1. kapitola - Návrat 4/4

4. května 2013 v 2:39 | NikaV |  Láska, lži a tajnosti
"Zajímavé jméno," poznamenal Damon.
"Ty máš taky zajímavé jméno. Takové démonské."
Ušklíbl se. "Někdy si říkám, že naše matka musela být jasnovidka, když nás takhle pojmenovala. Já jsem vždycky v té pozici zloducha a Stefan je zase vždycky v pozici hrdiny."
Nadzvedla jsem obočí. "A tobě nevadí být v takové pozici?" zeptala jsem se a ještě jednou jsem se zkusila napít whisky. Nakonec možná nebude tak špatná.
"Někdo za toho špatného být musí a udělat pár věcí, za které je pak ostatní nenávidí," vysvětlil mi.


"A co špatného si udělal?"
"To by bylo na dlouho. Asi jsem toho udělal až moc."
"Takže proto tě nemá Rebeka ráda?" zeptala jsem se.
"Ta je na mě naštvaná už hodně dlouho, třeba ti někdy řekne proč. A se Stefanem máme takovou klasickou sourozeneckou rivalitu. Možná ji taky znáš."
"Neznám," zavrtěla jsem hlavou. "Neznám svoji rodinu."
Damon se na mě zvědavě podíval. "Jak to?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Před dvěma lety jsem se prostě objevila tady s několika kufry, doklady, penězi a papírem o přijetí na zdejší vysokou. Jo a ještě jsem měla papír, že mi patří jeden byt. Do té doby si nic nepamatuju."
"Zajímavý příběh," poznamenal Damon. "Možná někdy někdo tvůj životní příběh zfilmuje."
"A jaký by byl konec? Za někoho se dramaticky obětuju nebo skončím obklopená malými dětmi a vnoučaty?" Usmála jsem se nad tou představou a napila jsem se whiskey.
"Ještě je možnost, že se s někým budeš držet za ruku a potom bude následovat romantický konec do západu slunce."
"Teď ještě přijít na to, kdo by to mohl být," usmála jsem se.
Rozhlédla jsem se kolem ve snaze najít Rebeku nebo Stefana. Kdyby tady byli oni, tak se tohle nestane. Jenže jsem je nikde neviděla.
"Kde je Stefan a Rebeka?" zeptala jsem se.
"Před chvíli odešli," pokrčil Damon. "Potkal jsem Stefana u baru. Říkal mi, že už jdou pryč."
Zamračila jsem se na něj. "A to jsi mi to nemohl říct hned?"¨
"A co bys dělala, kdybys to věděla hned?" ušklíbnul se Damon.
Protočila jsem oči. "Nezůstávala bych tu s tebou déle a šla bych taky. Tohle měla být dámská jízda, ne že si vyrazím se Stefanovým bráchou."
"To ti tolik vadím?" pozvedl obočí.
"Jo. Sám si o sobě řekl, že jsi záporák. A být se záporákem není dobré pro mladou dívku jako jsem já," usmála jsem se.
"Co ty víš? Třeba v tobě taky tkví zloduch," namítnul.
"Tak až vyleze, tak ti dám vědět," odpověděla jsem mu a sáhla jsem po svojí kabelce. Chystala jsem se odejít, ale když jsem vstávala, tak mě Damon chytil za ruku a zarazil mě. "Nech mě jít. Nezapomeň, že mám v kabelce ten slzák," připomněla jsem mu.
Měl docela sílu, pomocí které mě donutil znovu se posadit. "Když si se mnou dáš jenom ještě jednu skleničku," usmál se.
Probodla jsem ho pohledem, ale odložila jsem kabelku. Jedna sklenička mi neublíží. Hlavně když se ho pak zbavím.

Napila jsem se trochu whisky ze skleničky. Tohle jsem po té dlouhé cestě potřebovala. Osud si to vymyslel, že jsem zrovna musela být o tři státy dál. Ta cesta byla namáhavá i pro Rosalyn, ačkoliv většinu prospala. A v tom pokračuje už i teď, jenom se přesunula z auta na pohovku v domě Salvatorových.
"Takže jak se vám dvěma daří?" zeptal se mě Damon, jakmile jsme přešli do vedlejší místnosti, abychom Rosalyn nebudili.
Pokrčila jsem rameny. "Zrovna jsme nucené se znovu stěhovat a utíkat," povzdechla jsem si. "Zase menší nehoda s chůvou."
"Přežila?" zeptal se.
"Naštěstí jo," přikývla jsem. "Nebo spíš naneštěstí, protože to teď může vytroubit dál. Proto raději zdrháme."
"A neuvažovala jsi o návratu domů?" navrhl Damon.
Překvapeně jsem se na něj podíval. "Víš přece, že se nemůžu vrátit domů. Ne s ní. Co když se stane nějaká nehoda tady?"
"Okolnosti se změnili," namítnul. "Teď jsou čirou náhodou v tomhle městě dva upíři, kteří ti s těmi nehodami můžou pomoct. Můžeš se vrátit domů. Nebo tebe baví pořád utíkat?"
"Nebaví," zavrtěla jsem hlavou. "Ale nemám na výb… počkat. Kdo je ten další upír ve městě?" Jindy bych se nezajímala o počet upírů v nějakém městě, ale když jde o moje rodné město, tak to je něco jiného.
"Jenom můj mladší bráška. Myslím, že jsem ti o něm někdy říkal, jak je neškodný - no, většinou - a že se živí jenom zvířecí krví."
"Jo, myslím, že se jmenuje Stefan, ne?" Damon přikývnul. "Fajn, tak další otázka. Proč jste zrovna v tomhle městě a v tomhle domě?"
Damon se zasmál.
"Co je tu k smíchu?" ohradila jsem se.
"To se jenom směju té ironii osudu," ušklíbnul se. "Víš, jak jsme se před pěti lety potkali a pak jsme si nikdy neřekli svoje příjmení ani z kterýho města pocházíme? Možná jsme to měli udělat. Ono jsem zrovna nedávno byl v jednom domě, ve kterém bydlí Stefanova holka, a všimnul jsem si tam takové pěkné fotky. Byli tam tři sourozenci, dvě sestry s mladším bráchou. Ta fotka byla sice pár let stará, ale pořád jsem tě na ní dokázal rozpoznat."
Nevěřícně jsem se na něj podívala a postupně jsem si to srovnávala v hlavě. "Ty jsi byl v našem domě? Počkat… moje mladší ségra chodí s tvým mladším bráchou? Páni, ten osud má vážně smysl pro humor."
"Takže teď bychom se měli plně představit. Jsem Damon Salvatore. Narodil jsem se v tomhle městě a tenhle dům mi čirou náhodou patří."
Další páni. Takže oba dva máme stejné rodné město, aspoň to ta vypadá, a celých pět let jsme to nevěděli.
"Fajn. Já jsem Alice Gilbert, narozená v porodnici Mystic Falls."

Nejlepší je, když řeknou, že si dají jenom jednu skleničku a nakonec je z nich… kolik toho vlastně vypila? No, vlastně jsem toho vypil podobně, ale já mám dlouholetou praxi. Za to takhle mladý člověk tolik alkoholu nemůže vydržet. Zítra bude mít pořádnou kocovinu. Ne že by mě nějak trápili výčitky svědomí, že jsem jí tohle způsobil.
Naštěstí ještě nepřešla do té otravné opilosti, kdy je úplně mimo. Zatím je pořád v té fázi přítulnosti. Jinak by se těžko po mě tolik plazila na parketě. Hrála pomalá písnička, takže jsme byli dost blízko u sebe. V podstatě nás dělil jenom několik centimetrů.
Hlavu měla položenou na mém rameni, a proto jsem cítil její horký dech na svém krku. Stejně tak jsem cítil každý její úder srdce, jak mě objímala kolem krku a byla ke mně přitisknutá. Pravou rukou jsem ji objímal kolem pasu a držel jsem si ji těsně u sebe. Zároveň jsem ji přejížděl levou rukou po těle. Nejprve jsem začal u jejích vlasů, se kterými jsem si prsty chvíli pohrával. Potom jsem pokračoval přes šíji k ramenům. V tu chvíli jsem si všiml, jak se zachvěla a o chvíli později jsem zpozoroval, že jí naskočila husí kůže. Pokračoval jsem se svými doteky dál. Rukou jsem ji kroužil v malých kruzích po zádech. Nakonec jsem zajel s rukou pod její top a přejel jsem přes zapínání její podprsenky. Už dávno jsem si povšimnul, že její podprsenka nemá ramínka. Stačilo by teď jenom jeden pohyb.
Jenže místo toho skončila písnička. Rosalyn stáhla ruce z mého krku a mírně se odtáhla. Podívala se mi do očí a pronesla: "Tahle písnička byla pěkná."
Trochu mě zklamalo, když jsem si uvědomil, že za celý tanec nejspíš vůbec nevnímala moje doteky, ačkoliv její tělo ano. Jenže já už jsem se před nějakou chvílí rozhodl, co s ní udělám. Kvůli možnému hněvu Rebeky ji nemůžu ublížit, ale nikdo neříkal nic o tom, že si s ní nemůžu užít. Navíc tím pěkně nakrknu blondýnu.
"To byla," usmál jsem se. Rukou jsem ji pohladil po tváři a znovu jsem pocítil její záchvěv.
"Ne," řekla slabě. Teď už si reakce svého těla všimla, ale já jsem její protest ignoroval. Pořád ještě jsem ji pravou držel kolem pasu a nenechal jsem ji víc se ode mě odtáhnout. Místo toho jsem zpevnil svoje sevření a levou rukou jsem jí zajel do vlasů. Přitáhl jsem si ji k sobě trochu blíž a naklonil jsem k ní hlavu.
"Ne," zopakovala znovu a uhnula hlavou. Nebo se o to alespoň pokusila, ale moc se jí to nepodařilo, kvůli mojí ruce v jejích vlasech.
"No tak," zamumlal jsem, když už nás dělilo jenom pár centimetrů.
Pak udělala něco, co mě překvapilo. Zvrátila hlavu dozadu a vzápětí ji zase opravdu rychle naklonila dopředu. Ona se mi pokusila dát hlavičku. Mě to nebolelo, ale ji rozhodně ano. Přesto jsem ale povolil svoje sevření a ona se tak dostala z mého objetí. Jenže vzápětí se málem znovu skácela na zem, když se snažila ode mě dostat. Přesto se ji podařilo udržet ve vzpřímené poloze… teda mírně nakloněné poloze, ale nespadla. Dostala se až ke stolku, kde jsme seděli, a tam sebral svoji kabelku a mířila pryč.
Mohl jsem ji zastavit, nedělalo by m to žádný problém. Jenže proč bych to dělal? Ublížit ji nemůžu a užívat si s někým, kdo má nejspíš otřes mozku, nebude moc velká zábava. Místo toho jsem se rozhlédl kolem, jestli nezahlédnu nějakou pěknou kost jako náhradu.
Pár pěkných dívek kolem mě bylo, některé možná i po mě pokukovali, ale to mě v tuhle chvíli nezajímalo. Všiml jsem si něčeho jiného. Chlapa, který kvapem odsud odcházel. Jenže to nebyl jen tak obyčejný, protože tohle byl ten, který předtím obtěžoval Rosalyn. Moje nohy automaticky zamířily za ním.
Zarazil jsem se až venku na čerstvém vzduchu. Proč to vlastně dělám? Vždyť je mi ta holka ukradená. A když se jí něco stane, tak se aspoň Rebeka se Stefanem naučí nedělat si lidské přátele.
Jo, už to mám. Já jsem jí sem nešel zachránit. Moje podvědomí jenom chtělo vidět, jak je jí ublíženo. Pokud bude pak ještě naživu, tak bych ji mohl ještě dorazit já. V tu chvíli jí ten slzák, pokud ho doopravdy má, bude nanic.
Zaposlouchal jsem se do zvuků okolí. Za chvíli jsem už uslyšel hlas, který jsem poslouchal dnes celý večer. "Nech mě být!" křičela. Člověk ji slyšet nemohl, ale já se svým upírským sluchem jsem mohl.
Vydal jsem se za jejím hlasem a po chvíli jsem už v dálce viděl obrysy dvou postav. Jedna byla namáčknutá na té druhé a držela ji těsně u zdi. Upírskou rychlostí jsem se přesunul blíž. Hned vedle nich byl jeden obrovský kontejner, v jehož stínu jsem se mohl pohodlně schovat. Za chvíli jsem tam už stál a pozoroval jsem její snažení.
Ačkoliv byla opilá a nejspíš měla otřes mozku, tak se pořád snažila vzdorovat. Jenže jí to moc nepomohlo. Už nemohla ani křičet, protože jí ten chlap zacpal svojí tlustou rukou pusu. Druhou rukou mezitím hrubě ohmatával a zkoumal její tělo.
"Však tobě se to bude taky líbit, kočička," řekl jí slizkým hlasem a rukou už hrabal někde u zipu svých kalhot. Bože, jak mě se takový chlapi hnusí. Nemají žádný styl. Raději jsem proto obrátil svoji pozornost k Rosalyn.
Ta rejdila očima po okolí ve snaze najít nějakou záchranu. Máš smůlu, nikdo a nic než já tady není. A já ti rozhodně nehodlám pomoct.
Jenže pak se její oči zastavily u mě. Zarazil jsem se. Ne, přece mě nemůže vidět. Jsem dobře schovaný. Ale přesto se dívala přímo na mě, jako kdyby mohla vidět ve tmě. Nebo jako kdyby jí něco napověděla, že jsem tady já. Prostě upínala ke mně prosebně oči, ve kterých jsem rozpoznal strach a zoufalství. A právě při pohledu do jejích očí jsem se zarazil. Na moment jsem pocítil zvláštní pocit, který jsem necítil už několik let.
Přestal jsem jednat racionálně, porušil jsem, co jsem si před chvíli řekl, a vyrazil jsem ze svého úkrytu. V mžiku jsem byl u toho chlapa a odstrčil jsem ho od ní. Rosalyn se poté podlomily kolena a skácela se na zem.
"Snad už jsem ti jednou řekl, ať ji necháš být," probodl jsem ho pohledem.
"Hele, dej si pohov a kliď se mi z cesty!" zařval na mě. Ten si prostě nedá pokoj.
"Ne, ty odsud vypadni, než se ti něco stane," odpověděl jsem mu a pomalu mě začínala opouštět trpělivost. Obzvlášť když Rosalyn ležela na zemi a já bych se teď docela rád věnoval radši jí.
"Jasně, od takovýho floutka jako seš ty," zasmál se a sáhl si do vnitřní kapsy kabátu. Pak už jsem zahlédl, jak se v jeho ruce zaleskl nůž. Fajn, řekl si o to sám.
Dřív, než stihl něco podniknout, jsem upírskou rychlostí vyrazil k němu. Obrátil jsem jeho ruku s nožem proti němu a vzápětí jsem se do něj zabodl nůž. Jeho tělo spadlo na zem, ale už mě v tu chvíli nezajímal. Ignoroval jsem dokonce i tu vůni teplé krve a otočil jsem se k Rosalyn. Ležela na zem a znovu ke mně upínala ty ledově modré oči. Postřehnul jsem několik slz stékajících ji po tváři, které rozmazaly předtím tak pěkné líčení. Natáhnul jsem ruku a setřel ty slzy.
"Ty jsi ho zabil," zamumlala. "A jsi tak rychlý."
"Neboj se. To bude dobrý. Jenom se ti to zdálo," uklidňoval jsem ji. Snad si to nebude zítra pamatovat.
Všimnul jsem si, jak se celá třese. Možná šokem, možná zimou. Takhle tady nemůže zůstat na zemi dlouho. Sehnul jsem se k ní a ze země vedle ní jsem sebral její kabelku. Ruku s kabelkou jsem potom podstrčil pod její kolena a druhou ruku pod její záda. Vzápětí jsem ji zvedl do náruče.
Obrátila hlavu ke mně a jednou rukou mě obejmula kolem krku. "Děkuju," zamumlala, ale bylo to sotva slyšet, protože už zabořila hlavu do mého trika. Zaslechl jsem pár vzlyků a po chvíli jsem pocítil, že mám triko lehce navlhlé od jejích slz. Takhle jsem ji nesl několik ulic směrem k domu a cestou jsem uvažoval, co to vlastně dělám.
Co to vlastně dělám? Nebo proč to vlastně dělám? Je to jenom obyčejná holka z vysoké, který většinou zabíjím. A teď je najednou budu zachraňovat? To já jsem vždycky v té pozici zloducha. O místo hrdiny nestojím, to přenechám Stefanovi. Jenže ten si teď užívá s Rebekou, místo aby dělal, co má.
Zastavil jsem se před jejich domem a zastavil jsem se u dveří. Rozbít ty dveře nebo dostat nějak z Rosalyn klíče? Napřed zkusím druhou mužnost.
"Rosalyn?" oslovil jsem dívku ve své náruči.
"Hmm?" zamručela z polospánku. Aspoň že už mi nebrečí do trika.
Trochu jsem s ní zatřásl. "Teď nesmíš spát. S otřesem mozku ne."
"Já nemám otřes…" Místo aby dokončila větu, tak si zívla.
"To vidím," odpověděl jsem ji. Následně jsem ji postavil na nohy a opřel jsem ji o zeď. "Stůj a nespi," rozkázal jsem jí.
"Hmm…" zamručela. Raději jsem se honem dal do prohledávání její kabelky. Přitom jsem si všimnul, že tam není žádný slzák. Já jsem si myslel, že si to vymyslela. Pak už se mi podařilo najít klíče tak akorát včas, abych zvednul hlavu a uviděl Rosalyn padajícíc k zemi. Naštěstí jsem ji ještě stihl pomocí své upírské rychlosti zachytit.
"Jsi rychlý," zamumlala. "Hodně rychlý."
"Jo, to jsem," souhlasil jsem. Levou rukou jsem odemknul dveře, zatímco jsem ji pravou rukou přidržoval. Když byly dveře konečně otevřené, mohl jsem jí konečně vzít znovu do náruče. Vyšel jsem s ní schody a u jejich bytu nastala stejná situace. Pracně jsem odemykal, zatímco jsem se snažil zajistit, aby nespadla na zem. Jenže pak nastal další problém.
"Rosalyn," oslovil jsem jí.
"Hmm?" zamručela.
"Musíš mě pozvat," sdělil jsem jí.
"Proč?" zeptala se a mírně pootevřela oči.
"Prostě proto," odpověděl jsem netrpělivě.
"Aha. Tak běž dál," zamumlala a znovu zavřela oči.
Povzdechl jsem si. Hlavně, že už jsme tady. Vešel jsem i s ní v náručí dovnitř a záhadným způsobem se m pomocí jednoho malíčku na ruce a loktu povedlo zavřít za námi dveře. Na chvíli jsem se zaposlouchal, jestli nezaslechnu Stefana s Rebekou. Naštěstí spí, aspoň jim nemusím vysvětlovat svojí hrdinnou akci.
Rozhlédl jsem se po chodbě a v duchu jsem děkoval svému upírskému zraku, díky kterému jsem viděl jasně i ve tmě. Všimnul jsem si na chodbě dvou dveří, jedny byly zavřené a druhé pootevřené. Špičkou nohy jsem strčil do pootevřených dveří a vešel jsem dovnitř. Tohle bude nejspíš pokoj Rosalyn.
Přešel jsem k posteli a položil jsem ji na ní. Přejel jsem ji pohledem. Už zase spala. Rozhodl jsem se jí nakonec nechat spát. Lepší bude, když se z toho vyspí. Jenže v tomhle oblečení… v tom se jí bude spát dost nepohodlně.
Povzdechl jsem si a posadil jsem se na okraj postele. Výborně, teď je ze mě převlékací chůva. Zul jsem jí boty a položil jsem je vedle postele. Potom jsem se dostal k zipu její sukně. Rozepnul jsem ji a stáhnul jsem ji. Spala jako zabitá, ani to nevnímala. Už podruhé za dnešní den ignorovala moje doteky.
Potom přišlo na řadu tílko. Napřed jsem si ji posadil a levou rukou jsem jí podepřel záda, aby mi pořád nepadala. Přitom jsem ji tou rukou rozvázal za krkem vázání tílka a to následně částečně opadlo. Jediné, co jí teď zakrývalo, bylo spodní prádlo a zbylý pruh látky z tílka zakrývající ji břicho. Uchopil jsem spodní lem tílka a táhnul jsem nahoru. Přitom jsem jí byl nucen přejet rukou přes bříško a následně i přes ňadra. Pod mým dotekem se její tělo zachvělo a ona si ze spánku povzdechla.
Usmál jsem se nad její reakcí. Alespoň něco. Pak už jsem jí jenom zvedl ruce a přetáhnul jsem jí zbytek tílka přes hlavu. Přesto, co jsem s ní vyváděl, spala dál. Má hodně tvrdé spaní.
Přejel jsem pohledem její tělo. Kdybych byl gentleman, tak to neudělám, jenže ona měla tu smůlu a já jsem prostě jen využil situace. Alespoň nějaké výhod ta převlékací chůva má. Teď už ji zakrývala jenom černá podprsenka bez ramínek a černé kalhotky. V podstatě bych si s ní teď mohl dělat, co budu chtít.
Natáhnul jsem ruku a pohladil jsem ji po vlasech. Pak jsem pokračoval níž. Prstem jsem obkroužil její rty a pokračoval jsem dál. Přejel jsem přes její krk a dekolt, projel jsem jamkou mezi ňadry a dostal jsem se u pupíku. Přitom jsem si užíval pohledu, jak i ve spánku reaguje na moje dotyky. Párkrát ze spánku vzdechla a pod mými doteky se chvěla.
Jenže jsme byli přerušeni. Zaslechl jsem vrznutí dveří od vedlejší ložnice. Ihned jsem se podíval ke dveřím, které byli pořád otevřená. Následně jsem se podíval na Rosalyn ležící na posteli. Takhle tady ležící ve spodním prádle bude vypadat nápadně. Bleskově jsem přejel pohledem pokoj a všimnul jsem si deky ležící v koutě. Upírskou rychlostí jsem se k ní dostal, vzal jsem ji a přikryl jsem s ní Rosalyn. Pak jsem se stihl schovat za postel jen těsně předtím, než někdo vešel do místnosti.
Neviděl jsem, jestli to je Stefan nebo Rebeka a další můj pohyb by mě prozradil. Takže teď tady ležím schovaný za postelí, jako nějaký puberťák, co vlezl oknem do pokoje svojí holky a schovává se před jejími rodiči.
Naštěstí ten někdo jenom dovnitř nakoukl a potom zase odešel. Spadl mi kámen ze srdce a narovnal jsem se. Počkal jsem na vrznutí dveří od druhého pokoje a až potom jsem vyšel ven na chodbu. Rozhlédnul jsem se kolem. Fajn, kde teď budu spát?
"Damone?" zaslechl jsem bratrův hlas a otočil jsem se. Stál u dveří od druhé ložnice a mračil se na mě. "Co jsi tam dělal?"
"Nic," zavrtěl jsem hlavou.
Stefan protočil oči. "Víš, co jsem ti řekl dneska u baru, když jsme tam na sebe narazili?"
"Jo, že ji nemám ublížit, jinak necháš Rebeku, aby mě zabila. To mimochodem bylo pěkně ošklivé od tebe," ušklíbnul jsem se. "Běž se podívat znovu, klidně spí a je v pořádku." Až na možný otřes mozku.
"Tak to rozšíříme na to, že ji necháš na pokoji úplně," zamračil se na mě Damon. "A na spaní tu už zbyl jenom gauč. Deku si někde najdi." Potom se otočil a vešel do svojí ložnice.
Výborně, já ji zachráním a ještě dostanu vynadáno. Ten svět je tak krutý

A/N Teď, kdo chce, může hádat, jak to je s Rosalyn a Damonem atd... Stejně pochybuju, že na to někdo přijde. Ledaže by měl věšteckou kouli.
P.S. Až si příště můj mozek vymyslí, že nějakou noc prostě musí tu kapitolu dopsat, tak mi prosím někdo připomeňtě, ať ho pošlu do háje. Zítra máme skautskou výpravu a já nebudu mít ani pět hodin spánku. Ještě že existuje kofein.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 4. května 2013 v 11:12 | Reagovat

Nevím proč ale mám pocit že je Damon s Rosalyn nějak příbuzný, tím pádem je to dost zvrácený :D

2 MarryWolf MarryWolf | 4. května 2013 v 13:22 | Reagovat

Mám pocit, že je to jeho dcera... Ale to by bylo zvrácený... jak píše Michato :D Jak jsem dobře pochopila: Stefan je s Rebekou a Damon s Katherine... Takže kde je Elena (je upír?) a Caroline?
Jinak Klause si nech :P :D

3 Michato Michato | 5. května 2013 v 10:59 | Reagovat

[2]: Jako já mám taky pocit že spíš dcera než příbuzná ale to už by bylo váážně uchylný :DD
P.S. A nebo je to dcera Stefana :D ?

4 NikaV NikaV | Web | 5. května 2013 v 12:50 | Reagovat

Já věděla, že na to nikdo nepřijde. :D Ale jinak o příbuznosti Damona s Rosalyn se dozvíme v nškolika příštích kapitolách (nwm, kde přesně). Elena se víceméně objeví v příští kapitole a Caroline je kdo ví kde (stejně jako Bonnie, Matt atd... ale myslím, že jsou naživu). Klaus nevím, kdy přesně se objeví, ale jednou se objeví.

5 MarryWolf MarryWolf | 5. května 2013 v 19:29 | Reagovat

[4]: Co se týče Bonnie... měla by být už stará, stejně jako Matt, kdyby ho někdo neproměnil. Ale to že se nevíš, kdy se objeví Caroline mě vyděsilo :P Těšila jsem se na nějaké Klaroline... :D

6 NikaV NikaV | Web | 5. května 2013 v 20:26 | Reagovat

S Klaroline vůbec nepočítej, protože jsem si tenhle příběh vymyslela ještě za druhé série, takže si jedu svůj příběh a tady potřebuju dát Klause zčásti do zápornýho postavení.

7 Michato Michato | 6. května 2013 v 14:32 | Reagovat

[5]: Já jsem taky Klaroline :D Už celou sérii chci aby byli spolu :D

8 Sisa Sisa | 7. května 2013 v 20:52 | Reagovat

Ako si dala tu rubriku poviedky ja to tam neviem dať mohla by si mi odpísať presný postup ako si to tam dala?

9 NikaV NikaV | Web | 8. května 2013 v 18:48 | Reagovat

To je jenom obrázek a pod nim vložený odkazy, pokud myslíš to levý menu.

10 Sisa Sisa | 9. května 2013 v 6:57 | Reagovat

Obrázk? Ja myslím to poviedky ko si to tam dala? Ja som hrozne v tomto nemožná...

Sorry

11 NikaV NikaV | Web | 9. května 2013 v 23:40 | Reagovat

Mam tam prostě volitelný box v menu, pár obrázků a pár odkazů. A ty odkazy tam dávám pomocí HTML. Přepneš si tam do psaní v HTML a napíšeš <a href="odkaz na rubriku s povídkou">Název povídky</a>

12 Míša Míša | 25. května 2013 v 12:15 | Reagovat

Jooo... :-) Mám radost, že jsem našla tvůj blog s touhle povídkou :D Doufám, že budeš rychle pokračovat. Damon a Rosalyn? Jako fakt nwm, ale možná nejsou příbuzný a jenom je to dcera jeho "kamarádky" Alice. A nebo je to její strejda nebo otec, což, jak bylo řečeno, by bylo zvrácený...

13 Charlie Charlie | E-mail | Web | 27. května 2013 v 21:14 | Reagovat

Jůů, kdy plánuješ zveřejnit další kapitolu? :-) Je to velice povedená povídka, opravdu se těším na další "díl" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama