24. kapitola - Velmi smolný den 2/2

3. listopadu 2012 v 4:18 | NikaV |  Druhá část - Deník


A tak jsme celou cestu do Bradavic strávili jenom my tři v jednom kupé. Udělali jsme si takovou dámskou jízdu, protože Harry a Ron nedorazili. Dohodli jsme, že nejspíš vážně nestihli vlak. Možná kdybych na chvíli usnula, tak by se mi podařilo zjistit, kde jsou. Chvíli jsem se i vážně snažila usnout, jenže mi to nešlo, tak jsem to vzdala. Asi jsem na spaní dneska až moc naštvaná. Celkově mám dneska docela smůlu.
Nakonec jsme všechny tři už převlečené do hábitů vyšly z vlaku, když zatavil na nádraží v Prasinkách. Ginny se společně s ostatními z prvního ročníku vydala za Hagridem k loďkám. My s Hermionou jsme si užívaly naší první jízdu v jedno z kočárů, které jezdily samy, a nemusel je táhnout žádný tvor. Společně s ostatními ročníky jsme pak zasedly ke svým kolejním stolům. Dokud nedorazili prváci, tak panoval v místnosti hluk, protože se všichni zdravili se svými spolužáky. I my s Hermionou jsme se pozdravili s celým nebelvírským druhým ročníkem. Tedy se všemi kromě Rona a Harryho, kteří nebyli nikde k nalezení.
Objevily se až při zařazování prvního ročníku. Potají vklouzli do síně a posadili se k našemu stolu o několik metrů dál, protože u nás už nebylo místo. Přesto se jim na sebe podařilo upoutat trochu pozornosti. Částečně to bylo kvůli jejich oblečení, protože na sobě neměli hábit a byli jen v mudlovském oblečení. Šťouchla jsem loktem do Hermiony a ukázala jsem na ně. Hermiona se na ně podívala a protočila oči.
"Já říkala, že se sem nějak dostanou. Ale mohli se aspoň převléknout," zamumlala potichu. Tentokrát jsem protočila oči já kvůli její posedlosti školním řádem.
Asi o minutu později do mě strčila Hermiona a ukázala na Snapea. Právě mířil k Ronovi a Harrymu, kteří ho neviděli. "Nevíš, co se děje?" zeptala se mě.
Pokrčila jsem rameny. "Nevím, ale tuším problémy." Na chvíli jsem se zamyslela. "Myslíš, že kdybych se tam objevila a zkusila se za ně přimluvit, tak by to nechal být, ať je to cokoliv?"
"Takže konečně přiznáváš, že seš Snapův oblíbenec?"
"To jsem neřekla!" vyhrkla jsem možná až moc nahlas, protože se na mě McGonagallová káravě podívala. "Jenom toho využívám," dodala jsem tišeji.
Podívaly jsme se znovu na Snapea. Právě někam odváděl Harryho a Rona. Bohužel, jsme nemohly s Hermionou dělat nic jiného než nic. Vrátily jsme se ke sledování zařazování prvního ročníku do kolejí.
"Malfoyová Rebeka!" vyvolala profesorka další jméno.
Naklonila jsem se k Hermioně. "Sázím na Zmijozel."
"Šššt" zasyčela na mě Hermiona. "Víš, že nesázím." Po chvíli ale dodala "Myslím, že to bude spíš Havraspár."
"Hej!" zavolal na nás někdo šeptem. Otočila jsem hlavu. Byla to dvojčata.
"Sázím galeon, že se dostane do Zmijozelu," navrhl George.
"Ale já si taky myslím, že se dostane do Zmijozelu," namítla jsem.
George pokrčil rameny.
"Čert to vem," mávla jsem rukou. "Sázím na Havraspár."
"Platí," potvrdil naší sázku George.
Obrátila jsem hlavu zpátky ke stoličce. Už seděla na stoličce a na hlavě měla Klobouk. Netrpělivě jsme očekávali, co vykřikne.
"HAVRASPÁR!" zakřičel na celou síň. Malfoyová seskočila ze stoličky a zamířila ke stolu v modrém.
Pousmála jsem se. Natáhla jsem ruku ke Georgeovi a ten mi do ní vložil galeon.
"Díky, Hermiono," poděkovala jsem Hermioně za její tip.
"Vidíš, já říkala, že možná nebude tak špatná. Nedostala se do Zmijozelu."
"Hermiono, i kdyby byla v Nebelvíru, tak je to pořád Malfoyová."
A pak skončilo zařazování, během kterého se Ginny dostala do Nebelvíru. Pak konečně nastala hostina. Měla jsem hlad jako vlk. Jenže během jídla mi vzadu v hlavě hlodal takový malý červíček svědomí a starostí, který neustále přemýšlel o Harrym a Ronovi. Na hostinu se nevrátili a všimla jsem si, že se během hostiny na chvíli ztratil Brumbál a McGonagallová. Oba se pak ale vrátili a na konci hostiny Brumbál došel k řečnickému pultíku.
"Ehm, ehm," odkašlal si, čímž upoutal pozornost všech studentů, ačkoliv někteří ještě dojídali. "Rád bych vás přivítal v novém školním roce. Jsem rád, že vidím staré tváře ale i nové. Nejprve vás musím ale upozornit na několik maličkostí. Především, že vstup do Zapovězeného lesa je zapovězený, jelikož je velmi nebezpečný." Jo, loni mě tam málem udusil Voldemort. "Také bych vám měl připomenout, že kouzlení na chodbách je zakázané. A jako poslední bych vám rád představil nového profesora obrany proti černé magii Zlatoslava Lockharta."
Jeden muž ve zlatém hábitu za učitelským stolem se postavil. Všem věnoval okouzlující úsměv a vysloužil si tak velký potlesk obzvlášť od dívčího obyvatelstva.
"To je ten z toho obchodu?" zeptala jsem se Hermiony. "Co tady dělá? Kde se tu vzal?"
"Ty jsi neposlouchala, co říkal na Příčné ulici? Tam nám oznámil, že nás bude učit a pak dal Harrymu ty knihy."
"Sorry, to co říká pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven." Hermiona mě za tu poznámku probodla pohledem. Ale copak můžu za to, že předtím jsem měla plnou hlavu toho divného hlasu?
Naštěstí jsme pak už mohli konečně jít do našich společenských místností. Hned jsem si tam zabrala jedno křeslo u krbu a batoh jsem si pohodila k nohám. Hermiona se rozhlížela kolem.
"Něco hledáš?" zeptala jsem se jí.
"Harryho a Rona," vysvětlila.
"Však oni přijdou. Dřív nebo později. V Bradavicích už jsou, takže jsou v bezpečí."
"Půjdu se po nich podívat," oznámila mi.
"Holka jedna praštěná," zamumlala jsem, ale to už Hermiona neslyšela, protože mizela ven portrétem.
A měla jsem pravdu. Nakonec Harry a Ron opravdu dorazili. Sice do té doby uplynula asi hodina času, kdy jsem poslouchala drby ostatních. Většinou diskutovali právě o Harrym a Ronovi. Někdo přišel s tím, že pomocí létajícího auta se dostali do Bradavic. Zas tak pitomí snad nejsou. I když…vždyť Weasleyovi přece mají létající auto. Napřímila jsem se v křesle. To jsou idioti! Oni to snad vážně udělali.
A právě v tu chvíli dovnitř vešel Harry a Ron. Jejich příchod následoval bouřlivý potlesk a gratulace k jejich parádnímu příjezdu. Všichni jim gratulovali a plácali je po zádech. Jenom tři lidé z toho nebyli moc nadšení. Jedním z nich byla Hermiona, která se mračila, a Percy, který se jim právě chystal dát pořádnou přednášku. Tím třetím člověkem jsem byla já. Harry a Ron se raději vymluvili, že jsou dost unavení a vyplížili se nahoru do ložnic. To byla moje příležitost. Popadla jsem batoh, přehodila jsem si ho přes rameno a vyrazila jsem nahoru za nimi. Ani jsem neklepala a prostě jsem vtrhla dovnitř.
"Tak," začala jsem, když jsem za sebou zaklapla dveře. "Můžete mi říct, co vás to napadlo?"
"Taky tě zdravíme," prohlásil Ron.
"Jo, jasně," mávla jsem nad tím rukou. "Co jste to vyváděli? To jste prostě nemohli napsat McGonagallce nebo Brumbálovi dopis a oni by vás nějak do školy dostali. Proč vás napadlo zrovna auto? A proč jste vůbec nestihli vlak? Copak je tak těžký na něj naskočit včas? I já jsem ho stihla. Sice těsně ale stihla." Kluci na mě vyjeveně koukali, jako kdybych byla duch.
"Kate?" oslovil mě opatrně Harry.
"Co je?" vyjela jsem na něj.
"Jseš vážně Kate?"
"Ne, jsem archanděl Gabriel. Kdo jinej bych byla?"
"No většinou seš to ty," začal Harry "kdo dělá průšvihy a nikdo ti to nevyčítá. Ani když mi uděláme nějakou blbost, tak nám to jindy nevyčítáš. Co se stalo?"
"Nic se nestalo," odsekla jsem mu. "Prostě mám blbej den. Ta se zachová jako podrazácká mrcha, málem nestihnu vlak a ta plánuje, Merlin ví co. A potom se vy dva málem necháte vyloučit z Bradavic." Vyšla jsem ven a vztekle jsem za sebou práskla dveřmi. Zamířila jsem rovnou do svého pokoje.
Ignorovala jsem všechny okolo. Prostě jsem šla ke svojí posteli. Otevřela jsem batoh a vysypala jsem jeho obsah na postel. Pak jsem začala strkat jeho obsah do nočního stolku. Kruci, proč se mi dneska všechno sype na hlavu? Jasně, vyhrála jsem aspoň ten jeden galeon. Jediná pozitivní zpráva za den.
Skoro všechno už jsem měla dané ve skříňce. Levou rukou jsem sáhla na postel, aniž bych se na ní podívala, ale nic jsme nenahmatala. Otočila jsem hlavu. Už tam nic nebylo. Podívala jsem se do skříňky. Potom jsem znovu prozkoumala batoh. Ne, nikde to nebylo. Do hajzlu. Dneska je vážně blbý den. Nejdřív se stane to všechno a teď navíc někam zmizí deník Raddlea.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | 3. listopadu 2012 v 13:31 | Reagovat

Ó, díky ti za novou kapču, budiž ti provolávána sláva po tři dny. :D ten deník vzala Rebeca ve vlaku, nebo jí vypadnul na nástupišti. Že jo? Jinak paráda a už tu slintám při pomyšlení na další díl. Tak šup, šup.

2 Danielle* Danielle* | 3. listopadu 2012 v 22:05 | Reagovat

Takže...Rychle další díl !!!!! :D Bomba!

3 Kalin_ka Kalin_ka | 5. listopadu 2012 v 22:09 | Reagovat

Wow, další super bombová kapča. Já znát tvojí adresu, tak už jsi zavalena děkovnými dopisy a vyzváními pro přidání nových kapitol. Tak honem další kapitolu, nebo se ti přeplní poštovní schránka. :-D

4 NikaV NikaV | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 22:19 | Reagovat

Jestli budeš posílat i děkovné dárky, tak ti svojí adresu klidně dám :D Ale další kapitolu mám v plánu napsat až o víkendu, protože všední dny většinou věnuju dohánění úkolů, které nedělám o víkendu.

5 Kalin_ka Kalin_ka | 6. listopadu 2012 v 14:30 | Reagovat

:D tak to pak jo. Škola je přece jenom o trochu (jenom o malinko) důležitější než povídka. Ale jak řikám (píšu :D) jenom o malinko. :) už se těším....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama