30. kapitola - Cesta pro recept 2/2

1. ledna 2013 v 2:51 | NikaV |  Druhá část - Deník
S klukama jsme byli domluvení na sraz chvíli před půlnocí ve společenské místnosti. Mezitím jsem se přichystala ke spánku. Pro jistotu jsem znovu vypila uspávací lektvar. Prakticky ihned po probuzení jsem se ocitla v astrální rovině.
"Řekl bych ti dobré ráno, ale na to je asi moc pozdě," zaslechla jsem Tomův hlas. Podívala jsem se na něj. Znovu seděl na té samé židli.
"Proč seš tu vždycky dřív než já?"
"Já nemám moc věcí na práci."

Povzdechla jsem si a vylezla jsem z postele. Postavila jsem se před zrcadlo. Měla jsem na sobě jenom noční košili. Praktičtější by na chození po hradě bylo pyžamo, ale na to jsme si měla vzpomenout dřív.
"Teď jsem neviditelná, že jo?" zeptala jsem se Toma, který se postavil za mě a tak jsem jeho odraz viděla v zrcadle. Oba dva jsme byli stejně průhlední.
Přikývnul a zároveň ke mně přistoupil blíž. Protože jsme oba v astrální podobě, tak jsem mohla cítit jeho blízkost. Stál tak, že jsme se místy dotýkaly. Kdybych se jen o centimetr nahnula dozadu, tak se o něj můžu opřít. Tom mi položil ruce na ramena.
"Uklidni se," řekl mi. "Zklidni dech. Soustřeď se." Jako by šlo být klidná, když stojíš přímo za mnou. Ne, stop. Soustřeď se.
Zavřela jsem oči a udělala jsem, co mi radil. A stejně tak jsem udělala to, co dělám vždy, když se pokouším o něco se schopnostmi. Zklidnila jsem dech. Soustředila jsem se na svoje astrální tělo. Představila jsem si, jak se stává viditelným.
A pak se to stalo. Celé tělo mě brnělo, ale nevadilo mi to, protože jsem věděla, že je to dobré znamení.
Až poté, co to brnění přestalo, jsem otevřela oči. Za mnou stál Tom stejně průhledný, jako vždy. Jen já jsem byla hmotná.
"Výborně," usmál se na mě v odraze Tom. "Jde ti to čím dál víc," pochválil mě.
Usmála jsem se také. Někteří lidé potřebují za odměnu za něco, co se jim podařilo, různé věci. Někteří chtějí peníze, někteří pohár pro vítěze, někdo medaili nebo diplom. Mně stačí Tomovo uznání.
Předtím, než jsme odešli ven pokojem, jsem si ještě oblékla bundu a obula boty. Ještě jsem nepřišla na to, jestli se dá v astrální podobě nastydnout. I když na druhou stranu, kdybych neměla bundu, tak by mi třeba Tom půjčil svůj plášť. Jak moc dokáže zahřát astrální plášť?
O chvíli později jsme oba dva, já viditelná a Tom neviditelný, schody dolů. Ve společenské místnosti už nikdo nebyl, jenom Harry a Ron. Kluci se na mě podívali, když jsem přišla. Na chvíli jsem zpanikařila, že mě třeba neuvidí anebo uvidí i Toma. Díky Merlinovi se nestalo ani jedno z toho.
"Hermiona ví, o tvém výletu?" zeptal se mě Harry.
"Asi ne," pokrčila jsme rameny. "Nějak jsem ji to zapomněla říct."
"Hermiona bude naštvaná," poznamenal Ron.
"Řeknu jí to ráno. Až ji budu ukazovat tu knihu," vítězně jsem se usmála.
"Tohle by řekl Zmijozel," řekl Tom. Otočila jsem se a probodla jsem ho pohledem. Copak se na mě s Ronem domluvili?
A dřív, než si kluci mohli stihnout toho, kam koukám, jsem zamířila k otvoru a prošla jsem jím ven. Zbytku, astrálnímu i fyzickému, nezbylo nic jiného, než jít za mnou. Rozsvítila jsme hůlky a vyrazili jsme do tmy.
Na chodbě jsme se plížili u stěny. Jako kdyby nám nějak pomohlo, když nás někdo najde, jestli budeme stát uprostřed chodby nebo u stěny. Každopádně jsme si vyvinuli jeden systém, aniž bychom se na tom museli domlouvat. Tom šel první, protože jako neviditelný, byl v největším bezpečí. Za ním jsem šla já a za mnou kluci.
Chvílema jsem pocítila bodnutí viny, že jsem do toho zatáhla i Rona a Harryho. Na druhou stranu to chce možná změnu. Sólových akcí už jsem si užila dost. Kromě toho, když do toho zatáhnu i fyzické přátele.
Cesta do knihovny proběhla v tomhle složení v pořádku. A v knihovně překvapivě nikdo nebyl. Nevím, co dělá knihovnice v noci, ale naštěstí není až tak velká milovnice knih, že by tu strašila i v tuhle dobu.
Zastavili jsme se až v oddělení s omezeným přístupem. Chvíli jsem tam stála a pak jsem se jich zeptala: "Náhodou nevíte, kde ta knížka je?" A přestože jsem se otočila k Harrymu a Ronovi, moje otázka byl směřovaná k někomu jinému. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Tom přikývnul a zamířil k jednomu z regálů.
Ignorovala jsem Harryho a Ronovo pokrčení ramen a zavrtění hlavou. Šla jsem za Tomem. Zastavila jsem se u stejného regálu jako on a čekala jsem. Tom se naklonil k regálům o něco blíže a chvíli hledal očima tu správnou knihu. Pozvedla jsem svojí hůlku o něco výš, aby lépe viděl.
Po chvíli hledání Tom ukázal na tu správnou knihu. Naklonila jsem se o něco blíž. Dala jsem svítící hůlku těsně ke hřbetu knihu. Název byl Lektvary nejmocnější.
"Tohle je ono?" ozval se hlas vedle mě. Leknutím sem nadskočila.
"Harry," oslovila jsem ho. "Tohle mi nedělej."
"Promiň," pokrčil omluvně rameny Harry, který nyní byl na stejném místě jako stál předtím Tom.. "Myslel jsem, že o mně víš."
Zavrtěla jsem hlavou. Natáhla jsem ruku, abych vytáhla knihu z poličky. Jenže v tu chvíli udělal to samé i Harry. Naše ruce se navzájem dotkly. To by nebylo jindy nijak důležité, jenže v tuhle chvíli to bylo … zvláštní.
Jako kdybych v tom dotyku bylo všechno. Spojení, pouto. Jako kdyby mezi námi bylo něco zvláštního. Ale nebylo to něco, co najdete v nějaké červené knihovně. Tohle bylo něco… těžko to popsat. Připomnělo mi to, jak jsem pronikla do Malfoyovi mysli. Harryho mysl byla jen kousek ode mě a stejně tak moje byla jen kousek od něho. Skoro jako kdyby byly naše mysli spojené.
Ron si odkašlal a já a Harry jsme se od sebe odtrhli. Přerušili jsme ten dotek mezi námi, to spojení. Trochu rozpačitě jsme se na sebe podívali.
"No," řekl Harry rozpačitě, zatímco vytáhl knihu z regálu. "Asi půjdeme."
"Jo," přitakala jsem. Oba jsme se narovnali. Rozhlédla jsem se kolem. Kde je Tom? Zavolala bych na něj, ale tím bych na to jenom upozornila Harryho a Rona.
"Hledáš ještě něco?" zavolal na mě Ron od východu z oddělení.
Naposled jsem se rozhlédla. "Nic," řekla jsem a šla jsem za nimi. Cestou jsem se neustále rozhlížela. Čekala jsem nějaký náznak, že se někde objeví, nebo že mi něco řekne.
Jenže nikde nebyl.
Hlavou mi vrtala jedna otázka: Kde je? Kam zmizel? Vždyť v jednu chvíli stál vedle mě a o chvíli později… tam byl Harry. Místo Toma tam stál Harry. Harry by tak prošel Tom. A Tom se dostal do Harryho. Jako při slavnosti, když se dostal do Rebeky Malfoyové. Takže Tom teď ovládá Harryho?
Mezitím, co jsem se zabývala svými úvahami, jsme dorazili do naší společenské místnosti.
"Harry?" oslovila jsem ho šeptem tak, aby nás neslyšel Ron.
"No?" odpověděl mi šeptem Harry a otočil se.
"Tome?" oslovila jsme ho znovu.
"Co?" zeptal se nechápavě.
"Nic," mávla jsem rukou. "Kašli na to." Takže tahle moje teorie padá. Tohle mi Tom bude muset vysvětlit.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 2. ledna 2013 v 12:01 | Reagovat

Super. Další díl :D

2 amettenstory amettenstory | Web | 2. ledna 2013 v 13:11 | Reagovat

Úžasná kapitola :))))

3 Daniela Daniela | 2. ledna 2013 v 18:08 | Reagovat

Že Tom vlezl do Harryho?Že jo ?:DDDD JInak super!:D

4 Bibi Bibi | 2. ledna 2013 v 21:53 | Reagovat

Ůža jako vždy:D

5 Bibi Bibi | 2. ledna 2013 v 21:54 | Reagovat

Já už ani neumím napsat úža:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama