32. kapitola - Spojené a propojené 5/5

21. ledna 2013 v 3:17 | NikaV |  Druhá část - Deník
Posadila jsem se na posteli a zamžourala jsem do tmy.
"Tome?" zkusila jsem to.
"Ano?" ozvalo se ze tmy. Oddechla jsem si a luskla jsem prsty. Svíčka na nočním stolku se zapálila a světlo tak ozářilo postavu vedle mě.
Tom se rozhlížel kolem. "Proč jsme na ošetřovně?" ptal se mě.
"Na to bych se ráda zeptala tebe," řekla jsem mu a vylezla jsem z postele. Ono sedět ve vlastním těle není zrovna příjemné. Krátce jsem se podívala na svou ruku. Byla jsem průhledná, takže mě Harry nemůže slyšet ani vidět.

"Co se stalo?" zeptal se mě Tom.
"Kromě toho, že jsem měla od rána hroznou bolest hlavy, jsem se taky cítila hrozně vyčerpaná. Ale jinak jsem normálně nastoupila a začali jsme hrát. Akorát během zápasu se jeden Potlouk pomátl a šel támhle po Harrym." Kývla jsem hlavou k vedlejší posteli. "Mimochodem zápas jsme vyhráli, ale to je vedlejší. Těsně před koncem zápasu jsem pocítila ohromnou bolest v ruce. Jako kdyby byla zlomená. A mimochodem úplnou náhodou ve stejnou chvíli si Harry doopravdy zlomil ruku."
"Jenže jak-" Tom chtěl něco říct, ale přerušila jsem ho.
"To ještě není všechno. V tu chvíli, kdy jsem pocítila tu šílenou bolest v ruce, jsem spadla na zem. Koště se pode mnou rozplynulo."
"Ale-" Tom chtěl znovu něco říct, ale opět jsem ho nenechala.
"Pořád jsem neskončila. Pak jsem teda omdlela a pak jsem se probrala. Pomocí Freda jsem se dostala k Harrymu. A když jsem se pak dotkla Harryho, tak jsem cítila… něco jako spojení. Jako bychom byli nějak propojení. Jak to vysvětlíš?"
"Nijak," pokrčil rameny.
"To je všechno, co k tomu řekneš?" zeptala jsem se ho.
"S tímhle jsem se nikdy nesetkal. Akorát… jak dlouho jsi včera trénovala v astrální podobě?"
"Zhruba do šesti do rána," odpověděla jsem mu.
"To vysvětluje tu bolest hlavy a vyčerpanost. Byla jsi příliš dlouho v astrální rovině a psychicky si to na tobě vzalo svou daň."
"Ale nikdy dřív se mi to nestávalo."
"Tvoje moc roste a zároveň tě i víc vyčerpává," vysvětlil mi.
"Výborně. Takže ten pobyt tady budu muset omezit," řekla jsem pro sebe. "A proto se pak rozplynulo to vyčarované koště? Kvůli tomu, že jsem byla vyčerpaná?"
"Ano," přikývl.
"To všechno, co vyčaruju, bude se mnou nějak propojené? Když něco vyčaruju teď a za deset let se někde nějak vyčerpám, tak o tu věc přijdu?"
"Ne," zavrtěl hlavou. "Časem to získá svou vlastní podstatu. S tebou je to propojené ze začátku."
"Aspoň že tak. A o tom s Harrym vážně nic nevíš?"
"Bohužel, ne," pokrčil rameny. "Nenapadá tě ještě něco, co by nám mohlo pomoct."
Na chvíli jsem se zamyslela. "Když jsem se dotkla Harryho, tak jsme byli propojení. Něco mezi námi proudilo. Přitom se bolest mojí ruky zdvojnásobila a slyšela jsem pak Harryho říkat, že ho to už nebolí. Je možné, že jsem absorbovala jeho bolest?"
"Je to možné a pravděpodobně se to mezi vámi stalo. Jenom je divné, že se ti to podařilo, aniž bys do něj vlezla. Jindy když se ho dotkneš, tak se nic neděje?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Vlastně… před pár dny jsem se ho dotkla. Ale to bylo, když jsme šli pro ten recept a já byla v astrální podobě. Vlastně to bylo poprvé, co jsem se ho kdy dotkla v astrální podobě. To bylo někdy v době, kdy ses ztratil."
Tom se zamračil. Nad něčím uvažoval a v jednu chvíli, jako kdybych v jeho tváři zahlédla pochopení.
"Na něco si přišel?"
Tom se na mě podíval. "Ne," odpověděl mi klidně.
PRÁSK!
Otočila jsem se za tou ránou.
"Co to?" ptala jsem se zmateně.
"To nic není," odpověděl mi Tom. "Jen domácí skřítek. Koukni," ukázal na drobné stvoření, které mi připadalo povědomé.
"Vždyť je to Dobby," řekla jsem nahlas.
"Kdo?" ptal se mě zmateně Tom.
"Varoval Harryho o prázdninách předtím, že se letos mají stát v Bradavicích hrozný věci. A měl pravdu. Zkameněli už jedna kočka a dvě holky."
Společně s Tomem jsme sledovali, jak se Dobby snaží vzbudit Harryho. Byl to zvláštní způsob buzení, protože mu otíral čelo mokrou houbou. Ani se nedivím, že Harry vykřiknul.
"Dobby!" vyjekl překvapeně. "Co tady děláš?"
"Pan Potter se neměl vrátit do Bradavic," mumlal si. "Dobby ho varoval. Měl se vrátit domů, když mu ujel vlak."
"Jak víš, že mi ujel vlak?" Harry se zamračil. "To si byl ty!" vyhrkl.
"Dobbymu je to moc líto. Dobby myslel, že se pak pán do školy nedostane jiným způsob."
"Jo, ukrást auto je mnohem lepší způsob než obyčejná cesta vlakem," pošeptala jsem směrem k Tomovi. Proč vlastně šeptám? Stejně nás nemůžou slyšet.
"Harry Potter musí odjet z Bradavic!" Stál si Dobby dál za svým. "Dobby myslel, že jeho Potlouk bude stačit, aby- "
"Tvůj Potlouk?" vyhrkl Harry. "To byl tvůj Potlouk, co se mě pokusil zabít?"
"Napřed zavřená přepážka na nástupišti, potom vražedný Potlouk… Co přijde příště? Otrávená snídaně?" řekla jsem tentokrát už nahlas.
Harry otočil hlavu a podíval se na mě.
"Kate?" oslovil mě.
"Co?" zeptala jsem se zmateně. Vyvalila jsem oči překvapením. "Počkat. Ty mě vidíš?" Podívala jsem se na svoji ruku. Byla jsem normálně průhledná, tak proč mě vidí?
"Jo," přikývl Harry. "Proč bych tě neměl vidět?" zeptal se mě.
"Pán mluví s někým, kdo tu není?" zeptal se Dobby. "Pán vidí přízraky? To je dobrá zpráva. Mohli by pána poslat do nemocnice svatého Munga."
"Cože?" ptal se tentokrát zmateně Harry Dobbyho. "Ty ji nevidíš?"
Dobby se ohlédl na místo, kde jsem stála. "Nikdo kromě pána a Dobbyho tu není. Jen spící dívka na vedlejší posteli."
"Spící? Na vedlejší posteli?" Harry spěšně vylezl z postele a přešel k mojí posteli, kde leželo moje tělo. Potom se otočil na mě a podíval se mi do očí.
"Jak je to možné?" zeptal se mě.
"Já…" Neměla jsem slov. Nevěděla jsem, jak mu to vysvětlit. Nevěděla jsem, co mu mám říct.
Místo mě začal něco blábolit Dobby: "Pan Potter nesmí zůstat v Bradavicích. V Bradavicích se budou dít strašlivé věci. Pán nesmí zůstat v Bradavicích, když je Tajemná komnata znovu otevřená…"
"Takže už někdy byla otevřená," řekl Harry, ale nespouštěl ze mě oči.
Na chodbě jsme zaslechli kroky a všichni jsme při tom zvuku strnuli.
"Dobby musí jít," vykvikl vylekaně skřítek a luskl prsty. Vzápětí tu nebyl.
"Kate," oslovil mě. "Jak…?"
"Zalez do postele!" rozkázala jsem mu. "Hned! Za chvíli ti to vysvětlím. Ale teď zalez do postele!"
Harry mě poslechnul a rozběhl se ke svojí posteli. Zalezl pod deku. "A co ty?" zeptal se mě.
"Za chvíli ti to vysvětlím," řekla jsem mu. Luskla jsem prsty stejně jako Dobby před chvílí, jenže tentokrát jenom zhasnula svíce.
V příštím okamžiku do místnosti vstoupil profesor Brumbál v županu a noční čepičce společně s profesorkou McGonagallovou, která byla také v županu. Společně nesli nějakou sochu, kterou následně složil na nejbližší postel.
"Dojdu pro Poppy," zašeptala McGonagallová a odešla. O pár minut později se vrátila společně s madame Pomfreyovou.
"Co se stalo?" zeptala se potichu.
"Další oběť," odpověděl ji profesor Brumbrál.
"Je to Colin Creevey," vysvětlovala McGonagallová. "Celý dnešní den ho hledali jeho spolužáci, až ho nakonec dnes nalezlo několik duchů v jedné méně používané chodbě."
"Zkameněl?" ptala se ošetřovatelka.
"Ano," odpověděl ji Brumbál. Zahlédla jsem, jak bere z jeho rukou fotoaparát.
"Myslíte, že útočníka vyfotografoval?" ptala se dychtivě McGonagallová.
"To uvidíme," odpověděl.
Moc toho ale neviděli, protože ve chvíli, kdy otevřel zadní kryt fotoaparátu, se vyvalila jenom trocha smradlavé a syčící páry.
"Roztavený," řekl Brumbál. "Takže Tajemná komnata je znovu otevřená…"
Harry se v posteli zavrtěl. Brumbál to postřehl a otočil k němu hlavu.
"Pojďte," řekl svým kolegyním. "Probereme to někde jinde." A poté, co roztáhli kolem Colina závěsy, všichni odešli z ošetřovny.
Jakmile jsem už neslyšela jejich kroky na chodbě, tak jsme luskla prsty a svíčka se rozsvítila. Ozářila tak už sedícího Harryho na posteli.
"Jak si to udělala?" zeptal se mě.
"Já… Tohle bude na dlouho." Otočila jsem se na Toma, který celou dobu stál mlčky vedle mě a všechno tiše pozoroval. Pak jsem se obrátila zpátky na Harryho, protože jsem si něco uvědomila.
"Ty tady vidíš jenom mě?" zeptala jsem se ho.
"V tuhle chvíli jo," přikývl.
"Neměl by vidět ani tebe," prohlásil Tom. "Byla jsi někdy předtím před ním v astrální podobě?"
"Harry, dej mi minutku," požádala jsem ho. "Slibuji, že ti pak všechno vysvětlím, ale teď si to potřebuju urovnat v hlavě."
Poodešla jsem společně s Tomem kousek od Harryho tak, aby mě nemohl slyšet.
"Jednou už jo. O prázdninách když u něj byl Dobby mnou párkrát prošel a nějak mě pocítil. A pak když jsem jím proběhla a chytla jsem pudink, tak mě i oslovil. O pár dní později jsem se pak zjevila u něho a normálně jsem s ním mluvila."
"A když jsi s ním mluvila, sama sebe si viděla jako průhlednou?"
"Myslím, že jo," přikývla jsem.
"Tak v tom případě tě neměl vidět tehdy a ani teď. Bude to něco, co souvisí s tím vaším spojením."
"Takže zase nic nevíme," zamumlala jsem. "Co mám teď dělat?" zeptala jsem se Toma.
Pokrčil rameny. "Tohle je na tobě. Nechám vám trochu soukromí a zalezu do deníku. Alespoň si budeš moct přelézt zpět do těla."
"Já si neumím vlézt sama zpátky do těla," namítla jsem. "Vždycky musím počkat, než mě něco vzbudí."
"Ne?" zeptal se překvapeně. "Vždyť je to snadné. Jako když si lezla do Malfoyovy mysli. Hodně štěstí s vysvětlováním." A s těmi slovy zmizel dřív, než jsem mu stihla něco říct.
Povzdechla jsem si. Z toho už se nevykroutím. Nakonec jsem zamířila zpátky k Harrymu. Tohle bude dlouhá noc plná vysvětlování.
"Teď chci to vysvětlení," řekl mi, když jsem k němu přišla.
"Harry," oslovila jsem ho. "Jsem bilokantka."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bibi Bibi | 21. ledna 2013 v 9:07 | Reagovat

Aha.Tak ta věta na konci minulé pětiny kapitoly byla asi možná tak trošku správně:D

2 Daniela Daniela | 21. ledna 2013 v 20:14 | Reagovat

Ou páni dlouhá kapitola:D Ale super !:D

3 Ametten Ametten | Web | 22. ledna 2013 v 17:18 | Reagovat

Moc hezká kapitola :)) Líbila se mi Uršula :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama