35. kapitola - Ukradený deník 2/2

24. února 2013 v 15:44 | NikaV |  Druhá část - Deník
Ron
"Ten deník je prázdný?" zeptal jsem se.
"Vypadá to tak," řekl Harry, který rozčileně listoval černou knížkou ve snaze něco nalézt. "Kdyby tu byla někde aspoň věta nebo slovo nebo pouhý písmeno!"
"Šššt," zasyčela na něj Hermiona. "Nebo tě uslyší Pinceová a vyhodí nás."
"Proč jsme vlastně tady?" zeptal jsem se.
"Protože Kate právě prohledává celý pokoj a hledá tohle," ukázala na knížku.
"Bylo hodně těžké jí to ukrást?" zeptal se Harry.


"Ani ne," zavrtěla hlavou. "Nebyla tam. Asi tak v jedenáct se prostě sebrala a odešla."
"A řekla ti, proč nebo kam šla?" zeptal jsem se.
"Já už jsem to vyptávání vzdala. Stejně by si zase něco vymyslelo. Myslím, že šla za Tomem. Navíc, kdybych se jí zeptala, tak bych ji musela vysvětlovat, proč jsem byla tou dobou ještě vzhůru."
"Tak bys jí řekla, že jsi potřebovala na záchod," navrhnul jsem.
"Nechci ji lhát. Už tak se cítím blbě, když jsem jí ukradla deník."
"Není možné, že to píše neviditelným inkoustem?" navrhnul jsem.
"Už jsem to zkoušela odhalit kouzlem hned, jak jsem od ní ten deník získala. Nic se nestalo."
"Takže jsme tam, kde jsme byli předtím," prohlásil jsem a přitom jsem otevřel deník na první stránce. Tam sem si něčeho všimnul. "Hele, tady něco je," vyhrkl jsem.
"Co tam je?" zeptala se Hermiona.
"T. R. Raddle," přečetl jsem nahlas jméno v deníku.
"To Té by mohl být ten Tom," napadlo Harryho.
"Ale pořád to nedává smysl," prohlásila Hermiona. "Napsala si jeho jméno na první stránku starého prázdného deníku?"
"Tohle není její písmo," namítnul jsem. "T. R. Raddle…to m něco říká…dejte mi chviličku," řekl jsem ostatním a na chvíli jsem se zamyslel. Odkud to jen znám? Už to mám! "Získal před padesáti lety vyznamenání za mimořádné služby škole. Visí to v Pamětní síni a já jsem právě na tuhle plaketu tenkrát vrhl další slimáky." Otřásl jsem se při té vzpomínce.
"Před padesáti lety?" zopakovala Hermiona. "Jak by se s ním pak potom mohla teď stýkat."
"Třeba je to duch. Jako duch k ní promlouvá a manipuluje s ní. Mohl otevřít Tajemnou komnatu tenkrát a může jí s pomocí Kate otevřít i dnes."
"Kate není ten typ, co by sebou nechal manipulovat," namítnul Harry.
"Kolikrát už naletěla Malfoyovi? Navíc zamilované holky dělají různé blbosti. Třeba si označí všechny hodiny svého milovaného v rozvrhu srdíčkem," ušklíbl jsem se na Hermionu. Hermiona mě probodla pohledem.
Harry si vzal deník do ruky a potěžkal ho, jako kdyby tak z něj mohl něco zjistit. "Nechám si ho zatím u sebe."
----------
Kate
Naštvaně jsem kopla do postele. Tohle přece není možný. Přece nemohl jen tak zmizet. Posadila jsem se na postel a vložila jsem si hlavu do dlaní. Někdo ho musel vzít, sám přece nezmizel. Určitě to byl Malfoy. Jenže jak by se sem dostal? Neviditelný plášť jsem mu vzala, takže ten použít nemohl. Možná zkusil také Mnoholičný lektvar nebo se sem mohl proplížit v noci. Brr, Malfoy vedle mě, když spím. Hnusná představa. Ne, ta to být nemohlo, nevěděl by heslo od koleje. Jenže na druhou stranu on by si to určitě dokázal nějakým způsobem zjistit. Je to přece Malfoy.
"Tady vybuchla bomba, nebo co to tady vyvádíš?" ozvalo se ode dveří.
Podívala jsem se na Levanduli. "Jenom dělám jarní úklid," odpověděla jsem jí možná trochu moc jízlivě.
"Říkej si tomu, jak chceš, ale tohle není úklid. A navíc není jaro. Takže cože to tu přesně vyvádíš?"
"Prostě něco hledám," odsekla jsem a začala jsem uklízet všechny vyházené věci zpátky na své místo.
"Tak promiň, já se jenom ptám," odpověděla mi Levandule uraženě.
Povzdechla jsem si. "Ne, ty promiň. Ztratilo se mi něco, co je pro mě opravdu hodně důležité a nemůžu to najít, tak jsem podrážděná," omlouvala jsem jí. "Hele, neviděla jsi tady nedávno náhodou někoho podezřelého nebo tak něco? Někoho, kdo tady nemá co dělat?"
"Ehm… ani ne," zavrtěla hlavou a vyndala něco růžového ze svého nočního stolku. "Plánuješ na dnešek s tím tvým Tomem něco výjimečného?" zeptala se mě.
"Proč bychom měli dneska plánovat něco výjimečného?" zeptala jsem se jí.
Podívala se na mě překvapeně. "Vždyť je dneska Valentýn," oznámila mi.
Tentokrát jsem to byla já, kdo byl překvapený. Tohle mi úplně vypadlo z hlavy. "Dneska je 14. února?"
"Jo, je," přikývla Levandule. "Takže asi nic neplánujete, ale pořád máš šanci, že tě něčím překvapí. Jdeš na snídani? Lockhart si pro nás prý připravil nějaké překvapení," zahihňala se.
Jasně, speciálně kvůli Lockhartovi tam speciálně půjdu. Bude to muset nějak přežít, protože právě jsem změnila plány na dnešní den. Jestli je dneska opravdu, kdy je ta časová kontinuita nebo tak něco slabé, tak to nehodlám prosedět ve třídě. Raději se o to pokusím sama bez Tomových rad a budu se modlit, abych neskončila u dinosaurů.
"Běž sama. Mně dneska nějak není dobře." Zakašlala jsem. "Asi si zajdu ještě na ošetřovnu."
Levandule odešla a já jsem zůstala v místnosti sama. Batoh, ve kterém jindy nosívám učebnice a sešity na vyučování, jsem vyprázdnila. Místo toho jsem do něj nacpala polštář. Uvažovala jsem i o dece, ale tu jsem nakonec zamítla. Zabírala by příliš místa, takže ji raději nahradím svým školním pláštěm. Nakonec jsem si do batohu zabalila ještě lektvar na spaní. Poslední dobou ho mám velkou spotřebu.
Takhle vybavena jsem vyšla z ložnice a zamířila jsem do Síně. Sotva jsem tam vešla, tak jsem se zhrozila té hrůzy. Proboha. Všude samá růžová. Nikdy jsem se nestavěla vyložené proti růžové, ale jestli tohle do zítřka nezmizí, tak začnu stávkovat. A to ani nemluvím o těch divných trpaslících v růžové.
Ne, tady už déle nevydržím. Navíc už pořádně ani nemám čas- Za chvíli začne první hodina a snídaně zmizí. Takže jsem si rychle přibalila do batohu pár housek a trochu slaniny. Cesty časem asi nebude dobré provozovat nalačno.
Ve chvíli, kdy zazvonila na první hodinu, už jsem vycházela ze síně. Vůbec mě netrápilo, že přijdu o vyučování. Zjistit, kdo jsou moji rodiče, je mnohem důležitější. Navíc Levandule rozhlásí, že jsem šla na ošetřovnu.
Chodby byly v tuhle dobu po zvonění většinou prázdné. Maximálně několik opozdilců pospíchalo na hodiny. S batohem jsem mířila nahoru do vyšších pater, protože tam jsou nepoužívané učebny. Měla jsem v plánu si nějakou pěknou najít, zamknout dveře a usnout. Mohla jsem sice zůstat v naší ložnici, ale tam riskuju, že přijdou holky a budou se mě snažit vzbudit. Nechci riskovat zničení mého plánu něčím takovým.
Nakonec jsem dorazila až do sedmého patra. Věděla jsem, že tady někde byla nějaká pěkná nepoužívaná učebna… nebo byla na té druhé straně chodby? Takže otočka a jde se zpátky. Hmm, možná že vlastně byla přeci jenom tam. Jo, asi byla tam. Anebo byla tam? Kde sakra byla? Kam mám jít? Doleva nebo doprava?
Sakra, takhle tu chodím dokola kolem jedné prázdné zdi jako idiot. Koutkem oka jsem se podívala na tu zeď. Hele, jsou na ní dveře. To je divné. Nepamatuju si, že bych je tu někdy předtím viděla. Třeba je za nimi nějaká nepoužívaná učebna, kterou právě teď hledám. Vzala jsem za kliku a otevřela jsem dveře.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Komentáře

1 Michato Michato | 24. února 2013 v 18:46 | Reagovat

Honem další! Stejně si myslím že Kate je Lilyna dcera (a třeba zároveň potomek SEvíka :D)

2 Ametten Ametten | Web | 24. února 2013 v 22:29 | Reagovat

Super ... poprvé jsem se trochu usmála ... pak ti řeknu nad čìm .... :)

3 Dani Dani | 1. března 2013 v 21:41 | Reagovat

Jé to je od Harryho hnusný-_-:D Ale jinak super:DD Rychle dlaší;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama