Jeremyho, nedávno jsem je viděl v Grillu, ale jenom jsme chvíli pokecali a ona zase šla, a navíc jsem musel zase do práce. U mě moc drbů nezjistíš, to si radši najdi nějakou drbnu z tý střední, co tady je," ušklíbl se a dál kráčel po náměstí.
"Tak takhle se ti dva jmenovali." Podívala se na něj a zamyslela se. "Máš pravdu. Tys nikdy nebyl drbna. Ty seš prostě spíš takovej typ, co všechny pozoruje a pak je namaluje. Pořád kreslíš?"
Aaron přejede pohledem budovy, které jsou okolo náměstí a potom se podívá na Alice. "Jo, to máš asi pravdu. Kreslim pořád, potom Ti můžu ukázat nějaký kresby... Poslední dobou kreslim jenom tužkou, ale zrovna když přijedeš ty, tak zkusim opět malovat barvou. Musel jsem vypadat jako nějaký prase. Pojď na ten oběd, stejně budu muset za chvíli do práce." Povzdychne si a zamíří k Mystic Grillu.
"Vypadal si prostě tak jak si tě pamatuju. Vytáhlej pihovatej zrzek, co je v jednom kuse od barvy a co má hlavu v oblacích," škádlí ho a přitom s ním zamířila do Grillu.

12. 10. 2013, poledne - Mystic Falls, náměstí
Aaron vejde dovnitř po boku s Alice a rozhlédne se po místnosti "Tohle je zdejší restaurace, bar a vlastně i kavárna. Tady si to asi nepamatuješ, co?" Rozhlédne se po volných stolech a usadí se k jednomu.
Alice se posadila ke stolu "No, když mi byli tři roky tak mě asi do baru moc nebrali. Nebo aspon doufám že ne. Moji rodiče rozhodně nejsou ten nezodpovědný typy, co vezmou svoje tříletý dítě do baru. Ty by mě odtamtud nejradši i ted ve dvaceti z něho odtáhli."
"A co vlastně ten tvůj kluk... Přítel? Jak on se jmenoval?" řekl potichu a rozhlíží se po obsluze.
"James?*zamračila se a stiskla ruku v pěst "Ten se ukázal jako pěknej hajzl, parchant, zbabělec a tak dále... Prostě už spolu nejsme," pokrčila rameny. "Slyšela jsem, že ani ty nejseš už s Amber."
"To se o mně šíří nějaký drby, jo?" Ušklíbnul se a objednal si u číšníka pivo.
"Copak nevíš jak moc se teta Ashley rozpovídá po několika panácích?" usmála se a podívala se na jeho pivo. "Hmm... asi si dám jenom nějakou šťávu," objednála si.
Aaron počkal, až si objednala a potom začne mluvit. "Ashley... No jo, ta se uměla rozpovídat." Podívá se na hodinky. "Sakryš," potichu zakleje. "Za chvíli bych měl jít do práce, asi ten oběd nestihnu. Nevadí Ti to?"
"Nevadí" pokrčila rameny "Kde pracuješ? Asi bych si měla taky najít práci... a něco na bydlení."
Zatímco s Alice bavila s Aaronem, vešel dovnitř Damon a rozhlédl se kolem.
"Hmm... starý dobrý místní bar." Podíval se na Alice a Aarona. "A obyčejné místní dívky a obyčejní místní kluci," pomyslel si. Poté se posadil u baru a objednal si whiskey.
"Vlastně tady," odpověděl Aaron. Podívá se na hodinky. "Za chvíli vážně budu muset jít. Kdyby si potřebovala s čímkoli pomoct, tak mi zavolej. Máš moje číslo?" Pomalu se postaví, ale stále se na ni dívá.
"Nedávno jsem přišla o mobil a o všechny svoje kontakty, takže asi ne," pokrčila rameny.
Vytáhl z kapsy papírek a propisu a napsal na ně svoje číslo. Ještě jednou si ho zkontroloval a podíval se na ní
"Tady to máš" Podal jí mobil a pousmál se "Už fakt musim, ještě si potřebuju skočit domů.. Tak ahoj."
Vzala si od něj papírek a uklidila ho do kapsy.
"Tak ahoj" rozloučila se s ním. Když tam pak zůstala sama, tak si vzala jídelní lístek a začala si vybírat něco k jídlu.
Damon, který si všimnul odcházejícího Aarona a se nyní přesunul k už samotné Alice.
"Přítel odešel?" ušklíbnul se a napil se ze svojí skleničky, kterou si sebou přinesl.
Alice se podívala na neznámého muže, který si k ní právě přisedl.
"Zaprvé není to můj přítel, ale můj bratranec a zadruhé bývá slušnost se napřed zeptat než si k někomu přisednete." Odvětila mu a poté si u obsluhy objednala hranolky. Poté pokračovala: "Co kdyby ten dotyčný zrovna nestál o společnost? Obzvlášť o společnost nějakého neznámýho muže, který může být nebezpečný masový vrah, který vraždí nevinné dívky, co se chtěli jenom v klidu naobědvat."
"Masový vrah vraždící mladé dívky? Sakra, teď jsi mě odhalila." Ušklíbnul se. "Ale jinak s tím pozváním máš pravdu." Podíval se jí do očí a ovlivnil jí. "Pozvi mě, abych se k tobě posadil" znovu se napil ze skleničky a potom objednal sobě další a jednu skleničku objednal i Alice.
Do místnosti se právě vrátil Aaron a zamířil za pult, kde si přivázal zástěru. Rozhlédl se po Grillu a pohledem se zastavil u Alice a Damona. "Je tu první den a už má novýho přítele? Ta se za ty dva roky nějak změnila," pomyslel si a dál dvojici pozoruje.
Alice se tvářila trochu mimo. "Hele, nechceš se ke mě posadit?" navrhla Damonovi a ukázala na vedlejší židli. Potom ji přinesli hranolky a tak se pustila do jídla. Když jí pak přinesli i skleničku alkoholu, tak se zamračila. "Hele, já nepiju. Ne takhle brzo a navíc ještě podle zákona nemůžu."
"Nikdy není dost brzo na dobrou whiskey" Usmál se svým Damonovským úsměvěm. "A ohledně toho věku, ber to jako výměnu. Já ti teď dám něčeho napít a ty pak dáš za to něčeho napít mě."
Alice se zamračila. "Napít? Čeho napít? Jak to myslíš?" Tváří se zmateně a podezřívavě si ho měři.
"Myslí tím krev? Ne, zas takovou smůlu nemám, abych chvíli potom, co jsem se jednoho upíra zbavila, narazila na dalšího," pomyslela si.
"To teď neřeš, pochopíš později." Mávnul nad tím rukou a pak se na ní znovu podíval. "Obyčejná místní holka. Prostě kořist. Tak na co mám vlastně čekat? Až dojí hranolky?" pomyslel si a pak jsem se jí znovu podíval do očí. "Víš co? Zjistíš to teď hned. Pojď se mnou." ovlivnil ji a vytáhnul ji na nohy.
Alice nechala nedojezené hranolky na stole a jde za Damonem. "Kam jdeme?"
Odvedl ji do jedné z postraních místností Grillu. Tam zastavil a podíval se jí do očí, přičemž ji ovlivnil. "Neječ, neutíkej, nic nedělej. Možná tě to ani nebude bolet." Naklonil jí hlavu na stranu a odhrnul ji vlasy z krku. Zakousl se do žíly a začal pít.
Aaron mezitím vytáhnul notes, do kterého píše objednávky jídla a pití a zamíří k Alice a Damonovi. "Jen co přijede do města, už má novýho kluka... Vážně se za ty dva roky nějak změnila" pomyslel si. Ale nakonec se přeci jen vydal za nimi.
"Hej! Co to sakra děláš?!" zařval na Damona se strachem v očích.
Damon otočil hlavu a podíval se na mladíka, přičemž má stále ten upírský obličej.
"Proč maj všichni všude sklony ty holky chránit? Lidi měli víc myslet na sebe, pro upíry by to bylo jednodušší..." pomyslel si. Upírskou rychlostí se přesunul k Aaronovi a ovlivnil ho "Nic si neviděl, nikdo tu nepil ničí krev. Vrať se zpátky k baru a pokračuj v práci."
Aaron se otočí a vrací se k baru. Sklopí hlavu nad kasu a dál přemýšlí o své matce.
Jakmile odešel, tak se vrátil zpátky k Alice. "Máš štěstí, že máš takového ochránce." Setřel si krev z úst a potom se podíval na Alicinu ránu na krku. "Hmm, to pro tebe nevypadá dobře." Vyhrnul si rukáv košile, kousnul se do zápěstí a dal ji napít svojí krve. Když se její rána zahojila, spustil ruku a shrnul si rukáv košile dolů. Potom se podíval Alice do očí a ovlivnil ji.
"Nikomu o tomhle neříkej. Dojdi si umýt krev a pak se vrať za bratrancem, jakoby se nic nedělo." Poté odešel z Grillu.
Potom, co záhadný tajemný cizí upír odešel a ona tam zůstala sama, zašla na dámské záchody. Nikdo tam nebyl, tak rovnou zamířila k umyvadlu a začala si smývat z krku krev.
"Blbí upíři. Sotva jednoho ztratím, narazím na jiného. Jako kdybych měla na čele napsání Upíři, vstup povolen. Alespoň že mě teď na to nepřinutil zapomenout. Musím si někde sehant tu bylinu, co je omezuje. Jak jenom se jmenovala? Něco na p....nebo na s? To je jedno, zjistím si to pak," pomyslela si. Přestala si umývat krk a podívala se na sebe do zrcadla. Rukou si sáhla na místo, kde předtím bylo zranění a po kterém ted nebylo ani památky.
"To pití jeho krve bylo zvláštní... Nikdo se nikdy nezmínil, že upírská krev chutná tak dobře," pomyslela si. Odešla ze záchodů a vrátila se za Aaronem a svými studenými hranolkami. "Ahoj, už ses vrátil?"
"No jo. Potřeboval jsem se jenom převlíknout" řekl zatímco myl sklenici. "Dáš si něco?"
"To co by se mi teď hodilo tu nemáš... navíc stejně ani nevím, jak se to jmenuje." Pokrčila rameny. "Vlastně když jsme sem šli, tak jsem venku na náměstí zahlédla knihovnu a já bych se tam potřebovala na něco podívat. Takže kdybys mě hledal, tak budu tam. Pak se sem vrátím." S těmi slovy vyšla ven z Grillu.

12. 10. 2013, odpoledne - Mystic Falls, náměstí
Alice vyšla ven z Grillu a vešla na náměstí. Toho tajemného cizince, který z ní předtím pil krev, pak ji uzdravil a který nyní pokračuje v lovení, neviděla. Místo toho se vydala směrem k budově, která nesla ceduli Městská knihovna. Tam si sedla k počítači a začala googlovat informace o upírech. Chvílemi se dokonce zašla i podívat do nějaké knihy o upírech.
Mezitím stál venku na místě jiný upír a stále vyhlížel svoji obět. Už to nebyl William, byl z něj zase vrah. Po krátké chvíli zaznamenal dívku vycházející z Grillu a měl jasno, z povzdáli sledoval kam jde dokud nevešla do knihovny. Následoval ji. V knihovně bylo ale několik lidí a tak nemohl nebo spíše nechtěl zaútočit. Sledoval ji tedy opatrně z povzdálí čekajíc než se knihovna vyprázdní či ona odejde.
Alic si ho nevšímala a pátrala na internetu* "S...S...S....S... Sporýš! Tak takhle je ta podivná rostlina. Fajn a kde ji seženu? Aha, tady nikde... Proč mě to nepřekvapuje? To bych měla hodně velký štěstí, aby to rostlo tady v okolí. Dobře, tak jdu zpátky k Aaronovi," pomyslela si. Vzala si svoje věci a vyšla ven z knihovny a obrátila se směrem ke Grillu.
Upír rychle vyrazil za ní. Na náměstí stále takřka nikdo nebyl a tak se rozhodl jednat. Rozběhl se a dostal se kousek před ni tak aby jej neviděla. Když šla dostatečně blízko, vyběhl a chytnul ji. Pevně ji držíc ji odnesl do uličky, kde ji postavil ke stěně a nahodil svůj upírský obličej. A podíval se na ni "Poslední přání?"
"Další upír?" pomyslela si a začala couvat směrem k východu uličky. "Jo, nech mě jít, protože mám v sobě sporýš."
Sledoval ji, a byl přichystán ji znovu chytit. "Sporýš povídáš? Hmm, slečna se o nás zajímá. To je zajímavé..." pronesl jsem a přišel blíže.
"Nevěřím ti" zašeptal, když stál vedle ní. Následně ji pohladil po vlasech, při čemž je odhrnul z jejího krku. Pevně ji uchopil a pomalu a opatrně se zakousl. Trochu se napil a pak náhle rychle od ní odtrhl. Zmateně se na ni díval. "Sporýš ne, ale......čí je to krev?" Zmateně ji sledoval. "Další upír? nebo ona je upír?" Běhalo mo hlavou, zatímco jí zmateně sledoval.
Alice se narovnala a pokouší se působit sebevědomě a nevystrašeně. "Možná že je moj" ušklíbla se a přitom se snaží, aby nezněla vyděšeně. "A teď když jsi ty ochutnal mojí krev měla bych ochutnat já tu tvojí." Narovnala se a naklonila se k němu. "Bože, co to tu hraju za hru? Předstírat před upírem že jsem taky upír? Kolik vteřin mu bude trvat než mu to dojde a zabije mě? Pět nebo deset?"
Stále si nebyl jist, o co tu jde ale už nebyl tak zmatený a začal řádně reagovat. "Takže ty jsi upír? Hmm... zajímavé. Co takhle lovit společně? Jsi evidentně mladá, nezkušená..." Vlastně ani netušil co to dělá, vyvedlo jej to z míry. "Musím zjistit co je zač a jak nebezpečné bude, když ji nechám vědomí toho, že jsem upír."
"Fajn, takže mi uvěřil moji lež, že jsem upír. Ale lovení společně? Upírskou rychlost předstírat nemůžu." pomyslela si a trochu se uklidnila. "Možná nejsem mladá a nezkušená." Pokouší se o tajuplný úsměv a potom se obrátila k východu z uličky "Možná někdy zajdeme na společný lov. A nezapomeň že mi pořád dlužíš tu tvojí krev." Jde zpátky na náměstí a přitom se jí honí hlavou: "Prosím, nech mě jít a dál už mě neřeš."
Nechal ji jít ale pečlivě ji sledoval, musel si být jistý že její vědomí o jeho upírství jej neohrozí. Vykašlal se tedy na další lov a z povzdálí ji sledoval.
Sotva zašla za roh, oddechla si. "Snad mě teď nechá být" Přiložila si ruku ke krku a dotkla se rány. Na chvíli se jí zamotala hlava a musela se opřít o zeď, přeci jen dnes ztratila dost krve. Nakonec se vzchopila a míří zpátky do Grillu za Aaronem.
Ani jeden z nich však nevěděl, že tuhle jejich akci pozoroval ještě nějaký upír.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama