19, kapitola - Dohoda s Malfoyem - 1/3

1. září 2012 v 11:41 | NikaV |  První část - Schopnosti
Harryho propustila madame Pomfreyová z ošetřovny hned druhý den. Byl poněkud zklamaný, že se mu nepodařilo chytit Zlatonku, ale nebyla to jeho chyba. Mohl za to ten odrážeč, který na něj poslal ten zpropadený potlouk. Tím jsme se ho všichni snažili povzbudit. Stejně neměl na nějaké trucování moc času, protože se nám kvapem blížily zkoušky. Hermiona z toho šílela, v jednom kuse si opakovala a nejhorší na tom bylo, že k tomu nutila i nás. Harry, Ron a já jsme se začali na zkoušky připravovat až po Velikonocích.
Přesto jsme si jeden večer vyhradili pro návštěvu Hagrida. Odpoledne předtím jsme ho potkali v knihovně. Už to bylo samo o sobě dost neobvyklé, protože Hagrida ještě nikdy nikdo z nás neviděl s knihou v ruce. Přesto byl v knihovně a zrovna v oddělení o dracích. Večer potom jsme si připravili neviditelný plášť a vylezli jsme ven ze společenské místnosti. Měli jsme v plánu obléknout si ho až venku na chodbě, jenže jsme zjistili, že na nás všechny čtyři nestačí. Byly nám vidět nohy od kolen dolů.


"Takhle to nejde," prohlásila Hermiona a sundala ze sebe plášť. Vzápětí strhnul Harry plášť i z nás ostatních.
"Co je?" zeptal se jí Ron.
"Jsou nám vidět nohy, ten plášť není pro čtyři lidi."
"Ale co s tím chceš dělat? Stát tady na chodbě a čekat, až nás Filch chytí?" zeptal se ji Ron.
"No, to ne. Spíš bych zašla zpátky do společenské místnosti a počkala bych, až se od Hagrida vrátíte vy tři. Stejně si chci ještě opakovat."
Protočila jsem oči v sloup. "Hermiono i kdyby tě probudili uprostřed noci, tak bys zvládla udělat zkoušky na nejlepší známku. Tak už se přestaň učit a pojď s námi k Hagridovi. Nebo nejseš zvědavá, co dalšího nám řekne o Kameni?"
Hermiona zaváhala. "I kdybych se rozhodla jít, tak stejně nám pořád koukají nohy. Ještě není úplná tma a Filch není slepý. Toho si všimne."
"Tak něco vymysli. Ty jsi tady ta chytrá," řekl Ron.
"Vlastně," ozval se Harry "jeden nápad bych měl." Všichni tři jsme se na něj podívali a tak nám začal vykládat svůj plán. "Vy tři půjdete k Hagridovi schovaní pod neviditelným pláštěm. Já tam doletím na koštěti jako Kate, když letěla na ten tajný závod."
"Ne," zamítla jsem to. "Poletím já. Už mám zkušenost s vyskakováním z okna. Vy tři můžete jít v klidu a v bezpečí pod neviditelným pláštěm."
Harry zavrtěl hlavou. "Ne, poletím já. Ty jsi jenom holka a…"
"A co?" Harry hlasitě polkl. "Jsem holka a už jsem jednou z okna vyskočila. Kolikrát jsi z něj vyskočil ty?"
"Ještě ani jednou."
"Tak vidíš. Poletím já a konec tečka."
Ron, který doteď těkal očima mezi námi dvěma, se ozval "Tak poletím já a nebudete se muset hádat."
Já i Harry jsme se přestali hádat a probodli jsme ho pohledem.
"Tak nic," zamumlal Ron.
"Poletím já," oznámila jsem mu znovu a rázně.
"Ne, poletím já," oponoval mi Harry.
"Hele, já vás nechci rušit, ale tímhle hádáním se nikam nedostaneme," oznámila nám Hermiona. Pravdou je, že jsme během té hádky postupně zapomínali šeptat, ale po Hermioně poznámce jsme zase ztlumili hlas.
Povzdechla jsem si. "Tak už to vzdej, ať můžu letět já."
"Já to nevzdám," zavrtěl hlavou Harry.
"Jako kdybych nic neřekla," zamumlala si pro sebe Hermiona.
Ohlédla jsem se, protože se mi zdálo, že jsem zaslechla nějaké kroky. V jednu chvíli jsem skoro zahlédla blonďatou hlavu. Vzápětí ale promluvil Harry, takže jsem to neřešila.
"Hele, koště i plášť je můj, takže rozhoduju já. Teď se vrátím do ložnice pro koště a za chvíli budu ve vzduchu nad pozemkami. Budu na vás čekat před Hagridovou boudou. Jestli tam pod pláštěm nepřijdete, tak si s Hagridem promluvím sám."
"Ale…" začala jsem a chtěla jsem něco namítnout, jenže nebylo co říct. Harry mě zahnal do kouta. Jsou to jeho věci a já mu nemůžu mluvit do toho, co s nimi dělá.
"Tak se uvidíme za chvíli," řekl Harry a otočil se směrem k naší společenské místnosti.
"Počkej," zarazila jsem ho a chytla jsem ho přitom za ruku. Harry otočil hlavu a podíval se mi do očí. "Až budeš ve vzduchu, tak v době, kdy bychom měli být už na pozemcích, třikrát rozsviť a třikrát zhasni hůlku. Ať vím, že…víme, že jsi v pořádku a neležíš dole pod věží rozplácnutý."
Harry přikývnul a já jsem ho nechala jít. Přehodili jsme přes sebe plášť a sešli jsme dolů na pozemky. Jakmile jsme uviděli oblohu, tak jsem začala sledovat oblohu, až mě musel Ron několikrát popostrčit dopředu. Nikde jsem neviděla žádné světlo kromě hvězd a začínala jsem v duchu panikařit. Nakonec jsem se uklidnila, když nahoře třikrát zablikala Harryho hůlka. Ve tmě jsem pak rozeznala, jak něco míří k Hagridově boudě.
Harry na nás čekal za rohem Hagridovi boudy. Sundali jsme si plášť a zaklepali jsme na dveře, následně se pootevřely dveře a ven vykoukla Hagridova hlava.
"Ach, to jste jenom vy," zamumlal si pro sebe. "Tady nemáte, co dělat, už je moc pozdě." Což byla pravda, protože už bylo velké šero a za chvíli bude úplná tma. Hagrid nám chtěl zavřít dveře před nosem, ale pak zarazil. "Jak jste se proboha dostali tahle pozdě z hradu?" zamračil se.
"Pomocí mého koštěte a taky jsem dostal k Vánocům neviditelný plášť, který dřív patřil tátovi," odpověděl mu Harry.
"A jestli nás nepustíš dovnitř, tak tu budeme sedět až do rána," prohlásila jsem, aby Hagrida náhodou nenapadlo znovu se pokusit zavřít dveře.
Nakonec nás Hagrid neochotně pustil dovnitř. Vevnitř bylo šílené vedro, všechna okna byla zavřená a v krbu hořel oheň, nad kterým byl zavěšený kotlík.
"Hagride, měl by sis tu vyvětrat," řekla Hermiona. Všichni čtyři jsme byli nuceni sundat si hábit a rozepnout si několik vrchních knoflíků od košile.
"Už víme o Kameni mudrců," oznámil Harry Hagridovi, který právě přikládal poleno do ohně. Hagrid se otočil na Harryho a nevěřícně na něj zíral. Pak přejel pohledem i na nás ostatní.
"A chtěli jsme se tě zeptat," promluvila Hermiona "co ještě ten Kámen chrání. Nechat ho hlídat jenom Chloupkem by bylo značně riskantní.
"Pochopitelně, že by to bylo riskantní. Ale co všechno ten kámen chrání, to opravdu netušim. Profesoři se na tom podíleli, nějak to tam začarovali."
"Kteří profesoři?" zeptal se trochu až moc dychtivě Ron.
"Hele, k čemu pak to zrovínka vy potřebujete tolik vědět?" podíval se na nás podezřívavě.
"Sice by se mi ten kámen líbil, ale zlodějka nejsem," odpověděla jsem mu trochu uraženě.
"Chceme mít jistotu, že nikdo ten Kámen neukradne," vysvětlila mu Hermiona.
"Chceme mít jistotu, že Snape ten Kámen neukradne," opravil ji Ron.
"Už zase ten Snape. Copak vy s tím nedáte pokoj? Vždyť Snape patří mezi ty, kteří ten kámen chrání."
"Takže Chloupek, Snape… Kdo ještě?" ptala se Hermiona Hagrida.
Hagrid zaváhal. "Skoro každý profesor," oznámil nám a začal nám je vyjmenovávat. "Profesorka McGonagallová, Prýtová, profesor Kratiknot, Quirell…"
Hagrid přiložil do ohně další poleno. To už to nevydržel Ron a ozval se "Hagride, nepřikládej už do toho ohně. Vždyť se tu uvaříme."
"Ne, já…já mám rád poslední dobou hodně tepla," vymlouval se Hagrid a popošel o trochu blíž ke krbu a zakryl ho.
"Hagride, ty něco schováváš?" zeptal se Harry.
Hagrid zavrtěl hlavou, ale v tu chvíli Ron, který mu byl nejblíž vyskočil, a podíval se mu za záda. Následně zalapal po dechu.
"U Merlinova kabátu, vždyť to je dračí vejce!" vyhrkl.
"Cože?" zeptala jsem se udiveně. Vzápětí jsme my zbylí tři byli u krbu a koukali do ohně. V kotlíku, který byl v přímém plamenu, leželo velké černé vejce. Hagrid si vzal dvě velké mohutné rukavice, vzal vejce do ruky a přesunul ho na stůl.
"Vlastně se má každou chvíli vylíhnout, přišli jste akorát. Podle těch knížek z knihovny by to měl být norský ostrohřbetý."
A najednou, jako kdyby malý dráček uvnitř chtěl ta slova potvrdit, se vejce otřáslo. Ozvaly se zevnitř malé duté rány. Po pěti minutách se začala v jednom místě objevovat prasklina. Nejdřív byla malá a pak se postupně zvětšovala. I rány získaly na intenzitě, až nakonec prasklina povolil a objevila se tam díra. Po několika ránách se zvětšila a ven vykoukla malá černá hlavička. Následně vylezlo z vejce i malé černé tělíčko. Celé líhnutí trvalo půl hodiny a nikdo z nás se přitom neodvažoval nic říct.
Dráček na stole se protáhnul a roztáhnul si křídla, která byla o dost větší než on sám. Hagrid se na něho usmál a chtěl ho pohladit, ale dráček po něm seknul drápkem.
Hagrida to povzbudilo a oznámil nám: "Bude se jmenovat Norbert." Vzápětí ztuhnul a rozběhnul se v oknu.
"Co se stalo?" zeptal se Harry.
"Někdo se sem koukal. Někdo se světlými vlasy," řekl Hagrid, zatímco zatahoval rolety.
Harry se najednou rozběhnul ke dveřím a vykouknul ven. Potom se otočil a oznámil nám, koho viděl. "Malfoy."
"A je to v háji," prohlásil Ron a klesnul do jednoho křesla.
"Ještě není," prohlásila jsem a s Harryho Nimbusem jsem se rozběhla ke dveřím. Byl to takový náhlý nápad, který jsem si ani pořádně nepromyslela. Moje tělo přeskočilo rozmýšlení a rovnou se dalo do uskutečnění toho nápadu. Odstrčil jsem Harryho stranou od dveří a naskočila jsem na koště. Rozletěla jsem se dopředu směrem ke světlému bodu, což byly Malfoyovi vlasy a ty byli jediné v té černé tmě vidět. Během chvíle jsem ho dostihla a zastavila jsem před ním.
"Malfoyi!" křikla jsem na něj. Malfoy se zastavil a zíral na mě. Vytáhla jsem hůlku, abychom na sebe pořádně viděli. Když mě poznal, tak se mu na tváři objevil samolibý úsměv. Nevím, jestli jsem to už někdy říkala, ale přísahám, že mu jednou ten jeho úsměv rozbiju.
"Co chceš, Beckerová?"
"Abys o tom drakovi nikomu neřekl."
"Proč bych měl? Je to vaše chyba. Kdyby ses ty nehádala s tím svým Potříkem tak nahlas, nikdy bych si vás nevšiml a nezjistil, co máte v plánu. Mimochodem ten neviditelný plášť je fakt dobrý."
"Budeš zticha, jinak tě nahlásím, že se touláš po večerce."
"Sama se touláš po večerce. Ty i tvoji kamarádi byste z toho měli taky průšvih."
"Ne, neměli," zavrtěla jsem hlavou. "Protože já díky koštěti zaletím ke kabinetu McGonagallové, zaklepu ji na dveře a nechám ji tam anonymní vzkaz. Mezitím oni pod neviditelným pláštěm dorazí nahoru a já tam na koštěti za nimi přiletím. Chytnou akorát tebe a my budeme v bezpečí našich ložnic."
Malfoyovi došla řeč. "Tak dneska o tom nikomu neřeknu. Ale co mi zabrání, abych to zítra nebo pozítří náhodou někomu neprozradil?"
Pokrčila jsem rameny. "Budu se muset spolehnout na tvoje svědomí. Jsi hajzl, ale taky by ti neublížilo udělat někdy nějaký dobrý skutek."
"Dobrý skutek…" Zamyslel se. "Víš, že to nezní tak špatně?" Vyvalila jsem oči. On opravdu chce udělat dobrý skutek? "Ale něco za to chci." Tak už je to starý známý Malfoy.
Povzdechla jsem si. "Co chceš tentokrát?"
"Potterův neviditelný plášť," oznámil mi klidně.
"Harryho neviditelná plášť? Vždyť ten není můj."
Malfoy pokrčil rameny. "Tak mu ho ukradni."
"Vypadám snad, že kradu?"
"Už podruhé tě vidím s cizím koštětem."
"Ty chceš, abych svému kamarádovi ukradla něco hodně moc cenného a dala ti to jenom za to, že budeš mlčet?"
Malfoy přikývnul, ale pak se zarazil. "Vlastně to není jenom za to, že budu mlčet. Ještě pořád mi dlužíš těch pět galeonů za sázku. A když k tomu připočítám úroky, které jsou u mě hodně vysoké, tak mi vyjde půlka neviditelného pláště. Druhá půlka pláště je za to mlčení."
"Co to kecáš za nesmysly? Vždyť těch pět galeonů jsem ti dala hned den po zápase."
"To je skoro pravda. Ve skutečnosti mi z dlaně zmizeli hned, jak si ty odešla. Já se nenechám oklamat obyčejnou iluzí." Kruci. Ty moje schopnosti jsou pěkně nespolehlivý. Štěstí, že už jsem se jich zbavila.
"Někde si je ztratil, tak to nesváděj na mě. Prostě o drakovi nikomu neříkej a nikdo se nedozví o tom toulání po večerce. A na plášť zapomeň, já nekradu!" A s těmi slovy jsem se otočila a zamířila jsem k Hagridově boudě.
"A co kdybych nemlčel jenom o drakovi? Co kdyby se tvoji kamarádi dozvěděli, že dokážeš vyčarovat věci jen tak ze vzduchu?" Zastavila jsem se. Kruci! Nesnáším Malfoye!
Otočila jsem se na Malfoye a klidně jsem se mu podívala do tváře. "Jenže oni to vědí," zalhala jsem mu.
"Tak proč jsi se na mě na tribuně tak zamračila, když jsem se o tom zmínil?" zeptal se mě.
"Protože tě nesnáším," odsekla jsem mu.
"Takže ti nebude vadit, když teď zajdu za nimi a něco jim o tom řeknu," řekl a popošel o několik kroků směrem k boudě.
"Ne!" zarazila jsem ho.
Malfoy se na m otočil a vítezoslavně se usmíval. "Hmm, že by o tom přece jenom nevěděli?"
"Dobře, zařídím ti ten plášť," souhlasila jsem.
"Takže dohodnuto. Potom ti řeknu, kdy a kde mi ho předáš." Malfoy se otočil a zamířil do hradu.
"Nox," zašeptala jsem a odešla jsem za ostatními dolů do boudy.
"Tak co?" zeptal se mě hned Ron, jakmile jsem vešla.
"Získala jsem nám trochu času. Malfoy zatím nic neřekne."
"To nám snad bude stačit. Harry tady zatím vymyslel, co uděláme s Norbertem. Pošleme ho do Rumunska k Charliemu," vysvětlila mi Hermiona.
"Ještě jsem se nerozhodl, že ho tam pošlu. Souhlasil jsem jenom, že mu napíšete. A teď běžte zpátky do ložnic. Je hrozně pozdě a vy z toho budete mít akorát malér."
Popřáli jsme tedy Hagridovi dobrou noc a vyšli jsme ven.
"Mimochodem, Kate," řekl mi Harry, když si ode mě bral zpátky své koště "…nechceš mi přestat krást koště?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama