33. kapitola - Důvěra 2/3

27. ledna 2013 v 11:14 | NikaV |  Druhá část - Deník
Listopad se postupně přesunul v prosinec a já bych ráda řekla, že se od toho rozhovoru můj vztah s Harrym zase vrátil do starých kolejí. Jenže tak to nebylo. Ačkoliv Harry akceptoval, co všechno dokážu, nedařilo se nám vrátit se nazpátek našeho vztahu. Dál jsme se bavili, ale už to bylo nucené. Možná, kdybychom nekamarádili ještě s Ronem a Hermionou, tak bychom se už nebavili vůbec. Bylo mezi námi napětí a já jsem se bála, že už to nikdy nevrátí zpátky.


A nebyla jsem jediná, kdo si toho všimnul. Doufám, že tehdy na chodbě neslyšeli, o čem se hádáme. A ačkoliv se Hermiona neustále nás dva zapojovat do rozhovoru, většinou to museli obstarávat ona a Ron.
Ale hlavní věc, co nás v tuhle chvíli, bylo pátrání po Zmijozelově dědici, což znamenalo přípravu mnoholičného lektvaru. Z toho důvodu jsme se všichni zapsali na Vánoce v Bradavicích. Díky Mnoholičnému lektvaru tu tak nezůstanu s Harrym sama, protože Ron a Hermiona by nejspíš jinak odjeli na prázdniny domů. Navíc Malfoy a jeho kumpáni zůstali na Vánoce v Bradavicích také, což se nám hodí.
Jenže na dokončení lektvaru byly potřeba ještě dvě přísady. Chyběl nám roh z lidožravého jednorožce a kůže z hřímala. Tyhle přísady byly dost vzácné, tudíž nebyly ve skladu pro studenty. Jedině ve Snapeových soukromých zásobách, což znamenalo krádež. Protože Harry a Ron byli podmínečně vyloučení a Hermiona je zásadně proti porušování školní řádu, ujmula jsem se toho já. A kdyby se tohle nepovedlo, tak já z toho budu mít nejmenší problém.
Na hodině lektvarů jsem pracovala u stolku společně s Hermionou a Nevillem. Dřív jsem většinou bývala u stolku s Ronem a Harrym, zatímco Hermiona byla u Nevilla. Schválně jsme si to ta rozdělili, protože zatímco já jsem nenápadně pomáhala klukům, Hermiona pomáhala Nevillovi. Jenže kvůli zhoršení mého vztahu s Harrym jsme už vedle sebe neseděli.
Možná to bylo tím, že jsem tam u nich nebyla, anebo byl Harry dnes příliš roztržitý kvůli tomu, co jsme na dnešní den naplánovali. Byl to právě Harry, kdo měl udělat rozruch, abych se mohla vyplížit pryč. Přes naše neshody bylo pátrání po Zmijozelově dědicovi prakticky jediná věc, o které jsme se dokázali bavit.
Proto jsem ve chvíli, kdy už jsem měla lektvar skoro hotový, dala pokyn Harrymu. Viděla jsem, jak se schovává za kotlíkem a něco tam chystá. Když pak letěla vzduchem raketa, už jsem se nenápadně přesouvala od svého kotlíku ke dveřím a ve chvíli, kdy Goylův lektvar vybouchl, jsem otvírala dveře a proklouzla jsem ven. Během chvíle jsem byla u Snapeova skladu. Pomocí kouzla jsem odemkla dveře a vlezla jsem dovnitř.
-------------
Snape
Jako kdyby toho dnes nebylo málo, ještě se musí stát tohle. Nejen že musím být tady s těmi bezmozky a snažit se od jejich hlavy marně něco nacpat, ještě jednomu z nich musí vybuchnout lektvar a postříkat většinu třídy.
Jenže když u mě postupně stáli frontu a já jsem jim dával na to Splaskací lektvar, všiml jsem si něčeho zvláštního. Ten lektvar nebyl špatný. Sice nebyl dobrý, ale nebyl tak katastrofální, aby vybuchnul.
---------------
Kate
Sakra, kde to jenom může být?
Chodila jsem kolem dokola a marně jsem se snažila najít jednu z těch přísad. Copak si to nemůže nějak roztřídit? Třeba podle abecedy. Kdo se v tom má vyznat?. Snape je možná pořádkumilovný a má to všechno pečlivě urovnané a schované v lahvičkách, jenže to je k ničemu, když se tu pak nikdo nevyzná.
----------------
Snape
"Zůstaňte stát ve frontě a nikam nechoďte!" rozkázal jsem postiženým nešťastníkům. Ti, kteří byli zasaženi nejvíce, už dostali lektvar, tudíž tihle mohou ještě chvíli počkat. Navíc byla většina z nich z Nebelvíru.
Přešel jsem ke kotlíku Goyla. Stačil mi jeden pohled na jeho obsah, abych pochopil, co se stalo.
"Pokud se ten, kdo to udělal, teď přizná, má ještě šanci vyhnout se vyloučení!" Z kotlíku jsem vytáhl pokroucené a zčernalé zbytky rakety. Ten zpropadený tak mohla vidět celá třída. Všichni byli zticha a koukali po svých spolužácích, jako kdyby to měl mít viník napsaný na čele.
Můj zrak jako první padl dozadu k nebelvírským na Pottera. Jakmile si všimnul, že se na něj dívám, začal se tvářit zmateně. Jenže předtím, než si mého pohledu všimnul, se díval ke stolku nalevo.
Můj pohled tam sjel také. Nic zvláštního, Grangerová, Neville a tři kotlíky. Tři… Někdo tam chyběl. Rozhlédl jsem se po třídě. Nikde jsem nezahlédl hřívu tmavě rudých vlasů. A přitom vím, že tu byla, předtím jsem ji viděl, jak vchází do dveří. Kam ta holka zmizela?
---------------
Kate
"Auvajs!" vyhrkla jsem, když jsem se rozplácla na zemi.
Začala jsem se sbírat ze země a přitom jsem se podívala, o co jsme to zakopla. Byl to obyčejný schod. Tohle se může podařit jenom mě. Postavila jsem a znovu jsem se rozhlížela po místnosti. A pak jsem si konečně všimnula špičatého rohu v regálu. Sláva! Uchopila jsem ho a dál jsem se rozhlížela. Už jenom jedna věc.
-----------------
Snape
"Pane Pottere!" zahřměl jsem a několika dlouhými kroky jsem byl během chvíle u něj. "Nevíte o tom něco?" zeptal jsem se ho a položil jsem raketu před něj.
"Nevím, pane," odpověděl mi a přitom se dívala na raketu.
"Takže ani nebudete vědět něco o tom, kde je slečna Beckerová."
Skoro celá třída se podívala k zadnímu stolu, kde ještě předtím byla Kate. Teprve teď si uvědomili, že chybí.
"Netuším," zavrtěl hlavou.
"Takže to bude vyloučení ze školy pro oba dva," oznámil jsem mu. "Tedy pokud mi to náhodou nehodláte sdělit."
"Vždyť Harry nic neprovedl," vyhrkl Weasley. "Nemáte pro to žádný důkaz."
"Odebírám deset bodů Nebelvíru! A dejte si pozor na jazyk. Je možné, že v tom máte prsty i vy, Weasley!"
"To není pravda!" vyhrkl Potter. "Nemůžete nám nic dokázat. Jediné, co víte, že Kate je ve skladu-." Sotva to vypustil z úst, tak se plácnul přes pusu. Nebelvír si nikdy neuměl dávat pozor na to, co říká.
"Nikdo se ani nehne!" rozkázal jsem celé třídě a dveřmi jsem prošel ven na chodbu. Předtím jsem ještě stihl ve dveřích zavolat: "A odebírám padesát bodů Nebelvíru za tu rachejtli!"
-------------
Kate
Konečně! Konečně jsem našla i druhou přísadu. Rychle jsem ji vzala a stejně jako roh, jsem ji schovala pod hábit. A teď honem do třídy, dokud je tam ještě zmatek. Snad se to tam mezitím neuklidnilo a nikdo si tak nevšimne mého příchodu.
-------------
Snape
Rovnou jsem zamířil do mého soukromého skladu. Kdyby potřebovala něco v tom pro studenty, tak by se tam stavila mimo vyučování. Ale co pro Merlina chystá za lektvar, že jí nestačí studentský sklad? Kdyby o něco požádala, tak bych ji i nějakou přísadu dal. Rozhodně by to bylo menší plýtvání přísadami, než na hodinách lektvarů s těmi tupohlavci. Jenže na něco takového je příliš velký Nebelvír.
Naštvaně jsem rozrazil dveře do skladu. Mávnutím hůlky a neverbálním zaklínadlem jsem rozsvítil. Světlo vycházející z mé hůlky ozářilo místnost. Jenže byla prázdná.
------------
Kate
Tak tohle bylo hodně těsné. Sotva jsem dorazila ke dveřím, už jsem spatřila, jak někdo otvírá dveře. Měla jsem sotva dvě vteřiny na to, abych se schovala. Tak jsem udělala to první, co mě napadlo. Musela jsem potlačit vyjeknutí, když mě dveře praštily do nosu. Ten, kdo otvíral, si toho nevšimnul.
A když pak popošel o několik kroků dopředu, poznala jsem, kdo to je. Byl to Snape. Co tu sakra dělá? Něco hledá. Mě? To doufám, že ne. Jak se odsud dostanu? No, mám jenom jednu šanci.
Jakmile popošel dopředu, potichu jsem se vyplížila z úkrytu. Měla jsem v plánu obejít dveře a vyjít na chodbu, zatímco bude otočený zády. Jenže se to nepovedlo. Otočil se.
------------
Snape
"Co tady děláte v tuhle chvíli, kdy máte být na hodinách?" vyjel jsem na ni naštvaně.
"Myslím, že odpověď už je vám jasná," zamumlala a uhnula pohledem.
"Mluvte zřetelně," rozkázal jsem jí. "A chci to slyšet od vás. Co jste tu dělala?"
Co si ta holka jenom myslí? Kdysi jsem si myslel, že je podobná Lily. Malá dušička uvnitř mě doufala, že je ona, která se nějak dostala do přítomnosti. Ale bylo to jenom zdání. Možná se Lily podobala vzhledem, ale tohle by Lily nikdy neudělala.
---------------
Kate
"Chtěla jsem vyzkoušet jeden lektvar. Chybělo mi pár přísad, které jsem ve studentském skladu nenašla."
"Takže jste je ukradla," dořekl za mě. Jenže nejhorší bylo, jakým tónem to řekl. Bylo v tom slyšet opovržení. V jeho očích jsem musela klesnout hodně hluboko. A to bolelo.
------------------
Snape
"Takže mě necháte vyloučit?" zeptala se mě a přitom mi pohlédla do očí. Za tohle by ji čekala vyloučení a zasloužila by si ho. Kdyby tu byl kdokoliv jiný, tak bych to tak i udělal. Jenže když se na mě podívala těma zelenýma očima, Liliinýma očima, nešlo to udělat. Takhle nadaná studentka na lektvary se tu objeví zhruba jednou za pět let, možná za jedno desetiletí, a to nejde vyplýtvat.
"Ne," odpověděl jsem ji. Na chvíli zavřela úlevou oči a pousmála se. Nemusel jsem použít nitrozpyt, abych pochopil, jak velký ji teď spadl kámen ze srdce. "Do Vánoc budete mít každou středu a čtvrtek školní trest. A teď běžte do třídy
-----------------------
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání čtenářů

Klik 100% (86)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama