18. kapitola - Schopnosti - 1/3

30. srpna 2012 v 9:24 | NikaV |  První část - Schopnosti
Probudila jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem se probrala z jednoho ze svých zvláštních snů, protože jsem chtěla. Kromě toho mě bolelo celé tělo a na svém těle jsem našla spoustu modřin, jako kdyby…jako kdybych spadla ze schodů. Asi když se něco stane mému průhlednému já, tak se to zobrazí i na fyzickém těle. Hned další den jsem o svých snech pověděla o Annie. Ona byla jediná, kdo o mých snech věděl naprosto všechno. Zároveň mi s tím nemohla nijak poradit, protože byla mudla.
"Pověz o tom někomu," radila mi, zatímco přecházela po pokoji sem a tam. Byla to jediná rada, kterou mi mohla dát. "Řekni o tom nějakému profesorovi, jakémukoliv. Vždyť ve snu si skoro nechala zmizet Valerii. Tady už to začíná být nebezpečné. Co kdyby se ti to povedlo? Sice Valerii moc nemusím, ale nechat někoho zmizet, to už je moc."


"Mám to pod kontrolou," namítla jsem. "A přišla jsem k tobě spíš kvůli tomu druhému snu."
Annie se posadila vedle mě na postel. "To může být jenom náhoda. Ve filmech se kolikrát objeví nějaký dvojník."
"Jenže tam většinou znají svoji rodinu. Copak to nechápeš?" vyhrkla jsem. "Jestli narazím někdy někde na někoho, kdo je mi dost podobný, tak je šance, že je to můj příbuzný."
Annie se na mě nechápavě dívalo a potom vyvalila oči. "Ty myslíš…Ty myslíš, že Harryho máma je tvoje příbuzná?"
"Možná," potvrdila jsem.
"Jakože ona je tvoje máma a Harry tvůj brácha."
"Možná," pokrčila jsem rameny. "Já nevím. Tohle všechno jsou jenom domněnky."
"Ale nemuselo to tak být. Třeba to zrcadlo ukazuje budoucnost. Bylo tvoje a Harryho starší já. Třeba se v budoucnosti vezmete a tamto byli vaše děti. Sama jsi říkala, že ten chlap vypadal jako Harry."
"Jo, až na ty oči. Harry je má úplně stejné jako já a ten chlap tam měl hnědý oči. Připadají ti moje oči hnědé?"
"Tak měl třeba kontaktní čočky. Nebo se mu někdy v budoucnu stane nehoda s lektvarem a on bude od té doby mít hnědé oči. Nebo se stane něco jiného, co mu změní barvu očí. Já nevím, co bude, do budoucnosti nevidím, na rozdíl od toho zrcadla."
Povzdechla jsem si. "Ještě máš nějaké teorie?"
"No, ještě mě napadlo, že si nějak přicestovala časem z minulosti a ve skutečnosti jsi Harryho máma."
"To už byla lepší ta teorie se zrcadlem budoucnosti."
Dál už Annie naštěstí žádnou novou teorii nevymyslela. Zbytek svátků jsem strávila v klidu, nic zvláštního se nestalo. To až po svátcích se mi opět zdál jeden z divných snů.
Nejdříve se m zdály takové normální blbosti, za které může Annie s těmi svými teoriemi. Nejdřív byl Harry můj manžel pak syn a potom znova manžel. Přitom jsem tam Harrymu pokaždé řekla, ať uklidí kuchyň a nečte si pořád. Když byl manžel, tak si četl noviny, a když byl můj syn, tak si četl časopis o famfrpálu. Nakonec se tam objevil Ron se svou manželkou, což byla profesorka McGonagallová v květovaných šatech.
Potom se mi teprve objevil ten divný sen. Harry seděl v místnosti se zrcadlem a díval se v něm na svou rodinu. Tentokrát seděl na zemi a tu podivnou deku, kterou měl předtím přes sebe přehozenou, nyní válel po zemi. I rodina naproti němu seděla. Matka měla položenou hlavu na rameni svého muže. Dnes držel spící miminko otec a o matku se opíral malý Harry. Už si s ničím nehrál, jenom koukal se svými rodiči na Harryho.
"Zase ses na ně přišel podívat Harry?" Harry ihned vyskočil a ohlédl se. Ze tmy se vynořil Albus Brumbál. Stejně jako Harry jsem ho lekla. Harry se bál, že bude mít problémy z toulání se po večerce. Já jsem se bála, že mě uvidí v tomto průhledném stavu, ale pak jsem se uvědomila, že je to dost nepravděpodobné.
"Já…já jsem tady jenom…" pokusil se Harry o vysvětlení,
"Znovu ses přišel podívat na svoji rodinu. Takže už si pochopil, co dokáže Zrcadlo z Erisedu."
"Ukazuje mi mojí rodinu, ale Ron tam viděl něco jiného."
"Zrcadlo ukazuje, po čem tvé srdce touží. Člověk, který je naprosto šťastný, by tam viděl jen sám sebe. Tvůj kamarád Ron vyrůstal ve stínu úspěchu svých bratrů, a proto si přeje zazářit. Ty si vyrůstal bez rodiny, a proto tam vidíš své rodiče."
"Nevidím tam jenom je."
Profesor si posunul brýle na nose výš. "A co tam všechno vidíš, Harry?"
"Jsem tam také já jako malý. A potom…je tam miminko."
"Takže tam máš i sourozence. Jak vypadá?" zeptal se ho se zájmem profesor.
"Je zabalené do deky a není z něj moc vidět. Navíc spí a má zavřené oči. Není vůbec poznat, jestli je to holka nebo kluk. Ani není vidět barva vlasů nebo očí," popisoval Harry svého nenarozeného sourozence. "Proč tam tak je?"
"Pověz Harry, ty bys přál mladšího sourozence?"
Harry přikývl.
"A právě proto ho tam vidíš. Jenže se tvůj sourozenec nikdy nenarodil a právě proto není poznat. Není možné určit, po kterém z tvých rodičů by byl. Ani Zrcadlo to nedokáže určit, pokud tvé srdce netouží po mladším sourozenci s černými vlasy."
"A když jste se mě ptal, jak vypadalo to miminko, tak jste čekal, že mělo tmavě rudé vlasy a zelené oči?"
"Jak tě to napadlo Harry?" zeptal se ho překvapeně. Já jsem se také překvapeně podívala na Harryho. Míří tím tam, kam si myslím, že míří?
"No, moje maminka je opravdu hodně podobná Kate. Navíc má přesně stejné oči jako já. A tak mě napadlo,…"
"…že je Kate tvoje sestra," dořekl za něj Brumbál. Ano, Harry si myslel to samé co já. S nadějí, že se konečně dozvím o svém původu, jsem popošla o několik kroků blíž a postavila jsem za Harryho. "Nejsi první, koho to napadlo. Harry, co víš o tom, kde ji jako malou nalezli?"
"Jednou nám vyprávěla, že ji prý našel Hagrid v jednom rozpadlém domě v Předvečer všech svatých."
"A ta noc, kdy zemřeli tvoji rodiče, se stala kdy?" napověděl mu.
"Také v Předvečer všech svatých. Takže ji Hagrid našel ve stejný den, co zemřeli moji rodiče. Ale…Hagrid říkal, že tu noc to byl on, kdo mě odvezl k Dursleyovým." Harry překvapeně vyvalil oči. "Tenkrát byla Kate nalezena v tom samém domě, kde byl zničen Voldemort?" zeptal se Harry Brumbála.
Přikývl. "Ano, Harry. Už tehdy mě napadlo, jestli není Kate tvoje sestra. A když potom rostla a já jsem zjistil, jak moc se podobá tvé matce, ověřoval jsem si své podezření."
"A je to pravda?" zeptal se Harry s nadějí. Tu naději bych měla také, ale kdyby to byla pravda, tak bychom to už jak dávno věděli.
"Ne, není," zamítl to, což mě nepřekvapilo. Přesto se Harry tvářil zklamaně. "Tvoje maminka už nikdy nebyla znovu těhotná. Navíc byla Kate nalezena, když ji byl zhruba jeden rok. A když ses narodil svým rodičům, tak ses narodil opravdu jenom ty a nebylo žádné dvojče."
Harry se ohlédl k zrcadlu a zadíval se na malé miminko. Jenže mezi ním a zrcadlem jsem stála teď já. Harry se koukal skrz mně.
"Harry, musím tě informovat, že zítra se zrcadlo přesune na jiné místo. Je důležité, Harry, aby ses ho už nepokoušel hledat. Nestačí jen žít ve snech, musíš žít doopravdy. Sice jsi o svou rodinu přišel, ale jednou si založíš svou vlastní a od té tě už nikdo neoddělí. Takže si honem oblékni svůj plášť a utíkej do své postele."
Harry přes sebe přehodil plášť, což byla ta divná deka na zemi. Ještě než si pod něj schoval i hlavu, tak se otočil na profesora.
"Pane profesore, co vidíte vy v zrcadle? Nemusíte odpovídat, jestli nechcete."
Profesor se usmál. "Vidím tam sebe, jak držím velké, tlusté a vlněné ponožky."
Společně s Harrym jsme se na něj překvapeně podívali. Ani jeden z nás nemohl uvěřit, že jeden z největších myslitelů světa, si přeje dostat ponožky.
Několik dnů před začátkem školy jsem se rozloučila s ostatními v dětském domově a odjela jsem do Bradavic. Sotva jsem přijela do Bradavic, oba dva mi pověděli všechno o Harryho nočních výletech. Hermiona přijela o den dřív, takže jsem prošvihla, jak dává Harrymu přednášku o jeho lehkovážnosti. Kromě toho, že jsem konečně zjistila něco o Harryho podivné dece, což byl ve skutečnosti neviditelný plášť, mi neřekli nic nového. Ani jeden z nich se nezmínil o tom, jak jsem podobná Harryho mamince.
Těch pár dnů, co jsme měli do doby, než začne vyučování, jsme využili k pátrání po Flamelovi. Kromě toho jsem také ve volném čase četla Schopnosti a snažila se najít popis projekce. Jakmile pak začala škola, měli jsme mnohem méně času. Nakonec jsme najeli na systém, že do knihovny jsme chodili vždy o přestávkách a po vyučování a byli jsme tam do doby, než madam Pinceová zavřela knihovnu. Večer jsme pak věnovali domácím úkolů. Nebo alespoň Hermiona věnovala, protože Harry trávil hodně času na trénincích famfrpálu a já s Ronem jsme se snažili najít si záminku pro lenošení a ulejvání od úkolů. Ron většinou hrál s Harrym nebo se mnou šachy, Hermiona se vždy raději vymluvila na úkoly. Ron byl fakt dobrý a ať jsme s Harrym dělali cokoliv, nedokázali jsme ho porazit.
Ron se mě zrovna snažil přemluvit, abych šla hrát šachy, ale já jsem četla Schopnosti. Právě v tu chvíli přišel do místnosti Harry. Posadil se do křesla vedle nás a Ron se ho v tu chvíli zeptal "U Merlina, co se stalo?"
Zvedla jsem oči a podívala jsem se na Harryho. Tvářil se napůl vyděšeně a napůl překvapeně. "Snape bude dělat při příštím zápase rozhodčího," vysvětlil nám.
"Tak to se mi nelíbí," prohlásila jsem.
"To se tolik bojí, že Zmijozel letos nevyhraje pohár nebo se chce zase pokusit shodit z Harryho koštěte?" zeptal se Ron možná až trochu moc hlasitě. Naštěstí nikdo neslyšel druhou část jeho otázky. To bychom někomu těžko vysvětlovali.
"Nemůžeš hrát. Řekni Woodovi, že nenastoupíš," radila jsem mu.
"Jak bych mu vysvětlil, že najednou nehraju?"
"Onemocni. Okopíruj Kate a běž si zaplavat do jezera," navrhnul Ron a já jsem po něm za to hodila jednu z jeho šachových figurek.
"Musím hrát. Není nikdo jiný, kdo by hrál místo mě. A těžko ti něco udělá, když vás bude sledovat celá škola."
"Budeš radši riskovat svůj život nebo jeden prohraný zápas?" zeptala jsem se ho.
"Snape si najde i ve vzduchu a před celou školou způsob, jak ti něco udělat," souhlasil se mnou Ron.
"Jsme tři proti jednomu. Jsi přehlasovanej," oznámila jsem mu.
"Ale konečný rozhodnutí je na mně. Jsem to já koho se Snape pokusí shodit koštěte a taky jsem to já, kdo bude vypadat jako idiot, když nebude hrát."
"Fajn, ale až budeš ležet rozpláclý dole na hřišti, tak za mnou nechoď!" zvýšila jsem trochu hlas, což Harryho i ostatní překvapilo. Nikdo z nich nečekal, že takhle vybuchnu. Vzala jsem svojí knihu, založila jsem si kouskem pergamenu, kde jsem skončila, a uraženě jsem odešla otvorem ven. Neměla jsem už moc času, protože za chvíli bude večerka. Napadlo mě zajít do knihovny hledat Flamela a tak jsem šla naštvaně chodbou.
Ani nevím, proč jsem na Harryho tak vybuchla. No, trochu tuším. Harry mě poslední dobou rozčiluje. Celou dobu čekám, kdy mi řekne o tom, jak se podobám jeho matce. Předtím Brumbálovi řekl, že se s Ronem bavili o tom, jestli bychom mohli být sourozenci. Ale proč mi nemůže prostě říct o tom, co je napadlo? Copak je tak těžký se s tím svěřit? A ještě ke všemu chce riskovat život pro famfrpál.
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem nekoukala na cestu, a do někoho jsem narazila. Ten někdo spadl na zem a já spadla hned za ním.
"Nemusíš se mi hned klanět, ale když to musí být," ozval se chladný hlas nade mnou. Ani jsem se nemusela dívat a bylo mi jasné, kdo to je.
Postavila jsem se a podívala jsem se mu do tváře. "Zmlkni, Malfoyi. Teď na tebe vážně nemám náladu." Popravdě, v téhle náladě hrozilo, že mu brzo něco udělám. I když to mu hrozilo vždycky, když jsem ho viděla, takže to nebyl až takový rozdíl.
"Copak, něco se nám stalo?" Malfoy mluvil takovým hlasem, jako kdyby mluvil s malým dítětem. Tím jenom přiléval olej do ohně.
"Malfoy, varuju tě, dneska tu není žádný Snape, který by tě zachránil a mám takovou náladu, že jestli mě nepřestaneš štvát, tak mě ani tvoje gorily od tebe neodtrhnou."
"Jo, když už mluvíš o Snapeovi, už jsi slyšela, že bude dělat na zápase rozhodčího?" zeptal se mě.
Zamračila jsem se ještě víc. "O tom jsem už náhodou slyšela." Jak to ten Malfoy dělá, že vždycky ví, jak mě vytočit?
"To se divím. Ono většinou vy Nebelvíráci toho moc nevíte. Zato my už i víme, kdo vyhraje."
"A kdo podle vás, slizkých hadů, vyhraje? Tipuju, že Nebelvír to nebude."
"No, vzhledem k tomu, že chytačem je Potter, tak vyhraje Mrzimor."
"Harry je vynikající chytač a ty to víš. Proto ho tak shazuješ, protože žárlíš."
"Potter, ten ani neví, čím se Zlatonka chytá. Byla jenom náhoda, že posledně tu Zlatonku vůbec chytil."
"Nebyla to náhoda a teď při zápase ji chytí znova."
"Chceš se vsadit?" navrhnul. Proč jsme zase u sázek?
"O co?"
"Pět galeonů," řekl chladně. "Ne, počkat. Ty vlastně nemáš žádný peníze. To je blbý, žádná sázka asi nebude," pokrčil rameny.
"Já mám pět galeonů," vyhrkla jsem, aniž bych myslela. Pravdou bylo, že jsem měla jenom několik srpců.
"Tak platí," natáhl ke mně ruku a já mu ji krátce stiskla na potvrzení sázky. Měl studenou ruku. Jakmile jsme se pustili, oba dva jsme si ruku otřeli, i když Malfoy to udělal o trochu zhnuseněji. "A měla by sis zvednout tu nebelvírskou špínu ze země."
Nechápala jsem, co tím myslel, ale když jsem se otočila, tak jsem to zjistila. Na zemi seděl Nevill a pokoušel se vstát. Nohy měl spojené a nemohl se sám normálně postavit.
"Neville, co se ti stalo?" ptala sem se ho, zatímco jsem mu pomáhala vstát.
"Malfoy na mě předtím použil svěrací kouzlo. Potom jsi přišla ty a srazila mě."
"Promiň," omluvila jsem se mu. "Pomohla bych ti s těma nohama, ale neznám protikouzlo. Pomůžu ti na ošetřovnu."
"Ne!" vyhrkl. "Na ošetřovnu ne. Madame Pomfreyová by o tom řekla profesorce McGonagallové a ta by se mě vyptávala, kdo za to může."
"Ty hodláš krýt Malfoye?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Jinak by mi udělal něco horšího."
Protočila jsem oči v sloup. "Tak pojď do společenské místnosti. Hermiona zná snad všechny kouzla a protikouzla. Ale k tomu s Malfoyem a McGonagallovou se ještě vrátím."
A tak se Neville za značné námahy a s mou pomocí dostal do nebelvírské společenské místnosti. Hermiona k němu hned přiběhla a odčarovávala mu nohy. Mezitím jsem si vyčerpaně sedla do křesla a knihu Schopnosti jsem položila na stolek.
"Hele, Kate," začal Harry. "Já možná asi nebudu hrát."
"Cože?" zvolala jsem překvapeně. "Ty musíš hrát!" oznámila jsem mu.
"Ale vždyť před chvílí jsi říkala, že…"
"Co jsem říkala předtím, už neplatí. Ty musíš hrát a konec tečka."
Harry nakonec pokrčil rameny a dál to neřešil, což je nejspíš tím, že si k nám přisedl Neville. Nevill jim začal vyprávět, co mu Malfoy provedl.
"…No a pak tam přišla Kate, omylem mě srazila, pohádala se s Malfoyem a vsadila se s ním," zakončil své vyprávění.
"Tak tuhle část si zrovna říkat nemusel," zamumlala jsem.
Hermiona se na mě podívala vyčítavým pohledem. "Už zase ses s ním vsadila?"
"A o co?" ptal se mě Harry.
"Vsadili jsme se, že Nebelvír vyhraje."
"A o co?" zopakoval svoji otázku Harry.
"O pět galeonů," odpověděl za mě Nevill, za což jsem ho probodla pohledem.
Pokusila jsem se změnit téma. "Neville, nenech si to od Malfoye líbit. Postav se mu."
Neville se na mě nevěřícně podíval a potom zavrtěl hlavou. "Nejsem odvážný. Nepatřím do Nebelvíru."
Plácla jsem se do čela. "Neville, ty seš moudrý klobouk? To on nás rozřazuje do kolejí, a když tě poslal do Nebelvíru, tak protože sem patříš."
Harry vyndal z kapsy čokoládovou žabku a podal ji Nevillovi, aby se uklidnil. Nevill ji s vděčností přijal. Pokusil se o chabý úsměv.
"Harry, tady máš tu kartu, když je sbíráš." Nevill podal Harrymu kartu z žabek, jenže přitom, jak se nakláněl k Harrymu, zavadil o moji knihu a shodil ji na zem. Kniha zůstala ležet na zemi a bohužel z ní vypadla záložka.
"Promiň, Kate." Omlouval se mi Nevill a sehnul se pro knížku. Když mi ji podával, tak zasunul náhodně záložku někam do knížky.
"To je dobrý," mávla jsem nad tím rukou. Vzala jsem si od něj knihu a rozevřela ji na místě, kam zastrčil záložku. Chtěla jsem nalistovat tu správnou stránku, kde jsem skončila, ale ztuhla jsem. Úžasem a radostí se mi rozzářily oči.
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Nevilla. "Neville, ty jsi geniální," oznámila jsem mu a všichni na mně překvapeně zírali. Bylo mi to jedno. Posadila jsem se do křesla a začetla jsem se do knihy. Ignorovala jsem okolí, protože Nevillovi se právě podařilo najít to, co se už nějakou chvíli marně snažím najít.
Projekce (někdy také známa jako bilokace)
Projekce se dá charakterizovat, když člověk (také znám jako bilokant) prožije mimotělní zážitek. V takovém případě se rozdělí na dvě části. Mysl bilokanta opustí své tělo, které mezitím upadne do transu. Mysl mezitím získá podobu svého průhledného těla a nazývá se astrální podoba.
Ve skutečnosti se ale ve chvíli, kdy se mysl oddělí od těla, přesune mysl do astrální dimenze. Astrální dimenze ta je nejbližší naší dimenzi a často se protínají. V případě protnutí vznikne něčí astrální podoba. V této astrální dimenzi může bilokant chodit, kam chce, nebo se rovnou objeví na místě, které je velmi vzdálené tělu bilokanta Někdy si bilokant ani neuvědomí, že je bez těla a v astrální dimenzi.
Schopnost projekce (ať klasické nebo myšlenkové) se začíná objevovat u bilokantů v pubescentním věku. Během několika let se dokáží schopnosti značně rozvinout, ale v prvním roce jsou ještě dost slabé. V případě, že se nerozvíjí, může po nějaké době tato schopnost sama zmizet. Rozvíjet se dá pomocí meditací a častých návštěv astrální dimenze. V raném stádiu jdou ještě schopnosti postačí standartní lektvar Antiskill (viz. poslední kapitola).
A kde vůbec schopnost projekce daný člověk získá? Do astrální dimenze se dokáže dostat každý člověk, jakmile zemře a tam pak čeká, dokud nebude moci jít dál. Dostat se ale do astrální dimenze během svého života a zase odtamtud odejít, dokáže jenom bilokant. S tou schopností se ten člověk musí narodit a nelze ji nijak získat. Právě proto jsou bilokanti tak vzácní, protože se bilokant narodí jen jednou za desetiletí. Přesto se některým obyčejným lidem po hodně času stráveném meditací podaří dostat se na pár vteřin do astrální dimenze.
Do astrální dimenze se bilokanti dokážou dostat pomocí snů, což je nejsnazší způsob. Podle jedné teorie existuje takzvaná snová dimenze, kam se přesouvá mysl každého spícího člověka. Když budeme pokračovat v této teorii, tak lidé bez schopnosti projekce se do této dimenze dostanou a mají tam svoje vlastní území, ale nikdy tam na nikoho jiného nenarazí. Na druhou stranu bilokanti, kteří schopnost projekce mají, si tam vytvoří portál do astrální dimenze a přesunou se tam.
Existují různé případy astrálních podob. V prvním případě dokáží ostatní lidé vidět astrální podobu, ale v druhém případě nedokáží. V druhém případě, kdy je astrální podoba lidem neviditelná. Mohou ji ale zahlédnout v obyčejném zrcadle. V některých případech bilokantovo astrální podobu dokonce zezačátku nevidí, ale po zdokonalení této schopnosti se stane astrální podoba také viditelná.
Jednou z málo zmiňovaných odvozenin projekce je myšlenková projekce. V případě obyčejné projekce využije bilokant s obyčejnou schopností projekce prolnutí astrální dimenze s naší dimenzí a vytvoří astrální podobu. Ale v případě myšlenkové projekce bilokant rovnou to prolnutí dimenzí vytvoří. Pomocí své mysli si něco představí. To se následně objeví v astrální dimenzi a on to pak přesune do naší dimenze.
V některých ojedinělých případech se stane, že je bilokant naladěný na jednu osobu. Proč to tak je, není známé.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama