31. kapitola - Zkouška krve 2/2

6. ledna 2013 v 3:41 | NikaV |  Druhá část - Deník
Zmatená jsem tam stála asi ještě minutu a snažila jsem se přijít na to, co se právě stalo. Byla jsem v pokušení o tom ihned napsat Tomovi, ale zarazila jsem se. Už tak mám zpoždění. No jo. Hodina lektvarů. Sakra.
Rozeběhla jsem se chodbou dolů. Vstupní síní, která byla prázdná, jsem proběhla jako vítr. Zastavila jsem se až těsně přede dveřmi do učebny lektvarů. Nepůsobila by dobře, kdybych tam najednou vtrhla. Místo toho jsem pomalu otevřela dveře.


"Dobrý den, pane prof…" zarazila jsem svoji omluvu uprostřed věty. Snape tam nebyl. Místo toho tam bylo neobvykle rušno. Všichni se o něčem bavili.
Zamířila jsem ke svým přátelům, kteří jako jedni z mála zaznamenali můj příchod. "Co se stalo?"
"Našli další zkamenělé," vysvětlila mi Hermiona, zatímco míchala lektvar.
"Našli… co?" zeptala jsem se zmateně. "Koho?"
"Alice Diggory. Z Mrzimoru."
Kruci. Je rozdíl mezitím, když zkamení školníkova kočka a když zkamení vaše spolužačka. S Alice jsme si sice nebyli moc blízké. Byla to prostě spolužačka, se kterou se pozdravíte, půjčíte si učebnici nebo zápisky, bavíte se s ní o přestávce, ale jinak nic víc.
"Kde ji našli?"
"Někde v nějaké chodbě u jejich společenské místnosti. Prý si šla večer pro něco do kuchyně."
"Takže ji Malfoy musel zaskočit někde na chodbě," doplnil Ron potichu, aby nás nikdo nezaslechl. Stejně byl v celé třídě dost velký hluk a navíc jsme byli v rohu, kde na nás nebylo pořádně vidět. A všem jsme byli ukradení.
Hermiona se na něj zamračila. "Nevíme, jestli to byl on."
"Jo," souhlasil Harry. "Kate pořád prosazuje jeho ségru."
"Nemyslím, že to byla ona," prohlásila jsem.
Harry se na mě podíval. "Ale vždyť pořád tvrdíš, že…"
"Já vím, co tvrdím," přerušila jsem ho. "Ale před chvíli jsem na ni narazila. Byla docela vyděšená. Zkusila jsem se jí zeptat na tu hostinu, ale to ji vyděsilo ještě víc. A pak jsem si všimla, že má obvázané zápěstí."
"Takže ta krev bude její," doplnil mě Ron.
Přikývla jsem. "Já si myslím, že to byl Malfoy. Možná ji nějak využívá. Třeba je k tomu potřeba krev Zmijozelova dědice a nechtělo se mu použít vlastní."
"Hele," ozvala jsem se. "Kde je vlastně Snape?"
"Před chvílí sem přiběhla jedna mrzimorská prvačka s tím, že je Alice zkamenělá. Vypadala docela vyděšeně. Nejspíš rovnou odtamtud běžela za nejbližším profesorem. Snapea to tak vykolejilo, že nám zapomněl zadat práci. Takže máme volnou hodinu."
"Super," zaradovala jsem se. "Ale proč potom Hermiona dělá nějaký lektvar?"
Hermiona zvedla hlavu od krájení lístků Svítivky Ovíjivé. "Našla jsme ten lektvar s tou krví," vysvětlila mi.
"Tak se do toho rovnou pustila," oznámil mi Harry. "Tady jsou stejně všichni příliš mimo z Alice, že si toho nikdo nevšimne."
"To je fajn." Vyndala jsem z brašny lahvičku se zaschlou krví a položila jsem ji před Hermionu. "Jak si to tak rychle našla?"
"Když Snape odešel, tak jsem koukala, jestli tu nemá někde nějaké učebnice lektvarů. A v jedné skříni jsem našla pár starých učebnic lektvarů. Tahle je pro třetí ročník," ukázala na přebal. "Byly tam ještě dvě učebnice pro šestý ročník, z toho jedna z nich byla počmáraná. Podívala jsem se do obsahu a lektvar pro zjištění materiálu byl jenom v téhle."
Nakoukla jsem do učebnice a pročetla jsem si postup a efekt lektvaru. Oproti jiným lektvarům v učebnicích byl popis efektu lektvaru delší než jeho postup. Bylo tu totiž dopodrobna popsané, jaký materiál znamená jakou barvu. Tenhle lektvar totiž funguje tak, že se dovnitř vhodí daná věc a lektvar pak změní barvu. Šedivá barva znamená kov, červená barva je krev, stříbrná stříbro, zlatá zlato a tak dále… Ještě je tu jedna vymoženost, že pro přesnější zjištění lektvaru, se dají přidat nějaké přísady. Takže lektvar budeme muset v jedné fázi odlít a pokračovat u obou zvlášť. Jeden lektvar nám tak zjistí, jestli je to opravdu krev a druhá nám potvrdí, jestli je opravdu lidská.
"A co když sem přijde Snape a vynadá nám, že si tu děláme lektvar bez jeho svolení?" zeptala jsem se.
"Právě proto jsem se do toho nechtěla pouštět," poznamenala Hermiona. "Jenže mě ti dva přesvědčili."
"Tak nějak jsme se rozhodli spolehnout na tebe," vysvětlil mi Harry.
"Na mě?" zopakovala jsem.
"Jo," přikývl Harry. "Spoléhali jsme na tebe, že přijdeš dřív než Snape. A potom tu přípravu lektvaru svedeme na tebe."
"A pak se divíte, proč se tak často dostanu do problémů," zamumlala jsem a začala jsem pomáhat Hermioně s přípravou. Společně nám to šlo rychle. Rychle jsme pochopila v jaké fázi přípravy je nyní lektvar a plynule jsem navázala. Nakonec jsme stihly lektvar dokončit během půl hodiny. Pak nastala ta očekávaná zkouška.
Do jednoho lektvaru jsme nasypaly trochu barvy anebo krve. Původně měl lektvar průhlednou barvu, připomínal tak vodu, ale po přidání lektvar nejprve zoranžověl a pak přešel do odstínu křiklavě červené.
"Takže máme jistotu, že to je krev."
"Jakou barvu by to získalo, kdyby to byla barva?" optal se Harry.
Hermiona se podívala do učebnice. "Barvy to neumí. Takže by zůstal stejný, nezměnil by se."
"Fajn, tak jdem na druhou část." A jak jsem řekla, tak jsem přisypala krev do druhého lektvaru. Tentokrát zmodral.
"Co znamená tohle?" zeptal se Ron.
"Lidská," odpověděla mu Hermiona, když se podívala do učebnice.
"Takže je její," prohlásila jsem. Možná jsem to řekla až moc nahlas. Dostala jsem totiž potom takový divný pocit, že nás někdo pozoruje. Zvedla jsme hlavu a rozhlédla jsem se po učebně. Opravdu nás někdo sledoval. Blonďák s šedýma očima. Jak dlouho nás sleduje? Zaslechl něco z toho, o čem se bavíme? Možná byla blbost dělat lektvar v takhle přeplněné třídě.
Veškeré moje úvahy přerušilo zazvonění ohlašujíc konec hodiny. Naše skupina se spěšně dala do uklízení, zatímco zbytek se hrnul ven ze třídy. O pár minut později jsme dělali to samé a mířili jsme přitom přímo do učebny přeměňování. Ta už byla zaplněná Havraspárem a Nebelvírem, když jsme tam přišli a na nás zbyly místa za Nevillem a dvojčaty Patilovými.
"Člověk by řekl, že po té hodině kecání, už jim dojdou témata," poznamenala Hermiona.
"Jenže předtím tam byl jenom Zmijozel, se kterým se nedá bavit," prohlásil Ron. "Ale s Havraspárem se dá."
Parvati se na nás otočila a pověděla nám: "Navíc máme nové téma. Našla se další oběť."
"Cože?" vyhrkli jsme společně.
"Jo," potvrdila to Padma. "Je od vás z Nebelvíru ze třetího ročníku. Nejspíš taky šla do kuchyně. Našli ji kousek od Alice. Vlastně to bylo skoro za rohem. A navíc byla v takové poloze… No, myslím, že se tomu útočníkovi snažila utéct."
"A kdo to teda je?" zeptal se Harry.
"Daisy Leroy," odpověděla nám.
"Tak proto ji nemohl Oliver najít," prohlásila jsem.
"Jo, ale uvědomuješ si, co to teď pro tebe znamená?" zeptala se mě Hermiona.
"Co?" Podívala jsem se na ní zmateně.
Místo ní ale odpověděl Harry. "Teď budeš muset ty nastoupit na místo střelkyně v zítřejším zápasu."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 7. ledna 2013 v 14:46 | Reagovat

Super kapitola :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama