Kdo chce zničit dvojčata?

23. srpna 2012 v 13:48 | NikaV |  Vlastní tvorba
Toto je moje historicky úplně první povídka, kterou jsem kdy napsala. Psala jsem ji když mi bylo asi tak 12 let (nebo možná 11?). Tenkrát jsem ji napsala pro svoje tři kamarádky a dala jsem jim ji k Vánocům.


,,Holky, víte, že dneska je to přesně 7 let co zničili dvojčata?" nadhodila téma Nika zatímco ukazovala na svým notebooku Yumi jak přidat nový článek na blog.
,,Dvojčata? Jaký dvojčata myslíš?" odvrátila se nechápavě Kath od časáků. Při tom pohodila svým dlouhým hnědým copem a popondala si brýle. Kath měla ráda zelenou barvu a také se ráda oblékala zeleně. Dnes měla na sobě zelené elastické kraťasy a žluté tílko.
,,Ty v tom New Yorku jak do nich před lety narazili teroristi. Vzpomínáš?"
,,Jo tyhle, tak to řeknu hned ne?"
,,Yumi, proč si vlastně přišla pozdě? Ještě si to nedořekla." zeptala se Ash. Ash měla na sobě růžové šaty zkombinované z modrými legínami. Vlasy si ten den nechala rozpuštěné, jen si vzala zelenou čelenku.
"Ale, zdrželi mě kluci chtěli abych s nima šla do toho nového skateparku." odpověděla Yumi.
"A proč si teda nešla?" optala se Kath.
"Mam něco s kolečky. Nějak mi to blbě jezdí. Mrkneš se mi na to Niko?" vyndala si Yumi z batohu skateboard.
"Jasně. Ale asi budeš muset přesednout na jinou značku." vzala si od Yumi Nika skate.
"A kolik je vlastně hodin?" zeptala se Ash.
"Pět minut po šestý." odpověděla automaticky Kath.
"Cože? Naši se vracej ve čtvrt. Už musim běžet čau holky." chystala se už k odchodu Yumi.
"Počkej jdu taky, Kath dneska spí u Ash. Čau holky! Pojď Yumi." strkala si notebook do batohu.
"Hele počkej tenhle notebook je můj. Naval ho sem, přinesla sem si ho sem já!" ohradila se Kath.
"Tss, sestřičko a kde by se teda podle tebe našli v tvým počítači moje soubory? Tenhle notebook je můj a dík žes ho sem přinesla. Čau a nezlobte holky! Kath nezapomeň že si Alneová!" sebrala si Nika batoh, nasedla na motorku a jela společně s Yumi domů.
Před domem se rozloučila s Yumi a šla dovnitř.
"Ahoj mami! Už sem doma! Co je k večeři?" zvolala Nika.
"Zapečený rohlíky a housky se sýrem." odpověděla mamka zatímco vyndávala jídlo z trouby.
"Mňam!" Nika si odložila batoh a dala si pár housek a rohlíků na talíř.
"Půjdeš dneska ven?" zeptala se mamka a pustila rádio.
"Dneska večer nikdo nepořádá žádnej mejdan, v tom našem oblíbeným klubu maj zavřeno a Yumi nemá čas.
"A proč si nepřespala u Ash?"
"Myslíš že dobrovolně přijdu o volnou koupelnu? Ani náhodou! A její pokoj a ten její senza pásek je nehlídanej."
Nika si vzala batoh a šla do svého pokoje. Tam si vyndala noťas a začala chatovat. Chatovala asi až do osmi hodin, kdy si zapla telku. Dávali film o budovách dvojčat v New Yorku, o policajtech kteří tam šli pomáhat a skončili pod troskami. Naštěstí vše dopadlo dobře. Tedy až na to, že byli zničeni dvojčata. Ale co to skončila měla Nika docela vztek na ty idioty teroristy co narazili do dvojčat.
Večer co šla spát pořád musela myslet na ty dvojčata. Přemýšlela a napadlo ji, že kdyby měla možnost tak by se přesunula v čase a vše napravila. A s touto myšlenkou usnula. Zdál se jí podivný sen. Měla schopnost posouvat čas a byla Strážkyní světa.
Najednou ji probudilo světlo. Velké světlo. V jejím pokoji se najednou objevil portál. Jelikož často zkouší nové věci chtěla to hned vyzkoušet a vzala si přes svou zelenou listovanou noční košili červený sametový župan. Ale ona je zároveň taktéž opatrná a proto tam napřed hodila gumu. Vzápětí ji trefil papírek do hlavy jako by ho po ní někdo z druhé strany portálu hodil. Na papírku bylo napsáno: Laskavě neházej po nás své věci. Buďto za námi přijď anebo zůstaň tam kde jsi. Následně Nika vstoupila dovnitř.
Objevila se na jedné louce. Byla poněkud z kopce a nahoře na kopci byl les. Dole pod kopcem bylo zase jezírko a vál tam lehký svěží větřík. Louka bylo posetá pestrobarevnými květinami každá jiné barvy. Jen stěží by někdo našel dvě stejné. V tu chvíli se otevřeli další portály ze kterých vyšly další dívky jejího věku. Vypadalo to jako by se znaly a hned si začaly povídat. Nika se odhodlala jedné z nich zeptat.
"Prosím tě, nevíš kde to vůbec jsme?"
"Děláš si ze mě srandu?" podívala se na ní jako na blázna "Přece na výběrčí louce." A odešla za ostatními.
Nika poodešla k jezírku. Nebylo až tak moc malé, odhadem 10 metrů. Nika se podívala do svého odrazu ve vodě a viděla že má na sobě něco jiného než svou zelenou noční košili s červeným županem. Místo toho měla černé zvonové kalhoty dole osázené malými třpytivými diamanty. K tomu měla tílko bez ramínek zářivě růžové barvy a přes to tmavomodrý plášť s kapucí až ke stehnům a kozačky na suchý zip stejné barvy. Vlasy měla sepnuté tyrkysovým skřipcem. Nejzajímavější ale byl její náhrdelník. Byl stříbrný a lehce pozlacený ale místo kde by mělo něco být kámen, diamant nebo něco takové bylo prázdné.
Najednou si ale všimla jednoho pěkného modrého kamenu. Měla chuť se pro něj ponořit ale musela by se potopit a to by v tuto chvíli nebyl moc dobrý nápad. Neví vůbec co se má dít ani kdy se to má dít. Najednou se k jezeru také přihrnuli i ostatní holky a sundali si oblečení. Nika se rozhodla udělat to samé a zjistila, že stejně jako ostatní měla na sobě plavky. Ona měla na sobě modré dvoudílné plavky, horní vršek měla zavěšený na krku a měla je orámované tmavomodrou barvou.
Ostatní se ponořili do vody a poté i potopili. Stejně jako předtím se Nika též rozhodla opakovat po nich činnost.
Voda byla průzračná a na to, že louka vypadala na jaro možná na léto, byla voda až nezvykle ledová. Když se do té ledové vody ponořila až po ramena, měla pocit že jí zmrzl i vzduch v plicích a proměnil se v kostku ledu. Na zemi cítila malé oválné kamínky. Cítila jak ji šimrají na prstech.
Došla až ke svému kamenu, který si před tím vyhlídla. Rozhlédla se kolem ostatních. Většina už se vynořila a v ruce drželi různé kameny různých barev. Šmátrala pod sebou nohama ve snaze vyndat ten kámen. Nešlo to. Nezbývalo jí než se potopit. Nika se tedy ponořila do vody pro její kámen. Chlad jí proletěla tělem jako žhavý plamen. Bolest jí štípala do tváří a celé tělo jí začalo tuhnout. Měla pocit, že takhle zůstane navždy, ale věděla že čím dřív sebere ten kámen tím dřív se dostane z vody. Zatnula proto zuby a sáhla po kameni. Kameny byly všechny stejné na dotek, ale jen jeden z nich zářivě modrý. Kámen rychle vzala a vynořila se na hladinu. Honem se vrhla ke svému oblečení aby se zahřála.
Na břehu se teple zabalila do pláště a začala si prohlížet ten kámen. Všimla si, že začal malinko svítit. Ale začal jí být povědomý. Někde už ho viděla. V nějaké knížce. Pak jí svitlo v hlavě. Přece je to akvamarín, kámen štěstí a dobré pohody. Napadlo jí ale, co s ním má teď udělat.
Chtěla se rozhlédnout po ostatních, když v tom k ní přišla jedna z nich. V ruce nesla tác a na něm dva hrnky čaje a misku sušenek. Šla směrem k ní a za ní vlály její dlouhé rozpuštěné vlasy. Vypadala na starší asi takových pětadvacet let. Sedla si vedle Niky.
"Ahoj! Já jsem Rebeka. Dáš si?" nabídla Nice sušenky a čaj.
"Díky.Já jsem Nika. Můžeš mi prosím tě říct, co má tohle všechno znamenat?" vzala si Nika čaj.
"Ty si asi neprošla výcvikem, že ne?
Právě začal výběr hlavní Strážkyně Světa."
"A to je kdo?"
"Ale ochránkyně světa před zlem se zvláštními schopnostmi. Kdysi sem taky byla hlavní strážkyní. Ale pak sem si našla přítele a otěhotněla sem. Založila sem rodinu a už sem neměla čas na zachraňování světů. Tak sem šla do výslužby. Teď jenom pomáhám novým strážkyním. Ale jsem vážně zvědavá kdo to bude tentokrát. Letos je volba taková, že ten, komu bude pasovat kámen do náhrdelníku bude novým strážcem. Koukám, že snad dneska žádnému nepasuje kámen do náhrdelníku. Že by ta hlavní Strážkyně dnes nedorazila? A co ty? Už si to zkusila?"
"Ještě ne."
"Tak na co čekáš? Třeba strážkyní Světla budeš právě ty. Stačí vzít kámen a dát ho do náhrdelníku."
Nika si vzala svůj kámen a náhrdelník. Vůbec nevěděla co se stane. Ale jestli to teď nezkusí do smrti by si to vyčítala. Zavřela oči a kámen přitiskla k náhrdelníku. A něco cvaklo. Kámen dovnitř přesně zapadl. V tu chvíli se kámen rozzářil a všichni na ni upřeli pozornost. Nika se zvedla do vzduchu. Zaplavil jí pocit naprostého štěstí. Před sebou měla jen světlo. A v tu chvíli se všechno světlo přesměrovalo do její levé ruky ,kde vznikl nakreslený pentagram. A ona se jen pomalu se snesla na zem.
"Výběr hlavní Strážkyně Světa byl dokončen. Odeberte se prosím zpět do svých domovů." ozval se hluboký mužský hlas jakoby seshora, z nebe. Hned potom co to ten někdo dořekl, se otevřeli portály. Ostatní holky do nich vešly. Zůstala jen Nika a Rebeka.
"Tak co? Co máš v plánu teď podniknout?"zeptala se Rebeka.
"Nevím. Asi se půjdu domů vyspat."
"Tak to radši zruš. Mám tady pro tebe první akci. Taková úvodní. Vše potřebné máš v batohu." podala Nice batoh "Máš tam v deskách všechny informace a vybavení. Je to klasická standardní výbava. Vševidoucí oči, X-pudr, Mikro-rtěnka. Taky tam jsou věci potřebný pro tu misi. Jo a tady máš Světelnou pečeť dají se s ní otevírat portály. Hned předvedu." Rebeka vyndala pečeť.
Byla zlatá s vyrytými písmeny SS. Rebeka ji zvedla do vzduchu a před nimi se objevil portál. Pak se Rebeka otočila a udělala to samé.
"Tady máš a zase někdy příště." podala Rebeka Nice pečeť a sama vešla do toho druhého portálu. Nika udělala to samé akorát vešla do toho prvního portálu.
Nika vystoupila z portálu na jednom dřevěném domě na stromě. Nejvíc ji udivilo, že před ní spaly na zemi Kath, Ash a Yumi. Všechny byly oblečené do podobného oblečení jako měla Nika.
Ash na sobě měla dlouhou sukni smaragdové barvy s postraním rozparkem. K tomu měla růžové triko s lodičkovým výstřihem. Přes to měla žlutý plášť k bedrům. Měla vyčesaný ve vysoký ohon.
Kath měla na sobě zelené krátké elasťáky a žluté tílko. Přesto měla tyrkysový plášť též k bedrům.
Nika si všimla, že všechny mají na levé ruce nakreslený pentagram.
Nika se po nich rozhlédla. Splali opravdu tvrdě a Nice se nechtělo je budit. Raději si přečetla desky, které dostala od Rebeky. Psalo se v nich, že musí zachránit newyorská dvojčata. Právě bylo 11.9.2001 8:00. Údajně měla Nika za schopnost posouvání času, zastavování času. Také měla za živel energii, tudíž mohla mluvit s elektronickými přístroji a mohla střílet po nepřátelích blesky. Za barvu měla modrou a mohla tudíž hýbat všemi modrými věci na dálku.
Yumi uměla létat a měla za živel vzduch, barvu červenou. Kath se mohla zneviditelnit, za živel měla Vodu a barvu žlutou. Ash neměla žádnou schopnost, ale za to měla dva živly, Zemi a Oheň. K tomu všemu měla za barvu zelenou.
V batohu také bylo vybavení jak jí předtím popsala Rebeka. Byly tam brýle s odhalováním kovu, pohyby a s podobnými technickými dovednostmi. Dále tam byl pudr což byla maskovaná vysílačka, potom mikrofon zamaskovaný ve rtěnku. Jinak už jen Světelná pečeť, ale tu teď nechtěla Nika použít. Raději si to všechno shrnula a zjistila, že musí zachránit newyorská dvojčata.
"No tak, holky! Vstávat, vstávat! Je ráno a nás čeká zajímavý den." začala probouzet holky Nika.
"Co je? Kolik je hodin?" začala se probouzet Yumi.
"Co tu děláte?" přidala se Ash, v domnění že všechny se nachází u ní v pokoji.
"A kde to vůbec jsme?" poptala se rozespale Kath když se rozhlédla kolem.
"Takže zaprvé je 8 hodin ráno, zadruhé jsme tu pro záchranu dvojčat, zatřetí jsme v New Yorku a jen tak mimochodem je 11.9.2001." Nika si vyndala jedny vševidoucí oči, X-pudr a Mikro-rtěnku. Batoh nechala ležet na zemi "Tady v batohu máte veškeré vybavení a v deskách kdo má co za úkol. Jo a ještě jsme byly zvoleny strážkyněmi Světla. A teď mě omluvte jdu si trénovat své nové schopnosti." ukázala Nika k obloze kde se náhle zablesklo, přesto že byl krásný podzimní slunečný den.
"Ouvej! Asi budu muset dávat větší pozor. Za pět minut Vás čekám dole pod stromem." a zamířila rukou na zem, po čemž se přenesla dolů.
O pět minut později za ní po žebříku slezly Kath a Ash, zatímco Yumi si vyzkoušela své schopnosti hned a zaletěla dolů po vzduchu. No, jo no, nohy jí už jsou pod její úroveň.
"Tak co už víte o co jde?" zeptala se Nika.
"Jasně, ale je to fakt hustý. Ještě včera sem s bráchou montovala auta dohromady a teď jdeme zachraňovat dvojčata." odpověděla Yumi.
"No, já sem zatím co vy jste tamhle nahoře si to četly, vymyslela co teď budeme dělat. Tady jsou lístky do letadel. Každá budete mít dva. Jsou dva takže se rozdělíme. Yumi půjde s Kath a já s Ash. Letadlo odlétá za půl hodiny. Teleportuju nás všechny hned vedle letiště. Na letišti normálně nastoupíme do letadla. O zbytek se postarám já. Všechno jasný?"
"Jasný, šéfe!" řekly všechny jednohlasně.
"Tady jsou ty zavazadla,občanky a letenky. V peněžence máte každá stovku jako počáteční vklad." ukázala za sebe a v tu ránu tam byly všechno co řekla.
Holky si každá vzali jeden kufr, peněženku, letenku a občanku.
"Doufám, že jste si rozebrali to vybavení. Myslím vševidoucí oči, Mikro-rtěnka a tak…."
"Jasně, šéfe!" řekly znovu všechny jednohlasně.
"A nejsem šéf, ale šéfka! A nezlobte nebo nedostanete prémie." V tu chvíli všechny vybuchly smíchy.
Hned potom, co se uklidnily, Nika poslala Ash, aby objednala taxíka. Po chvilce přijelo taxi. Řídil ho jeden mladý pěkný kluk, který stál za hřích. Holky po něm trošku pokukovaly, ale než se jedna z nich odhodlala ho oslovit, už byli na místě. Naštěstí. Vždyť byl o 8 let starší než ony a navíc by se s ním už nikdy neviděli.
Možná :-D.
Holky raději vystoupily z auta a vyndali si z něj i svoje kufry. Kufry byly sice pořádně těžké, ale Yumi jim pomohla tím že je trošičku nadnášela, avšak jen pár milimetrů nad zemí, aby to nebylo poznat. Odbavení proběhlo v pořádku. A všechny čtyři seděli v letadle ve kterém měli. Yumi s Kath v letadle do San Franciska a Ash s Nikou v letadle do L.A.
"První fáze je hotová, teď přejdeme k druhému kroku." řekla si Nika pro sebe a chystala se k čarování.
"První fáze? Co tím myslíš?" zeptala se jí Ash, která jí slyšela.
"Všechny jsme v letadle, ve kterém máme být a teď se pustím do čarování. Musím udělat takovou časovou smyčku. Na chvilku tak trochu vymažu letadlo, ve kterém jsou holky. Za chvíli se k nim připojíme až zajistíme teroristy v tomhle letadle. Chápeš?"
"Už jo."
"Tak mě prosím neruš. Musím se soustředit."
Nika zavřela oči a ponořila se hluboko do svých myšlenek. Vymazat takový letadlo je těžké. Je to jako by bylo letadlo nakreslené na papíře a jen Nika měla gumu aby ho mohla vymazat. Tato představa jí pomáhala při čarování a na ní se také soustředila. Sáhla si přitom až hluboko do svých schopností. Když byla hotová podívala se z okýnka kde ještě před chvílí bylo letadlo. Nyní zmizelo. Nika se usmála a ukázala Ash zdvižen palec směrem nahoru na znamení, že se povedlo.
"Super. Můžeme začít pracovat." usmála se taky Ash a podala Nice vševidoucí oko. Nika si ho od ní vzala a nasadila. Nastavila vzdálenost okruhu 50 metrů a zapnula vidění zbraní. Viděla pět lidí hned vepředu u pilota, po jednom člověku u všech východů a jedna letuška co šla právě kolem.
"Zajímalo by mě jak se ty zbraně dostali přes letiště. Možná tam mají komplice nebo to tam vypnuli. Musíme začít ihned jednat, dřív než oni. Pojď za mnou budu tě potřebovat." Nika chytla Ash za ruku a táhla ji dozadu k zadním východům.
Stáli tam dva muži. Jeden byl hubený s dlouhými vlasy staženými do culíku. Druhý byl zato velmi mohutný s vlasy dohola.
Nika se naklonila k Ash a pošeptala jí "Já nás schovám, aby nás nebylo vidět a ty se o ně postarej." Otočila se zády a zvedla ruku. Před nimi se jakoby objevila průhledná bariéra. Nikdo jiný kromě nich si toho nevšiml. Bohužel si toho všimly ti dva teroristé a sáhly po zbrani. V tu chvíli ale zvedla Ash rukou a pistole odletěly. Střelila po nich pár ohnivých koulích a teroristé začali hořet. Zároveň začali řvát a běhat dokola. Jeden z nich zamířil k bariéře. Jestliže by jí prošel bariéra by byla stržena a byly by prozrazení. Nika tedy na něj ukázala rukou a terorista zmizel. To samé udělala i s druhým teroristou. Poté ztrhla bariéru jelikož k nim mířila letuška. Ash si nasadila brýle a potom sykla na Niku, že je to ta teroristka.
Nika ale začala dělat jakoby se nic nestalo a ony byly jen na procházce letadlem.
"Dobrý den! Nevíte prosím vás kde jsou tady toalety? Já jsem tedy v letadlech ještě na toaletě nikdy nebyla, ale kamarádka tady nutně potřebuje a letí poprvé letadlem." spustila s úsměvem Nika.
"Je to zadruhé straně letadla hned u nouzových východů. A neviděli jste zde dva muže?"
"Myslíte ty dva teroristy? Tak právě před chvíli jsem po nich hodila pár ohnivejch koulí a potom je tady kamarádka vymazala ze světa." vložila se do toho Ash.
"Ehm, co tím myslíte?" podivila se letuška-teroristka a nenápadně sahala po zbrani.
Holky si toho všimly a začaly jednat. Nika znovu udělala časovou bariéru a Ash mávla rukou, aby zbraň odletěla. Než se teroristka stačila vzpamatovat už ležela na zemi v hořících provazech ovšem již nevznětlivých.
"To víš neměla ses pouštět do ničení newyorských dvojčat." Nika luskla prsty a náhle letuška zmizela.
"Tak a tohle bychom měli. Teď se pustíme do těch u nouzových východů. A já se musím procvičit ve vymazávání paměti." Plácla si Nika s Ash.
"Ale víš co by jsi mohla? Převlíknou se za tu letušku."
"Co? Já a letuška?"
"Víš přece jak jsi kdysi na základce chtěla být letuškou. Tak teď se jí na chvíli můžeš stát. Tady máš uniformu." Ukázala na zem a udělala znovu časovou bariéru aby se mohla převléknout. " A hoď sebou!"
Ash jí poslechla a převlékla se i když nechápala, proč rovnou Nika nemávla rukou, aby byla Ash hned oblečená. Moc dlouho si s tím nelámala hlavu jelikož již byla hotová. Oblékala se totiž dosti rychle.
Nika jí poté vysvětlila, že půjde k těm nouzovým východů, kde čekají ti teroristy a zabaví je. Nika zatím udělá časovou bariéru a poté Ash zaútočí. Zbytek bude jako předtím.
A jak Nika řekla tak se také stalo. Teroristi byli podobní typy jako ti první dva, Vše proběhlo bez komplikací, naštěstí nikdo v tu chvíli nešel na záchod.
"No vidíš a ty ses bála, že nezvládneš zahrát letušku. Přitom šlo všechno jako po másle. Teď to samé zopakujeme tam u pilotní kabiny. Potřebuji abys zašla jako letuška do pilotní kabiny. Trošku s nimi třeba flirtuj, prostě nějak zaměstnej piloty, aby odtamtud nevyšli. Hlavně si ale nedomlouvej rande, budou zbytečně zklamaní. Jasný?"
"Jasně, šéfko!" souhlasila Ash a šla do kabiny.
Tam se posadila a čekala. Po chvilce se začaly ozývat lehké bouchání na dveře. To vzbudilo pozornost pilotů.
"Co je to za zvuk?"
"Já nic neslyším. Asi se Vám to jen zdálo. Raději půjdu roznést svačiny."
Ash se zvedla a vyšla z kabiny. Teroristi již byli zničení a měli ohořelé oblečení. Vypadalo to že je zasáhl blesk. Nika nad nimi stála jakoby se nic nestalo.
"Vše v pořádku. Zrovna se chystali získat letadlo. Já jsem byla rychlejší." Prohodila jakoby mimochodem a oprášila si ruce.
"Jo ale vedle to bylo slyšet."
"Neumíš nic ocenit." Řekla Nika jakoby uraženě a nechala zmizet teroristy. "Pojď si sednout na místa musím zase vrátit druhý letadlo a pak nás tam přemístit. A hejbni sebou."
"A nemůžeš ze mě sundat tohle?" ukázala na letušky uniformu. "Vedle v letadle bych takhle působila divně."
Nika luskla prsty a šla si sednout. Ash šla za ní. Poté se začala znovu soustředit a držela se tentokrát myšlenky, že to letadlo znovu kreslí, ale tentokrát v něm sou i ony dvě. Ony dvě jak jsou v kabinkách na záchodech. Najednou pocítila něco mokrého na noze. Jakoby stála ve vodě. Otevřela oči. Opravdu byla v kabince na záchodech ale ehm….. v záchodě. Přemístila se přímo do záchodu. Honem si kalhoty a boty kouzlem vysušila, přesněji řečeno vymazala tu vodu na záchodech. Opatrně otevřela dveře. Stála tam Ash.
"Všechno proběhlo bez problémů?" zeptala se opatrně Nika, jelikož chtěla zjistit jestli taky náhodou neskončila v záchodě.
"Všechno OK jenom bych příště ocenila kdybys mi dala nejdřív vědět, že nás teleportuješ." zadívala se Ash na Niku jakoby vyčítavě.
"Neměl tady někdo být náhodou ve vedlejším letadle?" ozvalo se pár metrů od nich.
Nika s Ash se otočili a spatřily Yumi s Kath.
"Co tady děláte?" pustila se Yumi do Niky.
"Hele uklidni se laskavě? Vedle jsme to už vyřídily a teď to jdeme vyřídit sem."
"A co tady jako chcete vyřizovat?"
"Teroristy ne?"
"Ty už jsme vyřídily my."
"Asi se budu muset v dočasných vymazáváních letadel ze světa trošku pocvičit."
"Taky bych řekla." vložila se do toho Ash. "Teleportovat nás ale snad zvládneš, ne? Na nějaký pěkný místo kde si to můžeme všechno říct?"
"Jo, to možná zvládnu." Odpověděla Nika a luskla prsty.
"Tak ale honem. Nemáme na to moc času."
Všechny tři se objevily na střeše mrakodrapu jednoho z dvojčat. "Vyhovuje?" otázala se Nika.
"Jo tady je to senzační."
Všechny se rozhlédli kolem sebe. Byl zde nádherný výhled na celý New York. Před nimi bylo rozlehlé moře Atlantského oceánu a vzadu za nimi bylo pár kopcům ze kterých vyčuhovalo červené slunce. Zrovna začínalo zapadat slunce. Holky si ani neuvědomili, jak čas plynul, že je již večer. Najednou všechny pocítili hlad. V tu chvíli políbil Ash génius (tvz. Něco ji napadlo) a ona přivolala z McDonaldu, který byl několik pater pod nimi hranolky, cheesburger, coca-colu, Bigmac, kuřecí kousky a kečup. Však všechno jídlo bylo vychladlé takže to rovnou Ash i ohřála. Pak se holky s chutí pustili do jídla. A začali si k tomu vyprávět co všechno zažili. Nejdříve vyprávěli o tom co zažili Nika s Ash. Pak přišli na řadu Kath s Yumi:
Povídali, že nejdříve si nasadili též vševidoucí oči. Teroristů tam bylo stejný počet jako ve vedlejším letadle. Tady ale byli teroristi rychlejší a sotva co vzlétli tak zajali letadlo. Všichni teroristé byli u pilotní kabiny, pár z nich uvnitř. Holky začali vymýšlet plán. Yumi měla letět vně k pilotní kabině. A také říkali, že se jich nemají ptát na to jak se dostala ven. Raději prý ne. Yumi k ni, tedy letěla vně a Kath šla jako neviditelná vyřídit teroristy co hlídali venku pilotní kabiny. Opatrně se připlížila k těm teroristům co byli až vzadu. Celkem jich tam bylo šest. Dva těsně u zdi před nimi a další dva a před nimi ještě další dva. Kath se tedy připlížila k těm až úplně vzadu. Jeden chlap, který seděl na lavičce a zrovna se koukal z okna měl před sebou sklenici vody. Stačil jen jeden pohled Kath na tu sklenici a už před ní leželi všichni mrtví. Ona totiž všechnu tu vodu pohledem přepískala všem šesti teroristům do úst a nosu takže nemohli dýchat a utopili se na suchu.
Mezitím Yumi zaletěla na jeden dům kde na ni nikdo neviděl a řídila letadlo. Jelikož ovládala vzduch tak do něj vlála větrem a řídila ho dál od dvojčat. Kath se zatím proplížila až do pilotní kabiny. Stály tam tři teroristé, jeden řídil letadlo vedle asistoval pravý pilot za kterým stál další terorista, který ho hlídal a třetí terorista hlídal letušku a zbylé piloty.
Kath opatrně otevřela okno a Yumi jí tam poslala vzduch a kyslík, aby nebylo poznat, že je otevřené. Kath ho otevřela hned za těmi rukojmími, tudíž je mohla Yumi úplně klidně ty rukojmí vytáhnout a snést je na zem. A to také udělali aniž by si toho nějaký terorista všiml, žádný z nich se neohlédl. Vše šlo jako na drátkách .

Jakmile s tím byly hotové, odešli vedle (Kath již zviditelněná) z kabiny a tam udělali to samé. Lidi snesli na zem do bezpečí přestože se všichni divili. Stačilo však říct pár vět, něco jako že je jdou zachránit a ať jsou s nimi nebo aby rovnou vyskočili z letadla, jelikož to vyjde nastejno. Všichni lidé pochopitelně šli ochotně a rádi.
Za chvíli bylo letadlo prázdné až na teroristy a toho jednoho pilota. Teď měla začít ta hlavní konečná část.
Neviditelná Kath šla zpátky do pilotní kabiny, zatímco Yumi letěla vně. Vše muselo proběhnou rychle, nesmělo být žádné zaváhání. Kath se opatrně připlížila k řídícímu panelu a Yumi byla nahoře nad kabinou těsně před tím velkým předním oknem. Nyní přišel čas použít Mikro-rtěnku obě jí měli na vnitřní náprsní kapse. A v uchu měly miniaturní sluchátko. Yumi si stiskla kapsu čímž aktivovala Mikro-rtěnku a Kath zaslechla v uchu šumění. Najednou vykřikla Yumi TEĎ! a skočila před přední okno, čímž vylekala teroristy a pilota. Kath vyrazila také dopředu, omráčila teroristy několika bouchnutími do hlavy, kopanci do rozkroku, podrazování nohou. Mezitím Yumi rozbila okno skočila dovnitř, popadla pilota a snesla ho na zem do bezpečí. Poté se vrátila, aby sletěla i s Kath na zem. Avšak ještě předtím Yumi dala vypustit palivo, které nechala ho odnést vzduchem někam do hor a otočila letadlo směrem do hor. Jediné co bylo poté nutné udělat, bylo to, že se museli fofrem spakovat, ovšem Yumi se při tom prolézáním oknem pořezala, tudíž se raději rozhodla vzít to dveřmi. Po cestě šly kolem toalet a tam také potkaly Niku s Ash.
"A mě bylo pořád divný, že tam nebyli žádní lidé když jsme se tam teleportovali."
"A mě zase že má Yumi zakrvácený rukáv. Ukaž , třeba se mi to podaří ošetřit." Nika sáhla po Yumi a začala ji léčit.
To znamená, že čas té ruky vrátila na dobu, kdy byla ještě neporaněná.
"Ale myslela jsem si, že si při to, užijeme o něco víc srandy."
"To, že jsem skončila v záchodě, ti nestačí?" vyhrkla Nika.
"Cože?!" řekly všechny tři současně.
"No…netrefila jsem se v teleportování. Ale opovažte se to někomu říct." Nika zvedla ruku, ve které si vytvořila kouli vyrobenou blesků. Ostatní se jenom smáli.
"A jak se chcete beze mě a bez mé schopnosti posouvat čas, dostat domů?"
Najednou se rozprostřela tma. Všude byla samá černota a Nika ležela na něčem měkkém. Pod hlavou měla také něco velkého a měkkého. Neslyšela již žádný smích ostatních ani nějaký jiný zvuk. Slyšela jen tiché tikání jako ticho před bouřkou. Najednou začala něco kousek o hlavy Niky děsivě řvát až Nika leknutím ucukla. Podívala na to ničemné stvoření, které protrhlo to děsivé ticho. Celá vyjekaná si uvědomila, že leží v posteli, k hrudi si tiskne polštář a na nočním stolku ji vyhrává její budík nejnovější singl od Avril Lavigne, který měla Nika nejraději a který se jmenoval Girlfriend. Celá nešťastná vypnula budík a šla se podívat z okna.
Byla doma sama, jelikož v ten den měli ředitelské volno, takže rodiče byli v práci a Kath spala u Ash. Potichu vytáhla žaluzie a otevřela okno. Venku vál svěží podzimní vítr. Nika měla výhled na moře, takže viděla, jak se v dálce ve svitu slunce pohupují jachty na vlnách. Někteří odvážlivci ještě teď na podzim, kdy začínalo být chladno, se pokoušeli surfovat na vlnách moře. Byly to však obyčejní začátečníci, kteří jen neustále padali z prkna. Nika se musela pousmát, když viděla jejich trapné scénky. Hned jakmile se usmála vrátil se jí do tváře její smutný výraz. Byla zklamaná že stratila svou moc. Podívala se nad postel kam si lepila všechny citáty co našla. Mezi nimi bylo napsáno "Nemůžeš ztratit to, co nemáš."
"Ale můžu ztratit myšlenku, že je mám." zašeptala Nika květinám na okně, které tam dala její matka.
Nika se otočila a vykročila směrem ke dveřím, vstříc realitě. Procházela svým pokojem se světle fialovými stěnami a tmavomodrým stropem, kde si kdysi bílo-žlutou barvou nakreslila všechna souhvězdí. Procházela svým územím, svým hradem a zámkem v jednom. Procházela svojí fantazií, kde se v každém skrytém koutku skrýval jeden sen, jeden příběh o jejím životě. U dveří však vždy, když měla opustit pokoj, přišla na mysl slova : Všechno to byl jen sen! Nika otevřela dveře a utekla do koupelny
kde si dala příjemnou osvěžující sprchu a která ji jindy naplnila dobrými myšlenkami na realitu a zbavila báječných ve fantazii. Sotva však vypla kohoutek omotala kolem sebe osuškua vykročila z e sprchy zaslechla jak ji zvoní mobil. Okamžitě utíkala do pokoje, kde vytáhla mobil z kabelky a klikla na tlačítko přijmout hovor..
Byla to Yumi. Z mobilu se ozvalo : "Počkej chvíli, jenom připojím Kath s Ash, ať můžeme začít čtverý hovor."
Po chvilce uslyšela Nika "Holky, musím Vám něco říct" Nejzajímavější ale bylo, že to slyšela hned od Kath, Ash a Yumi současně. Prohodila tedy jen "Já Vám taky. Sejdeme se za hoďku před aquaparkem. Čawes potom!" A vypnula hovor.
Otevřela skříň a sundala ze sebe osušku, Chtěla si na sebe natáhnout rovnou plavky, ve skříni však nenašla žádné. Nalezla tam jen modré dvoudílné plavky orámované tmavomodrou barvou, které měli horní vršek se zavázáním na krku. Vypadali přesně jako ty z jejího snu. Natáhla si je na tebe a přes sebe si ještě přehodila modré šaty. Na jídlo neměla ani pomyšlení, takže si vzala trochu peněz, aby si jídlo koupila na místě. Byla již připravená k odchodu, však nedalo jí to a podívala se do programu co že to dávali včera v televizi. To co tam zjistila, ji přinutilo, aby se podívala na svou levou ruku.
O čtvrt hodiny později na koupališti stál před vstupem do aquaparku jeden mladík s blonďatými krátkými vlasy a se slunečními brýlemi na nose. Pozoroval tři dosti pěkné dívky, které v něm vzbudili zájem. Vypadalo to, že na někoho čekají. Přemýšlel na koho tak mohou tak krásné dívky čekat. Na odpověď nečekal dlouho. Po chvilce přiběhla čtvrtá dívka stejně pěkná jako ty ostatní.
"Sorráč holky, ale něco jsem zkoušela. Radši pojďte dovnitř. Musím Vám něco říct."
Už chtěla něco Nika říct, když jí předběhla Kath.
"Hele já Vám musím říct."
"Ale myslím, že byste radši věděli dřív můj dnešní sen." skočila jí do řeči Ash.
"To můj sen, by Vás zajímal určitě radši." přerušila jí Yumi.
"Jak sny? Já sem Vám taky chtěla říct o svým snu a v tom mym skončila Nika v záchodě." vložila se do toho se smíchem Kath.
"Cože?" vyhrkly Yumi s Ash současně, počemž zavalili Kath otázkami. "A byli tam New Yorský dvojčata?A teroristi?"
"Jo, byli. Jak ste na to přišli?" odpovídala Kath klidně.
"Jednoduše. Nejspíš se nám všem zdál stejnej sen." odpověděla jim Nika.
"Ale jak je to možný?"
"Taky jednoduše. Koukla se jedna z Vás na svoji levou ruku? Nebo nezkoušela jedna z Vás svoje schopnosti? Koukli jste se dneska do programu co, že to dávali včera večer?" odpověděla jim Nika.
Ozvala se jednohlasné "Ne."
Kath s Ash zvedli levou ruku "My jsme si nalepily tetovačky."
Poté zvedla Yumi také ruku, kterou měla obvázanou. "Já se řízla nožem!"
Nika to vše ukončila tím, že také zvedla ruku a tam měla pentagram. Poté ukázala na modrý náramek, co měla Kath na ruce. Náramek poslušně přiletěl k Nice.
"Tak vidíte. Vypadá to, že jsme všechny novými ochránkyněmi Světa. A víte že jsme včera zachránili 2999 lidí? Nezajdem to oslavit?
"Zvu Vás všechny na hranolky!" Yumi si vyndala peněženku a táhla holky ke stánku s občerstvením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama