33. kapitola - Důvěra 3/3

27. ledna 2013 v 11:15 | NikaV |  Druhá část - Deník
."A to ti vážně nesebral ani body?" ptal se mě nevěřícně Ron.
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Jen jsem dostala školní trest."
"Tak to doufám, - ne že bych ti to přál, ale jinak by to bylo takový nespravedlivý a neuvěřitelný - že to je nějaký hnusný trest. Protože jinak vážně nechápu, co tomu Snapeovi je."
"Asi dostal vánoční náladu," pokrčila jsem rameny. "A jako trest s ním vařím lektvary pro ošetřovnu."
"A opět je tu ta otázka, proč si tě tak oblíbil," prohlásila Hermiona.


"Kdo ví, co s ním máš," zamumlal Harry. Možná to byla jenom taková poznámka, kterou si řekl sám pro sebe, a třeba ani nechtěl, abych to slyšela. Jenže já to zaslechla.
"Jak to myslíš?" vyjela jsem na něj.
Harry se podíval napřed na Rona a Hermionu a pak až na mě. "Sama to víš nejlíp."
"Ne, to teda nevím!" vyhrkla jsem na něj a šťouchla jsem do něj prstem. "A ty koukej vysvětlit, jak to myslíš."
"Hele," postavila se mezi nás Hermiona "možná byste se měli přestat hádat a podívat se, kdo vede tenhle soubojnický klub."
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se nahoru. "To snad ne!" vyjekla jsem s Harrym současně. Podívali jsme se na sebe a následně jsme oba dva lehce poodstoupili od sebe. Jako kdyby mezi námi tou vyřčenou větou vzniklo nějaké nepatřičné pouto. Vzápětí se na podium objevil i Snape. My o vlku a Snape na pódiu.
Po ukázce odzbrojovacího kouzla, kdy se Lockhart ztrapnil, jsme začali odzbrojovací kouzla cvičit taky. Bohužel se k nám Snape dostal dřív než Lockhart a proto jsme skončili rozparováni se Zmijozelem. Hermiona například skončila s Milicent Bulstrodovou a já s Pansy Parkinsonovou. Vážně netuším, proč nás rozdělil Snape zrovna takhle. Kdybych vážně byla jeho oblíbenkyně, jak všichni tvrdí, tak by mě nechal s Hermionou. Ale pořád jsem na tom lépe než Harry, ten skončil s Malfoyem.
"Připravená?" zeptala jsem se Parkinsonové a pozvedla jsem hůlku.
"Já vždycky," odpověděla mi výhružně a taktéž pozvedla hůlku.
"Připravte se!" zavolal Lockhart sborově na všechny dvojice. "Tři - dva - jedna - TEĎ!"
"Extell-," chtěla jsem použít odzbrojovací kouzlo, ale byla jsem přerušená.
"Pertrificus totalus!" vykřikla.
Musela jsem se sehnout a její kouzlo prolétlo těsně nad mojí hlavou, ale jinak by mě bylo zasáhlo přímo do prsou. Možná je dobrá v míření, ale já jsem díky trénování famfrpálu lepší v uhýbání.
"Hej" křikla jsem na ni. "Měli jsme zkoušet jenom odzbrojovací!"
"Jako kdyby si ty dodržovala pravidla!" křikla na mě nazpátek. "Všichni už vědí, že jsi zlodějka!"
Jednala jsem instinktivně v afektu a ve vzteku. Mávla jsem rukou a vyletěl modrý paprsek, který ji zasáhl do prsou. Bylo to tak rychlé, že ani nestihla uhnout. Nečekala to a ani já ne. Paprsek ji odhodil o několik metrů dozadu, až vrazila do další dvojice a svalila se i s nimi na zem.
Nervózně jsem se rozhlédla kolem, jestli to někdo neviděl. Neměla bych být nervózní, protože se jednalo o souboj a ten právě v tuhle chvíli byl všude kolem mě. Jenže problém byl v tom, že jsem mávla levou rukou a hůlku jsem držela v pravé. Nemluvě o tom, že jsem kouzlila neverbálně.
Naštěstí si toho nikdo nevšiml, protože všichni měli dost starostí se svými souboji. Až na jednu osobu. Z místa, kde bojoval Harry a Malfoy, se na mě jeden z nich díval. Dřív jsem měla takovou smůlu, že by to viděl zrovna Malfoy. Jenže ten se válel smíchy na zemi zasažen Lechtacím kouzlem. Byl to Harry, kdo díval na mě a kdo to všechno viděl. A než jsem mu stihla něco říct, tak ho Malfoy zasáhl kouzlem.
"Stop! Přestaňte!" křičel na všechny Lockhart. A nakonec to byl Severus Snape, kdo to všechno zachránil. Ono Snape má o hodně větší autoritu a respekt.
Lockhart byl bezradný. Bezradně se rozhlížel kolem a snažil se nějak přijít na to, co dál. Nakonec ho napadlo vybrat dvojici dobrovolníků. Nejprve chtěl vybrat Nevilla a Justina, jenže nakonec to kvůli Snapeovi byli Harry a Malfoy, kdo se se postavili doprostřed síně.
"Tři - dva - jedna - TEĎ!"
Dřív než Harry stihl zareagovat, vykřikl Malfoy nějaké kouzlo a z Malfoyovi hůlky vystřelil had. Obrovský, hnusný, naštvaný černý had.
"Já si s tím poradím," řekl Lockhart Snapeovi, který se chtěl o hada postarat. No, Lockhart si s tím neporadil. Jeho pokus hada ještě více rozzuřil. Dobrá zpráva je, že už nešel na Harryho. Špatná je, že tentokrát se plazil k Justinovi.
Harry udělal několik kroků. Co to ten blbec dělá? Teď se má stejně jako ostatní snažit dostat se, co nejdál. Jenže to ne, Harry musí jít hadovi naproti.
Chtěla jsem udělat několik kroků k Harrymu a zarazit ho. Jenže místo toho Harry promluvil.
"Necháš ho!" řekl hadovi, akorát přitom mluvil nějak divně. S takovým syčivým přízvukem, ale přesto mu bylo rozumět. Jasně, Harry, rozhodně ten had poslechne, když mu rozkážeš, co má dělat. To jsem si v tu chvíli pomyslela, a proto mě překvapilo, když ho had opravdu poslechnul.
Rozhlédla jsem se po ostatních. Nebyla jsem jediná, komu to přišlo divné. A všichni se dívali na Harryho zděšeně, což jsem nechápala. Tak náhodou jeden had udělal, co řekl, to je toho. A divný bylo, že na Harryho zíral i Snape jinak, když kouzlem nechal hada zmizet. A ze všech stran se ozývalo mumlání, všichni o něm mluvili. Nakonec to byl Ron a Hermiona, kteří to přerušili, když táhli Harryho pryč ze síně. Vyběhla jsem za nimi.
"Co se děje?" zeptal se nás Harry.
"Máš hadí jazyk!" vyhrkl na něj Ron. "Proč si nám to neřekl?"
"Cože má?" zeptala jsem se.
"Umí mluvit s hady," vysvětlila mi Hermiona.
"Jenom jsem mu řekl, ať ho nechá. To bylo celý."
"Neřekl. Jenom jsi něco zasyčel na hada, čemu vůbec nebylo rozumět. A had se pak tak nějak stáhl. Vypadalo to dost děsivě. Jako kdybys Justina štval proti němu."
"Počkat," zarazila jsem je. "Vy jste jenom slyšeli Harryho, jak něco syčí?"
Všichni se na mě podívali. "Prosím, řekni mi, že taky nemáš hadí jazyk."
"Kde bych k němu přišla? A co si pamatuju, tak přede mnou hadi spíš zdrhali."
"Ale co je na tom špatného? Tak jsem řekl hadovi, ať nechá Justina na pokoji. V každý partě je občas někdo s nějakými divnými schopnostmi."
"Jenže tuhle schopnost měl Salazar Zmijozel. Teď si všichni budou myslet, že jsi jeho pra-pra-pra-pra-pravnuk."
"To by byl ve Zmijozelu, ne?" zeptala jsem se.
"Kdo ví, jak to ten klobouk zařazuje," prohlásil Ron. "Ale zase kdyby byl Harry ve Zmijozelu, tak by nám Snape nesebral ty body za tu rachejtli. A rovnou by si nevybral Harryho na ten výslech, takže by Harry neprokecl, kde je Kate."
"Neprokecl? To jakože Harry mě prásknul v tom skladě?"
"Jo," přikývl Ron. "My ti to neřekli?"
"Ne," řekla jsem Ronovi, ale přitom už jsem koukala na Harryho. "A my dva si musíme promluvit o tom, co se hodí říkat a co ne." Chytla jsem Harryho za rukáv a táhla jsem Harryho k němu nahoru do pokoje.
"Co chceš ještě probírat?" vyhrkl Harry. "Nic jsem jim neřekl, tak můžeš být spokojená."
"Jenže ti neustále ujede nějaká narážka. A jak si to myslel s tím Snapem?"
"Copak on není další, komu ses hrabala v hlavě? Jak jinak vysvětlíš, že si tě takhle oblíbil?"
Užasle jsem se na něj dívala. "Ty si myslíš, že jsem mu hrabala v hlavě? Copak si nepamatuješ, jak jsem říkala, že jsem se málem v Malfoyově hlavě ztratila? Mimochodem děkuju za projevenou důvěru v moje lektvarový dovednosti. Ono někdy si učitel oblíbí ty žáky, kteří se jeho předmět rádi učí."
"A to s Pansy bylo taky kvůli tvým lektvarovým dovednostem?" vyhrkl.
"To bylo nechtěný," odsekla jsem. "Neměla jsem to v plánu. Prostě mě naštvala. Tady vidíš, jak jsou nebezpečný. A taky proč nechci, aby o tom ještě někdo věděl."
"Nemusí to vědět celá škola, ale Ron s Hermionou by mohli."
"A jak jim to mam vysvětlovat? Hej, mám schopnosti, se kterými dokážu všechno možný! Sám jsi viděl, jak všichni, i Ron a Hermiona, reagovali na tvůj hadí jazyk. Jak by reagovali na ty moje schopnosti?"
"Přijali by to," odpověděl mi Harry chladně.
"Seš si jistej? A nevyděsilo by je to spíš?"
"Trochu jim důveřuj."
"Jasně," zamumlala jsem. "Jako kdyby ty schopnosti neděsili mě samotnou. Jako kdybych kvůli nim neměla být mrtvá."
"Mrtvá? Proč bys měla být mrtvá?" vyptával se mě Harry.
"Protože mě zasáhla smrtící kletba," vyhrkla jsem. "Tehdy tam dole u zrcadla, po tobě Quirell vystřelil smrtící kletbu a ona se před tebou zastavila. To proto, že jsem před tebou stála já. Zasáhla mě sem," položila jsem si ruku na hruď. "Absorbovala jsem ji. Stala se součástí mě. A proto bych měla být mrtvá."
"Jenže nejseš."
"Jenže nejsem."
"Tak s tím přestaň," navrhnul Harry. "Vzdej se těch schopností. Předtím jsi mluvila o nějakém lektvaru. Tak si ho udělej znova."
"Ne!" zamítla jsem jeho návrh rázně. Přijít o schopnosti a už nikdy nevidět Toma? "Tohle po mě nechtěj."
"Proč?" zeptal se mě. "Když tě ty schopnosti tolik ničí, tak se jich vzdej. Všechno bude normální."
"Harry," oslovila jsem ho. "Tohle nemůžu."
"Proč ne? Řekni mi jeden rozumnej důvod."
"Já…" Snažila jsem se nějaký důvod vymyslet, ale nešlo to.
"Tak vidíš. Ty schopnosti se jenom staví mezi tebe a nás. Ničí tohle přátelství. Tak si vyber."
Nevěřícně jsem se na něj podívala. "Ty mi dáváš ultimátum?"
"To si dáváš sama. Musíš si vybrat mezi mnou a tvými schopnostmi."
"Fajn, když to chceš takhle." Přešla jsem ke dveřím a před nimi jsem se zastavila. Ohlédla jsem se na Harryho a sdělila jsem mu: "Nemůžu se vzdát něčeho, co je mou součástí. Proto si vybírám schopnosti."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 27. ledna 2013 v 12:33 | Reagovat

Hezká kapča .. :DD :)Vybrala jsi schopnosti ... sakra, sakra .. :D

2 Lorrianne Lorrianne | 28. ledna 2013 v 22:38 | Reagovat

hezkyyy.... honem honem další...no jsem taky zvědavá zda se nějak vyvine její vztah se snapem- jako ze ji odhali nebo ji neco priuci...
No a snad to dá s partou dohromady a mam takovy pocit že skončí v ty tajemny komnatě místo Giny :-D

3 Daniela Daniela | 1. února 2013 v 15:03 | Reagovat

Supéér!:D

4 Ell Ell | 10. února 2013 v 16:04 | Reagovat

Senzaaaaa :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama