18. kapitola - Schopnosti - 3/3

30. srpna 2012 v 9:29 | NikaV |  První část - Schopnosti
Ve snu jsem se dostala do astrální dimenze či kam. Prostě to byl další z mých snů.
Byla jsem ve škole na vyučování. Bylo to přeměňování, protože tam byla profesorka McGonagallová. Nebyla to běžná hodina přeměňování, protože jsem tam nikoho nepoznávala. Všichni byli starší, někteří byli už i možná dospělí. Nejspíš jsem se ocitla v posledním ročníku. Ani látce, kterou vykládala profesorka, jsem vůbec nerozuměla. Zvedla jsem ruku a chtěla jsem říct profesorce, že to je nejspíš nějaký omyl. Profesorka si to vyložila jinak.


Koukala jsem na ni překvapeně. Nejnadanější studentka? A to řekla opravdu ona?
"Já…Tohle bude nějaký omyl."
"Klidně to předveď. Všichni už víme, co dokážeš," řekl mi jeden starší kluk vedle mě.
"Jak to všichni víte? Co jsem provedla?" zeptala jsem se ho. V posledních dnech mám sny, ve kterých jsem někomu nějak ublížila a tak se o mých schopnostech dozvěděli i ostatní.
"Zachránila jsi školu," oznámila mi blonďatá holka, která seděla přede mnou. "Všichni se tak dozvěděli, jaké máš ohromné nadání, a přesunuli tě rovnou do posledního ročníku."
"Takže nám nyní můžete předvést to kouzlo," řekla profesorka.
"Ale já neznám formuli." Hmátla jsem do kapsy, která byla prázdná. "A nemám svojí hůlku."
"Vždyť ji nepotřebujete. Ani formuli nepotřebujete. Nikdy jste ji nepotřebovala," oznámila mi.
Zavřela jsem oči a představila jsem si zlaté galeony, jak jsou ploché a kulaté. Vybavila jsem si i jakou měli na sobě rytinu. Začali mě brnět prsty, což bylo dobře. Natáhla jsem ruku a po chvíli jsem ucítila, jak mi ztěžkla. Když brnění přestalo, otevřela jsem oči. Na dlani mi leželo pět zlatých galeonů. Všichni na mě užasle zírali. Čekala jsem, že začnou ječet a vyděšeně utíkat, ale oni udělali něco jiného. Začali mi tleskat.
"To bylo úžasné," slyšela jsem ze všech stran. Vzápětí zazvonilo a já jsem s ostatním vyšla ze třídy. Nechali mě projít dveřmi jako první a až pak šli za mnou. I venku na chodbě mě všichni obdivovali. Gratulovali mi, přestože jsem nevěděla čemu. Vešla jsem do vstupní, která byla jiná. Uprostřed stála obrovská socha a to moje. Dosahovala až ke stropu a rozhodně ji nešlo přehlédnout. Kolem té sochy byla spousta lidí, a jakmile postřehli moji přítomnost, rozběhli se ke mně. Jako kdyby jich doteď kolem mě bylo málo. Obdivovali mě, gratulovali mi, chtěli můj autogram, přestože jsem každého z nich viděla poprvé v životě. Jako kdybych byla celebrita, anděl, bohyně nebo něco takového.
Něco tam ale chybělo. Rozhlížela jsem se kolem sebe a nemohla jsem najít to, co jsme hledala.
"Kde jsou moji kamarádi?" zeptala jsem se ostatních.
"My jsme tvoji kamarádi," řekl mi někdo.
"Ne, já myslím svoje pravé přátele. Rona, Harryho a Hermionu." A najednou nastala ta trapná chvíle ticha. Všichni rozpačitě mlčeli.
Nakonec někdo promluvil. "No, vždyť to byli přece oni, kdo napadli školu a před kterými si nás ochránila. Zničila jsi je."
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "To bych neudělala."
Můj zrak pak upoutala malá pětiletá holčička. Nepatřila sem, na Bradavice byla moc malá. Zamířila jsem přímo k ní. Někdo mě chytil za ruku a řekl mi "Nechoď k ní. Je nebezpečná." Ignorovala jsem ho a pokračovala jsem dál k ní. Seděla na zemi a četla si knihu.
"Copak tady děláš?" zeptala jsem se jí a posadila jsem se vedle ní na zem. Nebylo ji vidět do obličeje, protože měla hlavu sklopenou a četla si knížku. Přes hlavu měla přehozenou kapuci od mikiny.
"Čtu si," odpověděla mi.
"Ale proč jsi tady v Bradavicích? V Bradavicích se studuje až od jedenácti."
"Nejsem tu kvůli studiu. Jsem tu kvůli tomu, co se mnou bude."
"A co by s tebou mělo být?" zeptala jsem se jí.
"To nevím. Ostatní si myslí, že jsem příliš nebezpečná. To si o nás myslí vždycky, ale není to vždycky pravda. Ty sama jsi toho důkaz."
"Jak to myslíš?" Nechápala jsem. Pak jsem si všimla toho, co čte. Nebyla to obyčejná dětská knížka. Tohle byla moje kniha Schopností a měla ji otevřenou na stránce o projekci.
"Ty jsi bilokant?" zeptala jsem se jí nevěřícně. Že by se mi povedlo narazit na někoho, kdo je jako já?
"A jak se jmenuješ?" zeptala jsem se jí.
Teprve nyní zvedla zrak od knihy. Podívala se mi do očí a sundala si kapuci. Spatřila jsem její zelené oči a tmavě rudé vlasy.
"Jsme Katherine Becker," oznámila mi klidně a usmála se na mě.

Probudila jsem se ve své posteli. Copak to nikdy neskončí? Promnula jsem si oči. Kdy už to podvědomí ztichne? Posadila jsem se a opřela jsem se o čelo postele. Ruce jsem si přitom položila vedle sebe, jenže u pravé ruky jsem něco nalezla. Vzala jsem to do ruky a ohmatávala jsem to. Bylo to ploché a kulaté. Asi vím, co to je. Levou rukou jsem nahmatala svoji hůlku.
"Lumos," zašeptala jsem a osvítila jsem v mojí ruce malou hromádku galeonů. Spočítala jsem si je. Bylo jich pět. Tu událost s Malfoyem bych teda měla mít vyřešenou.
Vstala jsem z postele a přešla jsem k oknu. Malfoy je vyřešený ale moje schopnosti ne. Musím se už nějak definitivně rozhodnout. Moje podvědomí by asi chtělo, abych se tě schopností vzdala. Alespoň tak jsme to pochopila z těch snů. Od té doby, co jsem zjistila, že se toho můžu zbavit, se mi každou noc zdál zlý sen. V každém snu šlo v podstatě o to samé. Moje schopnosti byly nebezpečné.
Vrátila jsem se zpátky k posteli a vzala jsem těch několik galeonů. Kdybych se zbavila schopností, tak bych ani tyhle vyčarované galeony neměla použít ke splacení dluhu. S Malfoyem si poradím nějak jinak. Ze dna kufru jsem vyndala černý váček. Byl v něm řetízek se smaragdem a nyní jsme do něho přidala i pět galeonů. Jenže jsem je pak znovu vyndala. Těžko bych pro Malfoye sehnala jinak peníze, když si nechci půjčit od Harryho, tak raději využiji tyhle. Ať aspoň něco dobrého mi ty schopnosti přinesou.
Poté jsem vyndala z brašny malou lahvičku. Pro jistotu jsem si ji připravila už před několika dny, i když jsem při té přípravě ještě nebyla rozhodnutá. Nyní už jsem. Přiložila jsem lahvičku k ústům a vypila její obsah. Nyní jsem normální.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama