19. kapitola - Dohoda s Malfoyem - 3/3

1. září 2012 v 11:45 | NikaV |  První část - Schopnosti

Ztráta pláště mezi mě a ostatní zanesla neshody. Sice jsem s nimi seděla u stolu a ani jsme se nehádali, ale bylo ve vzduchu znát napětí. Nakonec jsem se jim trochu začala vyhýbat. Kromě toho jsme my čtyři nyní patřili mezi nejvíc nenáviděné studenty, kvůli té ztrátě sto šedesáti bodů. Harry to měl nejhorší, protože ten byl známý a hrdina jednoho famfrpálového utkání. My ostatní to měli jednoduší, protože jsme byli nevýrazní.

Přesto pro mě bylo nejhorší to napětí mezi mnou a mými kamarády. A nejhorší na tom bylo, že jsem si za to mohla sama. Znala jsem i způsob, jak to s nimi urovnat. Jenže jsem byla blbá a neřekla jsem jim pravdu. Jediné, co jsem dokázala, bylo napsat o tom Annie. Nechtěla jsem si půjčit Harryho sovu, když jsem ho připravila o plášť. Raději jsem si půjčila jednu ze školních sov. Odpověď mi přišla hned za dva dny.

Ahoj Kate!
Hned na začátku ti musím napsat, že jsem ráda, že už nemáš schopnosti. I když ty sny byly vážně divný. Na druhou stranu vážně nechápu, proč o nich odmítáš mluvit s kamarády. Jsou to tvoji kamarádi, pochopí to. Mají tě rádi takovou, jaká seš. Neznám je, ale podle dopisů co o nich píšeš, by překousli, kdyby se ukázalo, že tvoji rodiče jsou Malfoyovi. Mimochodem, kdyby to byla pravda, tak mi musíš dohodit svého bráchu, až dospěje. Jo, vím, co si myslíš. Je to hazjl, parchant a tak dále, ale musíš uznat, že když se zamiluješ do nepřítele, tak je to…dobrodružné, sexy, vášnivé atd.
Teď ale zpátky k tvému problému. Ono mě teď tak trochu napadlo, proč jim to všechno odmítáš říct. Celé ty roky v sirotčinci si byla uzavřená do sebe. Potom jsi odjela do Bradavic. Doufala jsem, že tě změní a trošku se otevřeš ostatní. A to se stalo. Jenže zároveň se u tebe vyvinul jeden problém, že musíš vždycky něco před ostatními tajit. Potřebuješ mít svoje tajemství. Nevím, proč to tak je. Možná je tím, že neznáš svoje rodiče.
Asi jsem ti neporadila, jak by si chtěla. Jenže tady mě toho moc nenapadá. Překonej ten svůj problém a řekni jim to. Zkus léčbu šokem. Nebo to před nimi můžeš tajit dál a urovnat to s nimi nějak jinak. Hlavně to nějak vyřeš, ať s nimi ještě stihneš zažít nějakou zábavu, než vám začnou zkoušky. Zdraví tě
Tvoje Annie

Annie se před několika lety rozhodla, že bude psycholožkou. Jejím oblíbeným objektem na zkoumání jsem se stala já. Většinu času mě to štvalo, ale někdy při tom svém zkoumání na něco přišla. Tohle byl ten druhý případ, protože měla pravdu. Potřebuju mít svoje tajemství.
Následně mi přišel dopis, že dnes večer je ten můj školní trest. Takže večer jsem stála ve Vstupní síni společně s ostatními a čekali jsme, až si pro nás přijde Filch. Kromě toho nám ještě chyběl Harry. A mezitím, co jsme čekali, jsem uvažovala nad mým dilema. Říct či neříct?
Zhruba v tu chvíli přišel do síně Harry. Zamířil k Ronovi a Hermioně a mávnul na mě, ať jdu k nim. Tak jsem k nim přišla blíž.
"Neuhodnete, co jsem teď zaslechl," vyhrkl nedočkavě. "Když jsem šel sem dolů, tak se Snape bavil s Quirellem. Snape Quirellovi vyhrožoval. Chtěl z něj dostat, jaká kouzla použil na ochranu Kamene. A taky chtěl vědět, jak se dostat kolem Chloupka."
"Páni," užasl Ron.
V tu chvíli přišel Filch, takže už jsme to nemohli dál rozebírat. Navíc jsme si museli dávat pozor na Malfoye, aby nezaslechl něco, co nemá slyšet. Filch nás vyvedl ven z hradu a předal nás Hagridovi.
"Takže bando, teď nás čeká nějáká ta práce v lese," oznámil nám Hagrid.
"V lese?" zeptal se vystrašeně Malfoy. "Ale tam přece nesmíme, je to tam nebezpečné."
"Copak? Máš strach?" zeptala jsem se ho.
"Já se nebojím!" ohradil se.
"No jo, tak se nehádejte a pojďte." A tak jsme vyrazili společně s Hagridem do lesa. Šli jsme nějakou dobu po pěšině, až jsme po chvíli sešli z cesty. Nakonec jsme se zastavili u kaluže něčeho stříbrného.
"Takže děcka, tohle je krev jednorožce."
"Ale jednorožci se přece nemůže ublížit. Je to přísně zakázané," namítla Hermiona.
"To vysvětluj zvířatům. Navíc tohle není poprvé. Před pár dny už jsem jednoho mrtvého našel. Tenhle by možná mohl ještě přežít, když ho najdeme včas. Právě to je totiž ta vaše práce na dnešek. Budeme hledat toho jednorožce, kterému patří tahle krev. Máme tu celkem pět směrů, podle kterých vedou kapky krve. Ten jednorožec se nejspíš snažil utéct svému útočníkovi, ale byl z toho trochu zmatený, a tak tady trochu bloudil. Takže se rozdělíme na tři skupiny. Budou dvě dvojice a jeden půjde se mnou. Takže jak chcete být rozdělený?"
My čtyři jsme měli jasno, protože ani jeden z nás nechtěl být s Malfoyem. Takže já a Hermiona jsme byly spolu a Ron byl s Harrym. Na Malfoye zbyl Hagrid. Malfoy z toho nebyl moc nadšený, ale pak si pravděpodobně uvědomil, že s Hagridem mu hrozí nejmenší nebezpečí, takže nic nenamítal.
"Dobře, takže teď vám ještě něco povim. Kdybyste našli jednorožce, tak vystřelte zelený jiskry do vzduchu a kdyby vám hrozilo nebezpečí, tak vystřelte červený. Dobře si hlídejte tu stopu krve, a když skončí, tak se vraťte zpátky sem. Ono je taky možná, že se třeba ten jednorožec najednou otočil a vrátil se sem zpátky. Je to všem jasný?"
Všichni, až na Malfoye, jsme přikývli a každá skupinka vyrazila jiným směrem. S Hermionou jsme toho moc nenamluvili. Vlastně Hermiona jenom sledovala krev, jestli jdeme správně a já jsem spíš sledovala okolí.
"Bojíš se?" zeptala se mě Hermiona, aby přerušila tu trapnou chvíli ticha.
"Ani ne," pokrčila jsem rameny. "Intuice mi říká, že se dneska večer nic nestane. A ty?"
"Radši bych tu byla ve dne," přiznala Hermiona.
Potom by pravděpodobně nastala další trapná chvíle ticha, kdyby ovšem se za jedním stromem nevynořil temný stín. Navíc byl vedle něho ještě jeden stín a oba dva se blížili k nám.
"Co je to?" zeptala jsem se Hermiony. Hermiona se podívala, kam koukám. Připravila jsem si pro jistotu v duchu zaklínadlo na vyslání červených jisker.
Hermiona namířila hůlku směrem k těm stínům a zamumlala "Lumos silia."
Vzápětí z její hůlky vyletěla malá světelná kulička a zamířila ke stínům. Osvítila je a my jsme k naší úlevě zjistily, že to je Harry a Ron.
"Copak, holky? Snad nemáte strach?" poškleboval se nám Ron.
"Z tebe? To rozhodně ne," zavrtěla jsem hlavou.
"To nebylo pěkný, takhle se tu plížit," zamračila se na ně Hermiona. "Kde jste se tu vůbec vzali? Měli jste jít přece jinudy."
"No, ono to vypadá, že tady se to tak nějak spojuje. Ten jednorožec se tady nejspíš proběhl a vrátil se zpátky k té kaluži."
"Tak se tam asi vrátíme taky," prohlásil Ron.
"Ještě jedna věc," zarazila jsem je. "Chtěla bych vám něco říct k tomu, jak jsem vám neřekla o té dohodě s Malfoyem. Jde o to, že z nějakého důvodu prostě potřebuju mít svoje tajemství. Není to tím, že bych vám nevěřila. Je to prostě mnou. A jednou vám to možná povím."
"A jak to souvisí s Malfoyem?" zeptala se mě Hermiona.
"Malfoy něco o tom ví. Nechtěla jsem, aby to zjistil, jenže on to zjistil. Neví všechno, je to jenom takový zlomek toho tajemství. Takže vás prosím, abyste na mě ohledně toho netlačili, já vám to jednou povím sama. Jenom to nebude dneska."
Dívala jsem se jim do tváří a čekala jsem, jak to přijmou. Vlastně z jejích tváří nešlo nic zjistit, prostě jenom stáli a koukali se na mě.
"Dobře," řekl Harry. "Jenom až příště budeš něco domlouvat s Malfoyem, tak nám to řekni."
"Jo, když to tak vezmu, tak tě Malfoy už jednou chytil do sítě a potom tě před ním dvakrát zachraňovala Hermiona."
"Přitom posledním bych si nějak poradila," namítla jsem.
Než někdo z nich na to stačil něco říct, o kousek dál praskla větvička, jak na ní někdo stoupnul. Asi vteřinu potom, jsme na to místo mířili všichni čtyři hůlkami.
"Co je to?" zeptal se Ron stejně jako já před chvílí.
"Jen klid," ozvalo se ze tmy před námi a to něco postoupilo o několik kroků blíž k nám. Jakmile byl dostatečně blízko u svitu našich hůlek, mohli jsme rozeznat jeho siluetu, která byla dost podivná. Část těla měl koňskou, která v pasu přecházela v lidskou.
"Vy jste kentaur," vydechla užasle Hermiona.
"Ano, to jsem. Jmenuji se Ronan," představil se nám.
"No, já jsem Harry Potter. Tohle je Ron Weasley a tamhle je Kate Beckerová a Hermiona Granger," představil nás Harry.
"Těší mě. Jen mi vrtá hlavou, co dělají taková mláďata jako vy takhle pozdě sami v lese."
"Nejsme tu sami," namítla jsem. "Jsme tu s Hagridem, který je momentálně někde tam," ukázala jsem směrem odkud jsme přišli.
"Pátráme tu po tom zraněném jednorožci," vysvětloval mu Ron.
"Neviděl jste ho náhodou?" zkusila se zeptat Hermiona.
"Mars je dnes neobyčejně jasný," odpověděl nám prostě. Jestli to byla nějaká hádanka nebo šifra, tak ji nechápu.
"Rád jsem vás poznal," řekl nám a odešel. Chvíli jsme za ním ještě nechápavě koukali, ale potom jsme se otočili a pokračovali jsme dál.
Hagrid s Malfoyem už tam čekali.
"Tady jste," řekl Hagrid, když nás viděl. Malfoy se netvářil moc nadšeně, když nás uviděl.
"Nejspíš jste nic nenašli, co?" zeptal se nás Hagrid a když jsme zavrtěli hlavou, tak pokračoval. "No, nevadí. Teď už nám zbývají jenom dva směry, takže se rozdělíme na dvě skupinky. Holky ty by tentokrát mohli jít každá zvlášť. Rone ty bys mohl jít se mnou a Hermionou a Harry s Dracem se přidají ke Kate. Co na to říkáte?"
Ron a Hermiona souhlasili, ale my tři zbylí jsme se tvářili spíš otráveně.
"Chci sebou Tesáka," prohlásil Malfoy.
"Klidně si ho vem," pokrčil rameny Hagrid. "Ale je to docela strašpytel."
A ta jsme se už podruhé za noc rozdělili. Hagrid, Ron a Hermiona šli podle levé stopy krve a my podle pravé. Šli jsme skoro půl hodiny pořád hlouběji do lese, když Malfoy prolomil to ticho.
"Hele, Beckerová, nechceš nám prostě rovnou toho jednorožce vyčarovat jen ta ze vzduchu?" Probodla jsem ho pohledem. Bála jsem se, že právě tohle téma vytáhne.
Na moje probodnutí pohledem zareagoval jen pokrčením ramen a slovy "Já nejsem ten, kdo porušil dohodu."
"Kdybych ji neporušila já jako první, tak by si ji nakonec stejně porušil ty."
"To nemůžeš vědět jistě."
Najednou se před námi objevila mýtina. Tady už byli stopy krve o hodně větší, místy to byly malé kaluže. A právě uprostřed té mýtiny leželo něco zářivě bílého. Přidala jsem do kroku a předehnala jsem kluky. Kluci byli ještě asi pět metrů za mnou, když jsem k tomu doběhla.
Byl to jednorožec a ležel tam mrtvý. V očích měl mrtvý pohled a vůbec se nehýbal. Kolem byla spousta krve. Hůlku jsem položila vedle sebe a poklekla jsem k jednorožci. Nemohla jsem pochopit, jak tohle něco vůbec mohlo udělat. Vždyť jednorožci jsou tak krásní. Sklonila jsem se k němu a zavřela jsem mu oči, jako jsem to vždycky viděla v mudlovských filmech.
"Kate!" zakřičel Harry a já jsem se ohlédla. Koukal se směrem ke mně, ale nedíval se na mě. Díval se někam za mě. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se tím směrem. Přímo ke mně se plížila černá postava zahalená kápí. Ztuhla jsem strachy. Nedokázala jsem pohnout nohama a vstát. Jenom jsem hmatala rukou po zemi a hledala jsem hůlku. Nespouštěla jsem přitom z toho oči. Přiblížilo se to ke mně, ale pak se tu u jednorožce zastavilo. Sklonilo se to k jeho ráně a já jsem uslyšela zvuky chlemtání.
V tu chvíli našla moje ruka hůlku a já jsem na to namířila hůlkou.
"Rictusempra!" vykřikla jsem a z mojí hůlky vystřelil paprsek. Mířil přímo na to, jenže tím prošel, jako kdyby to byla jen černá mlha.
Bohužel můj pokus neušel pozornosti té černé bytosti. Zvedla hlavu a podívala se na mě. Myslím, že se podívala, protože nevím, jestli měla vůbec oči. Nyní rozhodně mířila ke mně. Začala jsem couvat pozadu, ale šlo to dost těžko, když jsem stále seděla a vstát bych nestihla. Byla jsem ale moc pomalá, protože to černé už bylo u mě. Černá mlha mě obklopila. Nic jsem neviděla, hůlka mi vypadla z ruky. Nemohla jsem dýchat. Vzduchem něco prolétlo, ale to už jsem upadala do bezvědomí.

Někdo se mnou třásl. Pomalu jsem otevřela oči.
"Už se probírá," zavolal někdo nade mnou na někoho.
"Co?" zeptala jsem se nechápavě. Nyní už jsem se rozeznala, že mě nyní drží za ramena Harry a předtím to byl on, kdo se mnou třásl.
"Jsi v pořádku? Bolí tě něco?" ptal se mě starostlivě Harry a pomohl mi sednout.
"Jo, všechno je v pohodě. Jenom jsem trochu omdlela z nedostatku vzduchu." Podívala jsem se k jednorožci a pak jsem se podívala na Harryho. "Co se stalo? Co to bylo?"
"Hodil jsem po tom kámen a pak jsi omdlela. Nechalo tě to být a zaměřilo se to na mě. Blížilo se to ke mně a pak mě hrozně rozbolela jizva. Pak se tu objevil tady Firenze a zachránil nás." Vysvětlil Harry a ukázal na jednoho kentaura. Tenhle byl mladší než Ronan a měl světlé vlasy.
"Děkujeme za záchranu," poděkovala jsem mu. Pak jsem se rozhlédla a všimla jsem si jedné věci. "Kam zmizel Malfoy?"
"Jakmile se to objevilo, tak vytáhnul neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe. Ten parchant ho vzal sebou do lesa," vysvětlil mi Harry a potom se obrátil na Firenzeho. "A co to teda bylo?" zeptal se ho.
"Raději si oba nasedněte. Vysvětlím vám to cestou. Umíte jezdit?"
Firenze se sklonil, abychom na něj mohli vylézt. Harry měl o mě pořád obavy a tak mě pro jistotu cestou k Firenzemu a potom mi ještě pomohl k němu nahoru. Sám se pak posadil za mě a držel mě kolem pasu.
"Před čím si nás to teda zachránil?" zeptala jsem se.
"Víte, k čemu slouží krev jednorožce?" zeptal se nás.
Harry zavrtěl hlavou, ale já jsem přikývla. "Udrží člověka při životě."
"Ano, ale jen z části. Když někdo zabije něco ta čistého a nevinného," v hlavě se mi vybavila vzpomínka na mrtvého jednorožce "tak bude prokletý. Nebude žít úplně."
"Proč by někdo něco takového provedl? To bych radši umřela."
"Pokud ovšem tohle není pro toho někoho jenom dočasné řešení. Stálým řešením by byl-"
"-Kámen mudrců," dořekl za něj Harry. "Získal by Elixír života.
"A nenapadá vás někdo, kdo by se chtěl vrátit zpátky do života a získat zpátky svou moc."
Mě nikdo nenapadal. Harry, ten chvíli přemýšlel a potom vyhrkl "Voldemort! To on chce ten Kámen!"
"Harry! Kate!" zavolal na nás Hagrid. Běžel k nám po cestě a za ním běžela Hermiona, Ron a Malfoy.
A tak jsme poděkovali Firenzemu za záchranu a rozloučili jsme se s ním. Hagridovi jsme oznámily nález těla, i když to mu nejspíš už předtím řekl Malfoy, když k němu přiběhnul. Ten blbec zpanikařil na tolik, že ho vůbec nenapadlo vyslat červené jiskry. Ve společenské místnosti jsme pak probrali s Ronem a Hermionou, co všechno jsme dneska zjistili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 2. září 2012 v 12:49 | Reagovat

Hustý !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama