29. kapitola - První magické experimenty 1/3

20. prosince 2012 v 15:53 | NikaV |  Druhá část - Deník
Od té doby Harry už neslyšel žádné hlasy. Netrvalo to dlouho a všichni jsme na to zapomněli. Měsíc říjen se začal chýlit ke konci a venku začalo být chladno. Letos to byl chladnější podzim než loni. Sice ještě nesněžilo, ale za pár týdnů se určitě rozesněží.
A přes všechno to chladno celý nebelvírský tým pilně trénoval. Ve chvílích, kdy se Harry proháněl venku v tom chladnu na hřišti, jsem byla ráda, že mě do týmu nevybrali. Místo poletování v dešti jsem se místo toho mohla uvelebit v křesle a psát si s Tomem. Poslední dobou už jsem si s ním nepsala jenom nahoře v ložnici, ale začala jsem se přesunovat sem dolů do společenské místnosti. Ono tady u krbu je větší teplo.
Zrovna jsem si psala s Tomem, zatímco Hermiona s Ronem hráli šachy. Normálně hrával Ron s Harrym, ale ten byl zrovna na tréninku v tom ošklivém počasí.

Občas, když jsem zrovna čekala, až moje písmo vybledne a než se objeví Tomova odpověď, jsem zvedla hlavu a podívala jsem se, jak hrají. Nebo spíš Hermiona prohrává.
"Zkus táhnout věží o dvě políčka dopředu," poradila jsem jí. Hermiona se podívala na svoji věž a na čele se jí objevila vráska.
Sklonila jsem hlavu a podívala jsem se do deníku. Zaslechla jsem ještě, jak Hermiona říká: "Dobře, budu ti věřit." Už jsem ji ale nevnímala, protože se v deníku objevila jedna otázka od Toma.
Nemáš za pár dnů narozeniny?
Překvapeně jsem se podívala na deník. Jo. Jak to víš?
Jednoduše. Našli tě přece na Haloween. A když neznají tvoje rodiče, tak neví ani, kdy ses narodila. V takových případech často mají narozeniny v den, kdy je nalezli. Takže mě napadlo, že máš narozeniny na Haloween.
A dnešní datum víš odkud?
Odpočítával jsem dny od té doby, co jsi napsala, že začal první říjen.
Usmála jsem se. Potěšilo mě, že se o mě tak zajímá, že si vzpomene na moje narozeniny. A také se mi zalíbila představa, jak Tom počítá na rukou dny do mých narozenin. Problém je, že jsem si ho pořád představovala jako malého kluka a nedokázala jsem si ho představit jako patnáctiletého teenagera, jakým byl v deníku. Nebo alespoň by takový měl být, když deník vytvořil v patnácti letech. Teoreticky pak už ta jeho část v deníku nestárla. Otázkou je, jak vypadá ve skutečnosti. Teoreticky mu teď bude minimálně padesát let. Raději si ho budu představovat jako patnáctiletého kluka.
"Sakra," zaklela Hermiona.
Zvedla jsem hlavu. "Hej! To je moje hláška."
"Neboj," uklidnila mě Hermiona. "Taky jsem to kvůli tobě prohrála."
"Co?" zeptala jsem se jí nechápavě.
"Přišla jsem o věž a Ron mi dal šach mat," vysvětlila mi stručně Hermiona.
Přejela jsem pohledem šklebícího se Rona a podívala jsem se na šachovnici. Stačilo mi krátké zhodnocení situace, abych pochopila, v čem je chyba.
"Já myslela tu druhou věž," vysvětlila jsem Hermioně.
Hermiona se znovu podívala na šachovnici a opět se zamračila. Stejně už to měla prohraný.
Do křesla vedle mě usedlo něco, co se nápadně podobalo Harrymu. Akorát to bylo o trochu mokřejší, uřícenější a špinavější.
"Jaký byl trénink?" zeptala se Hermiona.
"Nech mě hádat… Mokrý?" ušklíbla jsem se na Harryho.
Harry moji poznámku ignoroval a jenom si promnul oči. "Mam podezření, že někdo místo Olivera dosadil Terminátora."
Ron se na něj nechápavě podíval. "Co je to?"
"Terminátor je robot z budoucnosti," vysvětlila Hermiona Ronovi.
"Jasně," přikývnul Ron. Pak mu to (ne)došlo. "Co?"
"To je z jednoho filmu," dovysvětlila mu to Hermiona.
"Ještě jednou. Co?"
"Kašli na to," mávla jsem nad tím rukou. "To by bylo na dlouho."
"Hele," ozval se Harry. "Co je to moták?"
"To je…" začala Hermiona, ale Ron ji přerušil.
"Hermi," uklidnil jí. "To pro dnešek stačí s těmi definicemi." Následně se obrátil na Harryho. "Moták je prostě člověk, který neumí kouzlit. Pochází z kouzelnické rodiny, ale je mudla. Je takový opak čarodějů z mudlovských rodin."
"Aha," řekl Harry. Potom se zamračil. "Takže Filch je moták?"
"To nevím," pokrčil Ron rameny. "S tímhle se v kouzelnické společnosti lidi moc nechlubí."
"No," začal Harry. "Když jsem šel teď z tréninku, tak jsem trochu našlapal na chodbě a odchytil si mě Filch. U něj v kabinetě jsem zahlédl nějaký dopis o Rychločárech a motácích."
"A co ti Filch udělal?" zeptala jsem se.
"Nejdřív si chtěl pro mě vymyslet nějaký trest, ale pak mě zachránil Bezhlavý Nick. Jo," Harry se podrbal na hlavě "To mi vlastně připomíná, že jsem mu za to slíbil, že přijdu na jeho oslavu úmrtí. A vy že přijdete také."
"Oslava úmrtí? Proč by chtěl tohle někdo oslavovat?" zeptal se Ron.
Harry pokrčil rameny. "Má to být přesně pět set let."
"Náhodou," ozvala se Hermiona "To bude ohromná zkušenost. Vždyť kolik smrtelníků se dostane na oslavu úmrtí?"
"A kdy to má být?" zeptala jsem se.
"Ehm…" Harrymu se trochu zadrhl hlas v hrdle. "Vlastně je to přesně v Předvečer všech svatých."
"Jako předtím nebo potom?"
"Spíš během."
"Harry," oslovila jsem ho podrážděně. "Děláš si ze mě srandu?"
Harry znejistěl. "Spíš ne?"
"Ty jsi domluvil zrovna na 31. října, že budeme na místě plných duchů? Já nemám nic proti Nickovi, ale zrovna v tenhle den?"
"No, jo, ale vždyť to je stejně jenom školní slavnost. Těch bude ještě hodně."
"Harry," oslovila ho opatrně Hermiona, zatímco jsem Harryho masakrovala pohledem. "Nemyslím, že Kate vadí zrovna to, že prošvihne hostinu."
"Ale co…ještě?"
"Harry, tohle došlo i mě," řekl Ron.
Harrymu se v obličeji vystřídalo několik výrazů. Nechápavost, zmatenost, přemýšlivost, zamyšlenost a pak prozření, které doprovázelo plácnutí se do čela.
"Já jsem blb," prohlásil. "Promiň, Kate. Mě ty tvoje narozeniny úplně vypadly z hlavy. Je mi líto, že je budeš trávit s kupou starých mrtvých průhledných duchů."
"A to ti to trvalo tak dlouho? Nebo jsi dostal na tom tréninku tolikrát do hlavy potloukem?" vyhrkla jsem. "I Tom na to přišel sám a to ani nevěděl, kdy mám narozeniny."
"Kdo je Tom?" přerušila mě Hermiona.
"To je…" Zarazila jsem se. Sakra. Blbý přeřeknutí. A může za to Harry. Rukou jsem si podvědomě přitiskla deník s Tomem blíže k tělu. "Nikdo."
"Ale," namítla Hermiona, ale zarazila jsem ji.
"Radši už půjdu nahoru," vyhrkla jsem a vyrazila jsem rychle nahoru.
Tam jsem si sedla na postel a zatáhla jsem závěsy.
Neuvěříš, co se mi stalo. Harry zapomněl na moje narozeniny a místo toho nám zařídil účast na oslavě úmrtí jednoho ducha.
To nebude moc zábavné.
Právě. A Harry mu to musí hned slíbit jenom kvůli tomu, že ho zachránil před školním trestem. Však on by mu ten trest pro jednou neuškodil. Třeba by si pak víc pamatoval kalendář.
A určitě musíš na tu oslavu úmrtí jít?
To nevím. Teoreticky by nemusela vadit, kdybych se tam neobjevila. Ale Harry ten tam určitě půjde, když to slíbil. Hermiona je zase na tu oslavu zvědavá a Ron nejspíš půjde taky. A nechce se mi být na slavnosti bez nich.
Já jsem ale nemyslel, abys šla na slavnost.
Jo ale co bych jinak…počkat. Co tím myslíš?
To se dozvíš…
Co? Co se dozvím? Co bude? Co plánuješ?
Ten večer jsme si už do deníku mohla psát, co jsem chtěla, ale neodpovídal mi. Naprosto mě ignoroval. Co sakra plánuje?
Předvečer všech svatých a zároveň mé třinácté narozeniny se neúprosně blížily. Harry a ani Ron nebyli moc nadšení z blížící se oslavy. Obzvlášť když slyšeli od ostatních, jak velkolepá hostina se chystá. Hermioně to bylo víceméně jedno, protože jí jako jediné nevadilo, jít na oslavu Nickova úmrtí. Nejvíce překvapující pro ně bylo, že nejnadšenější jsem já. Vykládali si to tím, že jsem se nemohla dočkat svých narozenin.
Jenže to nebyl pravý důvod, proč jsem se tak těšila. Mnohem více mi vrtalo hlavou, co pro mě Tom chystá. Vždycky, když jsem se na to pokusila zavést řeč, tak změnil téma. Poslední dobou už jsme nemluvili ani o schopnostech. Jenom o obyčejných věcech, což znamenalo školu a spolužáky. O ničem jiném jsem mu ani psát nemohla, protože se tu nic zajímavějšího nedělo.
Jednou jsem se mu zmínila o hlasech, které slyšel Harry. Tom tomu nepřikládal žádný význam. Říkal, že se to nejspíš Harrymu jen zdálo. Asi měl pravdu. Proto jsme se bavili jenom o stereotypních věcech.
Kvůli dopisování s Tomem jsem měla míň času na úkoly. Ale nevadilo mi to, protože mi s těmi úkoly nakonec začal pomáhat Tom. Moje známky z některých předmětů - například dějiny nebo astronomie - se zlepšily. Navíc mě bavily naše rozhovory o lektvarech. Vlastně se ukázalo, že je Tom docela vzdělaný. I když to bylo možná tím, že už má druhý ročník za sebou. Ale i tak bylo příjemné bavit se s ním o něčem jiném, co se netýká bilokace a zároveň mě to baví a jde mi to.
A právě v Předvečer všech svatých, v den Halloweenu a v den mých narozenin, jsem se konečně dočkala. Teď jenom zjistit, co mě dnes čeká. Proto jsem mu hned ráno u snídaně ve Velké síni napsala.
Dozvím se už, co si na dnešek naplánoval?
Ještě ne.
No tak. Vždyť mám dneska narozeniny.
Já vím. Všechno nejlepší.
Takže co dneska bude?
To se dozvíš.
Kdy?
Odpoledne. Zvládneš si sehnat do té doby něco na uspání?
Kdyby Tom nebyl v deníku a vedli bychom normální rozhovor, tak by viděl, jak mi zajiskřilo v očích. Tahle věta znamenala, že něco provedeme se schopnostmi a možná…možná se tentokrát něco nového naučím. To by byl narozeninový dárek, který by mi bohatě stačil.
Odepsala jsem mu: Ano.
"Proč se usmíváš?" zeptala se mě Hermiona.
"Co?" zvedla jsem hlavu od deníku. Podívala jsem se překvapeně na Hermionu. "Já? Já se nesměju." A na důkaz toho mi povadly koutky.
"Dobře," pokrčila rameny.
Přestala jsem se zabývat Hermionou a podívala jsem se na Harryho. Právě se díval na jednu z Hagridových dýní, které dosáhly takové velikosti, že bych si z jedné z nich mohla klidně udělat malou ložnici. Nemusela jsem moc přemýšlet, aby mi došlo, na co Harry myslí.
"Harry," oslovila jsem ho. "Nemysli na to. Těch hostin ještě bude."
Harry se na mě podíval. "Nestěžovala sis náhodou na to nedávno."
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Já jsem si stěžovala na to, že jsi mi naplánoval takový zábavný program na narozeniny. A navíc už jsem se přes to přenesla." Svým specifickým způsobem.
"Slíbil si to," ozvala se Hermiona "tak to dodrž. Prostě tam půjdeme, chvíli tam budeme a až to bude společensky přijatelné, tak odejdeme."
"To je dobrej plán," odsouhlasil to Ron. "Takhle bychom mohli stihnout ještě konec hostiny."
"Jo," přikývla jsem. "Prostě tam všichni čtyři půjdeme."
"Už ti to nevadí?" zeptala se mě Hermiona.
Podívala jsem se na ní. Tenhle pohled znám. Takhle se na mě kouká vždycky, když lžu. Tentokrát jsem si zapomněla uvědomit svůj detektor lži a nadzdvihla jsem obočí. Jedinou mojí šancí je přebýt to nějakou očividnou lží.
"Nevadí," zalhala jsem. Muselo ji být jasné, že mi to pořád vadí. Kdo by chtěl trávit svoje narozeniny na oslavě duchů? Štěstí, že tam nebudu. Chvíli jsme uvažovala, že bych to řekla ostatním, ať se mnou nepočítají, ale nenapadla mě dobrá výmluva. Takže tam budu mít v plánu tam jít, ale nepřijdu tam, protože usnu v ložnici. Já vím, je to chabá výmluva, ale aspoň to není lež.
Proto jsme večer před sedmou hodinou vycházeli ze společenské místnosti.
"Hele," ozvala jsem se a začala jsem šátrat po kapsách. "Já jsem si zapomněla…hodinky. Běžte napřed, já vás doženu."
"Fajn," řekl Ron a ostatní kráčeli dolů ze schodů. Otočila jsem se a proběhla jsem společenskou místností nahoru do naší ložnice. Měla jsem štěstí, nikdo tam nebyl. Vlastně to nebylo ani tak štěstí, protože teď byli všichni ve Velké síni. Teda až na tři lidi a partu mrtvých duchů. Posadila jsem se na postel a vytáhla jsem zpod polštáře deník.
Teď, když jsou všichni pryč, už se to konečně dozvím?
Máš něco na spaní?
Jo.
Tak to vypij.
A víc mi neřekneš?
Za chvíli se to dozvíš. Přece nechceš přijít o narozeninové překvapení?
Víš, že seš někdy hrozný tajnůstkář?
Párkrát už mi to několik lidí řeklo. Ale ty se to stejně dozvíš ve chvíli, kdy přestaneš psát a usneš.
Poslechla jsem ho. Odložila jsem brk a vyndala jsem z kapsy lahvičku. Byl v ní uspávací lektvar, který jsem si dnes namíchala. Sice se ho máme učit až ve třetím ročníku, ale myslím, že jsem ho zvládla. Nebo sem v to alespoň doufala, když jsem přikládala lahvičku k ústům. O chvíli později se mi zatmělo před očima a hlava mi padla na postel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama