30. kapitola - Cesta pro recept 1/2

1. ledna 2013 v 2:49 | NikaV |  Druhá část - Deník
Jakmile jsme dorazili do Nebelvírské společenské místnosti, tak jsem rovnou zamířila do ložnice. Skoro se až divím, že jsem neusnula po cestě. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula dřív, než jsem se stihla převlíknout od noční košile.
Merlinudík moje bolest hlavy ráno značně polevilo. Stále mě sice pobolívala, ale velmi slabě, takže jsem byla schopná tu bolest ignorovat. Přes noc jsem neměla žádný sen. Myslím, že moje mysl byla příliš vyčerpaná na to, aby se courala někde po hradě.
Takže hned po probuzení jsem vzala deník a napsala jsem Tomovi.

Co se včera stalo?
Byla jsi v jeho mysli příliš dlouho. Hodně to vyčerpává a hrozí nebezpečí, že se tam ztratíš. Později tam vydržíš déle, ale teď ještě ne.
Nemohl jsi mi to říct dřív?
Řekl jsem ti to. Teď alespoň víš, jak vypadá lidská mysl zevnitř.
Protočila jsme oči. A proč jsem se ocitla na té chodbě?
Trochu ztrácím přehled v tom, co se dělo potom, co ses rozplynula.
Byla jsem na chodbě ve druhém patře na zemi. Bylo tam hodně vody. Měla jsem něco červeného na rukách. A někdo odtamtud utíkal. Někdo s blonďatými vlasy. Myslím, že to byla Malfoyová. Potom jsem narazila na Harryho a ostatní. A pak jsme našli nápis na stěně. Psalo se tam, že tajemná komnata je znovu otevřená a pod tím nápisem visela Filchova kočka.
To zní jako zajímavé narozeniny.
Prostě si to umím zařídit. Myslíš, že by to mohla být Malfoyová?
Je to možné. Její rodina je ze Zmijozelu, že?
Jo. Jak to s tím souvisí?
Tajemnou komnatu vytvořil kdysi dávno Salazar Zmijozel. Lidé ji po staletí hledali, ale nenašli. Podle pověsti ji dokáže otevřít jenom Zmijozelův dědic.
A nikdo neví o tom, kdo ten Zmijozelův dědic je. Jak jinak. Počkat. Ty myslíš, že by mohli být Malfoyovi ty dědicové?
Jsou ze Zmijozelu. I když kdo ví, jak to je.
No, praštění jsou na to dost.

Zhruba o hodinu později jsem seděla ve Velké síni a v klidu jsem snídala. Tohle ráno jsem naprosto ignorovala všechny okolo, když nepočítám svoje přátele. Ono se totiž všichni bavili o včerejší události. Ať jsem šla kamkoliv, všude jsem slyšela Tajemná komnata tohle a Tajemná komnata tamto. Bylo to až k zbláznění.
Proto bylo příjemným zpestřením, když se vedle mého talíře objevil podlouhlý balíček. Nejprve jsem se podívala na něj a potom na Harryho, který ho vedle mě položil.
"Co to je?" zeptala jsem se ho.
"Dárek k narozeninám. Pro tebe," pokrčil rameny. "Včera jsem ti ho nestihl dát, když si hned šla do ložnice."
"Harry," oslovila ho Hermiona. "Víš, že bývá zvykem oslavenci potřást rukou, popřát mu vše nejlepší a až pak ji předat dárek?"
Harry se podrbal na hlavě. "No, jo. Dneska mi to nějak nemyslí. To ten včerejšek." Vzápětí vzal dárek a schoval ho za zády. Významně si odkašlal a natáhl ke mně ruku. Když jsem mu ji stiskla, tak pokračoval: "Všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví. Ať ti všechno vychází, nedostaneš se zase do nějaké Malfoyovi pasti a ať nepropadneš z dějin."
Krásné přání. Potom mi Harry podal balíček, který jsem se zvědavostí otevřela. Byl tam překrásný pozlacený zdobený brk.
"Poslední dobou si pořád píšeš do deníku, tak mě napadlo, ať máš něco pěkného na psaní."
Usmála jsem se na Harryho a objala jsem ho. Byl trochu překvapený mou reakcí. "Díky, Harry."
Když jsem ho pak pustila, tak se mě trochu opatrně zeptal: "Takže doufám, že už se na mě nezlobíš."
Kývla jsem. "Všechno odpuštěno."
Potom jsme se posadili už ke stolu a dál jsme se věnovali snídani. Nebo ostatní se věnovali, protože já jsem si prohlížela své nové pero.
Ron se podíval ke zmijozelskému stolu. "Malfoy právě dorazil. Jaká je šance, že ten nápis opravdu napsal on?"
Ohlédla jsem se. Nejprve jsem se podívala na Malfoye u zmijozelského stolu a pak jsem se podívala na Malfoyovou k havraspárskému.
"Nebo to byla Malfoyová. Jeden z nich to byl určitě. Nebo to byli oba dva."
"To nemůžeš vědět jistě," prohlásila Hermiona. "Mohl to být…kdokoliv."
"Trochu můžu. Dneska ráno jsem si vzpomněla na něco, co jsem kdysi někde četla. Tajemnou komnatu postavil někde na hradě Salazar Zmijozel a najít ji a otevřít dokáže jedině jeho dědic."
"A ty si pořád myslíš, že to jsou Malfoyovi?" zeptala se Hermiona.
"Jo," přikývla jsem. "Kdo jiný? Sám jsi ho slyšel, co včera říkal. Navíc jejich rodina celá staletí, když nepočítáme teď Malfoyovou, chodí do Zmijozelu."
"Mohli by si předávat to tajemství celý staletí," prohlásil Ron.
"A proč by to otvírali až teď? Proč ne třeba před padesáti lety?" zeptala jsem se.
"Tak až s ním příště budeme mluvit, tak se ho na to zeptáme," prohlásil ironicky Harry.
"A rovnou se jich můžeme zeptat, jestli jsou ti dědicové," pokračovala jsem v jeho ironii.
"To není špatný nápad," prohlásila Hermiona.
Podívala jsem se na ní. "To myslíš vážně? Bez sarkasmu?"
Přikývla.
"Hermiono," začal jí to Ron vysvětlovat. "My jsme ti poslední, komu by se s tím svěřil."
"Pochopitelně, že to neřekne nám," řekla Hermiona. "Ale Crabbeovi a Goyolovi a… ještě někomu. Přestrojíme se za ně. Pomocí mnoholičného lektvaru."
"A to je…?" zeptal se Harry.
"Lektvar, který nám umožní vzít na sebe podobu toho, koho chceš. A nepůjdeme radši pod tím lektvarem za Malfoyovou?"
"Sázím spíš na Malfoye," prohlásil Harry.
"Nebo můžeme jít za oběma," navrhla Hermiona. "Dva do Zmijozelu a dva do Havraspáru. Ale bude obtížné získat recept."
"Proč?" zeptal se Ron.
"Oddělení s omezeným přístupem."
"Tak tenhle plán je v háji. Tam se nedostaneme."
"Rone, na něco si zapomněl," oznámila jsem mu.
"Na co?"
"Na noční plížené," vysvětlila jsem mu.
"No jo," plácl se do čela. "Takže se tam v noci vydáme a vezmeme tu knihu."
Hermiona se zamračila. "Tohle se mi nelíbí. Určitě by to šlo nějak legálně."
"Jak?" zeptala jsem se ji.
Hermiona se na chvíli zamyslela. "Něco vymyslím. Ale napřed si chci přečíst tu pověst o Tajemné komnatě. Pamatuješ si, kde jsi to četla?"
"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Možná v Dějinách čar a kouzel, co jsme měli mít v prváku."
"Tys to někdy otevřela?" zeptal se mě trochu udiveně Harry.
"No jo," přiznala jsem. "Tak tam to nebylo."
"Dneska ráno jsem zkusila zajít do knihovny, jestli tam nemají Dějiny bradavické školy. Zrovna letos jsem si ji sebou nebrala s tím, že kdybych ji potřebovala, tak si ji přečtu v knihovně. Jenže tam je kompletně vypůjčená. A pořadník je taky pěkně dlouhý. A to se ten nápis objevil teprve včera."
"Asi máš smůlu. Budeš muset věřit tomu, co si pamatuju já." A co mi řekl Tom.
"Nebo bych se na to mohla zeptat na hodině Binnse."
A právě to Hermiona udělala o dvě hodiny později. Binns z toho nebyl moc nadšený, že se ho ptá na pověsti. On totiž dává přednost ověřeným faktům. Ale jinak se z toho Hermiona nic moc nového nedozvěděla. Jenom si tak potvrdila to, co jsem jí řekla už já předtím. Navíc to teď věděli i ostatní. Ale byla to asi historicky první hodina dějin, na které jsem dávala pozor.
"Takže teď už se začneš zabývat tím, jak získat ten přístup do oddělení s omezeným přístupem?" zeptala jsem se jí po hodině.
"Už ano," odpověděla mi. "Mohli bychom to zkusit přes Lockharta."
"Lockharta?" zopakovala jsem to po ní. "To tam radši půjdu v noci pod neviditelným pláštěm."
"Nikdo tě nenutí, abys za ním šla ty. Půjdu za ním já."
"Stejně si myslím, že ti to nevyjde."
"Lepší zkusit tohle než se plížit v noci hradem."
"Lepší plížit se za hradem než jít za ním."
"Není tak špatný, jak si myslíš."
"Stačí se na něj podívat a chvíli ho poslouchat, abych zjistila jaký je."
"Spoustu toho dokázal. To nepopřeš."
"Je mi jedno, co všechno dokázal. Vidím, jaký je teď. Teď je namyšlený frajírek a sotva nám v něčem pomůže. Dostanu se do toho oddělení sama."
"Dostaneme se tam legálně přes něj."
"Vsadíme se?" navrhla jsem.
"Už zase se sází," poznamenal Ron směrem k Harrymu. Oba dva celou dobu sledovali, jak se hádáme.
Probodla jsem ho pohledem. "Náhodou jsem poslední sázku vyhrála."
"Jenže já se nesázím," namítla Hermiona.
"Tak se jednou vsadíš," pokrčila jsem rameny. Jednou tě to nezabije."
Hermiona protočila oči.
"Takže?" zeptala jsem se jí a natáhla jsem k ní ruku.
Hermiona chvíli váhala, ale nakonec mi ji stiskla. "Platí. Připrav se na prohru."
"To se připrav ty," odvětila jsem.
Hermiona se otočila a odešla. Jakmile byla v dostatečné vzdálenosti, tak jsem se otočila na kluky.
"Nechcete se mnou v noci jít na menší procházku?" zeptala jsem se jich.
"Nebylo by jednodušší počkat až to Hermina získá normálním způsobem?"
"Ještě jednou," povzdechla jsem si. "Lockharta nemám ráda a nechci to vyřizovat přes něj. Nebo ty ho snad máš rád?" podívala jsem se na Harryho.
"Ne," zavrtěl hlavou.
"A půjdu tam tak jako tak. S vámi nebo bez vás."
"Já radši půjdu s tebou," prohlásil Harry. "Vždycky když někam jdeš, tak se dostaneš do nějakého průšvihu."
"Super. Dík za projevenou důvěru," pronesla jsem. "Rone, jdeš taky?" zeptala jsem se ho.
"Jo," přikývl. "Ale stejně, proč ti na té sázce tak záleží?" zeptal se. "Stejně jste si neřekli, o co se sázíte."
Zarazila jsem. "No jo." Taková maličkost a my na to zapomeneme. Mávla jsem hůlkou. "To je jedno. Prostě to nechci vyřizovat přes Lockharta. Stejně to chci prostě jenom vyhrát."
"To mi trochu připomíná Zmijozel. Ty chtějí taky vždycky všechno vyhrát."
Zastavila jsem se a otočila jsem se na Rona. S velmi zamračeným pohledem jsem na něj zavrčela: "Tohle už nikdy neříkej."
Ron se na vteřinku zatvářil vyděšeně. "Fajn," dostal ze sebe.
Možná jsem je do toho neměla tahat. Jestli budou nějaké problémy, tak v tom budou jenom oni. Já jsem měla svůj plán. Jenom na to potřebuju doladit pár detailů.
Proto jsem, jakmile jsem k tomu měla příležitost, napsala Tomovi.
Jak přesně funguje to zviditelnění a zneviditelnění v astrální podobě?
Podobně jako všechno ostatní. Představíš si to, soustředíš se a podobně. Už se ti to někdy stalo?
Tak nějak. Když jsem byla v létě u Harryho, tak jsem se u něj objevila. Ale viděl mě jenom chvilkama, když mnou náhodou prošel. Nebo když se mi pak podařilo chytit dort, pudink nebo něco takového.
Tak teď by si s tím neměla mít žádný problém.
Výborně. V noci si udělám menší procházku. Možná bys mohl jít taky, ale v neviditelné podobě. Teda jestli si stihnul od posledně nabrat dost sil. Stačilo mi, jak jsem byla potom unavená já.
Sil mám dost. Kam máš v plánu jít?
Do knihovny do oddělení s omezeným přístupem. Myslíme si, že to Malfoyovi za tím nápisem stojí, takže se jich na to chceme zeptat přestrojení za nějaké jejich kamarády. Ale potřebujeme na to recept na Mnoholičný lektvar, který je v tom oddělení. Náhodou ten recept neznáš?
Náhodou ne. Párkrát jsem ho zkoušel, ale přesný postup si nepamatuju. Ale bylo to dost obtížné a zdlouhavé. Přísady se špatně shání.
Tak tohle budeme řešit, až budeme mít ten recept. Takže půjdeš? Jo a jde taky Ron a Harry, proto půjdu ve zviditelněné podobě. Uvidím tě, když ty budeš neviditelný?
V astrální rovině mě uvidíš, ale ostatní ne. A ano, půjdu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama