43. kapitola - Zpátky na Příčné 2/2

29. října 2013 v 18:39 | NikaV |  Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků


Večer jsem konečně po nějaké době ležela ve své vlastní posteli. Vzhledem k tomu, že zítra se už jede do Bradavic, tak ani ne na dlouho. Když jsem usínala, uvažovala jsem, že bych si mohla dneska v noci udělat procházku po Londýně, dokud mám ještě tu možnost. Sice bych mohla možná i později z Bradavic, ale astrální cestování z Bradavic do Londýna je složitý.
Jenže když jsem na tohle myslela, tak jsem si neuvědomila, že vedle sebe mám plyšového lva. Sbohem Londýne, vítej Harryho ložnice.
Opět jsem se tak ocitla v jednom z pokojů v Děravém Kotli. A na posteli tam ležel Harry zírající do stropu.
"Proč ještě nespíš?" pokárala jsem ho a tím jsem na sebe upoutala jeho pozornost.
Harry se na mě podíval a pokrčil rameny. "Nějak nemůžu usnout."
Posadila jsem se na okraj jeho postele. "Stalo se něco?" zeptala jsem se ho.
"No… dneska večer jsem se něco dozvěděl," odpověděl mi Harry. Posadil se na posteli a opřel se o čelo postele. "Slyšela jsi už o Siriusi Blackovi?"
"Nejspíš ne. Kdo je to?"
"Teď je pořád v novinách. Dokonce se dostal i do mudlovských. Utekl z kouzelnického vězení, odkud se doteď nepodařilo ještě nikomu utéct."
"A tohle tě trápí?" zeptala jsem se a sledovala ho.
"On byl následovník Voldemorta. Patřil mezi jeho nejvěrnější služebníky. A teď si hodně lidí myslí, že by mohl jít po mně," dovysvětlil mi Harry celou situaci.
"A ty se bojíš?" zeptala jsem se a pozvedla jsem obočí. "Budeš v Bradavicích. Nejbezpečnější místo."
"Jenže spousta lidí považovala za nemožné, že by mohl utéct z Azkabanu. Co když se dostane i do Bradavic?"
"Tak se dostane do Bradavic a ty mu nakopeš zadek. Už třikrát ses postavil samotnému Voldemortovi a loni jsi i zabil Baziliška. Oproti tomu je nějaký Black růžovou zahradou."
"Ale nikdy jsem to nezvládl úplně sám. Vždycky tam se mnou někdo byl. Většinou ty."
"Tak tě letos nespustím z očí pro jistotu. Ale možná tě nechám někdy, ať si dojdeš sám na záchod. Snad se nebude Black schovávat v záchodě," sdělila jsem mu a trochu jsem se to pokusila zlehčit.
Zabralo to, protože se tomu Harry zasmál. "Fajn, tak já se prostě letos nenechám zavraždit."
"Tahle se mi líbíš, kamaráde," zamumlalo ospale jeho zrcadlo a já jsem nad jeho reakcí pousmála.
"A mě taky," usmála jsem se na Harryho a obejmula jsem ho.
Tohle by možná mohla být šťastná chvilka na konci dne, ale to bych to nebyla já, aby se neozval něčí hlas a všechno to nezkazil.
"Jak krásná sentimentální chvilka," zaslechla jsem Tomův hlas.
Ztuhla jsem a otočila jsem hlavu. "Sklapni!" odsekla jsem.
"Cože?" zarazil se Harry.
"Tebe nemyslím. Myslím jeho," kývla jsem hlavou k Tomovi, ačkoliv Harry ho vidět nemohl.
"Voldemort?" zeptal se a já jsem přikývla.
"Víš, je mi líto, že kazím tuhle vaši pěknou chvilku," pronesl ironicky Tom. "Ale potřeboval jsem se ti připomenout. Poslední dobou jsi na mě nějak pozapomněla."
"Páni, jak jsem si jenom něco takového mohla dovolit?" zeptala jsem se sarkasticky a zpražila jsem ho pohledem.
"Já jsem na tebe tak milý a ty jsi na mě tak zlá?" ohradil se Tom. "Ale to je jedno. Už jsi konečně přišla na to, co jsi získala loni. Takže mám pro tebe návrh. Najdi způsob, jak mě oživit, a zbavíš se mě."
"Proč bych to měla dělat?" zeptala jsem se.
"Kromě toho, že budeš mít konečně klid? Můžu ti říct, kdo je tvoje rodina. Můžu ti říct to proroctví, které se tě týká. Můžu ti říct, co znamená titendia. Vím hodně věcí, které se ode mě můžeš dozvědět. A chci za to jenom takovou maličkost."
"Na to zapomeň!" odsekla jsem. V tu chvíli Harryho ruka našla mojí a stiskla ji. Mělo to být jenom povzbuzující gesto, ale místo toho se Tom zavlnil. Jako kdyby to byla jenom iluze, která začala mizet.
"Kate," oslovil mě Harry. "Podívej se na mě"
"Pořádně si to promysli," řekl mi ještě Tom, ale já už jsem otáčela hlavu a dívala jsem se na Harryho.
"Nedívej se na něj. Dívej se jenom na mě. Mysli jenom na mě. Na to… že bychom třeba mohli spolu začít chodit běhat."

"To by možná nebylo tak špatně," usmála jsem se a zadívala jsem se mu do stejných očí, jako mám i já. Takhle jsme se s Harrym chvíli koukali do očí. V tu chvíli jsem mohla to pouto mezi námi opravdu cítit. Jako kdyby to bylo něco fyzického.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chattonne Chattonne | 29. října 2013 v 23:16 | Reagovat

Další další :-D Dobrá kapča, ale už se těším do Bradavic, jak to tam letos rozjedou

2 Michato Michato | 30. října 2013 v 9:46 | Reagovat

Jů konečně další kapitola :) Pořád čekám na ten moment kdy Kate začne chodit s Harrym :D

3 Michato Michato | 30. října 2013 v 16:10 | Reagovat

[2]: Teď mě tak napadlo, když je Harry+Kate tak je to Karry nebo Hate ? :D

4 laura laura | 30. října 2013 v 19:06 | Reagovat

Jupííí! celkem by mě zajímalo jak je to s tou Katiinou rodinou... to se dovim :)
[3]: spíš Karry - Hate je trochu blbý když jde o pár, ne?

5 NikaV NikaV | 30. října 2013 v 22:53 | Reagovat

Je to Karry... nazvala jsem tak složku s obrázkama Harryho a Kate. Složka s obrázkama Toma a Kate se zase jmenuje Tate. A tu poslední složku nebudu zatím říkat.

6 lumik4 lumik4 | 31. října 2013 v 15:12 | Reagovat

hned si to jdu přečíst ale nejdřív si musím vzpomenout o čem ta povídka vlastně je :D

7 lumik4 lumik4 | 31. října 2013 v 16:10 | Reagovat

Super super super super, hlavně piš rychle dál ať to zase celý nezapomenu :D
hlavně už ne takovouhle pauzu

8 Ametten Ametten | Web | 2. listopadu 2013 v 17:23 | Reagovat

Pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama