1. kapitola - Návrat 1/4

4. května 2013 v 2:30 | NikaV |  Láska, lži a tajnosti
Tak tady mámě konečně tu novou povídku k The Vampire Diaries a je to moje první povídka, která má i vlastní úvodní video se znělkou.
Číst to můžou i ti, co neznají vůbec seriál. Děj se totiž odehrává zhruba sedmnáct let po seriálu a postupně v menších flashbacích odhaluju, co se dělo v seriálu z toho, co jsem si přimyslela. Do seriálu jsem si přimyslela jenom jednu další postavu, díky které se tam pak objevili dvě další (jedna se objeví až ta hodně dlouho). Povídka je psána z první osoby, což u mě není až tak nic nového. Ale oproti jiným povídkám se tady budou hodně často střídat pohledy postavy. Takže v čí hlavě jsme se dá poznat podle obrázků u slovních spojení zadávajících čas

Žila jsem si tou dobou docela normálně. Teda pokud nepočítám, že jsem byla svobodná matka s tříletou dcerou. Jenže to mi nevadilo. Práci jsem měla a zvládla jsem uživit sebe i dítě. Jenom jsem litovala jedné věci, vlastně dvou. Tou jednou věcí bylo, že už ho nejspíš nikdy neuvidím a tou druhou věcí, že se nemůžu vrátit domů. S ní se tam vrátit nemůžu.
V kapse mi zavibroval mobil, tak jsem ho zvedla.
"Alice?" oslovil mě volající. Tenhle hlas jsem poznala, ačkoliv teď zněl zesláble. Naposled jsme s ním mluvila před rokem a od té doby jsme spolu nemluvili. Co teď může chtít?
Ještě nedávno možná měla ta holka svoje naděje a sny, ale to mi teď bylo jedno. Nyní posloužila jako potrava. Jenom je škoda, že už v ní není ani kapka krve. Odvrátil jsem hlavu od rozervaného hrdla mladé dívky a její bezvládné tělo spadlo na zem. Otřel jsem si z pusy její krev a podíval jsem se na její mrtvé tělo ležící na zem.
"Někdy musím jednu z vás nechat naživu, aby uklidila mrtvoly," řekl jsem si sám pro sebe. Popadl jsem tělo a hodil jsem ho k ostatním. Už se tam hromadila pěkná kupa obětí. Vytáhl sem z kapsy zapalovač a hodil jsem ho k obětem, které ihned poté zachvátil plamen.
Vyšel jsem z lesa a nasednul do auta. Nastartoval jsem ho a rozjel jsem se pryč. Někde vzadu za mnou plápolal oheň. Když budou mít lidé štěstí, tak ten les nechytne a neshoří. Ale kdyby shořel, tak se nic nestane. Vlastně to bude pro mě o to výhodnější, protože oheň zlikviduje zbytky mých obětí.
"Copak asi dělá Stefan?" zeptal jsem se sám sebe v duchu. "Nejspíš si užívá se svojí novou přítelkyní."
Po krátké chvíli zmizel les a začaly se objevovat domy. Autem jsem vjel od města. Lidé klidně chodili po ulicích a nic netušili. Tohle město ještě netuší, co je čeká. Zábava teprve začne
Nakonec jsem zastavil auto před jedním větším domem, který byl cílem mojí cesty. Auto jsem nechal zaparkované na ulici. Vystoupil jsem z auta a ohrnul jsem nos. Dům to nebyl špatný, ale čekal jsem, že si vyberou něco lepšího.
Nakonec jsem zanechal svých úvah a zamířil jsem k domovním dveřím. Chystal jsem se vzít za kliku, když se dveře otevřely a kdybych neměl své upírské reflexy, tak by mě trefily do obličeje.
Ještě nedávno možná měla ta holka svoje naděje a sny, ale to mi teď bylo jedno. Nyní posloužila jako potrava. Jenom je škoda, že už v ní není ani kapka krve. Odvrátil jsem hlavu od rozervaného hrdla mladé dívky a její bezvládné tělo spadlo na zem. Otřel jsem si z pusy její krev a podíval jsem se na její mrtvé tělo ležící na zem.
"Někdy musím jednu z vás nechat naživu, aby uklidila mrtvoly," řekl jsem si sám pro sebe. Popadl jsem tělo a hodil jsem ho k ostatním. Už se tam hromadila pěkná kupa obětí. Vytáhl sem z kapsy zapalovač a hodil jsem ho k obětem, které ihned poté zachvátil plamen.
Vyšel jsem z lesa a nasednul do auta. Nastartoval jsem ho a rozjel jsem se pryč. Někde vzadu za mnou plápolal oheň. Když budou mít lidé štěstí, tak ten les nechytne a neshoří. Ale kdyby shořel, tak se nic nestane. Vlastně to bude pro mě o to výhodnější, protože oheň zlikviduje zbytky mých obětí.
"Copak asi dělá Stefan?" zeptal jsem se sám sebe v duchu. "Nejspíš si užívá se svojí novou přítelkyní."
Po krátké chvíli zmizel les a začaly se objevovat domy. Autem jsem vjel od města. Lidé klidně chodili po ulicích a nic netušili. Tohle město ještě netuší, co je čeká. Zábava teprve začne
Nakonec jsem zastavil auto před jedním větším domem, který byl cílem mojí cesty. Auto jsem nechal zaparkované na ulici. Vystoupil jsem z auta a ohrnul jsem nos. Dům to nebyl špatný, ale čekal jsem, že si vyberou něco lepšího.
Nakonec jsem zanechal svých úvah a zamířil jsem k domovním dveřím. Chystal jsem se vzít za kliku, když se dveře otevřely a kdybych neměl své upírské reflexy, tak by mě trefily do obličeje.
"Jé, promiň," vyjekla mladá dívka stojící u zdi. "Já jsem tě neviděla."
Přeměřil jsem si tu dívku před sebou pohledem. Vypadá to, že se chystala někam něco slavit. Byla oblečená do krátké úzké džínové sukně, která ji končila v půlce stehen a na nohy měla obuté do černých bot na nízkém podpatku. Kromě toho na sobě ještě měla fialové tílko s vázáním kolem krku a díky tmavě hnědým vlasům vyčesaným do drdolu tak měla dokonale odrytý krk. Přímo se nabízela k nakousnutí.
"Nevadí," zavrtěl jsem hlavou a ušklíbnul jsem se. "Naštěstí mám dobré reflexy."
Přistoupil jsem o krok blíž a opřel jsem se rukou o zeď těsně vedle její hlavy. Snížil jsem tak vzdálenost mezi námi na pouhých několik centimetrů.
"Ale možná bys mi za to mohla pomoct," navrhnul jsem a podíval jsem se jí do očí. "Co kdybys mi řekla, kde bych našel někoho jménem Salvatore?"
Dívka se na mě podívala svýma světlýma očima. Poznal jsem na ní, jak ji vadí, že jsem narušil její osobní prostor. Jenže jsem se jí díval do očí a ovlivňoval jsem ji, takže neměla na výběr. Zbožňuju tuhle upírskou schopnost donutit lidi dělat, co chci já.
"Najdeš ho v jednom bytě ve druhém patře. A proč vlastně…" Chtěla ještě něco říct, ale zarazila se. Hned jsem pochopil proč. Ona to jako člověk slyšet nemohla, ale mohla cítit vibrace svého mobilu. Vyndala ho z kabelky a zmáčkla tlačítko. "Hned tam budu," řekla do mobilu dřív, než volající na druhé straně mohl něco říct. Následně mobil vypnula a schovala ho zpátky do kabelky.
"Někam pospícháš?" zeptal jsem se. Zároveň jsem se opřel i druhou rukou a omezil jsem ji tak možnost úniku. Nespěchal jsem za Stefanem a malá svačinka neuškodí, přestože jsem před chvílí jedl. Tahle holka by mohla být dobrý dezert. V podstatě by se dalo říct, že si o to v tomhle oblečení přímo říká.
"Jo," odsekla trochu otráveně. "Mám zpoždění na setkání s kamarádkou, takže si Stefana najdi sám. Druhé dveře nalevo. Ty schody nahoru snad zvládneš vyjít."
S těmi slovy se sehnula a podklouznula pod moí rukou. Mohl jsem ji zastavit, ale nechal jsem ji jít. Překvapilo mě, že znala až tak dobře Stefana. Že by konečně pustil blondýnu k vodě a následoval mého vzoru? Anebo mu to možná schvaluje. Vždyť na ovlivnění nějaké holky a na troše užívání si s ní není nic špatného. Možná to tak Stefan začal dělat. Jenom mě trochu zaráží, že na sobě neměla žádné kousance. I když Stefan by byl schopný ji potom uzdravit.
S těmito úvahami jsem vyšel schody nahoru a podle slov brunety jsem zamířil k příslušným dveřím.
"Cos zase zapomněla?" zaslechl jsem za dveřmi známý hlas a vzápětí se otevřely dveře. "Damone?"

"Damone?" oslovila jsem volajícího na druhé straně.
Odpovědí mi bylo neurčitě zachrchlání.
"Děje se něco?"
"Trochu… trochu by se mi hodila tvoji pomoc," zachraptěl do telefonu.
"V čem přesně spočívá ta pomoc?" zeptala jsem se.
"Bude mi stačit, když sem přijedeš a otevřeš jedny dveře."
Výborně, takže on se zaplete do nějakého problému, vlezl někam, kam neměl a nemůže ven. Teď je na mě, abych ho z toho tahala. Ale nemám na výběr.
"Dobře, takže kde jsi? Jestli nejsi v Severní Americe, tak máš smůlu."
Možná by se tomu zasmál, kdyby nebyl v takovém stavu, na jaký jsem ho podle toho chraptění odhadovala. Jenže to, co mi pak odpověděl, se mi vůbec nelíbilo.
"Mystic Falls."
Ztuhla jsem, když jsem slyšela tenhle název. Kamkoliv jinam. Jenom ne sem. Jenže já nemám moc na výběr. Dohoda je dohoda a dluh je dluh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama