25. kapitola - Konkurz 1/2

11. listopadu 2012 v 3:46 | NikaV |  Druhá část - Deník
Ráno jsem znovu prohledala batoh. Stejně jako včera večer jsem ho prohlížela pořád dokola. Hermiona ani ostatní na pokoji nechápali moje počínání. Nechápala jsem to ani já. Tohle přece není možný. Přeci nemohl zmizet, nemohla jsem ho ztratit. Teď, když jsem měla konečně naději zjistit něco víc o svých schopnostech. Ani jsem ten deník nestihla pořádně prozkoumat. Plánovala jsem, že s ním tady v Bradavicích zajdu za nějakým profesorem. Copak si ze mě dělá osud srandu?


Právě na to jsem myslela ráno u snídaně. K snídani jsem si dala vajíčka, ale i kdybych jedla obyčejnou trávu, tak si toho nejspíš ani nevšimnu, jak jsem byla duchem mimo. Probrala jsem se ze svého zamyšlení, když mi něco přistálo v talíři.
"Co to?" rozhlížela jsem se kolem sebe zmateně.
Někde mezi vajíčky a lžící ležel šedivý a opeřený tvor. Rozhlédla jsem se a uviděla jsem Rona a Harryho, jak míří ke mně a Hermioně. Hermiona, kterou sova těsně minula, právě vyndávala sově ze zobáku červenou obálku.
"Poslyš, Rone," oslovila jsem ho, když se on a Harry posadili naproti mě. "Mohla by se vaše rodinná sova vyhýbat mojí snídani?"
Ron mi neodpověděl. Místo toho zblednul, když mu Hermiona podávala obálku.
"Co se děje?" zeptal se Harry. Nikdo z nás čtyř kromě Rona absolutně nechápal, co ta obálka znamená. Ron štítivě držel obálku, jako kdyby uvnitř byla atomová bomba.
"Tohle je Hulák," vysvětlil nám Ron. Nebo si alespoň myslel, že nám to vysvětlil, ale my jsme se tvářili ještě nechápavěji.
"A Hulák je…?"
"To uvidíš." Ron hlasitě polkl a jedním prudkým pohybem roztrhl obálku. Vzápětí se rozlehl místností křik, který vycházel z obálky. Paní Weasleyová křičela na svého syna, ačkoliv byla kilometry daleko. V podstatě na něj křičela kvůli ukradenému autu. Nejvíc mě na tom zaujala část, kde připomněla jednu naši akci v létě.
"…JAKOBY NESTAČILO, ŽE JSTE UKRADLI AUTO UŽ V LÉTĚ! ANO, JÁ MOC DOBŘE VÍM, JAK SE K NÁM HARRY DOSTAL! PITOMCE ZE MĚ DĚLAT NEBUDETE! TEHDY JSEM TO JEŠTĚ PŘEŠLA, ALE TOHLE UŽ JE MOC! …"
Vypadá to, že nám to neuvěřila. Že by také věděla o tajemství mého obočí? Ne, to určitě ne. Nejspíš se probudila, když jsme se plížili kolem jejich ložnice.
Po konci toho proslovu, který sledovala celá síň, nastalo ticho. Kluci se tvářili ztrápeně. Na chvíli mi jich přišlo líto. Možná jsem na ně neměla včera tak vyjet. Asi měli včera pravdu. Vždyť ty průšvihy dělám většinou já a oni mi to nevyčítají. Spíš mi vyčítají, že jim o tom neřeknu. Prostě jim jenom nechci říct moje malé tajemství. Ta zrádcovský mrcha jménem Annie měla teorii, že mám nějaký psychický blok. Ať je to jakkoliv, tak už je to jedno. V nejbližší době si dojdu do skladu přísad a potom si udělám lektvar na odstranění schopností.
Pozornost ostatních už se upřela někam jinam a síní se znovu rozmohl hluk. Ronův Hulák už nebyl středem pozornosti. Pořád jsem ale z jejich strany cítila ohromnou vlnu viny. Rozhodla jsem se, nějak je rozptýlit.
"Nevím jak vy, ale já jsem ráda, že jsem zase zpátky v Bradavicích," prohlásila jsem.
"Jo, Bradavice mi chyběly," přitakal Harry.
"Ale Snape mi teda rozhodně nechyběl," poznamenal Ron, který si právě všiml našeho profesora vcházející dovnitř. Podívala jsem se na něj. Od loňského roku se moc nezměnil. A to jsme si ještě loni mysleli, že to on se snaží získat Kámen Mudrců.
"Mně až tak nevadí," pokrčila jsem rameny.
"Nediv se, když jsi jeho oblíbenec," řekl Ron.
"Nejsem!" namítla jsem.
"Jasně," souhlasil se mnou ironicky.
"Tak proč jsi včera přiznala, že toho využíváš?"
Probodla jsem Hermionu pohledem, ale už bylo pozdě. Ron se toho chytil.
"Takže si to přiznala."
"Kašlu na to," pokrčila jsem rameny. "Tak jsem jeho oblíbenec. Nevím proč a jsem líná po tom pátrat. Ale když už mam takovou výhodu, tak proč to nevyužít? Odteď všechny dělám všechny průšvihy oficiálně já."
"To doufám ne," ozvalo se za mými zády. "Nebo by to pro vás znamenalo hromadu školních trestů a ztrátu bodů." Otočila jsem se a podívala jsem se na mou profesorku přeměňování a ředitelku naší koleje, profesorku McGonagallovou. Zvláštní bylo, že profesor Snape nesnáší všechny studenty kromě mě, když jindy to bývá naopak, a McGonagallová bývá objektivní a jenom mě nemá ráda.
Profesorka nám rozdala rozvrhy a pokračovala dál. Podívala jsem se na rozvrh. Dnes máme jako první hodinu bylinkářství, takže jsme se vydali směrem ke skleníku.
"Poslyš, Harry," oslovila ho Hermiona ve vstupní síni. "Půjčil bys mi Hedviku? Ráda bych někomu napsala dopis."
"Jo, klidně," potvrdil její žádost Harry.
"Když chceš napsat rodičům, tak proč to nepošleš po školní sově?" zeptal se jí Ron.
"Protože třeba nechci napsat rodičům," odsekla mu Hermiona. "A kdyby tě to zajímalo, tak Hedvika je rychlejší než školní sovy a nezaškodí ji jednou za čas poslat někam dál. Že jo Harry?"
"Jo, asi jo," přitakal Harry.
"Hej, Harry!" volal na něj někdo od schodů. Ten někdo nás několika dlouhými kroky ihned dohnal.
"Co se děje, Olivere?" zeptal se ho Harry poté, co jsme se všichni pozdravili.
"Bude konkurz na nového nebelvírského hráče," odpověděl mu.
"Počkat," zarazila ho Hermiona. "Vždyť už máte v týmu sedm hráčů."
Oliver zavrtěl hlavou. "Alice přestoupila do Krásnohůlek," vysvětlil nám. "Máme teď volné místo střelce."
"Nebo střelkyně," dodala Hermiona. Většina z nás se na ní překvapeně podívala, protože to vyznělo, jako kdyby se chtěla konkurzu zúčastnit. "Já se nechci zúčastnit!" vyvrátila naše teorie. "Jenom jsem nechtěla, aby nezapomněl, že i ženy jsou dobré střelkyně."
Oliver mávnul rukou. "Prostě buď na tom konkurzu. Bude tuhle sobotu v deset hodin. Letos začneme trénovat co nejvíc. A chci, aby na tom konkurzu byli všichni z týmu, takže se neopovažuj zaspat."
"Neboj, my ho vzbudíme," řekla jsem ještě odcházejícímu Oliverovi. Obrátila jsem se k ostatním. "Hele, co jsou ty Krásnohůlky?" zeptala jsem se jich, protože o tom se už zmiňoval James na koupališti.
"Škola ve Francii," odpověděly mi ve stejnou chvíli dva hlasy, Rona a Hermiony. Museli jsme se tomu všichni čtyři zasmát, protože to se nestává zrovna často, aby se tihle dva v něčem shodli nebo se stejně trefili. Ranní pochmurná nálada tak byla zažehnána.
V sobotu ráno jsme všichni sešli na snídani. Harry byl už převlečený s koštem v ruce a připravený na famfrpál. Překvapením pro nás bylo, když i Ron přišel ve sportovním.
"Rone, ty se chceš taky zúčastnit konkurzu?" zeptala jsem se ho.
"Jo," přikývnul proč ne. "Proč ne?"
"Tvoje koště není nic moc. A navíc ses nikdy nezmínil, že chceš být střelec."
Ron pokrčil rameny. "Aspoň to zkusím. Je to lepší než čekat pár let čekat než Oliver odejde ze školy a uvolní místo brankáře."
"Ty máš zájem o brankářství?" zeptal se Harry.
"No, vždycky doma jsem dělal bráchům brankáře," pokrčil rameny Ron.
"Tak ti budeme držet palce," povzbuzovala ho Hermiona.
"Ať se ti to povede," dodala jsem.
"A ty to nezkusíš?" zeptal se hlas za mnou. Ohlédla jsem se a podívala se na dvojčata.
"Jak vás to napadlo?" zeptala jsem se jich.
"O prázdninách ti to docela šlo," řekl Fred.
"A když to zkouší i náš brácha," podíval se George na Rona, "tak nás napadlo, že to zkusíš taky."
"To je zbytečný, zkoušet to. Za prvé by mě nevzali a za druhé nemám koště. Tak je zbytečný to zkoušet. Možná někdy příště."
"Takže to chceš zkusit za… kdy odejde Angelina a Katie?" zeptal se Harry.
"Společně s námi," odpověděl mu George.
"Takže za čtyři roky," konstatovala Hermiona fakt.
"Kdo ví, co se do té doby všechno stane."
"Třeba se do té doby něco stane a ty umřeš."
"Rone!" okřikla ho Hermiona. "Co by se asi tak mohlo stát?"
"Nevím," pokrčil Ron rameny. "Třeba na celou školu spadne ta mudlovská věc z vesmíru."
"To je zvláštní, jak je ten Ron dneska optimistický," řekla jsem ironicky.
"Takže tvoje konečné slovo je, že to nezkusíš?" zeptal se mě Fred.
"Ne, nezkusím," odpověděla jsem ji a dál jsem se dívala do svého talíře. Nevšimla jsem si proto, že si dvojčata vyměnila významné pohledy.
Po snídani jsme všichni zamířili k famfrpálovému hřišti. Hermiona a já jsme šly na tribuny, zatímco Rona a Harry zůstali dole. V deset hodin už tam byla většina lidí z nebelvírské koleje. Povšimla jsem si, že většinou se jedná spíš o mužskou část koleje.
"Co myslíš, získá Ron ten post?" zeptala se mě Hermiony.
"Vzhledem k rychlosti jeho koštěte spíš ne," odpověděla jsem ji. "S jiným koštětem by měl naději."
Podívala jsem se dolů. Oliver právě něco vykládal uchazečům o post.
"Hermiono?" oslovila jsem ji.
"No?" zeptala se.
"Nepůjdeme dolů? Tady je špatně slyšet."
"Tam jim budeme překážet," namítla.
"Nebudeme," odpověděla jsem. Hermiona neměla na výběr, protože jsem už sbíhala schody dolů, a vydala se za mnou. Postavili jsme se vedle Harryho a zbytku starého famfrpálového týmu, což byla už jenom dvojčata. Oliver se právě zabýval zájemci o post střelkyň. Překvapilo mě, že loňské nebelvírské střelkyně stojí také mezi zájemci o post střelce.
"Proč stojí Angelina a Katie tam místo tady?" zeptala jsem se Harryho.
"Protože Oliver vymyslel, že budou muset svoje posty obhájit. Aby to bylo fér vůči ostatním. Ale podle mě mají to místo jistý."
Oliver si rozdělil účastníky konkurzu na dvě skupiny po pěti lidech. Právě první skupina nasedala na košťata s úkolem obletět hřiště. Poté, co všichni obletěli bez zranění hřiště, přistáli u Olivera. Ten rovnou poslal pryč tři z nich, kteří byli rychlí asi jako želva po infarktu. Pak nechal odstartovat i další skupinu, ve které byl i Ron a Katie. Stejně jako u skupiny předtím Oliver vyloučil ty nejpomalejší. Bohužel byl mezi nimi i Ron.
"To bude dobrý, Rone," snažili jsme se ho povzbudit, když sklesle přišel k nám.
"Stejně si říkal, že bys radši brankáře," povzbuzoval ho Harry.
"Jo," přikývl Ron.
Poté odstartovala třetí skupina. Ta se skládala především z mladších ročníků. Oliver od nich nakonec většinu lidí poslal pryč, do dalšího kola postoupila jenom Daisy Williams ze třetího ročníku.
"Tak co, Kate? Vážně to nechceš zkusit?" zeptala se mě dvojčata, která ke mně přistoupila každý z jedné strany.
"Ne. Už jsem to říkala jednou, že je to zbytečný zkoušet."
Stihla jsem postřehnout, jak na ně Harry mrkl. Vzápětí už mě dvojčata zavěsila mezi sebe stejným způsobem jako o prázdninách u Gringottových.
"Hej, Olivere! Máš tu ještě jednu zájemkyni!" zavolal na nebelvírské kapitána týmu George.
"Kluci…" začala jsem, ale byla jsem hned přerušena.
"Hele, ty," řekl Fred Seamusovi, který nepostoupil do dalšího kola. "Tohle je školní koště, že jo? Tak my si ho převezme." A s těmi slovy mu sebral koště a vtisknul mi ho do dlaně. Než jsem stihla pořádně vzpamatovat, seděla jsem na koštěti mezi poslední skupinou, která se skládala už jenom z dalších tří lidí.
"Zlom vaz," popřáli mi kluci štěstí, když mě opouštěli.
"Magoři," zamumlala jsem a připravila jsem se k odrazu od země. Přimhouřila jsem oči a zaměřila jsem se na neviditelný bod před sebou. Čekala jsem jenom, než nám to Oliver odpočítá.
"Připravit - tři - dva - jedna - TEĎ!"
Prudce jsem se odrazila od země a vyrazila jsem do vzduchu. Vítr mi vál do tváří, stejně jako dříve při mých výletech na koštěti. Tenhle pocit svobody, když letíte na koštěti, mi chyběl. Nahnula jsem se až k násadě koštěte a zrychlila jsem tak ještě víc. U konce hřiště jsem se trochu narovnala a přibrzdila jsem tak akorát, abych zvládla perfektně zatáčku. Když jsem si uvědomila, že před sebou nikoho nevidím, ohlédla jsem se. Angelina ta byla těsně za mnou a její koště právě nabíralo rychlost. Nevím, co za koště měla, ale bylo rozhodně rychlejší než školní. A zbylí dva ze skupiny byli někde v dálce za námi.
Když jsme dorazili k druhému konci hřiště, byli jsme už na stejno. Teď se z toho stal závod mezi námi dvěma. Angelinu to bavilo stejně jako mě. Obě dvě jsme letěli těsně vedle sebe s tělem přitisknutým k násadě. Bohužel přestože jsem se snažila sebevíc, Angelinino koště bylo rychlejší a do konce tratě měla přede mnou náskok půl metru. U Olivera jsme prudce zabrzdily a snesly jsme se na zem.
"Páni!" pronesla Angelina. "To bylo dobrý. Přiznám se, že ze začátku jsem tě podcenila. Nečekala jsem, že budeš tak rychlá."
"Jo, díky. Ale nakonec si stejně vyhrála ty, takže jsi lepší."
Oliver, který doteď vysvětloval zbylým dvěma z naší skupiny, že jsou tu zbyteční, přišel k nám a zbytku lidem, kteří se dostali do druhého kola. Celkově nás zbylo jenom osm, takže pět z nás má smůlu. Všimla jsem si přitom, že z našeho ročníku jsem tu jenom já a Dean.
"Takže vy, co jste tu zbyli, teď vytvořte dvojice. Budete si nahrávat Camrál. Když máte v ruce Camrál, nesmíte se s ním pohybovat. Úkolem bude snažit se prohodit Camrál obručí, dokud vás nestopnu. Přitom to budete mít ztížené vypuštěním jednoho Potlouku."
Nebylo překvapením, když Angelina s Katie vytvořily společně dvojici. Dean a já jsme vytvořili dvojici, Peter Catleberry ze sedmého ročníku utvořil dvojici společně s Daisy ze třetího a pak byla ještě dvojice dvou kluků z pátého ročníku. Jako první šly na řadu Alice s Angelinou. Ve vzduchu byly jako doma a byly dokonale sehrané. Nebylo divu, když spolu už dva roky hrály. Nestalo se, že by jednou jedinkrát upustily Camrál a vždy se jim dařilo dokonale se vyhnout Potlouku. Poté následovala klučičí dvojice. Těm už to šlo hůř, párkrát jim Camrál vypadl a měli velké problémy trefit se do brány. Jako třetí na řadu přišel Peter a Daisy. Daisy byla viditelně lepší než Peter. Její míření bylo přesné, ačkoliv pohybování na koštěti bylo trochu pomalejší. Jednou zvládla prohodit Camrál obručí od půlky hřiště, zatímco Peterovi se nepodařilo ani jednou trefit do brány.
Nakonec jsem přišla na řadu já s Deanem. Jako první měl Camrál Dean. Vyletěli jsme do výšky obručí a Dean poprvé vyhodil Camrál. Camrál letěl několik metrů ode mě, takže jsem musela popolétnout, abych ho chytila. Počkala jsem, dokud Dean nedolétl dostatečně daleko a teprve pak jsem mu hodila Camrál zpět. Nebyli jsme moc dobře sehraní a bylo to znát. Deanovi párkrát Camrál vyklouzl z rukou, ale naštěstí jsem zvládla k němu přilétnout dostatečně rychle, abych Camrál včas zachytila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bibi Bibi | 11. listopadu 2012 v 10:38 | Reagovat

Na MJMK jsem ti napsala,že tu máš chybu,tak se mrkni:-b
Tvoje milovaná
                        Bibi
P.S.proč tu nemáš smajlíky?A já se tak těšila jak ti dám vygebenýho:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama