25. kapitola - Konkurz 2/2

11. listopadu 2012 v 3:47 | NikaV |  Druhá část - Deník
Zhruba po pěti minutách ve vzduchu Oliver zapískal a svolal si nás všechny k sobě. Diváků už moc nebylo, většina odešla hned potom, co je Oliver odmítl.
"No," začal. Z části jsem ho nevnímala, protože mi hlavou vrtal hlas z deníku. "Dva posty střelkyň získává Katie a Angelina. Vy tři," ukázal na Petera a zbylé dva kluky z páťáku. "můžete jít. A vy zbylí," obrátil se k nám. "zatím počkejte. Máte přestávku a my se mezitím poradíme ohledně třetího postu."

Loňský famfrpálový tým utvořil menší kroužek, kde diskutovali. Byl to zvláštní pocit vědět, že právě rozhodují o mojí budoucí školní sportovní kariéře. Ukázalo se, že nervózní z toho nejsem jenom já ale i Daisy a Dean. Daisy si neustále pohrávala s pramínkem vlasů a Dean si z nervozity hrál s lemem rukávu. Během té chvíle volného času, mě obklopil Ron a Hermiona.
"Kate, tohle bylo vážně dobrý," chválil mě Ron. Cítila jsem se trochu provinile, když se Ron nedostal dál ale já jo.
"Nikdy mě nenapadlo, že jsi v tom až ta dobrá," řekla Hermiona.
"Jo, myslím, že jsi zvládla na tomhle koštěti zaletět nový rekord."
Nestihla jsem jim na to už nic dalšího říct, protože nebelvírský tým rozpustil svůj kruh a Oliver zamířil k nám.
"Do třetího kola se dostanou jenom dvě z vás." Dean už při slově dvě se zklamaně podíval na Olivera. "Snad někdy příště," pokusil se ho povzbudit Oliver, ale Dean už zklamaně odcházel. Oliver se pak obrátil k nám.
"Budete soupeřit o Camrál, snažit se navzájem si ho vzít a prohodit ho obručí. Kromě vás budou ve vzduchu skoro všichni. Já budu bránit branky a Angelina s Katie budou také dělat střelkyně. Kteroukoliv z nich můžete použít jako záchranný body, když před vámi bude nějaká překážka. Přihrajete jim, a jakmile se zbavíte překážky, nahrají vám zpátky. Samy se nebudou snažit získat body. A tentokrát tam budou už oba dva Potlouky ale také oba dva odrážeči."
Celá naše skupina se vznesla do vzduchu. Zpočátku šlo všechno velmi hladce. Hned na začátku, když Harry vyhodil Camrál do vzduchu, se mi ho podařilo ukořistit. V podstatě než se Daisy nebo kdokoliv jiný stihl vzpamatovat, byla jsem už u obručí a Camrál jsem jednou prohazovala. Následně se pak podařilo získat Camrál Daisy, která na rozdíl ode mě neletěla tak blízko k obručím a podařilo se jí získat bod jedním přesným. Pak už jsme se v podstatě střídaly. Jakmile jsem získala Camrál já, podařilo se mi mezi všemi prokličkovat a doletět až k obručím. Daisy se na druhou stranu tolik nepohybovala a více využívala možnosti nahrát Angelině nebo Katie, aby mě obešla.
Oliver zapískal. "Máte poslední pokus!" zavolal na nás. Následně pak Harry znovu vyhazoval Camrál do vzduchu, aby to bylo pro obě stejně spravedlivé a měly jsme stejnou šanci. Opět jsem ho jako první ukořistila já. Koutkem oka jsem postřehla, jak ke mně míří další Potlouk. Vyhodila jsem Camrál směrem k Angelině a doufala jsem, že ho chytila. V tu chvíli se kolem mě prohnal Potlouk. Vyvedl mě jenom trochu ze směru a dostala jsem se blíž k tribunám, než jsem chtěla. Na té tribuně někdo zrovna byl, ale nestihla jsem postřehnout kdo. Zastavila jsem těsně před ní.
"Kate…" zaslechla jsem šepotavý hlas. Otočila jsem hlavu k tribuně. Nepoznala jsem tu blonďatou hlavu, co tam stála, ale poznala jsem ten hlas. Stejný vycházel i o prázdninách z deníku. Nyní jsem ale neměla čas to řešit. Obrátila jsem hlavu zpátky k dění na hřišti akorát včas, abych si všimla, jak kousek ode mě letí Camrál, ale už jsem ho nestihla chytit. To bylo poprvé za dnešní den, co jsem ho nechytila. Bohužel Daisy zareagovala lépe než já a získala Camrál. Pak následovalo několik přihrávek a to jí stačilo na to, aby Camrál proletěl obručí.
Oliver zapískal a zamířil k zemi. Všichni ostatní jsme následovali jeho příkladu a sešli jsme se na zemi.
"Nebudu vás napínat," řekl Oliver, když už jsme u něj stáli všichni. "Post střelkyně získává Daisy."
Daisy se usmála. Získala, co chtěla. Zatímco já jsem měla v tváři nepřítomný výraz. V tuhle chvíli mi až tak nezáleželo na famfrpálu, protože deník bude někde blízko.
"No tak, Kate, nebuď smutná," povzbuzoval mě Fred, který si můj výraz vyložil špatně.
"Já nejsem smutná," ohradila jsem se. "Vlastně mě momentálně napadá taková pěkná věta ,Já jsem vám to říkala'."
"Byly jste vážně hodně vyrovnané."
"Aspoň mám víc času a nemusím chodit na tréninky," prohlásila jsem.
"A navíc je z tebe náhradnice," oznámil mi Harry.
"Co?"
"No, když se nějaké střelkyni něco stane, tak ji zastoupíš."
"Takže když se některá střelkyně při hře zraní, já budu další na řadě? To je potěšující vědět."
"Tak nebuď tak pesimistická."
"Za to může Ron," řekla Hermiona. "On s tím pesimismem začal."
Podívali jsme se na Rona. "Dobře, jsem vinen," prohlásil.
"Kate!" zavolal na mě někdo. Otočila jsem se. Zahlédla jsem blonďatou dívku.
"Běžte napřed," řekla jsem ostatním a odpojila jsem se od nich. Ostatní pokračovali dál k hradu, ačkoliv netušili, co se děje. Za to mě už to začínalo docházet.
Došla jsem až k Rebece. "To si byla ty!" vmetla jsem jí do tváře.
"Co jsem byla já?" zeptala se mě nechápavě.
"Moc dobře víš, o čem mluvím. Ukradla si mi můj deník!"
"Neukradla," namítla. "Vypadl ti z batohu. Nejdřív jsem nevěděla, čí je. Bylo tam napsáno úplně jiné jméno."
"A jak si teda přišla na to, že je můj?" zeptala jsem se jí.
"Nijak, až teď od tebe." Vytáhla z kapsy malou černou knížečku a podala mi ji.. "On jenom chtěl, abych ti ho dala."
"Kdo to chtěl?" zeptala jsem se.
"No, on," ukázala na deník. "Tom."
"Ty si ho našla?"
"Ne tak úplně. Jenom jsem si s ním psala."
"Poslala jsi mu po sově dopis?"
Zavrtěla hlavou. "Psala jsem mu do jeho deníku a on mi odpovídal."
"Nechápu."
Pokrčila rameny. "Zkus to taky a uvidíš." A s těmi slovy zamířila k hradu. Chvíli jsem tam ještě stála a nechápala jsem. Nakonec jsem deník zastrčila do kapsy a vyrazila jsem do školy. Cestou jsem se ještě stavila v přístěnku na košťata a vrátila jsem tam školní koště. Ostatní jsem dohnala až v nebelvírské společenské místnosti. Vlastně jsem si jich ani tam pořádně nevšimla, protože jsem rovnou šla do ložnice.
V celé místnosti nikdo nebyl, takže jsem měla klid. Deník jsem vytáhla z kapsy a položila jsem ho na jediný stůl, který byl v místnosti. Sama jsem se posadila na židli. Jak to myslela? Prostě napsala do deníku Ahoj? Zvedla jsem se a došla jsem si pro kalamář s inkoustem a pero. Všechno jsem to položila vedle deníku a posadila jsem se na židli. Chvíli jsem tam seděla a dívala se na deník. Říkala, že psala do jeho deníku. Otevřela jsem deník a prolistovala jsem ho. Všechny stránky byly prázdné, nikde ani písmenko. Že by mi lhala? Je to Malfoyová, u ní by mě to nepřekvapilo. Ale možná psala neviditelným inkoustem nebo je to v té knížce, že se to nezobrazuje. Je jenom jedna možnost, jak to zjistit.
Vzala jsem pero do ruky a namočila jsem ho do kalamáře. Vzápětí se brk dotknul papíru a já jsem začala psát.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato Michato | 11. listopadu 2012 v 8:09 | Reagovat

Honem další díl :D

2 Dani Dani | 11. listopadu 2012 v 14:46 | Reagovat

Proč to vždycky všichni utnou v tom nejzajímavější ??? :D
Hm.. Myslela jsem že Kate ten post dostane :D Ale nevadí :D
Honem další!!!!:D

3 NikaV NikaV | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 18:10 | Reagovat

To abysme naštvali čtenáře :D A neboj, Kate ten post dostane :D jednou :D

4 Terča Terča | Web | 14. listopadu 2012 v 17:20 | Reagovat

jen tak dál s psaním... jo a adresu jsi mi dávala tenkrát pamatuješ?

5 Kalin_ka Kalin_ka | 15. listopadu 2012 v 16:32 | Reagovat

Já říkal ze ten deník vzala Malfoyová.  Je to super kapča, ale mám na tebe jednu otázku. Jak si to sakra představuješ, utnout to v nejlepším?  :-) tak šup, šup ať už je tu další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama