Květen 2012

Puberta vítá mimozemšťany

17. května 2012 v 23:09 | NikaV |  Vlastní tvorba
"Mami, jakou zprávu chceš slyšet první? Tu dobrou nebo tu špatnou?" byla první slova, která řekla Karolína, když přišla ze školy domů. Kája chodila do posledního ročníku na základní škole. Na svůj patnáctiletý věk byla velmi vyspělá a v této době měla hodně práce. Byl zrovna květen alias měsíc písemek a Káje hrozila čtyřka z češtiny, trojka z dějepisu a angličtiny. Jinak z ostatních předmětů měla většinou jedničky, tu a tam se objeví i nějaká ta dvojka. Nejlíp ze všeho ji jde fyzika, matematika, přírodopis a chemie. V těchto čtyřech předmětech je také nejlepší ze třídy. A kromě písemek se také blíží závody v plavání, na které pilně trénuje.

Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak

14. května 2012 v 23:17 | NikaV |  Drabble
Když dovnitř sáhneš rukou, tak vytáhneš vždy jednu věc. Je malá a má různé barvy. Na první pohled je pokaždé stejná, ale když ji ochutnáš, tak zjistíš, že má pokaždé jinou chuť. Nikdy neochutnáš tu samou. Stejně je to i s životy lidí. Každý život vypadá stejně. Narodíš se, žiješ a umřeš. Mezitím jsou ale chvíle, které jsou jiné pro každého člověka. Mezi mudly panuje citát "Život je jako bonboniéra a nikdy nevíš, co ochutnáš". My čarodějové to máme trochu jiné, a proto si mi čarodějové říkáme: "Život je jako Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a nikdy nevíš, jakou fazolku ochutnáš."

Nový život - 1.kapitola - Život předtím

10. května 2012 v 23:21 | NikaV |  Vlastní tvorba
Simonovy rty jsou medově sladké. Přestože jsme spolu už rok, nemůžu na něj přestat myslet. Pořád na něj vzpomínám, obzvlášť na ty části s líbáním. Kdybych mohla tak bych se s ním líbala navěky, jiná činnost mě neláká, pokud ovšem nepočítám sex.







Podvod

10. května 2012 v 22:58 | NikaV |  Drabble
Neměla jsem to dělat. Jak jsem mu to jen mohla udělat? Vždyť mi tak věřil. Teď, když se na něj podívám, tak si pokaždé vzpomenu na svou vinu. Když se na mě dívá, tak se tváří stejně přísně jako vždy, ale připadá mi, jako kdyby se na mě tentokrát mračil mnohem víc. Proč mi to jen Ron navrhnul? Kdyby nepřišel s tím, ať to jednou zkusím, tak bych ho nikdy takhle nepodvedla. S tou vinou nevydržím žít. Raději se mu přiznám hned. Hned po hodině za ním půjdu a přímo do očí mu řeknu: "Pane profesore, já jsem použila tahák."

Cesta přes hřbitov

10. května 2012 v 22:56 | NikaV |  Vlastní tvorba
Měla jsem se vydat normální cestou. Nemusela jsem jít přes hřbitov. V tom případě bych ale přišla pozdě. Kdybych se nezapovídala s kamarádkami, tak bych nezapomněla na čas. Teď musím hnát nebo mě sestra zabije. Měla jsem jí doučovat a já na to zapomněla. Toho, že je pozdě, jsem si všimla, až když padla tma. Zrovna zavál studený vítr. A ještě ke všemu jsem si dneska nevzala bundu. Honem ať jsem doma.