Srpen 2012

18. kapitola - Schopnosti - 3/3

30. srpna 2012 v 9:29 | NikaV |  První část - Schopnosti
Ve snu jsem se dostala do astrální dimenze či kam. Prostě to byl další z mých snů.
Byla jsem ve škole na vyučování. Bylo to přeměňování, protože tam byla profesorka McGonagallová. Nebyla to běžná hodina přeměňování, protože jsem tam nikoho nepoznávala. Všichni byli starší, někteří byli už i možná dospělí. Nejspíš jsem se ocitla v posledním ročníku. Ani látce, kterou vykládala profesorka, jsem vůbec nerozuměla. Zvedla jsem ruku a chtěla jsem říct profesorce, že to je nejspíš nějaký omyl. Profesorka si to vyložila jinak.


18. kapitola - Schopnosti - 2/3

30. srpna 2012 v 9:28 | NikaV |  První část - Schopnosti
Někdo do mě štouchnul. Zvedla jsem hlavu od knihy a podívala jsem se do tváře Harryho.
"Zatímco sis tu četla, tak my jsme ho našli!" řekl mi potichu.
"Koho?" zeptala jsem se nechápavě.
"Nicolase Flamela," oznámil mi Ron. "Vyrobil Kámen mudrců."

18. kapitola - Schopnosti - 1/3

30. srpna 2012 v 9:24 | NikaV |  První část - Schopnosti
Probudila jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem se probrala z jednoho ze svých zvláštních snů, protože jsem chtěla. Kromě toho mě bolelo celé tělo a na svém těle jsem našla spoustu modřin, jako kdyby…jako kdybych spadla ze schodů. Asi když se něco stane mému průhlednému já, tak se to zobrazí i na fyzickém těle. Hned další den jsem o svých snech pověděla o Annie. Ona byla jediná, kdo o mých snech věděl naprosto všechno. Zároveň mi s tím nemohla nijak poradit, protože byla mudla.
"Pověz o tom někomu," radila mi, zatímco přecházela po pokoji sem a tam. Byla to jediná rada, kterou mi mohla dát. "Řekni o tom nějakému profesorovi, jakémukoliv. Vždyť ve snu si skoro nechala zmizet Valerii. Tady už to začíná být nebezpečné. Co kdyby se ti to povedlo? Sice Valerii moc nemusím, ale nechat někoho zmizet, to už je moc."




Kdo chce zničit dvojčata?

23. srpna 2012 v 13:48 | NikaV |  Vlastní tvorba
Toto je moje historicky úplně první povídka, kterou jsem kdy napsala. Psala jsem ji když mi bylo asi tak 12 let (nebo možná 11?). Tenkrát jsem ji napsala pro svoje tři kamarádky a dala jsem jim ji k Vánocům.




15. kapitola - Noční výprava

5. srpna 2012 v 1:03 | NikaV |  První část - Schopnosti
Z Harryho se stal nebelvírský hrdina zápasu. Všichni slavili, že máme konečně šanci získat famfrpálový pohár. Já jsem se většinu času snažila přijít na to, co se mi stalo na zápase. Jednou se Ron zmínil o tom, že když Harry visel na koštěti, tak že jsem byla trochu divná, ale podařilo se mi odvést řeč jinam. Stejně mi to vrtalo hlavou. A potom ještě to moje kouzlení. Není možné kouzlit bez hůlky. Hledala jsem si o tom něco v knihovně a pokusila jsem se I něco nenápadně zjistit od Hermiony, ale oboje mi potvrdilo jenom to, co už jsem věděla.

Halucinace

3. srpna 2012 v 19:21 | NikaV |  Drabble
"Jak se dnes cítíš? Zase jsi viděl Bradavice?" zeptal jsem se černovlasého chlapce.
"Společně s Ronem a Hermionou jsem se vloupal do Gringottovy banky pro jeden viteál," odpověděl mi.
Pracuji často s takovými případy a tohohle kluka vídám už sedm let. Když byl malý, přišel o rodiče a byl svěřen do péče svým příbuzným. Teta s ním kvůli svým dřívějším neshodám s jeho matkou zacházela jako se špínou. Situaci moc nepomohlo, když ho ještě jeho bratranec šikanoval. Proto si krátce před svými jedenáctými narozeninami tenhle chlapec Harry Potter vytvořil svůj vlastní čarodějnický svět. Přál bych si ten svět někdy spatřit.

Těžký život strašidla

3. srpna 2012 v 19:17 | NikaV |  Drabble
Proč musím být na všechny tak zlý a protivný? Odpověď je jednoduchá. Jsem strašidlo, které nikdo nemá rád a všichni ho odhánějí. Nikdo si mě nevšímá a všichni mě ignorují. Ostatní duchové mě neuznávají a studenti se mi smějí. Jak mi potom můžou vyčítat, že jim dělám naschvály? Je to jediná možnost, jak zařídit, aby si mě někdo všimnul. Copak nevidí, že chci jenom trochu pozornosti? Tak proč jsou na mě ostatní tak zlí? Proč ta pitomá Grangerová nevymyslí něco podobného jako ten její SPOŽÚS, ale tentokrát by byl na ochranu strašidel. Jsem jenom hradní strašidlo, kterému všichni říkají Protiva.

14. kapitola - Famfrpálový zápas

3. srpna 2012 v 18:09 | NikaV |  První část - Schopnosti
Začal listopad a počasí se značně ochladilo. Už to nebylo to příjemné teplé podzimní počasí. Večer jsem byla ráda, že si můžu zalézt do společenské místnosti a sednout si ke krbu, Většinou jsme v takových chvilkách dělala domácí úkoly, se kterými mi poslední dobou pomáhala Hermiona. Od událostech v Předvečer všech svatých jsme kamarádky a je to vidět zejména na mých známkách.
Většinou, když jsem seděla v pohodlém teplém křesle u krbu, měl Harry zrovna trénink. Opravdu jsem mu v těch chvílích nezáviděla jeho tréninky, kdy je Oliver proháněl na košťatech, dokud se venku nesetmělo. Důvodem proto byl Harryho první blížící se zápas.

Syn

3. srpna 2012 v 18:08 | NikaV |  Drabble
Byla to velmi zvláštní večeře. Seděl jsem klidně se svými rodiči a právě jsme jedli polévku, když se ode dveří ozval hlas. Vůbec jsem ho neslyšel přijít. Navíc jsme měli zamčeno a neslyšel jsem žádný zvonek. Možná ho pustil dovnitř zahradník.
"Dobrý večer," pozdravil slušně. Alespoň, že má slušné vychování. Vzápětí ale pozvedl ruku a namířil nějakým klackem na mou matku. Z klacku vyšlehl zelený paprsek. Zahlédl jsem matčin vyděšený výraz a pak ji klesla bezvládně hlava. To samé se pak stalo i s mým otcem.
Potom se neznámý cizinec podíval na mě. Skoro jako kdybych se díval do zrcadla. Měl stejné vlasy jako já, stejné oči jako já. Narozdíl ode mě ale neměl žádné vrásky. Byl tak mladý, mohlo mu být kolem patnácti let. Patnáct let. Před patnácti lety jsem byl očarovaný jednou čarodějnicí. Nakonec jsem se vymanil z jejího vlivu a vrátil se sem. Nevím, co se s ní stalo pak. Nevěděl jsem ani, co se stalo s jejím dítětem. Až do teď.
"Ahoj tati. Jsem doma." řekl můj patnáciletý syn a pak už jsem viděl jen zelené světlo.

Zabíjení dobrých lidí (a jednoho skříka)

3. srpna 2012 v 18:07 | NikaV |  Drabble
Můžeš mi říct, proč je teď kvůli tobě většina dobrých lidí mrtvá? Napřed Cedric. Byl to fajn kluk. Hodnej, milej a tebe nenapadne nic jinýho než ho zabít, Potom Sirius. Byl vždycky trochu zbrklý, jednal neukvapeně, ale musel proto umřít. Nebýt tebe, tak klidně sedí doma a nežene se na žádný ministerstvo. A potom Brumbál. Sice už umíral, díky svojí vlastní nerozvážnosti, ale stejně to od tebe nebylo pěkný. Chudák, na starý kolena ho shodíš z věže. A potom Dobby. Pak Tonksonová a Lupin, z chudáka Teddyho si udělala sirotka. Ale s Fredem už si to vážně přestřelila. O Snapeovi raději vůbec nemluvím. A víš co? Já už mám toho dost. Sedám ke klávesnici a jdu psát fanfiction. To tě naučí zabíjet dobré lidi (a jednoho skřítka), Joanne Kathleen Rowlingová!